ECLI:CZ:US:2006:4.US.621.06
sp. zn. IV. ÚS 621/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti MORAVA-IN a.s., se sídlem Brno, Rebešovická 36, zastoupené JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem České Budějovice, J. Š. Baara 80, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2006, č.j. 21 Cdo 1730/2005-62, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadeným rozhodnutím odmítl Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky pro nepřípustnost. Stěžovatelka podávala dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, jakým způsobem postupuje při posuzování přípustnosti dovolání, které účastník řízení podává podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Ústavní soud nebude na tomto místě jeho argumentaci opakovat, neboť je stěžovatelce známa. Pro podrobnější rozbor problematiky odkázal Nejvyšší soud na své rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu.
Ústavní soud prozkoumal ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Argumentace použitá Nejvyšším soudem je v odůvodnění jeho rozhodnutí naprosto výstižně, jasně a srozumitelně vyložena. Tato argumentace je dokonale ústavně konformní, jak vyplývá např. z usnesení Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 10/06 nebo IV.ÚS 155/06. Proto Ústavní soud v dalším na odůvodnění napadeného usnesení odkazuje.
Námitky uplatněné v ústavní stížnosti nesměřují do odůvodnění samotného odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem. Zabývají se otázkami, které řešily soudy I. a II. stupně a Nejvyšší soud se k nim v rámci odůvodnění svého rozhodnutí pouze vyjadřoval, aby učinil dostatečně patrným, že jsou řešeny v souladu s jeho judikaturou. S ohledem na to, že Ústavní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, nevyzýval ani stěžovatelku k upřesnění petitu její ústavní stížnosti.
Nad rámec řečeného Ústavní soud dodává, že není další instancí v soustavě obecných soudů. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti a z takto vymezené kompetence jsou odvozena i kritéria, dle kterých je přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů prováděn. Odlišný názor stěžovatelky na postup obecných soudů v její věci a její nespokojenost s výsledkem sporu, nezakládají samy o sobě porušení jejího základního práva na spravedlivý proces. Dotčené ustanovení Listiny, jak Ústavní soud opakovaně judikuje, nezakládá právo na úspěch v řízení. Stěžovatelka neuvádí nic, co by posuzovanou věc posouvalo do roviny ústavněprávní, a staví tak Ústavní soud do role další přezkumné instance, role, která Ústavnímu soudu nepřísluší a příslušet nemůže.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu