ECLI:CZ:US:2003:4.US.328.03
sp. zn. IV. ÚS 328/03
Usnesení
IV. ÚS 328/03
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti I. L., zastoupeného Mgr. L. V., advokátem, na postup Okresního soudu v Rakovníku a Krajského soudu v Praze ve věcech, vedených u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 912/2001, sp. zn. 3 C 668/2001 a 5 C 261/2000, a Krajského soudu v Praze ve věci, sp. zn. 47 Cm 5/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 16. června 2003 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení, kterým se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu v záhlaví uvedených obecných soudů ve shora označených věcech. Zrekapituloval průběh jednotlivých řízení před těmito orgány veřejné moci a v návaznosti na to jim vytýkal porušení jeho práva na projednání věci bez zbytečných průtahů chráněného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Požadoval, aby Ústavní soud zakázal Okresnímu soudu v Rakovníku a Krajskému soudu v Praze pokračovat v porušování označeného základního práva, přikázal jim bez průtahů, postupem ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. tyto věci projednat a přiznal mu zadostiučinění ve výši 1.000. 000,- Kč.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. V naposled citovaném ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (Ústavního soudu) do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
Jeví se potřebným na tomto místě uvést, že stěžovatel v souvislosti se svým návrhem neprokázal, že by se před jejím podáním domáhal kvalifikovaným způsobem odstranění namítaných průtahů v řízení postupem předvídaným zákonem, byť ve svém návrhu uvádí, že ve věcech, sp. zn. 3 C 912/2001 a sp. zn. 5 C 261/2000, podal žádost, Okresnímu soudu v Rakovníku adresovanou, aby "mu byl oznámen stav věci a důvody, které brání pokračování v konání a způsobují průtahy". Takovou žádost (její fotokopii) k ústavní stížnosti ovšem přílohou nedoložil. Dotazem Ústavního soudu vzneseným vůči Okresnímu soud v Rakovníku, bylo zjištěno ze sdělení tohoto soudu ze dne 14. 10. 2003, že u něj není evidována žádná stížnost stěžovatele na průtahy v řízeních (či případně na jiné úkony), vedených pod sp. zn. 3 C 912/2001, sp. zn. 3 C 668/2001 a 5 C 261/2000. Rovněž předsedkyně Krajského soudu v Praze Ústavnímu soudu přípisem ze dne 16. 10. 2003 sdělila, že ve věci u tamního soudu, vedené pod sp. zn. 47 Cm 5/2002, se na ni stěžovatel neobrátil se stížností na průtahy v řízení. S ohledem na uvedené nezbývá než konstatovat, že stěžovatel - ačkoliv toto jeho oprávnění zákon zakládá - neprokázal, že by před podáním ústavní stížnosti postupoval podle §26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb. (případně posléze po 31. březnu 2002 podle §164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb.), jenž mu umožňuje stěžovat si předepsaným způsobem u orgánů státní správy soudů na průtahy v řízení a těmto orgánům ukládá povinnost se touto stížností zabývat (k tomuto srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci, sp. zn. III. ÚS 169/96, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 5, č. 15, vydání 1., Praha: C.H.Beck, 1997, str. 589 a násl.).
Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, čímž nedostál podmínkám zásady subsidiarity uplatňující se v řízení o ústavní stížnosti. Proto byl jeho návrh pro nepřípustnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut [§75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2003
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj