ECLI:CZ:US:2009:4.US.3109.07.1
sp. zn. IV. ÚS 3109/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci navrhovatele P. R. a V. K., právně zastoupených advokátem Mgr. Petrem Martinů, Špitálka 33, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2007 č. j. 29 Odo 445/2006-75, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2005 č. j. 14 Cmo 98/2005-49 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27.12. 2004 č. j. 13 Cm 194/2004-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 6. 12. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelé se žalobou ze dne 25. 2. 2004 domáhali před obecnými soudy vydání rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že jsou společníky obchodní společnosti PEKAST, s. r. o., a žalovaný je povinen doručit rejstříkovému soudu návrh na zápis změny týkající se obou stěžovatelů.
Obecné soudy v ústavní stížností napadených rozhodnutích dospěly k závěru, že o stejném návrhu týchž žalobců již bylo v minulosti rozhodováno, a jedná se tak o věc rozhodnutou. S tímto právním názorem však stěžovatelé nesouhlasí a poukazují na skutečnost, že v novém návrhu vychází z nových tvrzení a skutečností. V předešlém soudním řízení, které se věnovalo otázce uzavření dohody o převodu majetkového podílu ve společnosti PEKAST, s. r. o., pominuly soudy zcela otázku určitosti takového právního úkonu. V nové žalobě vznesli stěžovatelé námitku, že zmíněné dohody o převodu majetkového podílu neobsahují žádné ujednání o ceně.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelů neshledal.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy se námitkami stěžovatelů zabývaly a řádně odůvodnily své závěry o tom, že se jedná již o věc rozhodnutou. Ústavní soud tak odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí s tím, že z ústavního hlediska není obecným soudům čeho vytknout.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele a z toho důvodu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu