ECLI:CZ:US:2005:4.US.697.05
sp. zn. IV. ÚS 697/05
Usnesení
IV. ÚS 697/05
Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2005 o ústavní stížnosti P. P., zastoupeného JUDr. Janem Klárem, advokátem, Advokátní kancelář v Brně, Starobrněnská 19/21, proti České republice a postupu Ústavního soudu, JUDr. B. H., Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Brně, Okresního soudu ve Ždáru nad Sázavou, Ministra vnitra Mgr. Františka Bublana, Inspekce Ministerstva vnitra, Policie ČR - správa Jihomoravského kraje, Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Krajského státního zastupitelství v Brně, Krajského úřadu Jihlava, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27.10.2005 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vydal tento nález:
"1) stát je povinen nahradit škody vzniklé v důsledku zmařeného jednání pod sp. zn.: III. ÚS 340/05 a to nejméně částkou 10 000,- Kč jako odškodné a účelně vynaložené prostředky v této nové cause.
2) ÚS znovu nařídí jednání ve věci mého podání ze dne 30.6.2005 výše zm. č.j. III. ÚS 340/05
3) činné orgány na všech stupních vyjmenované na titulní straně pod č. 1 až 3 a v podání III. ÚS 340/05 pod č. 1 až 9 postupovali protiprávně v rozporu se zákony, ústavou a úmluvou o zákl. lidských právech a to buď z neznalosti, nekompetentnosti, nebo z jiných důvodů a proto za
4) stát je povinnen nahradit škody tímto jednáním způsobené a to ve výši nejméně 1.161 000 Kč."
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22.11.2005 upravil stěžovatel stížnostní petit v bodě 3) takto:
"Všechny osoby a instituce uvedené a vyjmenované na titulních stranách mých podání ze dne 27.10.2005 pod č.j. IV. ÚS 697/05 a ze dne 30.6.2005 pod č.j. III. ÚS 340/05 postupovali protiprávně, v rozporu s platnými zákony, ústavou ČR a úmluvou o lidských právech a to buď z neznalosti, nekompetentnosti, nebo z jiných důvodů, kteréžto důvody označí Ústavní soud po prostudování všech přiložených kopií v obou podáních."
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), tedy mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.
Ústavní soud připojil stěžovatelem uvedený spis Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 340/05 a po zhodnocení stěžovatelových námitek došel k závěru, že ústavní stížnost je třeba zčásti odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti jako návrh nepřípustný.
Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy ČR a v jeho rámci zákonem o Ústavním soudu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
Zásahem orgánu veřejné moci je z obecného pohledu takové jednání, kterým se konkrétní subjektivní ústavně zaručená práva (právo) někoho proti jeho vůli určitým způsobem omezují. Musí jít o individuální akt, zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, směřující vůči konkrétní osobě, která návrh podává, tedy o zásah individualizovaný a konkretizovaný (viz např. usnesení sp.zn. I.ÚS 41/2000, www.judikatura.cz).
Ústavní stížnosti nelze vyhovět už proto, že je návrhem, jehož petit výslovně nenavrhuje zrušení těch rozhodnutí, jejichž nesprávnost je vytýkána. Ústavní soud je při svém rozhodování vázán petitem ústavní stížnosti a nemůže ho změnit. Stěžovatel požaduje, aby mu Ústavní soud poskytl peněžní satisfakci a bez zrušení (kasace) rozhodnutí orgánů výkonné a soudní moci akademickým výrokem vyslovil porušení stěžovatelových práv. Takovýto postup však Ústava a zákon o Ústavním soudu neumožňuje. Ústavní soud může napadené rozhodnutí pouze zrušit anebo, jde-li o takové zásahy, jež žádnými rozhodnutími nebyly završeny, zmíněným orgánům veřejné moci zakázat v dalším porušováním základních práv a svobod pokračovat, případně jim přikázat, aby, pokud je to možné, obnovily stav před porušením (viz ust. §82 zákona o Ústavním soudu). Platí tedy, že Ústavní soud může vyslovit nález kasační nebo nález zakazovací (event. i přikazovací), nikoli však nález toliko konstatační. Ústavní soud není oprávněn ani k tomu, aby poskytoval stěžovateli satisfakci, a tudíž vzhledem k obsahu stížnostního petitu nemůže Ústavní soud než vyslovit nedostatek své pravomoci o podaném návrhu rozhodnout.
Jiná situace ovšem je v případě bodu 2) stěžovatelova petitu, kterým požaduje znovu nařízení jednání o jeho podání ze dne 30.6.2005 vedeném pod sp. zn. III. ÚS 340/05. Ústavní soud tento návrh považuje za odvolání vůči usnesení Ústavního soudu ze dne 10.10.2005, sp. zn. III ÚS 340/05, o odmítnutí stěžovatelova návrhu pro neodstranění vad dle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Snaze stěžovatele o změnu rozhodnutí Ústavního soudu však nemůže být vyhověno. Z ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že odvolání proti usnesení o odmítnutí návrhu není přípustné. Z tohoto důvodu je tato část návrhu stěžovatele nepřípustná.
Na základě výše uvedeného tedy Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2005
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj