ECLI:CZ:US:2001:4.US.535.01
sp. zn. IV. ÚS 535/01
Usnesení
IV. ÚS 535/01
Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti S.S., zastoupené JUDr. V.J., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2001, čj. 28 Cdo 865/2001-177, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2001, čj. 5 Co 317/2001-152, a rozsudku Okresního soudu v Českému Krumlově ze dne 27. 11. 2000, čj. 5 C 562/2000-132, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 11 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy totiž šablonovitě interpretovaly skutečnost, že právní předchůdce stěžovatelky byl německé národnosti, a zatížily ho tak presumovanou vinou, která se poté promítla i do rozhodnutí o tom, že podmínky pro konfiskaci byly dány. Stěžovatelka má za to, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích právní význam zcela jednoznačně mělo, neboť řešilo zcela novou otázku v judikatuře ještě neřešenou, neboť z faktu příslušnosti ke sdružení činného v období 2. světové války nelze ještě dovozovat, že taková osoba se provinila proti národům českému a slovenskému ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 bod 2 dekretu č. 108/1954 Sb., Nejvyšší soud ČR měl také možnost odstranit nesprávnou judikaturu vycházející z toho, že, byl-li majetek konfiskován podle ustanovení §1 odst. 1 bod 2 dekretu č. 108/1945 Sb., nemá vzhledem k provedené konfiskaci vliv ani znovunabytí našeho státního občanství podle §3 odst. 1 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 30/1945 Sb. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti přehlíží tu základní skutečnost, že napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, neboť zkoumá a posuzuje v prvé řadě otázku přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. (ve znění před novelou), přípustností podmíněné tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle již konstantní judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech. Dospěl-li Nejvyšší soud ČR v napadeném rozhodnutí k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za rozhodnutí odchylující se od ustálené judikatury a nebo přinášející judikaturu novou, lze z ústavně právního hlediska tomuto jeho závěru stěží cokoli vytknout, a to navíc v situaci, kdy i meze ústavního přezkumu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou omezeny pouze na tuto otázku, zahrnující i ty případy, kdy státní občanství bylo osobě, jejíž majetek byl konfiskován, sice vráceno, nikoli však zachováno (§2, §3 citovaného ústavního dekretu). Stejně tak Ústavní soud neshledal nic protiústavního v závěru Nejvyššího soudu ČR o tom, že dovolání stěžovatelky není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., když Nejvyšší soud ČR se i v tomto směru s námitkami stěžovatelky přesvědčivě vypořádal.
Z uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout, a to pokud směřovala proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., v dalším pak podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) vzhledem k ustanovení §34 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť o ústavní stížnosti proti rozhodnutím Okresního soudu v Českém Krumlově a Krajského soudu v Českých Budějovicích již Ústavní soud jedná ve věci sp. zn. I. ÚS 322/01.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. října 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu