ECLI:CZ:US:2009:4.US.3176.08.1
sp. zn. IV. ÚS 3176/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Moravskoslezských dřevařských závodů, Šumperk a.s. "v likvidaci", se sídlem Šumperk, Hlavní třída 5, b) E. S. a c) Ing. Aloise Přibyla, správce konkurzní podstaty Moravskoslezských dřevařských závodů, Šumperk a.s. "v likvidaci", právně zastoupených Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Šumperk, Hlavní třída 283/2, směřující proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 7 C 339/92-971 ze dne 23. října 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou ústavnímu soudu dne 29. prosince 2008 a po odstranění vad splňující podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé, všichni s odkazem na zásah do jejich práva vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina ") a stěžovatel a) navíc s odkazem na zásah do jeho práva vylývajícho z čl. 11 Listiny a stěžovatel b) navíc s odkazem na zásah do jeho práva vyplývajícího z čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidtských práv a základních svobod, domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, připojených příloh a ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 7 C 339/92 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Vsetíně v řízení o uzavření dohody o vydání věcí usnesením č. j. 7 C 339/92-971 (dále jen "napadené usnesení") schválil smír, podle kterého stěžovatel a) vydává do spoluvlastnictví žalobců D. K., J. K. a J. K. (dále jen "žalobci") každému z jedné třetiny specifikované nemovitosti, pozemky a parcely a žalobci se zavazují rukou společnou a nerozdílnou zaplatit stěžovateli a) do sedmi měsíců od právní moci napadeného usnesení částku 3.051.620,- Kč, rozhodl, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatelé společně v ústavní stížnosti napadenému rozhodnutí vytýkají jeho nedostatečné odůvodnění, zejména pak nevypořádání se s argumentací účastníků řízení, kteří v řízení před Okresním soudem uváděli řadu hmotněprávních i procesněprávních námitek proti uzavření smíru v projednávné věci. Dále stěžovatelé zpochybňují oprávnění soudem ustanoveného opatrovníka uzavřít v dané věci smír, a to zejména za situace, kdy předmětem smíru jsou nemovitosti, které nebyly předmětem žaloby a ani řízení. Stěžovatel a) dále namítá, že v důsledku dosud nepravomocného ustanovení opatrovníka jeho osobě mu byla odňata možnost jednat jako účastník řízení před soudem.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Dle ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní stížnost se tedy vyznačuje mimo jiné tím, že je ke standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním. Nastupuje coby přípustná teprve tehdy, když byly vyčerpány prostředky nápravy uplatnitelné před obecnými soudy. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu.
Dle ustanovení §99 odst. 3 občanského soudního řádu má schválený smír účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.
Žaloba o neplatnost smíru je zvláštním mimořádným opravným prostředkem. Má svůj samostatně formulovaný důvod, který ji odlišuje od mimořádných opravných prostředků, jinak též použitelných. Tímto důvodem je, že dohoda účastníků, která se stala podkladem schváleného smíru, je podle hmotného práva neplatná. Žaloba směřuje proti usnesení o schválení smíru, a nikoli proti dohodě samotné, protože ta byla usnesením o schválení smíru postavena naroveň autoritativnímu soudnímu rozhodnutí [srov. Winterová, A. a kol.: Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou, Praha: Linde, 2005, s. 195; rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 862/2006 ze dne 22. 8. 2007 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3135/07 ze dne 29. 2. 2008)].
O podmínku "rozporu s hmotným právem" jde tehdy, je-li smír v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů (srov. §37 a násl. občanského zákoníku) nebo pomíjí-li náležitosti úkonu, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 307/2002 ze dne 28. 2. 2003, popř. usnesení sp. zn. 20 Cdo 2604/2003 ze dne 29. 11. 2004).
Stěžovatelé v řízení před Okresním soudem ve Vsetíně i v ústavní stížnosti přinášejí řadu námitek, podle kterých má být soudem schválený smír v rozporu s hmotným právem. Tyto námitky uplatnili stěžovatelé v ústavní stížnosti, aniž by však před tím využili zhora uvedený zvláštní mimořádný opravný prostředek dle ust. §99 odst. 3 občanského soudního řádu (ve vztahu k němuž nelze a priori předjímat, že není způsobilý k prosazení zájmu, který sleduje).
Tím, že žaloba proti napadenému usnesení (o schválení soudního smíru) podána nebyla (jak je uvedeno v ústavní stížnosti), vyvstala situace, kdy stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Teprve pokud by stěžovatelé nedosáhli nápravy v řízení o zrušení usnesení o schválení smíru, otvírá se jim možnost domáhat se nápravy v řízení před Ústavním soudem, a to v šedesátidenní lhůtě ode dne doručení („posledního“) rozhodnutí o návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru.
Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě, obdobně jako již dříve např. ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 1703/08, k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a tak mu nezbylo, než postupovat podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2009
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka