ECLI:CZ:US:1998:4.US.48.97
sp. zn. IV. ÚS 48/97
Usnesení
IV. ÚS 48/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v řízení o ústavní stížnosti M.Z., zastoupené advokátem JUDr. M.V., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v P., čj. V 11 -284/95, ze dne 7. 1. 1997, za účasti Katastrálního úřadu v P., jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svojí včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. ze dne 7. 1. 1997, č j. V 11-284/95, kterým byl povolen na základě kupní smlouvy vklad vlastnického práva k nemovitostem, nacházejících se původně mj. ve spoluvlastnictví stěžovatelky, ve prospěch společnosti S., a to s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 2 odst. 2 Listiny základní práv a svobod (dále jen "Listina"). Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb.
S ohledem na tento spojený návrh stěžovatelky bylo řízení o její ústavní stížnosti usneseními ústavního soudu ze dne 30. dubna 1997 přerušeno. Usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 4. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 13/97, byl pak uvedený spojený návrh odmítnut, a to v části týkající se návrhu na zrušení §5 odst. 3 věta 1. zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., a v části týkající se návrhu na zrušení §5 odst. 3 věta 2. zákona č. 265/1992 Sb. byl návrh odmítnut podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný osobou, která k jeho podání není legitimována, neboť příslušné ustanovení vůči ní nebylo aplikováno způsobem, který vyžaduje §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
2 IV. ÚS 48/97
Z připojeného spisu Katastrálního úřadu v P., sp. zn. V 11-284/95, z vyjádření Katastrálního úřadu v P. a z obsahu vlastní ústavní stížnosti bylo Ústavním soudem zjištěno, že v dané konkrétní věci bylo o povolení vkladu vlastnického práva Katastrálním úřadem v P. rozhodnuto na základě procesně komplikovaného řízení o povolení vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy, sp. zn. 462217, sepsané dne 22. 1. 1992 před JUDr. L.S. a uzavřené dne 3. 3. 1992 mezi prodávajícími J.Z., M.Z., J.Š., Ing. J.Z., S.Č., P.Z. a L.Z., na straně jedné a kupujícími S., K., zastoupenou Ing. P.V. a Z.Š. na straně druhé, zahájeného na návrh Ing. J.Z. jako jednoho z prodávajících účastníků předmětné kupní smlouvy. Předmětem uvedené kupní smlouvy byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u kastrálního úřadu v P. na L V č. 2523, pro obec a k.ú. H., konkrétně dům č.p. 191, stavební parcela č. 188/1 o výměře 364 m 2,, stavební parcela č. 188/2
o výměře 1.203 m 2 a stavební parcela č. 188/4 o výměře č. 303 m 2.
Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti stěžovatelky se Ústavní soud, a to po podrobném seznámení se s obsahem spisového materiálu, zaměřil na tvrzení stěžovatelky, jako podílové spoluvlastnice id. 4/16 výše uvedenou kupní smlouvou převáděných předmětných nemovitostí, že v důsledku jejího jednostranného odstoupení od uzavřené kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny a dále v důsledku jí tvrzené absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy podle §40 odst. 1 o.z. pro absenci superlegalizace podpisů P.Z. a Ing. J.Z., bylo rozhodnutím katastrálního úřadu v P. zasaženo do jejích základních práv a svobod, konkrétně především do práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Kromě toho považuje stěžovatelka rozhodnutí Katastrálního úřadu v P. o povolení vkladu vlastnického práva za faktický svévolný akt vyvlastnění bez zákonného zmocnění, bez náhrady a bez toho, že by v dané věci byl dán veřejný zájem. Stěžovatelka tvrdí, že Katastrální úřad v P. se tím, že podle jejího tvrzení rozhodl o povolení vkladu v rozporu se zákonem, dopustil dále porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. V závěru své ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí o povolení vkladu je rozhodnutím konstitutivní povahy, které podle §2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, zakládá, mění a ruší vlastnické právo. Podle jejího názoru tedy bylo tímto rozhodnutími de facto zrušeno její vlastnické právo ke shora uvedeným nemovitostem. Současně zdůrazňuje, že konstrukce, podle níž zákonodárce nepřipustil proti rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva žalobu ve správním soudnictví, představuje porušení čl. 36 odst. 2 věta druhá Listiny, podle něhož nesmí být z pravomoci soudů vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod.
V daných souvislostech považuje Ústavní soud za nezbytné především poukázat na nesprávný názor stěžovatelky, v podstatě považující za právní titul vzniku, změny nebo zániku vlastnického práva k převáděným nemovitostem, rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva. Rozhodnutím o povolení vkladu do katastru nemovitostí se pouze dovršuje proces, směřující ke vzniku, změně nebo zániku věcného práva k nemovitosti tak, jak to odpovídá shodné vůli účastníků vyjádřené v písemném vyhotovení smlouvy. Proto shledal Ústavní soud jako zjevně neopodstatněné tvrzení stěžovatelky, že
3 IV. ÚS 48/97
tímto rozhodnutími bylo zasaženo do jejího vlastnického práva tak, že jím došlo k faktickému svévolnému aktu vyvlastnění bez zákonného zmocnění.
V řízení o povolení vkladu vlastnického práva katastrální úřad nezkoumá platnost smlouvy, ale listinu, na základě které má být vklad povolen, zkoumá pouze z hledisek v zákoně v §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, taxativně vymezených. Z jiných důvodů není katastrální úřad oprávněn listinu zkoumat, takové případy přísluší zkoumat výhradně obecným soudům. Pokud by katastrální úřad překročil meze své přezkumné činnosti, jednalo by se o rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Pro úplnost k otázce vztahu zahájeného řízeni o povolení vkladu u katastrálního úřadu a eventuálních zahájených soudních sporů o určení právního vztahu před obecnými soudy, považuje Ústavní soud za vhodné uvést, že v případě pochybností o platnosti smlouvy, resp. existenci či neexistenci věcného práva, ke dni podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí, vzniklých v průběhu řízení o povolení vkladu, má katastrální úřad možnost řízení přerušit, to však pouze tehdy, bude-li doloženo, že byl podán tím, kdo má právní zájem, návrh u soudu, na základě kterého soud rozhodne, zda tu právní vztah je či není. V předmětném případě však v průběhu řízení o povolení vkladu běželo pouze soudní řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky na straně prodávajících, které vzhledem ke skutečnosti, že katastrální úřad zkoumá skutečnosti ke dni podání návrhu na vklad, nemohlo jeho rozhodnutí ovlivnit, neboť eventuální rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má účinky ex nunc. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka, jednostranně tvrdící, že od smlouvy v důsledku nezaplacení kupní ceny odstoupila, nedoložila toto své tvrzení souhlasným prohlášením druhé strany a ani nepodala v průběhu běžícího řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru určovací žalobu, kterou by se domáhala u obecných soudů určení, že je v důsledku odstoupení vlastnicí id. 4/16 předmětných nemovitostí, nelze přisvědčit jejímu názoru, že katastrální úřad, z důvodu jí tvrzeného odstoupení od smlouvy, nemohl kladně rozhodnout o povolení vkladu vlastnického práva.
Stejně tak neopodstatněné ve vztahu k tvrzení o zásahu do vlastnického práva stěžovatelky jako vlastnice id. 4/16 převáděných nemovitostí jsou její tvrzení, týkající se nedostatku tzv. superlegalizace ve vztahu k podpisům dalších dvou ze sedmi ideálních spoluvlastníků na straně prodávajících, žijících v N. Navíc z připojeného spisu Katastrálního úřadu v P. Ústavní soud zjistil, že Ing. J.Z., jeden z prodávajících a současně účastník, který podal návrh na zahájení řízení o povolení vkladu, superlegalizaci svého podpisu ve smlouvě v průběhu řízení před vydáním rozhodnutí o povolení vkladu zajistil a Katastrálnímu úřadu v P. doručil do spisového materiálu.
Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno k povaze rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, nelze rovněž přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že se jedná o rozhodnutí, jehož přezkoumání nesmí být smyslu čl. 36 odst. 2 věta druhá Listiny vyloučeno z pravomoci soudů. S ohledem na ochranu vlastnického práva stěžovatelky (a nejen jí, ale všech ostatních subjektů, které by zpochybňovaly stav zápisů v katastru nemovitostí), zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny, považuje Ústavní soud zároveň za nezbytné závěrem zdůraznit, že eventuální náprava vadného právního stavu opírajícího se o rozhodnutí o povolení vkladu záleží pak na těchto subjektech, kteří stavu zápisu v katastru nemovitostí oponují, konkrétně je tedy na nich, aby zvážily, zda své právo proti subjektu vedenému v katastru nemovitostí uplatní soudní cestou žalobou určovací.
4 IV. ÚS 48/97
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky není důvodná, a proto ji odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 1998
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj