ECLI:CZ:US:2018:4.US.650.18.1
sp. zn. IV. ÚS 650/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., t. č. Vazební věznice Brno - Bohunice, zastoupeného Mgr. Martinem Dvořákem, advokátem, sídlem Pražákova 1008/69, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. ledna 2018 sp. zn. 9 To 11/2018 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2017 č. j. 70 Nt 3613/2017-20, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu osobní svobody podle čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1, 3 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i práv vyplývajících z čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel byl v záhlaví uvedeným usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Důvody vazby jsou dle soudu dány především bohatou trestní minulostí a osobními poměry stěžovatele. Trestné činnosti se navíc měl dopustit v době, kdy měl nastoupit výkon trestu odnětí svobody v jiné trestní věci.
3. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl. V jeho odůvodnění se plně ztotožnil se závěry městského soudu.
4. Z dalších přiložených kopií úředních listin pak vyplývá, že městský soud vydal ve stěžovatelově trestní věci sp. zn. 11 T 102/2017 dne 13. 11. 2017 výzvu k nastoupení výkonu trestu, jež měl stěžovatel splnit nejpozději do dne 6. 12. 2017. Dne 18. 12. 2017 vydal městský soud příkaz k dodání stěžovatele do výkonu trestu, když tento k uvedenému výkonu trestu nenastoupil dobrovolně. Ode dne 16. 12. 2017 se pak stěžovatel nacházel ve výkonu vazby, o níž bylo rozhodnuto napadenými rozhodnutími, takže pátrání po něm bylo odvoláno.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel na základě výše uvedených skutečností namítá, že obecné soudy rozhodující o jeho vzetí do vazby věděly o jeho odsouzení a o výzvě k nástupu výkonu trestu. Došlo tedy ke kolizi vazby a uloženého trestu z jiné trestní věci. Dle stěžovatele má v takovém případě jednoznačně přednost výkon trestu odnětí svobody. Opačný postup nemá žádnou oporu v trestním řádu. Při výkonu trestu odnětí svobody nemohou vazební důvody podle §67 písm. a) a c) trestního řádu vůbec nastat a taková vazba je tedy nezákonná. Soudy dále porušily i zásadu rychlosti řízení. Z uvedených důvodů tak stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
8. Námitkám uplatněným v ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud vyhovět především proto, že je stěžovatel neuplatnil ve stížnosti proti usnesení městského soudu. V takové situaci se Ústavní soud zpravidla nemůže danou námitkou věcně zabývat, neboť soudy rozhodující o opravných prostředcích, jako orgány chránící základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy), nedostaly reálnou příležitost posoudit oprávněnost takové námitky. Proto může Ústavní soud jen těžko jejich postupu cokoliv vytknout a nadto takto napadená rozhodnutí zrušit. Pro věcný přezkum takových námitek je nezbytné nejen formálně vyčerpat stěžovateli dostupné opravné prostředky, ale rovněž v nich kvalifikovaně uplatnit všechny ústavněprávně relevantní námitky. To se však v dané věci nestalo, neboť stěžovatel ve stížnosti, o níž rozhodoval krajský soud, namítal zcela jiné skutečnosti (nemožnost kontaktu advokáta, ztrátu peněz a nevinu ostatních obviněných).
9. Nad rámec výše uvedeného lze jen uvést, že v obecné rovině nelze v postupu soudů spatřovat porušení práva na ochranu osobní svobody, neboť v případě existence důvodů pro uvalení vazby, kdy se stěžovatel vyhýbal splnění své zákonem stanovené povinnosti nastoupit výkon trestu. Nacházel se tak protiprávně na svobodě, kde měl dokonce páchat další trestnou činnost. Proto měly orgány činné v trestním řízení pravomoc zahájit další vazební řízení, bylo-li z hlediska naplnění účelu nového trestního řízení potřeba vůči stěžovateli uplatnit toto rychlé zajišťovací opatření, které by mu např. zabránilo zahájit řízení o odkladu nebo přerušení výkonu trestu a tím se znovu ocitnout na svobodě. Takovým postupem je sledován totožný legitimní cíl jako v řízení podle §74a trestního řádu [viz k podmínkám postupu podle tohoto ustanovení nález ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 1884/13 (N 34/72 SbNU 387)]. Nutnost pokračování takto uvalené vazby bude předmětem dalšího soudního přezkumu. Dále je třeba dodat, že mezi oběma způsoby omezení osobní svobody, tedy výkonem trestu a výkonem tzv. útěkové a předstižné vazby (na rozdíl od tzv. vazby koluzní - k tomu např. usnesení ze dne 7. 11. 2017 sp. zn. III. ÚS 3142/17, popř. ze dne 24. 10. 2017 sp. zn. III. ÚS 1031/17, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), není z obecného ústavněprávního hlediska zásadní rozdíl.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu