ECLI:CZ:US:2007:4.US.787.06
sp. zn. IV. ÚS 787/06
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 29. ledna 2007 sp. zn. IV. ÚS 787/06 ve věci ústavní stížnosti V. K., Mgr. K. D., P. H. a PhDr. R. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2006 č. j. 31 Ca 202/2006-32, kterým bylo rozhodnuto, že volby do zastupitelstva městské části Brno - Starý Lískovec konané dne 20. a 21. 10. 2006 jsou neplatné.
I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2006 č. j. 31 Ca 202/2006-32 bylo porušeno právo stěžovatelů V. K., Mgr. K. D. a P. H. na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na svobodné volby dle čl. 21 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2006 č. j. 31 Ca 202/2006-32 se zrušuje.
III. Návrh PhDr. R. S. se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 12. 2006 se V. K., Mgr. K. D., P. H. a PhDr. R. S. (dále též "stěžovatelé") domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2006, vydané v řízení o návrhu na neplatnost hlasování a neplatnost voleb do zastupitelstva městské části Brno - Starý Lískovec konaných ve dnech 20. - 21. 10. 2006. Stěžovatelé dále navrhli, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal jako naléhavou mimo pořadí.
II.
2. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 202/2006 vyplynulo, že Nezávislí demokraté (předseda V. Železný), politická strana se sídlem v Praze 1 (volební strana ve volbách do zastupitelstva městské části) a P. H. starší, bytem Brno - Starý Lískovec (kandidát na kandidátní listině této strany a dosavadní starosta městské části Brno - Starý Lískovec), dále též "navrhovatelé", podali dne 1. 11. 2006 u tohoto soudu podle §60 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o volbách do zastupitelstev obcí"), návrh na neplatnost hlasování a neplatnost voleb do zastupitelstva obce - městské části Brno - Starý Lískovec konaných ve dnech 20. - 21. 10. 2006.
3. Navrhovatelé ve svém návrhu tvrdili, že u okrskové volební komise č. 214 jedna z jejích členek při sčítání hlasů nepostupovala korektně a vykazovala hlasy v rozporu se skutečností. Při sčítání hlasů na to byla upozorněna P. H. mladším, jedním z členů okrskové volební komise. Kontrola jí sečtených hlasů však nebyla provedena a věc byla okrskovou volební komisí vyřízena neformálně. Dále bylo zjištěno, že ve volební schránce se nacházelo více úředních obálek s platnými hlasovacími lístky, než byl počet voličů ve volebním okrsku; veškeré hlasy však byly volební komisí považovány za platné. U okrskové volební komise č. 216 došlo k nezákonné volební kampani, neboť u této komise, stejně jako v budově jejího sídla, tj. Základní školy Bosonožská 9, kde sídlily i komise č. 215, 217, 218 a 219, se vyskytovala tiskovina označená jako "Nezávislé noviny Starého Lískovce (1. říjen 2006, 1. ročník)", která obsahovala nepravdivé a zavádějící údaje týkající se volebního lídra strany, tj. P. H. staršího a členů jeho rodiny. Obdobného napadání se měla dopustit i TV Prima dne 17. 10. 2006 ve vysílání regionálních zpráv, kdy zveřejnila i údajný trestní rejstřík P. H. staršího. Další nezákonnost měla spočívat v tom, že v bezprostředním okolí Základní školy Bosonožská 9 se během voleb nacházel reklamní poutač jedné z kandidujících politických stran. Uvedenými skutečnostmi byl dle navrhovatelů porušen zákon o volbách do zastupitelstev obcí způsobem, který ovlivnil výsledky hlasování, jakož i výsledky voleb.
4. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 11. 2006, které je předmětem této ústavní stížnosti, rozhodl, že volby do zastupitelstva městské části Brno - Starý Lískovec konané dne 20. a 21. 10. 2006 jsou neplatné.
5. V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl, že dne 9. 11. 2006 mu byla pracovnicí Úřadu městské části Brno - Starý Lískovec předána volební dokumentace ve stavu nesplňujícím podmínky §43 odst. 5 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, neboť nebyla okrskovou volební komisí zapečetěna a všechny dokumenty, včetně platných hlasovacích lístků, byly pouze volně převázány provázkem, o čemž byl soudem sepsán úřední záznam a pořízena fotodokumentace. Krajský soud dospěl k závěru, že v důsledku tohoto (byť navrhovateli nenamítaného) porušení zákona mu byla znemožněna verifikace výsledků voleb konaných u okrskové volební komise č. 214. Konstatoval, že při rozhodování ve věcech volebních se neuplatňuje dispoziční zásada a soud není vázán návrhem. Shledá-li závažné porušení zákona, na které navrhovatel v návrhu nepoukazoval, je povinen při přezkumu voleb k němu přihlédnout. Soud dále posuzoval, zda zjištěná nezákonnost mohla ovlivnit celkový výsledek voleb ve volebním obvodu Brno - Starý Lískovec, přičemž dospěl k závěru, že s ohledem na nemožnost verifikace Zápisu o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku č. 214 "nelze vyloučit relevantní ovlivnění výsledků voleb". Zaujal názor, že "konkrétní výsledky ze sporného volebního okrsku jsou neznámé", a proto "nemůže jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností dospět k závěru, že nedošlo k ovlivnění celkových výsledků daného volebního obvodu". Dle jeho přesvědčení "Teoreticky totiž nelze vyloučit, že, při zaznamenané volební účasti v rámci tohoto okrsku, kdy každý z voličů mohl využít svého práva odevzdat až 21 hlasů, by nedošlo k jinému rozložení mandátů v daném volebním obvodu. Vzhledem k tomu, že nelze vycházet z údajů nahlášených okrskovou volební komisí č. 214, je i přesnější výpočet možného ovlivnění celkových výsledků voleb nemožný. S ohledem na tyto skutečnosti tedy soud nemůže potvrdit, že volby ... proběhly v souladu se zákonem.". Podaný návrh proto shledal důvodným a dalšími námitkami v návrhu uvedenými se nezabýval z důvodu nadbytečnosti.
III.
6. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdili, že napadeným usnesením byla porušena ustanovení čl. 21 odst. 1, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), která svojí povahou spadají do práva na spravedlivý proces, a že také postupem krajského soudu bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces a právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu.
7. Stěžovatelé vyslovili názor, že krajský soud se nezabýval tím (a v odůvodnění dostatečně neobjasnil), zda zjištěné konkrétní porušení zákona o volbách do zastupitelstev obcí mohlo mít na výsledek voleb podstatný vliv, tedy zda objektivně mohlo ovlivnit výsledky hlasování. Poukázali zejména na názory Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 36, nález č. 17, vyhlášen pod č. 145/2005 Sb.], dle něhož zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebního zákona a rozhodnutí voličů může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a zvolili jiného kandidáta, ačkoliv ne každé porušení volebního zákona vyvolává neplatnost voleb. Krajský soud se dle jejich mínění vypořádal s návrhem na neplatnost hlasování a voleb zcela formálně, neboť neplatnost celých voleb v městské části konstatoval pouze a jen na základě možných formálních nedostatků při zajištění volební dokumentace u volebního okrsku č. 214, spočívající v jejím nesprávném zapečetění. Úřad městské části Brno - Starý Lískovec přitom evidoval při volbách do obecních zastupitelstev 14 volebních okrsků s celkově zapsanými 11 580 voliči. Volební okrsek č. 214 evidoval 706 zapsaných voličů. Počet odevzdaných obálek v celé městské části činil 4 742, z toho v okrsku č. 214 celkem 442. Krajský soud v napadeném usnesení nesprávně dovodil, že pokud byly zjištěny určité formální nedostatky ve volebním okrsku č. 214, lze mít za to, že stejné nedostatky je možné shledat i u dalších 13 volebních okrsků. Stěžovatelé poukázali na nález sp. zn. I. ÚS 526/98 (Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález č. 27), dle něhož účelem volebního zákona je realizovat a blíže upravit základní právo volit a být volen, přičemž sporná ustanovení musí být interpretována v duchu Listiny, tj. vstřícně k realizaci tohoto základního práva.
IV.
8. Krajský soud v Brně jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že soud napadeným rozhodnutím porušil základní práva zakotvená v čl. 21 odst.1, 3 a 4 Listiny, která svojí povahou spadají do práva na spravedlivý proces. Toto tvrzení je zcela nepatřičné. Důvody, pro které soud návrhu vyhověl, resp. pro které nemohl shledat návrh nedůvodným, jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění napadeného usnesení. Zásadním důvodem bylo závažné porušení volebního zákona, které zcela vylučovalo, ba zcela znemožňovalo verifikaci výsledků voleb soudem. Námitka stěžovatelů, že se soud nezabýval otázkou, jak zjištěné nedostatky ovlivnily výsledek voleb, je také nedůvodná, neboť na str. 3 napadeného rozhodnutí je popsáno, jak nezákonnost postupu jedné z okrskových volebních komisí mohla ovlivnit celkový výsledek voleb ve volebním obvodu Brno - Starý Lískovec. Popsaný stav volební dokumentace (č. l. 20 s fotodokumentací) ve spojení s vyjádřením zapisovatelky volební komise (č. l. 25 spisu) nedovolil soudu jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností dospět k závěru, že nedošlo k ovlivnění celkových výsledků voleb daného volebního obvodu. K tvrzenému porušení ústavních práv stěžovatelů postupem krajského soudu nedošlo, neboť od zákonem stanoveného postupu se soud nijak neodchýlil. Rozhodně pak nelze uvažovat o odepření soudní ochrany, jak tvrdí stěžovatelé. Závěrem krajský soud navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl, případně nálezem zcela zamítl, a vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání.
9. P. H. starší jako vedlejší účastník ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že žádný ze stěžovatelů není fyzickou osobu, jež byla účastníkem řízení před krajským soudem, pročež stěžovatelé nejsou aktivně legitimováni k podání ústavní stížnosti. Je toho názoru, že z obsahu ústavní stížnosti nelze dovodit, jak k tvrzenému porušení čl. 21 odst. 1, 3 a 4 Listiny mělo dojít. Nesouhlasil s tím, že se krajský soud vůbec nezabýval intenzitou a způsobem porušení zákona. Tu část ústavní stížnosti, jež se odvolává na čl. 87 odst. 4 písm. e) Ústavy České republiky, označil za zmatečnou, neboť stěžovatelé podali ústavní stížnost, a nikoliv návrh na zahájení řízení podle části druhé, hlavy druhé, oddílu čtvrtého zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), upravující řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora. Dále poukázal na ustanovení §60 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, jež hovoří o pouhé možnosti ovlivnění výsledků hlasování či voleb. K porušení "základního práva volit a být volen" nedošlo a toto právo nijak nebylo dotčeno. Naopak ale při výkonu tohoto práva musí být respektována zákonná pravidla demokratických voleb. Závěrem vedlejší účastník navrhl, aby soudce zpravodaj usnesením dle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu návrh odmítl, nebo senát návrh podle §43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona odmítl, případně nálezem zcela zamítl; současně požádal, aby Ústavní soud podle výsledků řízení usnesením uložil stěžovatelům povinnost nahradit mu náklady řízení.
10. Úřad městské části Brno - Starý Lískovec jako vedlejší účastník ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že pochybení krajského soudu spatřuje v tom, že se ani v nejmenším nezabýval podstatou věci a zkoumal pouze formální pochybení, aniž by se vypořádal s argumenty uplatněnými navrhovateli a jejich důkazními návrhy. S žalobou na neplatnost voleb a hlasování se tak vypořádal zcela formálně, neboť neplatnost voleb konstatoval pouze na základě formálních nedostatků spočívajících v nesprávném zapečetění volební dokumentace u volebního okrsku č. 214. Dále uvedl, že mu byl doručen dopis ředitele Základní školy v Brně, Labská 27, ze dne 15. 12. 2006, dle něhož volební materiály příslušných volebních okrsků (220, 221, 222, 223, 224) byly po skončení voleb volebními komisemi uskladněny v prostoru schodiště a chodby pavilonu A, odkud byly na základě upozornění školy adresovaného úřadu městské části asi po deseti dnech odvezeny. Vedlejší účastník spolu s vyjádřením Ústavnímu soudu zaslal kopie kandidátních listin všech volebních stran pro volby do zastupitelstva městské části Brno - Starý Lískovec.
11. Politická strana Nezávislí demokraté (předseda V. Železný) jako vedlejší účastník ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že stěžovatelé nebyli aktivně legitimováni k podání ústavní stížnosti. Prohlásila, že u všech příslušných okrskových volebních komisí dodatečně zjistila větší přibližně stejné množství neplatných hlasovacích lístků a specifikovala jejich vady. Nesouhlasila s tvrzením stěžovatelů o porušení práva na spravedlivý proces a tvrzení stěžovatelů o porušení čl. 21 odst. 1, 3 a 4 Listiny vytknula nedostatek odůvodnění. Část ústavní stížnosti, jež se zmiňovala o řízení ve věci ověření volby poslance nebo senátora, označila za zmatečnou. Poukázala na ustanovení §60 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, jež předpokládá neplatnost hlasování, resp. voleb, v případě i jen možného ovlivnění výsledku hlasování či voleb. Vyjádřila přesvědčení, že základní právo stěžovatelů volit a být volen nebylo nijak dotčeno. Protože ustanovení §43 odst. 5 zákona o volbách do zastupitelstev obcí ukládá povinnosti pouze okrskové volební komisi, označila obviňování osoby starosty a jeho syna z porušení povinností za pokračování osočování jeho rodiny před i v průběhu voleb. Závěrem navrhla, aby soudce zpravodaj ústavní stížnost usnesením odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, případně senát usnesením podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, případně aby návrh nálezem zamítl. Závěrem politická strana Nezávislí demokraté (předseda V. Železný) požádala, aby Ústavní soud podle výsledku řízení uložil stěžovatelům povinnost nahradit jí náklady řízení k rukám právního zástupce s odůvodněním, že s ohledem na účelovost ústavní stížnosti a zneužití práva podat návrh Ústavnímu soudu se jedná o zdůvodnitelný případ.
12. Účastníci řízení o ústavní stížnosti, tj. V. K., Mgr. K. D., P. H. a PhDr. R. S., prostřednictvím svého právního zástupce dne 25. 1. 2007 (Ústavnímu soudu doručeno dne 26. 1. 2007) a Krajský soud v Brně dne 20. 12. 2006, vyjádřili souhlas s upuštěním od ústního jednání. Protože Ústavní soud od téhož neočekával další objasnění věci, od ústního jednání upustil.
V.
13. Ústavní soud předesílá, že poukaz stěžovatelů na čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy České republiky v části III. bodě 1. odůvodnění ústavní stížnosti je zřejmě nesprávný, neboť v jejich případě nejde o opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora podle §85 a násl. zákona o Ústavním soudu (v posledně uvedeném případě - na rozdíl od řízení o ústavní stížnosti - Ústavní soud rozhoduje ve věci samé a jeho rozhodnutí nahrazuje všechna rozhodnutí ve věci dosud vydaná). Z obsahu návrhu Ústavní soud dovodil, že podání stěžovatelů je ústavní stížností ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, resp. §72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
14. Před vlastním posouzením věci Ústavní soud zkoumal splnění podmínek řízení, a to především z hlediska projednatelnosti návrhu ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) a e) zákona o Ústavním soudu, tedy zda stěžovatelé jsou aktivně legitimováni k podání návrhu a zda jde o návrh přípustný. Kromě toho musel Ústavní soud uvážit, kdo je v dané věci způsobilý k vedlejšímu účastenství v řízení o podaném návrhu.
15. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jsou oprávněni podat "fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci ... bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem ...".
16. Z kopií kandidátních listin všech volebních stran vyžádaných Ústavním soudem od Úřadu městské části Brno - Starý Lískovec vyplynulo, že stěžovatelé V. K., Mgr. K. D. a P. H. byli v době konání voleb do zastupitelstva městské části Brno - Starý Lískovec občany s trvalým pobytem v této městské části, a tudíž i osobami s právem volit a být volen do zastupitelstva této městské části. Každý z nich kandidoval na kandidátní listině jedné ze zúčastněných volebních stran a podle výsledků voleb byli zvoleni do obecního zastupitelstva.
17. Jak bylo Ústavním soudem zjištěno, stěžovatel PhDr. R. S. v den voleb nebyl přihlášen k trvalému pobytu v městské části Brno - Starý Lískovec, a neměl právo volit a být volen do zastupitelstva této městské části. Ústavnímu soudu tak nezbývá než konstatovat, že již z tohoto důvodu je nutno jeho ústavní stížnost považovat za návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť na něj nelze hledět jako na osobu napadeným usnesením krajského soudu byť i jen potenciálně dotčenou na základních právech a svobodách.
18. Pokud jde o zbývající tři stěžovatele, je zřejmé, že jakkoli v předmětné věci nebyli účastníky řízení před Krajským soudem v Brně, vedeného pod sp. zn. 31 Ca 202/2006, všichni splňovali podmínky účastenství v řízení dle §90 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), dle něhož: "Za podmínek stanovených zvláštními zákony může se občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.", ve spojení s §60 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, dle něhož: "Podáním návrhu na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany u soudu každá osoba zapsaná do seznamu ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva obce volen, jakož i každá volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva, (dále jen ‚navrhovatel'). Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstev obcí Státní volební komisí.", čili disponovali aktivní legitimací k podání návrhu ve věci neplatnosti voleb do zastupitelstva městské části Brno - Starý Lískovec konaných ve dnech 20. a 21. října 2006. Vycházeje tedy z potenciality účastenství v řízení o soudním přezkumu hlasování, voleb, případně volby kandidáta, dále z povahy soudního rozhodování ve volebních věcech, jakož i ze skutečnosti, že napadené rozhodnutí obecného soudu se dotýká sféry základních práv stěžovatelů, Ústavní soud přiznal navrhovatelům v předmětné věci V. K., Mgr. K. D. a P. H. aktivní legitimaci v řízení o ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, per analogiam]. K závěru o naplnění aktivní legitimace uvedených stěžovatelů srov. též nálezy sp. zn. I. ÚS 768/06, III. ÚS 885/06 a III. ÚS 887/06 (Sbírka rozhodnutí, svazek 43, nález č. 224, svazek 44, nálezy č. 3 a č. 4).
19. Aktivně legitimovaní stěžovatelé nemají k dispozici žádný procesní prostředek k ochraně práva narušeného dle jejich tvrzení napadeným rozhodnutím obecného soudu (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pročež Ústavní soud považoval jejich návrh za přípustný.
20. Stěžovatelé označili za vedlejší účastníky řízení před Ústavním soudem kromě účastníků řízení před krajským soudem [Nezávislí demokraté (předseda V. Železný), P. H., Úřad městské části Brno - Starý Lískovec] též čtrnáct okrskových volebních komisí (č. 211 až 224) a dále i Krajský úřad Jihomoravského kraje a Český statistický úřad.
21. Jednotlivé okrskové volební komise, Krajský úřad Jihomoravského kraje, jakož i Český statistický úřad Ústavní soud za vedlejší účastníky řízení o podané ústavní stížnosti nepovažoval nejen z toho důvodu, že nebyly účastníky řízení před krajským soudem (srov. ustanovení §76 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), ale i z důvodů vyložených v nálezu I. ÚS 768/06 (Sbírka rozhodnutí, svazek 43, nález č. 224).
VI.a)
22. Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 202/2006 a poté, co se seznámil s jeho obsahem a vzal v úvahu výše uvedená tvrzení a vyjádření účastníků a vedlejších účastníků, dospěl k závěru, že ústavní stížnosti - pokud byla podána aktivně legitimovanými stěžovateli - je třeba zcela vyhovět, a to z následujících důvodů.
23. Věc je nutno posoudit z pohledu základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a dále z hlediska základního práva na svobodné volby dle čl. 21 Listiny.
24. Ústavní soud neakceptoval tvrzení stěžovatelů, že ustanovení čl. 21 Listiny "spadají svojí povahou do právního institutu práva na spravedlivý proces". Je toho názoru, že čl. 21 Listiny je součástí relativně samostatného systému ústavněprávní ochrany základního práva na svobodné volby, jak je zakotveno především v čl. 21 Listiny, jenž zní:
"Čl. 21
(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.
(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.".
25. Právo na svobodné volby je zakotveno dále též
* v čl. 25 písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, dle něhož "Každý občan má právo a možnost, bez jakýchkoli rozdílů uvedených v článku 2 a bez neodůvodněných omezení: ... b) volit a být volen v pravidelných volbách, jež se budou konat na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva, tajným hlasováním zabezpečujícím svobodu hlasování;",
* v čl. 102 odst. 1 Ústavy České republiky, jenž zní "Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.", a
* v čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, dle něhož "Vysoké smluvní strany se zavazují konat v rozumných intervalech svobodné volby s tajným hlasováním za podmínek, které zajistí svobodné vyjádření názorů lidu při volbě zákonodárného sboru.". Byť na první pohled tento článek zakotvuje povinnost smluvních stran, je třeba ho vykládat tak, že zaručuje i subjektivní práva, mj. hlasovací právo a právo kandidovat ve volbách [viz věc Hirst proti Spojenému království (č.2), 2005, rozsudek velkého senátu, in Soudní judikatura - Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, č. 6/2006, str. 325 a násl.].
VI.b)
26. Ústavní soud se k právu na svobodné volby vyslovil v řadě svých rozhodnutí, z nichž lze dovodit následující obecné principy upínající se ke zmíněným ústavním právům (srov. dále odstavec 27. až 30.), jimiž byl čtvrtý senát při svém rozhodování vázán; důvody, pro které by se měl od dále prezentovaných právních názorů odchýlit a věc ve smyslu §23 zákona o Ústavním soudu předložit k posouzení plénu, neshledal, neboť s již vyslovenými právními závěry souhlasí.
27. "Ve volbách do obecních zastupitelstev nejde jen o práva voličů a volebních stran, nýbrž též o práva kandidátů na členy zastupitelstva a o práva zvolených kandidátů, která vyplývají z práva ucházet se za rovných podmínek o volené funkce a v případě zvolení tyto funkce bez překážek vykonávat." [nález sp. zn. Pl. ÚS 30/95 ze dne 10. 1. 1996, Sbírka rozhodnutí, svazek 5, nález č. 3, str. 17 (21), vyhlášen pod č. 31/1996 Sb.].
28. "Ve volebním soudnictví nejde jen o to, zda byl porušen volební zákon objektivně či subjektivně, nýbrž je třeba vzít v úvahu všechny okolnosti konkrétního případu a intenzitu a způsob porušení volebního zákona. Nikoliv každé porušení volebního zákona vyvolává (je-li napadeno) neplatnost voleb. Každý případ je nutno posuzovat a vyhodnocovat nikoliv formálně, nýbrž materiálně: vždy individuálně a s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem. Prvotním úkolem volebního soudnictví je ochrana funkce voleb v demokratické společnosti z hlediska tzv. objektivního ústavního práva; proto je třeba i v rámci něho reflektovat ochranu základních práv a svobod fyzických a právnických osob." [nález sp. zn. I. ÚS 526/98 ze dne 19. 2. 1999, Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález č. 27, str. 203 (204, 205)].
29. "Základní funkcí ... je zajištění řádného provedení voleb. ... Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení z toho plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. ... Názor volební teorie a praxe z 19. století, podle kterého každá nezákonnost má za následek neplatnost voleb, pokud se neprokáže opak, byl již překonán. ... Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality. ... Tento proces je založen na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (čl. 6 Ústavy), ... Úprava ověřování voleb je přitom alternativně založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality). Tuto možnou příčinnou souvislost je však třeba vykládat nikoli jako pouhou abstraktní možnost. ... Z čl. 21 odst. 4 Listiny lze dovodit právo zvoleného kandidáta na nerušený výkon funkce po stanovené časové období ... Z toho je třeba dovodit, že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát." [nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 17, str. 185 (209-211)].
30. "Čl. 21 odst. 4 Listiny se nevztahuje pouze na přístup k veřejné funkci ve smyslu vzniku funkce, ale zahrnuje i právo na její nerušený výkon včetně práva na ochranu před protiprávním zbavením této funkce. Účast na správě věcí veřejných, která je smyslem celého článku 21, se nevyčerpává pouhým získáním funkce, nýbrž logicky trvá po celu dobu výkonu této funkce. Pokud je tedy tímto článkem Listiny sledováno umožnit občanům správu veřejných záležitostí, musí být subjekt vykonávající funkci nadán rovněž ochranou před libovůlí státu, která by mu mohla bránit ve výkonu veřejné funkce. Samotné právo na přístup k veřejným funkcím by nemělo smysl, pokud by neobsahovalo i ochranu v průběhu výkonu funkce." [nález sp. zn. II. ÚS 53/06 ze dne 12. 9. 2006, Sbírka rozhodnutí, svazek 42, nález č. 159)].
31. Výše uvedené úvahy se plně projevily i v již citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 768/06 ze dne 12. 12. 2006, stejně jako v nálezech sp. zn. III. ÚS 885/06 a III. ÚS 887/06, oba ze dne 10. 1. 2007, Sbírka rozhodnutí, svazek 43, nález č. 224, svazek 44, nálezy č. 3 a č. 4).
VI.c)
32. Relevantní principy takto stručně zopakované nalezly v projednávané věci aplikační odraz způsobem dále vyloženým.
33. Stěžovatelé tvrdili, že v jejich případě bylo porušeno právo na spravedlivý proces, byť nesprávně poukázali na čl. 21 odst. 1, 3 a 4 Listiny, namísto čl. 36 a násl. Listiny. Ústavní soud nicméně připomíná, že podle zásady "iura novit curia" se ústavní stížností může zabývat z pohledu ustanovení o základních právech či svobodách, jichž se strany nedovolávaly, neboť stížnost je charakterizována skutky, které kritizuje, resp. svým předmětem, jehož neústavnost tvrdí, a ne pouhým právním odůvodněním.
34. V řízení o žalobě politické strany Nezávislí demokraté (předseda V. Železný) a P. H. staršího měl krajský soud posoudit, zda a která ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev obcí byla porušena a následně zda se jedná o taková porušení, jež podstatně ovlivnila výsledky hlasování a výsledky voleb do zastupitelstva. Jinak řečeno, zda zjištěné porušení zákona bylo kvalifikované či dostatečně intenzívní.
35. Krajský soud zjistil, že byl porušen §43 odst. 5 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, dle něhož: "Okrsková volební komise zapečetí druhý stejnopis zápisu o průběhu a výsledku hlasování, odevzdané hlasovací lístky a úřední obálky, výpis ze seznamů, doklad o převzetí výsledku hlasování do dalšího zpracování a případný zápis o kontrole provedené pověřeným obecním úřadem nebo krajským úřadem a předá je spolu s ostatní volební dokumentací do úschovy obecnímu úřadu.". Porušení spočívalo v tom, že krajským soudem vyžádaná a zákonem stanovená volební dokumentace mu byla předána nezapečetěná a písemnosti byly jen obyčejně svázány provázkem, jak vyplývá z jím pořízené fotodokumentace. Námitkami navrhovatelů obsaženými v jejich návrhu se krajský soud nezabýval.
36. Dále měl krajský soud posoudit, při respektování výše uvedených relevantních principů vztahujících se zejména k právu na svobodné volby, do jaké míry mělo nebo mohlo mít zjištěné porušení zákona vliv na výsledek voleb.
37. Z rozhodnutí krajského soudu plyne, že návrh shledal důvodným, neboť s ohledem na stav jemu předané volební dokumentace volebního okrsku 214, jež mu nedovolovala ověřit regulérnost voleb v tomto okrsku, nemohl potvrdit, že volby v celém volebním obvodu, zahrnujícím 14 volebních okrsků, proběhly v souladu se zákonem. Tato úvaha je v naprostém rozporu s výše uvedeným principem, dle něhož pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení nutno aplikovat vyvratitelnou domněnku, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. V tomto směru ovšem navrhovatelé jakékoliv rozhodující důkazy ve svém návrhu neuvedli a nepředložili. Stejně tak dle přesvědčení Ústavního soudu ani krajský soud neprovedl jakýkoliv důkaz osvědčující reálnost jeho domněnky, dle níž "nelze vyloučit relevantní ovlivnění výsledků voleb".
38. Krajský soud předloženou věc posuzoval vysloveně formálně, a nikoliv především materiálně a s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem. Tím zcela pominul výše formulovaný princip, že volební soudnictví je založeno na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti. Tuto možnou příčinnou souvislost je však třeba vykládat nikoli jako pouhou abstraktní možnost, jak to v daném případě krajský soud učinil, nýbrž je třeba ji v řízení řádně prokázat.
39. Z výše uvedeného Ústavní soud dovodil, že Krajský soud v Brně svým postupem a napadeným usnesením porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na svobodné volby dle čl. 21 Listiny, jehož jedním z komponentů je subjektivní právo na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím za rovných podmínek ve smyslu čl. 21 odst. 4 Listiny.
40. V neposlední řadě Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že jeden z navrhovatelů, tj. P. H. starší, byl v době voleb starostou městské části Brno - Starý Lískovec. Byť je zřejmé, že zákon o volbách do zastupitelstev obcí mu z hlediska samotného zapečetění volební dokumentace dle ustanovení §43 odst. 5 citovaného zákona neukládá žádné povinnosti, nelze opomenout jeho organizační roli při volbách do obecního zastupitelstva, jak vyplývala z jeho postavení volebního orgánu ve smyslu ustanovení §6 písm. b) citovaného zákona a současně i z postavení starosty městské části ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Jinak řečeno, vedlejší účastník a navrhovatel v řízení před krajským soudem P. H. starší jako starosta městské části stojící ze zákona v čele úřadu této městské části měl v průběhu volebního procesu řadu pozitivním právem uložených povinností. Zejména s přihlédnutím k laickému složení okrskových volebních komisí to měl být právě úřad městské části v čele s jeho starostou, který měl dbát a dohlížet na to, aby s jejich veškerými písemnosti bylo nakládáno v souladu se zákonem, nota bene když zákon o volbách do zastupitelstev obcí v ustanovení §43 odst. 5 výslovně uvádí, že okrsková volební komise volební dokumentaci předá do úschovy obecnímu úřadu. Pokud úřad městské části deset dní po konání voleb, jak tomu bylo v daném případě, vůbec nezajímalo, kde a v jakém stavu se volební dokumentace okrskových volebních komisí nachází, nelze údajné důsledky z toho plynoucí přičítat voličům a jimi zvoleným kandidátům; nadto bylo by nemravné, aby z tohoto stavu těžila osoba, která jej z valné části svoji pasivitou dopustila či spoludopustila.
41. Ústavní soud také připomíná, že součástí spravedlivého procesu je požadavek, aby soudní rozhodnutí v dostatečné míře uváděla důvody, na nichž jsou založena. Rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu. Byť tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, je Ústavní soud toho názoru, že napadené usnesení krajského soudu uvedené principy nenaplňuje. Jak totiž bylo již výše konstatováno, předložit důkazy k vyvrácení presumpce platnosti hlasování a voleb bylo povinností toho, kdo volební pochybení namítal. V tomto směru ovšem navrhovatelé jakékoliv rozhodující důkazy ve svém návrhu neuvedli a nepředložili; stejně tak ze samotného zjištění učiněného krajským soudem (o nezapečetění volební dokumentace) nelze dovodit objektivní příčinnou souvislost mezi volební vadou a neplatností voleb. Odůvodnění soudu dovozující opak považuje Ústavní soud za nepřezkoumatelné pro svoji kusost a za rozporné s elementárními principy rozumnosti a spravedlnosti. Z ústavněprávního pohledu je nepřijatelné, aby soud z jím zjištěné nezákonnosti volebního procesu spočívající v nezapečetění volebních dokumentů jednou ze čtrnácti volebních komisí bez dalšího spekulativně dovozoval, že toto pochybení mohlo vést k jinému rozložení mandátů v celém volebním obvodu. Úvahy soudu uvozené tím, že "teoreticky nelze vyloučit" to, k čemu soud dále dospívá, jsou bezcenné, neboť ponechávají zcela stranou soudem nijak nezpochybňovaný fakt řádného průběhu volebního chování voličů. Ježto pouhou abstraktní možnost ovlivnění výsledků voleb nelze považovat za dostatečný důvod pro závěr, že volby byly neplatné, je napadené usnesení v rozporu s čl. 36 a násl. Listiny; jeho ve své podstatě ryze formalistické závěry totiž kautely spravedlivého procesu nenaplňují.
42. Ústavní soud z vyložených důvodů dospěl k závěru o tom, že opodstatněné ústavní stížnosti jest výrokem tohoto nálezu nutno zcela vyhovět podle ustanovení §82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
43. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud nemohl vyhovět návrhu vedlejších účastníků P. H. staršího a politické strany Nezávislí demokraté (předseda V. Železný) na náhradu nákladů řízení (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
44. Aniž by Ústavní soud považoval za nezbytné k návrhu stěžovatelů formálně vydávat samostatné usnesení o tom, že věc jimi předloženou projedná jako naléhavou ve smyslu ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu, rozhodl o podané ústavní stížnosti urychleně, neboť by postrádalo smyslu ponechat přezkum jí napadeného rozhodnutí až na dobu po uskutečnění opakovaných voleb do zastupitelstva městské části Brno - Starý Lískovec.
45. V projednávané věci nevedl Ústavní soud řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora (srov. odstavec 13.), nýbrž řízení o ústavní stížnosti; z toho mimo jiné vyplývá, že v úvahu nepřichází aplikace ustanovení §91 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Tento závěr nemění však nic na tom, že zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu nálezem Ústavního soudu má nesporný vliv na účinky rozhodnutí orgánů veřejné moci, která na zrušené rozhodnutí navazovala a jež po jeho kasaci ztratila oporu pro svoji existenci, neboť vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby (srov. čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky).