ECLI:CZ:US:2004:4.US.31.04
sp. zn. IV. ÚS 31/04
Usnesení
IV. ÚS 31/04
Ústavní soud rozhodl dne 20. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky J. P. zastoupené JUDr. V. F., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2003 č. j. 26 Cdo 2435/2002-67 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. srpna 2002 č. j. 6 Co 1588/2002-46, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž se cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 11 odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedla, že ve věci zrušení společného nájmu bytu rozvedených účastníků byl výlučným nájemcem určen odvolacím soudem žalobce, čímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně, kterým byla uživatelkou určena ona, Nejvyšší soud pak dovolání, které proti rozsudku odvolacího soudu podala, zamítl - oba soudy nevzaly zřetel na úhradu podílu v bytovém družstvu, kterou poskytla pouze sama, jakož i na okolnosti, za nichž došlo ke změnám na straně pronajímatele předmětného bytu, přičemž soudy nečinily rozdílu mezi právem společného nájmu účastníků komunálního bytu a právem společného nájmu družstevního bytu, když právě byt účastníků se stal bytem družstevním - bylo to v době, kdy účastníci spolu trvale již nežili, byli rozvedeni a žalobce na úhradu podílu v bytovém družstvu nepřispěl.
Předseda senátu Nejvyššího soudu v písemném vyjádření poukázal na obsah rozsudku a jeho odůvodnění, v němž šlo o posouzení, zda převodem vlastnického práva k předmětnému bytu z obce na bytové družstvo došlo k pouhé změně v osobě pronajímatele či zda se do té doby existující právo společného nájmu bytu rozvedených a spolu nežijících účastníků, kteří se stali členy bytového družstva, transformovalo okamžikem nabytí vlastnického práva k předmětnému domu bytovým družstvem, na právo společného nájmu družstevního bytu účastníků s jejich společným členstvím v bytovém družstvu. V tomto směru pak na základě analogické aplikace §703 odst. 2 obč. zákona vyslovil, že pokud v době nabytí vlastnického práva k předmětnému domu bytovým družstvem svědčilo účastníkům právo společného nájmu k předmětnému bytu, odpovídá požadavku spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky názor, že okamžikem nabytí vlastnického práva k domu bytovým družstvem změní se existující právo společného nájmu bytu na právo společného nájmu družstevního bytu účastníků s jejich společným členstvím v bytovém družstvu.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích navrhla zamítnutí ústavní stížnosti jako nedůvodné. Poukázala na právní názor obsažený v napadeném rozsudku, jakož i na skutečnosti, pro něž byl žalobce určen osobou oprávněnou nadále jako nájemce předmětný byt užívat.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se v rozhodnutí o dovolání stěžovatelky, podaném proti rozsudku soudu II. stupně, vypořádal se všemi dovolacími důvody - s námitkou vztahující se ke změně vlastnických vztahů k předmětnému domu, v němž účastníci řízení užívali byt na základě práva společného nájmu bytu, ke vzniku práva společného nájmu družstevního bytu a společného členství v bytovém družstvu, jakož i k hodnocení hledisek, k nimž bylo přihlédnuto v rozhodnutí o tom, kdo bude jako člen družstva předmětný byt nadále užívat. Dovolací soud ve vyčerpávajícím odůvodnění vyložil opodstatněnost použití analogie při aplikaci ustanovení §703 odst. 2 obč. zákona, tj. pro vznik společného nájmu družstevního bytu a společného členství v družstvu tam, kde před nabytím vlastnictví k domu, ve kterém se předmětný byt nachází, bytovým družstvem existovalo právo společného nájmu bytu účastníků. Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. května 2004