ECLI:CZ:US:2002:4.US.335.02
sp. zn. IV. ÚS 335/02
Usnesení
IV. ÚS 335/02
Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. R., zastoupeného JUDr. H. M., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2001, čj. 26 Co 480/2001-117, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně stěžovatel uvádí, že tímto usnesením došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36, čl. 32 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"). Stalo se tak zejména tím, že krajský soud nevzal v úvahu všechny okolnosti, které by jinak nasvědčovaly tomu, že matka bezdůvodně brání stěžovateli ve styku s nezletilou A. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.
Z obsahu spisu 25 P 179/2001 Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 17. 9. 2001, čj. 25 P 179/2001-74, byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření o úpravě jeho styku s nezletilou A., když městský soud dospěl k závěru, že nejsou k dispozici žádné důkazy nasvědčující závěru, že by matka stěžovateli ve styku s nezletilou bezdůvodně bránila. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že i stěžovatel sám připustil kontakt s nezletilou, byť za přítomnosti matky, a že proto není splněna podmínka pro nařízení předběžného opatření předpokládající existenci takového stavu, jenž by vyžadoval okamžitý zásah. Jak dále uvedl v napadeném usnesení krajský soud, smyslem předběžného opatření není suplovat rozhodnutí ve věci samé, v rámci kterého se bude soud důkladně zabývat všemi relevantními okolnostmi. Ze spisu dále plyne, že dalším podáním z 25. 4. 2002 navrhl stěžovatel opětovně vydání předběžného opatření na úpravy styku s nezletilou A., jakož i vyslovení předběžné vykonatelnosti tohoto rozhodnutí, o kterémžto návrhu bylo opětovně negativně rozhodnuto, a dále, že stěžovatel vznesl námitku podjatosti procesní soudkyně, a že konečně byly, a to i matkou MUDr. A. R., podány i další návrhy. Ze sdělení Policie ČR, Obvodního oddělení Brno - Ž., založeného ve spisu, je patrno, že tato součást Policie ČR šetří oznámení stěžovatele ve věci jeho oznámení týkající se matky a že v souvislosti s tím byla vyšetřovacím orgánem vyslechnuta i nezletilá D. R.
Již tvrzení stěžovatele o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny je zjevně neopodstatněno, neboť v projednávané věci, a to především z podnětu stěžovatele, byla vydána celá řada rozhodnutí, v nichž obecné soudy jasně a přesvědčivě odůvodnily své závěry. Stalo se tak kupř. i v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2002, čj. 16 Nc 116/2002-236, v němž tento soud zdůvodnil, z jakých důvodů soudkyně Městského soudu v Brně Mgr. L.S. není vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci, neboť na toto vyloučení nelze usuzovat pouze z průběžných rozhodnutí, kterými nebylo návrhům stěžovatele vyhověno.
Stěžovatel také zcela chybně chápe hierarchii práv uvedených v Úmluvě, neboť na straně jedné je sice nepochybné, že v rámci této Úmluvy mají rodinné svazky svůj nezastupitelný význam (čl. 8), stejně jako i rodičovská práva na výchovu dětí a kontakty s nimi (čl. 9 odst. 3, čl. 18), nicméně toto všechno má své místo jen při respektování zájmu dítěte, který podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy musí být "předním hlediskem při jakékoli činnosti týkajících se dětí", tedy zájmu, který má zcela dominantní povahu. Jsou-li vztahy rodičů narušeny v takovém stupni a rozsahu, jak je tomu v projednávané věci, kdy každý návrh stíhá další návrh, kdy do věci jsou vtahovány i děti způsobem, že jsou vyslýchány v přípravném řízení podle trestního řádu, potom potřeba zdůraznění a respektování zmíněného zájmu dětí tím výrazněji a zřetelněji vystupuje do popředí. Také v tomto směru je tedy poukaz stěžovatele na porušení již konstatovaných článků Úmluvy, jakož i čl. 32 Listiny, zjevně neopodstatněný.
Ústavnímu soudu proto z uvedených důvodů nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. října 2002
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu