ECLI:CZ:US:2003:4.US.319.03
sp. zn. IV. ÚS 319/03
Usnesení
IV. ÚS 319/03
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Z. K., zastoupeného JUDr. K. K., advokátem, proti tvrzenému zásahu Krajského státního zastupitelství v Brně, pracoviště Jihlava, do ústavně zaručených základních lidských práv, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl ústavní stížností postup v záhlaví uvedeného orgánu veřejné moci s tvrzením, že jím v konečném důsledku dochází k porušení čl. 2 odst. 5 tr. řádu, dle něhož v přípravném řízení jsou orgány činné v trestním řízení povinny se stejnou pečlivostí objasňovat skutečnosti svědčící ve prospěch stejně jako v neprospěch obviněného. Zejména v jím namítaném postupu krajského státního zastupitelství, spočívajícím v údajné nečinnosti, kdy zákonem předvídaným způsobem nedošlo k nápravě vad přípravného řízení, spatřuje stěžovatel dotčení v jemu svědčící zásadě presumpce neviny ovládající trestní řízení, jakož i porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel se s odkazem na blíže rozvedené výtky domáhá, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, pracoviště Jihlava, uložil, "aby v souladu se zjištěními Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a ve smyslu závazného sdělení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 23. 2. 2001, čj. VZt 359/98, uskutečnilo úkony v rozsahu námitek uplatněných v žádostech o přezkoumání postupu vyšetřovatele a v podnětech k výkonu dohledu podaných stěžovatelem, k objasňování otázky týkající se zpracování znaleckých posudků dr. Ing. D. a součinnosti, kterou mu měli poskytovat Věroslav B. a Ing. K.. Jedná se o tyto úkony: 1. provést výslech jmenovaných osob Ing. D., Ing. K. a Věroslava B.. 2. Provést výslech Mjr. Ing. P., a to ve vztahu k součinnosti V. B., tak, jak bylo obsaženo v pokynu vrchního státního zastupitelství. 3. provést výslech náměstka primátora Z. k otázce podjatosti vyšetřovatele."
Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z pohledu formálních (procesních) náležitostí, jejichž splnění je nezbytnou podmínkou umožňující její věcné projednání a shledal, že tato vykazuje formální vady, jež mají za následek její odmítnutí. Není totiž možno přehlížet, že Ústavní soud je, jakožto orgán veřejné moci a coby orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), přirozeně povinen při své činnosti respektovat taktéž jednu ze základních zásad právního státu, jíž je uplatňování státní moci jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Vycházeje z tohoto obecného východiska, posuzoval v těchto intencích i nyní projednávaný případ.
V dané věci, s ohledem na návrhové žádání stěžovatele (jím předestřený petit), je z hlediska kompetenčního určující ust. §82 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle něhož, bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.
Domáhá-li se ovšem stěžovatel vydání nálezu, jímž by Ústavní soud přikázal orgánu veřejné moci konat ve smyslu takového pozitivního jednání, jak je shora popsáno, je nutno konstatovat, že se v daném případě jedná o návrh, resp. takovým způsobem formulovaný petit, který Ústavní soud nemůže při své rozhodovací činnosti reflektovat, tj. k vydání jemu korespondujícího rozhodnutí, jak vyplývá z toho, co bylo uvedeno, není oprávněn (Ústavní soud může výrokem svého rozhodnutí uložit, kromě zákazu v pokračování porušování práva a svobody, toliko již zmíněnou povinnost obnovit stav před porušením ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, pokud k němu došlo, a to za předpokladu, že jím není napadáno rozhodnutí).
Proto byl návrh stěžovatele podle ust. §43 odst. 1 písm. d) citovaného zákona, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, usnesením odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2003
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj