ECLI:CZ:US:2016:4.US.39.16.1
sp. zn. IV. ÚS 39/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatele M. V., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 11. 2015 č. j. 30 Cdo 3898/2015, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 23. 2. 2015 usnesením č. j. 32 Nc 10250/2014-35 Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") zamítl žádost stěžovatele Miroslava Vlasáka (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dospěl totiž k závěru, že v daném případě jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, neboť žalobce nebyl schopen ani po opakovaném doplnění odstranit základní nedostatek svého podání, a to doplnit řádné označení strany žalované.
Dne 25. 5. 2015 usnesením č. j. 22 Co 116/2015-111 Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesení nalézacího soudu ze dne 23. 2. 2015 č. j. 32 Nc 10250/2014-35 potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal sám žalobce dovolání.
Dne 4. 11. 2015 usnesením č. j. 30 Cdo 3898/2015 Nejvyšší soud České republiky (dále jen "dovolací soud") dovolací řízení zastavil, a konstatoval, že i přes výzvu žalobce si nezvolil advokáta a neodstranil vytýkané vady dovolání; nicméně i kdyby žalobce požádal o ustanovení advokáta k jeho zastupování v dovolacím řízení, nebylo by možné jeho návrhu vyhovět, neboť za daného stavu i podle názoru dovolacího soudu by nebyl důvod ustanovit žalobci zástupce, neboť v tomto případě jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Nejasným návrhem ze dne 21. 12. 2015, doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 1. 2016, doplněným podáním ze dne 10. 2. 2016, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 2. 2016, a dalšími dvěma podáními ze dne 15. 2. 2016, doručenými Ústavnímu soudu dne 16. 2. 2016, stěžovatel mimo jiné žádal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení dovolacího soudu ze dne 4. 11. 2015 č. j. 30 Cdo 3898/2015.
Je třeba konstatovat, že obsah podání je zmatený, nelze z něj seznat, čeho se vlastně stěžovatel domáhá a neobsahuje žádnou ústavněprávní relevantní argumentaci.
II.
Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele neobsahovalo zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovené náležitosti, byl stěžovatel dopisem ze dne 18. 1. 2016 č. j. IV. ÚS 39/16-6 (doručení vykázáno dne 21. 1. 2016) vyzván k odstranění vad spočívajících zejména v nedostatku právního zastoupení stěžovatele advokátem v řízení před Ústavním soudem; byla mu stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že po jejím marném uplynutí bude návrh odmítnut.
Podáním ze dne 10. 2. 2016, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 2. 2016, stěžovatel svůj původní návrh ze dne 21. 12. 2015 "doplnil", nicméně vytýkané vady návrhu neodstranil.
Podáním ze dne 15. 2. 2016 stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že po korespondenci s Českou advokátní komorou mu byl určen advokát Mgr. Martin Matuševský, sídlem Beroun, Husovo nám. 82/10; kanceláří jmenovaného advokáta mu pak bylo sděleno, že advokát je nemocen a bude k dispozici asi za 14 dní, ale že požádá o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu. Jelikož stěžovatel měl pochybnosti o možnosti advokáta požádat včas Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu, o prodloužení této lhůty požádal sám, nicméně kopii rozhodnutí České advokátní komory o určení advokáta Ústavnímu soudu neposkytl.
Ústavní soud zpravidla žádostem stěžovatelů o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu vyhovuje. V projednávaném případě však s ohledem na postup stěžovatele v civilním řízení a na obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí dovolacího soudu i jemu předcházejících rozhodnutí nalézacího soudu a dovolacího soudu, je toho názoru, že požadavky ochrany základních práv a svobod stěžovatele nevyžadují, aby jeho žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu bylo vyhověno.
Ústavní soud je tudíž nucen konstatovat, že přes výzvu a poučení mu stěžovatel do dnešního dne nezaslal řádný návrh a plnou moc pro advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem, přičemž lhůta stanovená stěžovateli k odstranění vad podání marně uplynula. Proto mu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2016
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj