ECLI:CZ:US:2000:4.US.98.2000
sp. zn. IV. ÚS 98/2000
Usnesení
IV. ÚS 98/2000
Ústavní soud rozhodl dne 16. března 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti společnosti L., spol. s r.o., zastoupené JUDr. M. V., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2000, čj. 22 Ca 123/99-18, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě stěžovatel uvádí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"). Obecný soud podle názoru stěžovatele svým rozhodnutím porušil jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu tím, že nevyvodil příslušné důsledky z toho, že správní orgány porušily své povinnosti stanovené jim správním řádem. Dále se správní soud dopustil svévole, když aplikoval zákon v rozporu s jeho textací a se zásadami logického a systematického výkladu, čímž došlo k porušení čl. 36 Listiny, čl. 90 a čl. 1 Ústavy ČR. Správní soud dále při interpretaci postupoval proti ústavně chráněným základním právům a svobodám stěžovatele, nešetřil podstatu a smysl jeho dotčených práv, čímž porušil stěžovatelovo právo na podnikání zakotvené v čl. 26 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny. Stěžovatel proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo Ústavním soudem zrušeno.
Z obsahu spisu 22 Ca 123/990 Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že dne 21. 12. 1998 vydal ekonomický odbor Úřadu městského obvodu Ostrava-Jih rozhodnutí, čj. EO/VHP/Lib/98/524, kterým nebylo stěžovateli povoleno provozování výherních hracích přístrojů v provozovně J. č. parc. 311/33 v Ostravě - H. Dne 15. 1. 1999 podal stěžovatel proti tomuto rozhodnutí odvolání k Magistrátu města Ostravy, jenž o odvolání stěžovatele rozhodl rozhodnutím čj. OFR2/216/99 ze dne 17. 2. 1999 tak, že odvolání se nevyhovuje a shora uvedené rozhodnutí prvostupňového správního orgánu se potvrzuje. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl Magistrát města Ostravy mimo jiné, že pozemek, na kterém je umístěna herna, sousedí s pozemkem, na němž je umístěna Poliklinika Ostrava - H. Podle ustanovení §17 odst. 11 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, nesmí být povoleno provozování výherních hracích přístrojů v taxativně uvedených budovách (mezi nimiž jsou i zařízení sociální a zdravotní péče), jakož i v sousedství uvedených budov. Okruh vzdálenosti do 100 m od těchto budov může obec stanovit vyhláškou. Magistrát má za to, že se nelze ztotožnit s názorem stěžovatele, že podmínka "sousedství budov" je splněna jen v případě, že jde o budovy, které mají společnou hranici. O sousedící budovy jde dle názoru Magistrátu i v případě, že se jedná jak o budovy navazující jedna na druhou formou řádové zástavby, tak o budovy stojící samostatně na sousedících pozemcích. Magistrát upozorňuje na to, že pojem "sousedící pozemky nebo stavby" používá také stavební zákon, kde v ustanovení §139 písm. c) se pod tímto pojmem rozumí pozemky, které mají společnou hranici s pozemkem, který je předmětem správního řízení vedeného podle stavebního zákona. Této definici odpovídá podle názoru Magistrátu i posuzovaný případ. Žalobou ze dne 18. 3. 1999 domáhal se stěžovatel, aby Krajský soud v Ostravě zrušil výše uvedená rozhodnutí Magistrátu města Ostravy a věc vrátil prvostupňovému správnímu orgánu zpět k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 1. 2000, čj. 22 Ca 123/99-18 žalobu zamítl, neboť neshledal, že by rozhodnutí Magistrátu města Ostravy bylo vydáno v rozporu se zákonem. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl mimo jiné Krajský soud, že stěžovatel nesplnil podmínku stanovenou v ustanovení §17 odst. 11 zákona č. 202/1990, když provozovna J. je umístěna v sousedství zařízení zdravotní péče, i když jinak nesouhlasí s argumentací Magistrátu a ponechává stranou otázku přípustnosti analogie a jejího použití ve správním právu. Dle názoru Krajského soudu je pojem "sousedství", použitý v citovaném ustanovení, neurčitým právním pojmem, jímž zákonodárce vytváří správnímu úřadu prostor, aby zhodnotil, zda konkrétní případ lze podřadit pod tento neurčitý právní pojem či nikoliv. Smyslem a účelem vymezení zákazu provozovat výherní hrací přístroje v sousedství budov taxativně uvedených v citovaném ustanovení je výlučně ochrana osob navštěvujících tyto budovy před nebezpečím, které sebou nese hra na výherních hracích přístrojích. Krajský soud má za to, že dle věty druhé §17 odst. 11 zákona č. 202/1990 Sb. je okruh 100 metrů maximální vzdáleností připouštějící výklad sousedství s tím, že obec může obecně závaznou vyhláškou tuto vzdálenost zmenšit, tzn. pojem "sousedství" zúžit. Ze znění citovaného ustanovení však v žádném případě nelze dovodit, jak se o to pokoušel stěžovatel, že nebyla-li vydána obecně závazná vyhláška, jsou za sousední považovány pouze ty objekty, které jsou od sebe vzdáleny maximálně v řádu jednotlivých metrů, a nikoliv v řádu desítek metrů.
Ústavní soud přezkoumal rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti nezasahuje generelně do jurisdikce obecných soudů a nejinak je tomu i v případě tzv. správního soudnictví. Ústavní soud se k otázkám soudního přezkumu vyjádřil v některých svých dřívějších rozhodnutích - např. ve věci sp. zn. III. ÚS 101/95. Argumenty ústavní stížnosti přehlížejí zvláštní povahu soudního přezkumu správních rozhodnutí (správního soudnictví), které je ovládáno především zásadami správního uvážení, stran něhož se judikatura obecných soudů ustálila na názoru, že zákon vytváří kritéria, podle nichž a v jejichž rámci, se může uskutečnit volba, včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí, že samotné správní uvážení podléhá přezkumu správního soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem (§245 odst. 2 o.s.ř.), zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem, a že při splnění těchto předpokladů není správní soud oprávněn z týchž skutečností vyvozovat jiné nebo přímo opačné závěry. Ústavní soud má za to, že interpretace pojmu "sousedství" (dle ustanovení §17 odst. 11 zákona č. 202/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů) správním soudem i argumentace v odůvodnění jeho rozhodnutí byla v daném případě zcela v souladu s ústavními předpisy. Ústavní soud navíc přihlédl k tomu, že se stavba herny J. kontejnerovitého typu nenachází ani na rozhraní vzdálenosti stanovené zákonem, tj. 100 metrů, ale jak správní orgány šetřením v terénu zjistily, ve vzdálenosti přibližně 55 metrů od budovy polikliniky.
Ústavní soud po posouzení všech uvedených skutečností tedy neshledal nic, co by prokazovalo, že postupem soudu byly překročeny meze ústavnosti, zejména pak, že by soudní řízení jako celek nemělo spravedlivý charakter. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné
V Brně dne 16. března 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu