ECLI:CZ:US:2003:4.US.356.03
sp. zn. IV. ÚS 356/03
Usnesení
IV. ÚS 356/03
Ústavní soud rozhodl dne 21. srpna 2003 ve věci ústavní stížnosti E. Š., zastoupené JUDr. W. K., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2002, čj. 1 Co 109/2002-118, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 26. 6. 2003 doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 6. 2003 domáhá se stěžovatelka řádně zastoupená advokátkou zrušení citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze. Stížnost odůvodňuje porušením základních práv a svobod.
Ústavní soud vyžádal si příslušný spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 29 C 51/99, z něhož zjistil následující:
stěžovatelka (v uvedeném řízení žalovaná) podala proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením čj. 30 Cdo 48/2003-130 ze dne 24. 3. 2003 tak, že dovolání odmítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Toto usnesení bylo právní zástupkyni stěžovatelky (žalované) doručeno dne 28. 4. 2003 (viz dodejka na č. l. 131 spisu), nikoli tedy až 29. 4. 2003, jak je nesprávně v ústavní stížnosti tvrzeno.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V případě podání mimořádného opravného prostředku s výjimkou návrhu na obnovu řízení proti rozhodnutí posléze napadenému i ústavní stížností počne 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta je takto zachována i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí (viz sdělení Ústavního soudu publikované dne 3. 2. 2003 pod č. 32/2003 Sb.).
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je lhůta k podání ústavní stížnosti lhůtou procesněprávní (viz např. nález I. ÚS 117/93), takže postačí, je-li poslední den lhůty ústavní stížnost podána k přepravě. Promeškání této lhůty však Ústavní soud pro kogentnost ustanovení §72 odst. 2 citovaného zákona prominout nemůže.
V dané věci - jak již uvedeno -zjistil Ústavní soud, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání stěžovatelky bylo doručeno dne 28. 4. 2003, přičemž ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 27. 6. 2003, tedy v den, kdy již byla lhůta k jejímu podání uplynutá.
Nezbylo tedy Ústavnímu soudu než ústavní stížnost z uvedeného důvodu bez ohledu na její obsah podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2003
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj