ECLI:CZ:US:2003:4.US.412.03
sp. zn. IV. ÚS 412/03
Usnesení
IV. ÚS 412/03
Ústavní soud ČR rozhodl dne 21. října 2003 ve věci ústavní stížnosti 1) V.P., 2) M. P., obou zastoupených JUDr. K. Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 2003, čj. 19 Co 97/2003-198, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2002, čj. 8 C 332/2000-165, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a J. P., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, jako vedlejší účastnice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 7. 2003 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 2003, čj. 19 Co 97/2003-198, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2002, čj. 8 C 332/2000-165.
Stěžovatelé tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.
Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti navrhl, aby ústavní stížnosti vyhověno nebylo, ježto ji považuje za nedůvodnou.
J. P., jako vedlejší účastnice (v řízení před obecnými soudy žalovaná), ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že důvody uváděné v ústavní stížnosti dány nejsou, a navrhla, aby tato byla zamítnuta.
K žádosti Ústavního soudu o postoupení spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 8 C 332/2000, jmenovaný soud sdělením ze dne 22. 9. 2003 uvedl, že požadovaný spis je od 7. 8. 2003 na Nejvyšším soudě ČR s dovoláním žalobců (tj. stěžovatelů). Ústavní soud tedy vzal na vědomí, že souběžně s ústavní stížností bylo podáno dovolání.
K této problematice plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, který byl publikován jako sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle něhož v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zákona, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.
Na základě výše uvedených skutečností proto soudce zpravodaj dospěl k závěru, že stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje, a že se tudíž jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto ji podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 21. října 2003
JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj