ECLI:CZ:US:2017:4.US.686.17.1
sp. zn. IV. ÚS 686/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Radomíra Stárka, MBA, zastoupeného Mgr. Petrem Zíkou, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2016, č. j. 19 Co 357/2016-343, a Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 5. 2016, č. j. 6 C 166/2014-311, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově přiznal usnesením ze dne 26. 5. 2016, č. j. 6 C 166/2014-311, stěžovateli (znalci) znalečné v celkové výši 35 776 Kč za podaný posudek zaměřený na ocenění služebnosti - věcného břemene na pozemku. Soud se plně ztotožnil s vyúčtováním předloženým znalcem.
Krajský soud v Praze však rozhodnutí změnil usnesením ze dne 27. 12. 2016, č. j. 19 Co 357/2016-343, a stěžovateli přiznal znalečné jen ve výši 16 325 Kč. Odvolací soud rozhodnutí odůvodnil tím, že přiměřený a účelně vynaložený rozsah prací podle §17 odst. 3 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zn. tl."), je 45,5 hodin po 350 Kč a 2 hodiny po 200 Kč. Na náhradě nákladů spojených s podáním znaleckého posudku přiznal krajský soud znalci 1 683 Kč; celkem tedy 16 325 Kč.
Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností, namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, do práva na vyjádření se před soudem podle čl. 38 odst. 2 a do práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Omezení či porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že neměl možnost vyjádřit se k podaným odvoláním a v důsledku zásadního snížení znalečného došlo také k zásahu do jeho práva vlastnit majetek. Znalec dále namítá, že jím předložené vyúčtování bylo důvodné, přiměřené a nenastal důvod pro krácení odměny. Stěžovatel se dále dovolává závěrů učiněných Ústavním soudem v nálezech ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, a ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 1261/14, týkajících se procesních práv znalce.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a nikoliv zákonnosti. Stěžovatel však usiluje zjevně neopodstatněně o přezkum rozhodnutí obecného soudu, aniž by byl zároveň dotčen na svých ústavně chráněných právech. Svými námitkami pouze polemizuje se závěry učiněnými obecnými soudy, které nemohou odůvodnit vydání kasačního nálezu Ústavního soudu. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na čl. 83 Ústavy nepřísluší (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1996, sp. zn. II. ÚS 294/95).
Ačkoliv obecné soudy upřely stěžovateli při prvním odvolacím řízení právo na vyjádření k odvolání, v následném druhém odvolacím řízení se již této vady vyvarovaly - stěžovatel podal své vyjádření k odvolání proti rozhodnutí o výši znalečného. Z pohledu ústavně právního nelze konstatovat porušení práva stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy V. Listiny. S ohledem na výše uvedené je bezpředmětné se blíže zaobírat stěžovatelem citovanou judikaturou, neboť je zřejmé, že jeho procesní práva byla před obecnými soudy zachována. Svá rozhodnutí obecné soudy řádně, stručně a srozumitelně odůvodnily. Zejména odvolací soud podpořil svůj závěr o snížení znalečného rozumnou úvahou a nelze tak konstatovat protiústavní zásah do práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny; v posuzované věci došlo k pouhé zákonné moderaci nepřiměřených nároků stěžovatele podle §17 odst. 3 zn. tl.
Konečně je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost se týká výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, a jde tak o tzv. bagatelní věc, v níž není přípustné dovolání, tím spíše je (zásadně) zjevně neopodstatněná ústavní stížnost (např. usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04).
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu