ECLI:CZ:US:2006:4.US.751.05
sp. zn. IV. ÚS 751/05
Usnesení
IV. ÚS 751/05
Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem v Ostravě - Porubě, Svojsíkova 1596/2, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, adresa pro doručování Frýdlant nad Ostravicí, Malenovice 205, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2005, čj. 29 Co 440/2005-29, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. 7. 2005, čj. 9 C 326/2004-23, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §88 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 11. 2005 se REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem v Ostravě - Porubě (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil nadepsané usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2004, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. 7. 2005 o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti.
Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení ustanovení §88 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, o výlučné místní příslušnosti obecného soudu podle polohy nemovitosti.
Z obsahu napadeného usnesení krajského soudu vyplývá, že vedlejší účastnice M. K. se jako žalobkyně domáhala před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou proti žalované stěžovatelce určení neexistence zástavního práva k nemovitostem v k.ú. Jablonecké Paseky a obci Jablonec nad Nisou. Námitku stěžovatelky ohledně místní nepříslušnosti okresní soud zamítl usnesením ze dne 28. 7. 2005. Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání stěžovatelky usnesení okresního soudu potvrdil usnesením, jež je předmětem této ústavní stížnosti. V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka se mýlí, má-li za to, že zástavní právo není právem k nemovitosti ve smyslu §88 písm. g) o.s.ř.
Stěžovatelka je toho názoru, že právo, o které ve sporu jde, se nemovitosti přímo netýká a tudíž není "právem k nemovitosti" ve smyslu §88 písm. g) o.s.ř. Místně příslušným tedy má být Okresní soud v Ostravě. Navíc místo, kde se spor má projednávat, je značně vzdálené od jejího sídla a není pro ni technicky a časově možné, aby se mohla zúčastnit všech soudních jednání. Rozhodnutími obecných soudů byla porušena základní práva zakotvená v čl. 38 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podrobnější ústavněprávní argumentaci k tvrzenému porušení stěžovatelka neuvedla.
K návrhu na zrušení §88 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, stěžovatelka uvedla, že je v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny; ani toto tvrzení nedoplnila podrobnější ústavněprávní argumentací.
K důkazu stěžovatelka navrhla připojit spis 9 C 326/2004 Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a spis 29 Co 440/2005 Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tomuto návrhu Ústavní soud nevyhověl, neboť pro ústavněprávní posouzení tvrzení stěžovatelky obsažených v ústavní stížnosti neshledal za potřebné tyto spisy vyžadovat.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného usnesení krajského soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
K tvrzení, že byl porušen čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, zakotvující právo na spravedlivý proces, Ústavní soud připomíná, že spravedlivost řízení posuzuje v jeho celku a tudíž zásadně až po jeho pravomocném skončení; v dané věci navíc stěžovatelka evidentně zaměňuje procesní ústavní právo na spravedlivý proces s údajně chybným právním posouzením otázky místní příslušnosti obecnými soudy; právo na spravedlivý proces však přirozeně nezahrnuje v sobě právo na to, aby se soudy ztotožnily s právními názory stěžovatelky.
Stěžovatelka dále namítla porušení čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny, kterého se ovšem nelze dovolávat samostatně. Proto jeho údajné porušení Ústavní soud posoudil společně s tvrzením o porušení čl. 38 odst. 1 Listiny, jež zní
"Čl. 38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon."
Ústavní soud připomíná, že rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, v daném případě občanský soudní řád (z četné judikatury viz např. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nálezy č. 76 a č. 88). Místo pro zásah Ústavního soudu pro porušení práva na zákonného soudce zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny by bylo pouze ve výjimečných případech, např. pokud by závěr obecných soudů ohledně místní příslušnosti zjevně neměl jakoukoliv oporu v zákoně, tj. byl výsledkem zřejmého omylu nebo zneužití. Stejně jako v jiných případech, také zde náleží především obecným soudům vyložit a aplikovat zákonná ustanovení o místní příslušnosti soudu. V případě stěžovatelky je nepochybné, že rozhodnutí obecných soudů o místní příslušnosti Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jsou rozhodnutí učiněná na základě zákona, která jsou dle přesvědčení Ústavního soudu řádně a logicky odůvodněna a nenaznačují jakékoliv známky svévole. Tvrzení stěžovatelky o porušení čl. 38 odst. 1 a současně i čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny jsou proto zjevně neopodstatněná.
Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nezabýval se Ústavní soud nezdůvodněným návrhem stěžovatelky na zrušení ustanovení §88 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Tento postup vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podle které, dojde-li k odmítnutí stížnosti samotné, sdílí návrh s ní spojený "osud" stížnosti samé (viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4, usn. č. 22).
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený podle ust. §43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněné odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. února 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu