ECLI:CZ:NSS:2006:5.A.9.2001
sp. zn. 5 A 9/2001 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
D. T., zastoupeného JUDr. Karlem Čermákem jr., Ph.D., advokátem se sídlem Národní 32,
Praha, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a,
Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 12.
2000, čj. O 146918-99,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „předseda“) ze dne
5. 12. 2000, čj. O 146918-99, byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu
průmyslového vlastnictví (dále jen „úřad“) ze dne 24. 5. 2000, č. 146918, o definitivním
částečném odmítnutí právní ochrany mezinárodní kombinované ochranné známce ve znění
„X. ·Y.·“ a rozhodnutí bylo potvrzeno s tím, že seznam výrobků a služeb, pro které má být
ochranná známka zapsána, se upravil
takto:(9) appareils et instruments optiques, de mesure,
de signalisation ou d´énseigment compris dans cette classe, appareils pour l´enregistrement,
la transmission, le traitement et la reproduction du son ou de images. Předseda v odůvodnění
uvedl, že napadená mezinárodní ochranná kombinovaná ochranná známka ve znění „X. Y.·“
byla přihlášena v České republice dne 18. 9. 1998 mj. ve třídě x, ve třídě xx, ve třídě xx a ve
třídě xx mezinárodního třídění výrobků a služeb. První namítaná mezinárodní kombinovaná
ochranná známka s dřívějším právem přednosti ve znění „Y.“ byla zapsána v České republice
mj. ve třídách x, xx a xx mezinárodního třídění výrobků a služeb dne 26. 9. 1997; jejím
majitelem je společnost E. H., C. Druhá namítaná slovní ochranná známka s dřívějším právem
přednosti ve znění „V. E.“ byla přihlášena dne 4. 2. 1998 a zapsána ve třídě xx mezinárodního
třídění výrobků a služeb; jejím majitelem je společnost V. E. G. L., V. B.
Předseda uvedl, že napadená ochranná známka se skládá z obrazového a slovního
prvku, který je tvořen písmenem v r. b. a v odstupu od něj slovem „Y.“ v š. b. Obrazový prvek
je tvořen – tzv. „digity“ v š. b., z nichž první je umístěn před písmenem „X“, poslední za
slovem „Y.“ a zbývající tři mezi písmenem „X“ a slovem „Y.“. První namítaná ochranná
známka sestává ze slovního prvku a obrazového prvku tvořeného bílým obdélníkem
bleděmodře orámovaným s tmavomodrým vodorovným pruhem, přičemž v obdélníku je
umístěn tmavomodrý kosočtverec s bleděmodrým stínováním, na němž je umístěn slovní
prvek „Y.“ s b. písmeny. Druhá namítaná ochranná známka je tvořena pouze slovními prvky
„V. E.“. Podle žalovaného může shoda slovního prvku namítané ochranné známky s druhým
slovním prvkem napadené ochranné známky vést k její záměně jako celku s namítanou
ochrannou známkou. Přidání obrazových prvků u namítané ochranné známky nepředstavuje z
vizuálního hlediska prvky natolik distinktivní, aby byla záměna vyloučena. Právě naopak
touto úpravou nelze zabránit dojmu, že napadená ochranná známka vytváří známkovou řadu,
vycházející z namítané prioritně starší ochranné známky; spotřebitelská veřejnost pak bude
mít dojem, že výrobky a služby pocházejí od majitele starší ochranné známky. Žalovaný
shledal shodu i z fonetického hlediska a konstatoval, že napadená ochranná známka je
zaměnitelná s první namítanou ochrannou známkou. Při srovnání prvků „X. Y.“ napadené
ochranné známky a slovních prvků druhé namítané ochranné známky „V. E.“ z hlediska jejich
psané a fonetické formy je podle žalovaného zřejmé, že nosným znakem je v obou případech
slovní prvek „Y.“, jenž představuje označení mající způsobilost rozlišit výrobky označené
napadenou ochrannou známku od výrobků, pro které je zapsána namítaná ochranná známka.
Proto shoda slovního prvku “Y.“ může i přes přidání dalších kratších slovních prvků „X“ a
„V.“ vést k záměně namítané ochranné známky s napadenou ochrannou známkou, která sice
navíc dále obsahuje m. č., avšak tyto rozdílnosti nejsou samy o sobě způsobilé rozlišit
výrobky pocházející od různých výrobců. Rovněž z hlediska fonetického žalovaný
konstatoval zaměnitelnost a proto uvedl, že napadenou ochrannou známku jako celek je třeba
považovat za zaměnitelnou s namítanou slovní ochrannou známkou.
Předseda dále zkoumal, zda byla napadená ochranná známka zapsána pro stejné
výrobky nebo služby jako namítané ochranné známky a dospěl k závěru, že napadená
ochranná známka je částečně zapsána pro stejné nebo podobné výrobky a služby
jako namítané ochranné známky. K poukazu přihlašovatele na řadu jeho ochranných známek,
pro něž jsou charakteristické grafické prvky, písmeno „X“ a použité barvy, předseda uvedl,
že každá známka je posuzována samostatně tak, aby vyhovovala zákonným ustanovením;
důvody zápisu jiných ochranných známek proto nejsou pro toto rozkladové řízení podstatné.
Předseda uvedl, že napadené ochranné známce může být v souladu s §3 odst. 1 zákona
č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o ochranných známkách“; s účinností od 1. 4. 2004 zrušen zákonem č. 441/2003 Sb.,
o ochranných známkách, ve znění pozdějších přepisů – pozn. soudu) přiznána ochrana
na území České republiky jen ve shora uvedeném rozsahu seznamu výrobků a služeb
(tj. pro třídu x mezinárodního třídění výrobků a služeb – pozn. soudu), neboť přiznáním
ochrany v plném rozsahu by došlo k zásahu do zákonem chráněných starších práv třetích
osob. V řízení o rozkladu nebyl předložen písemný souhlas majitelů namítaných ochranných
známek s přiznáním právní ochrany napadené mezinárodní ochranné známce na území České
republiky. Proto předseda zhodnotil odlišně otázku posouzení shodnosti, resp. podobnosti
výrobků a služeb s tím, že tato skutečnost nezpůsobuje změnu ve výroku napadeného
rozhodnutí vydaného úřadem v prvním stupni řízení.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu k Vrchnímu soudu
v Praze, v níž namítl, že napadená ochranná známka požívá ochranu po celé Evropě a žalobce
se pro ni domáhá ochrany i v České republice. Podle žalobce nebylo rozhodnutí vydáno
na základě zákonem povolené volné úvahy; žalovaný v rozhodnutí na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval pojem „zaměnitelnost“ ve smyslu §3 odst. 1 zákona o ochranných
známkách. Tento pojem je v dané věci klíčový, pročež je nezbytný jeho jednotný výklad.
Předseda i úřad však tento pojem aplikovali chybně a v rozporu s platnými procesními
zásadami, a proto jsou napadená rozhodnutí z hlediska hmotného i procesního práva
v rozporu se zákonem. Podle žalobce je zaměnitelná taková ochranná známka, jež se vnější
úpravou podobá jiné ochranné známce, tj. známka, která nemůže být v podstatných znacích
odlišena od jiné ochranné známky s dřívějším právem přednosti. Při zkoumání se pak přihlíží
zejména k celkovému dojmu a nikoliv pouze k jednotlivým částem ochranné známky.
V daném případě dostává napadená ochranná známka rozlišovací způsobilost právě
z charakteristiky grafických prvků a písmene „X“. S ohledem na to je rozdělení celého
označení nejen v rozporu s podstatnými principy posuzování ochranných známek, nýbrž
i zcela libovolné. Žalobce zdůraznil, že odmítnutí ochrany podle §3 odst. 1 zákona
o ochranných známkách má dvě podmínky. Jednou podmínkou je existence shodného prvku
a druhou podmínkou je možnost zaměnitelnosti. Podle žalobce však přes existenci prvku „Y.“
druhá podmínka splněna není. S ohledem na celkový dojem není podobnost ochranných
známek natolik vysoká, že by se nemohly od sebe odlišovat.
Dalším rozdílem k napadené ochranné známce jsou podle žalobce tzv. „digity“.
Žalobce je majitelem celé řady mezinárodních ochranných známek obsahujících ve svém
názvu tyto „digity“; tyto prvky se pak staly naprosto charakteristickým pro žalobce a jeho
výrobky, že průměrný spotřebitel bude označení, které obsahuje takové „digity“, snadno
asociovat s výrobky žalobce; s ohledem na grafickou úpravu, tvar, velikost atd. jsou tyto
prvky vždy zcela identické. Žalobce dále uvedl, že z fonetického hlediska se obě známky liší
pouze písmenem „X“, čímž mají obě označení rozdílnou délku, počet slabik a výslovnost.
Žalobce uznal, že samo písmeno „X“ nemá rozlišovací způsobilost; ochrannou známku
je však vždy třeba posuzovat jako celek. Písmeno „X“ je pak charakteristickým prvkem
rozsáhlé řady ochranných známek žalobce, přičemž jde o prvek natolik markantní, že se podle
něj průměrný spotřebitel může orientovat.
Skutečnost, že předseda ani úřad nezohlednili existenci prvků charakteristických
pro řadu ochranných známek žalobce, je podle žalobce nepochopitelná a v rozporu
se zákonem. Z ustanovení §2 odst. 2 zákona o ochranných známkách vyplývá, že by takové
označení mohlo získat rozlišovací způsobilost užíváním v obchodním styku a učinit označení
všeobecně známým. Pokud ochranná známka obsahuje prvky, které se staly
charakteristickými pro jejího majitele, je její rozlišovací způsobilost vyšší než u známky
neobsahující žádný takový prvek. Žalobce se dále domnívá, že dominantním prvkem
napadeného označení není prvek „Y.“, nýbrž ochranná známka jako celek. Ochranná známka
složená z prvků, které samy o sobě postrádají rozlišovací způsobilost, může mít totiž jako
celek dostatečnou rozlišovací způsobilost. Podle žalobce je třeba vždy vycházet z hlediska
průměrného spotřebitele, který v prvé řadě vnímá ochrannou známku vizuálně; právě po
stránce vizuální je pak odlišnost obou označení více než dostačující. Určující pro posuzování
zaměnitelnosti obou známek jsou pak charakteristické prvky „X“ a „digity“. Jediný identický
prvek – „Y.“ – má pro napadenou ochrannou známku spíše doplňující charakter. Předseda ani
úřad se podle žalobce s jeho argumentací dostatečně nevypořádali, zejména pokud jde o
argumentaci týkající se barevného uspořádání napadené ochranné známky i o tvrzení, že
spotřebitel obvykle klade důraz na počátek slova nebo označení, tedy na charakteristické
písmeno „X“. Rozhodnutí tedy podle žalobce trpí procesní vadou spočívající v nedostatcích
odůvodnění. Žalobce uzavřel, že ve skutečnosti neexistuje nebezpeční záměny mezi
napadenou ochrannou známkou a označením „Y.“; navzdory existenci shodného slovního
prvku spotřebitelé nemohou předpokládat, že výrobky pocházejí od téhož výrobce, neboť
celkový dojem ochranných známek je zcela odlišný; právě s ohledem na grafické a barevné
uspořádání napadené ochranné známky je záměna těchto známek zcela vyloučena a není dána
zaměnitelnost podle §3 odst. 1 zákona o ochranných známkách. Žalobce proto navrhl, aby
soud napadené rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 12. 2000,
čj. O 146918-99, i rozhodnutí mu předcházející zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení, v němž by byl žalovaný zavázán právním názorem soudu.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při věcném průzkumu v zápisném řízení
shledal, že mezinárodní ochranná známka ve znění „X. Y.“ obsahuje shodný prvek
s ochrannými známkami ve znění „Y.“ a ve znění „V. E.“, zapsanými v rejstříku ochranných
známek v České republice s dřívějším právem přednosti. Shodný prvek „Y.“ byl podle
žalovaného natolik dominantní, že může vést k záměně s uvedenými namítanými ochrannými
známkami a proto žalovaný odmítl zapsat mezinárodní ochrannou známku do rejstříku
ochranných známek; k odmítnutí zápisu přitom podle žalovaného postačuje zaměnitelnost byť
jen z jediného hlediska. Žalovaný uvedl, že odůvodnění jeho rozhodnutí obsahuje důvody
odmítnutí zápisu ochranné známky i úvahy, které vedly předsedu v rozhodnutí o rozkladu
k úpravě seznamu výrobků a služeb, pro které má být ochranná známka zapsána. Žalovaný je
přesvědčen, že nevybočil z mezí stanovených zákonem; žalobce si podle něj v žalobě
protiřečí, když např. tvrdí, že známky nejsou foneticky zaměnitelné, že slovní prvek „Y.“ není
dominantní nebo že v žádném případě nemohou ochranné známky vést u spotřebitele
k záměně. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
Žalobce se v replice neztotožnil se závěry žalovaného a setrval na svých žalobních
tvrzeních, tedy že napadená ochranná známka nebyla zaměnitelná s namítanými ochrannými
známkami. Žalobce trvá na tom, že na ochranné známky je třeba zásadně pohlížet očima
průměrného českého spotřebitele a jako na celek. Žalovaný konstatoval, že porovnávané
ochranné známky obsahují shodný prvek „Y.“, pročež je dána jejich zaměnitelnost. Žalobce
označil tento výklad za nesprávný, neboť podle něj nelze vytrhávat jednotlivé složky
ochranných známek, ale je nutné dílčí prvky posuzovat v jejich vzájemné souvislost
jako celek. Skutečnost, že napadená ochranná známka obsahuje další písmeno „X“, které je
provedeno ve f. b., a dále výrazné grafické prvky, tzv. „digity“, je pro průměrného
spotřebitele stěžejní. Všeobecné známou skutečností je, že při identifikaci ochranné známky
hrají stěžejní roli její počáteční písmena. Písmeno „X“ je navíc charakteristickým prvkem celé
řady ochranných známek přihlašovatele; průměrný spotřebitel bude tedy asociovat označení
s jeho výrobky a službami. Rovněž tzv. „digity“ jsou součástí mnoha ochranných známek
žalobce a v důsledku jejich dlouhodobého užívání se staly pro žalobce charakteristickými.
Žalobce se domnívá, že prvek „Y.“ nemá rozhodující podíl na celém označení, v očích
průměrného spotřebitele tedy nemůže vést k záměně porovnávaných ochranných známek.
Žalobce setrval na svém žalobním petitu.
Ze správního spisu, které soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné
skutečnosti:
Dne 24. 5. 2000 vydal úřad rozhodnutí č. 146918, jímž definitivně částečně odmítl
právní ochranu mezinárodní ochranné známce žalobce, s tím, že přihlášené označení nelze
zapsat do rejstříku s ohledem na §3 odst. 1 zákona o ochranných známkách. Úřad odmítl
ochranu pro výrobky a služby ve třídách xx, xx, xx a xx mezinárodního třídění výrobků
a služeb. V odůvodnění úřad uvedl, že ochranná známka obsahující slovní prvek „Y.“ vedoucí
k záměně s ochrannou známkou s dřívějším právem přednosti od 26. 9. 1997 zapsanou pro
jiného majitele pro shodné výrobky ve třídě x a služby ve třídách xx a xx mezinárodního
třídění výrobků a služeb a s ochrannou známkou s dřívějším právem přednosti od 4. 2. 1998
zapsanou pro jiného majitele pro shodné služby ve třídě xx mezinárodního třídění výrobků a
služeb. Podle úřadu žalobce k namítaným ochranným známkám uvedl, že přihlašovaná
ochranná známka je od obou namítaných ochranných známek odlišná natolik, že by je
průměrný spotřebitel neměl vzájemně zaměnit. Slovo „Y.“ je jiným shodným prvkem obou
známek namítaných a ochranné známky přihlašované, pro dané výrobky a služby omezenou
rozlišovací způsobilost a pro posuzování vzájemné záměny těchto ochranných známek jsou
tedy relevantní další jejich prvky včetně grafického uspořádání. Proto žalobce požádal o
přiznání právní ochrany známce v plném rozsahu. Dne 17. 3. 2000 úřad žalobci sdělil, že se
s jeho názorem neztotožňuje, neboť rozhodující je posouzení dominantních prvků, což je u
uvedených známek nepochybně slovo „Y.“; proto setrval na svém stanovisku. Dne 15. 5.
2000 žalobce úřadu sdělil, že nadále trvá na tom, že přihlašovaná mezinárodní ochranná
známka není zaměnitelná ani s jednou ze známek namítaných, neboť ani jedna z těchto
ochranných známek neobsahuje pouze slovo „Y.“. Vzhledem k tomu, že se úřad s tímto
názorem neztotožnil, rozhodl o odmítnutí právní ochrany uvedené mezinárodní ochranné
známce.
Dne 30. 6. 2006 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí rozklad, v němž odkázal
na obsah předchozích podání a v doplnění ze dne 7. 11. 2000 uvedl, že ve všech předchozích
vyjádřeních polemizoval s názorem úřadu s tím, že mezinárodní ochranná známka je známkou
kombinovanou, slovní prvek „Y.“ je jedním ze tří prvků kombinované ochranné známky a
nelze o něm tvrdit, že je prvkem dominantním. Navíc i u namítaných ochranných známek
je tento prvek doplněn prvky dalšími, i z hlediska vizuálního zejména s jeho grafickým
či dalším provedením. Při posuzování ochranných známek jako celku se nelze ztotožnit
s názorem úřadu a tom, že dominantním prvkem je slovo „Y.“. U napadené ochranné známky
nepochybně hrají větší roli grafické prvky, zejména jejich barevné provedení a přítomnost
písmeně „X“, které spotřebitelé již řadu let spojují se žalobcem. Úřad tyto argumenty posoudil
nedostatečně a bezdůvodně zveličuje postavení kolidujícího slovního prvku. Podle žalobce
však právě ostatní prvky upoutávají spotřebitelovu pozornost a odlišují napadenou ochrannou
známku od ochranných známek namítaných. Úřad nedostatečně zhodnotil zaměnitelnost
rovněž po stránce fonetické. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby rozkladem napadené
rozhodnutí úřadu bylo zrušeno a mezinárodní kombinované ochranné známce „X. Y.“ byla
udělena právní ochrana v celém rozsahu.
Dne 5. 12. 2000 rozhodl předseda Úřadu průmyslového vlastnictví o rozkladu žalobou
napadeným rozhodnutím č. O-146918-99.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle
§132 s. ř. s. postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle části třetí
hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. – tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 6. 2003, č. j. 5 A 9/2001 - 24, žalobu proti
uvedenému rozhodnutí odmítl s tím, že jde o věc vyplývající z občanskoprávních vztahů,
o níž má rozhodnout podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2003 soud v občanském soudním
řízení podle části páté o. s. ř. Nejvyšší správní soud poučil žalobce o tom, že může do jednoho
měsíce od právní moci usnesení podat žalobu k soudu příslušnému podle §249 a §250
o. s. ř., přičemž účinky procesních úkonů učiněných v tomto řízení zůstávají zachovány.
Usnesením zvláštního senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů
zřízeného zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne
24. 11. 2004, č. j. Konf 87/2004 - 7, bylo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 6. 2003, č. j. 5 A 9/2001 - 24, zrušeno a rozhodnuto, že příslušným vydat rozhodnutí
o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 5. 12. 2000,
čj. O 146918-99, je soud ve správním soudnictví, v daném případě tedy s ohledem na §132
s. ř. s. Nejvyšší správní soud.
V doplnění žaloby ze dne 10. 2. 2005 žalobce upozornil na to, že v obdobném případě
slovní ochranné známky „X. Y.“ žalovaný přiznal ochranu pro celý seznam zapsaných výroků
na území České republiky; žalovaný v tomto případě uznal argumentaci žalobce, že ochranné
známky je třeba posuzovat jako celek tak, jak je vnímá průměrný spotřebitel. Žalobce je
přesvědčen, že o stejný případ jde i u kombinované ochranné známky „X. Y.“, neboť kromě
slovního označení obsahuje i dostatečný počet „digitů“, jež celkově působí natolik výrazně, že
průměrný spotřebitel nebude pochybovat, kdo je vlastníkem ochranné známky a spojí ji se
žalobcem; možnost záměny s namítanými ochrannými známkami je pak zcela vyloučená.
Podle žalobce by měla být v analogických případech praxe žalovaného jednotná, tak se však
v daném případě nestalo, což odporuje požadavku právní jistoty účastníků řízení. Nelze nalézt
opodstatnění pro udělení ochrany slovní ochranné známce, nikoliv pak již kombinované
ochranné známce, obsahující ještě větší množství odlišných a výrazných znaků. V mezidobí
byla navíc namítaná mezinárodní ochranná známka „Y.“ v České republice zrušena pro
neužívání. Žalobce dále jednal s vlastníkem namítané ochranné známky „V. E.“, výsledkem
čehož byla dohoda o koexistenci namítané ochranné známky s ochrannými známkami
žalobce. Ze všech těchto důvodů se žalobce nadále domáhal zrušení žalobou napadených
rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích
žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.).
K námitce žalobce, týkající se posouzení zaměnitelnosti jím přihlášeného označení
s namítanou dříve zapsanou ochrannou známkou, je zapotřebí uvést následující: Běžnými
hledisky, která se vytvořila praxí a jsou standardně používána při hodnocení zaměnitelnosti
označení (ochranných známek), jsou zejména hledisko vizuální (shody či podobnosti),
hledisko fonetické (shody či podobnosti), hledisko významové, seznam zboží a služeb
a celkový dojem známky. Při posuzování zaměnitelnosti z těchto hledisek (event. i jiných,
v tom kterém případě dalších rozhodných hledisek) úřad musí vždy označení (známku)
posuzovat ve vztahu k okruhu subjektů, u nichž ochranné známky dojem záměny mohou
vyvolat, přičemž rozhodující je hledisko „běžného spotřebitele“, tj. toho, komu je ten který
výrobek určen.
Zjištění zaměnitelnosti přihlášeného označení s již zapsanou ochrannou známkou nebo
s přihlášeným označením s dřívějším právem přednosti, a z toho vyplývající zásah do starších
práv majitele známky nebo do práv přihlašovatele dříve přihlášeného označení, je otázkou
skutkovou. Vlastní posouzení zaměnitelnosti je však věcí volného hodnocení důkazů
správním orgánem. Namítá-li proto žalobce nesprávnost hodnocení zaměnitelnosti známky
správním orgánem, může soud rozhodnutí úřadu zkoumat, a to pouze v mezích žaloby,
jen z hlediska §34 odst. 5 spr. ř. [v celém textu rozhodnutí míněn zákon č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (správní řád); s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb.,
správním řádem – pozn. soudu], tj. potud, zda rozhodnutí obsahuje úvahu, na základě
níž správní orgán dospěl k závěru o zaměnitelnosti či naopak o nezaměnitelnosti známek,
zda úvaha neodporuje spisu a skutkovým zjištěním a zásadám logického myšlení nebo není-li
jinak vadná.
V projednávané věci úřad i předseda posuzovali správně podle výše uvedených
hledisek zaměnitelnost přihlašované kombinované ochranné známky „X. Y.“ s namítanými
slovními ochrannými známkami. Přitom dospěli k závěru, že označení, která mají chránit
služby shodné a podobné jsou z hlediska jejich vnímání průměrným spotřebitelem
zaměnitelně podobná jak z vizuálního, tak i z fonetického hlediska. K tomuto závěru dospěli
na základě zjištění a úvahy, že uvedená označení obsahují shodné slovní prvky a přidání
nevýrazného obrazového prvku prvního písmene „X“ a tzv. „digitů“ u napadeného
kombinovaného označení nejsou prvky natolik výrazné, aby vyloučily možnost
záměny napadeného označení s namítanými známkami, takže napadené označení může
u průměrného spotřebitele vyvolat dojem, že výrobky jím označené pocházejí od namítatelů.
Námitky žaloby tuto úvahu nevyvrací, žalobce pouze popisuje odlišnosti obou označení
s tím, že kombinované označení, tj. spojení slovních a grafických prvků, dává přihlašovanému
označení jako celku osobitý a pro žalobce typický ráz. Jak již z výše uvedeného vyplývá,
i po posouzení celkového vjemu obou označení dospěli úřad i předseda k závěru
o zaměnitelné podobnosti obou označení z hlediska fonetického a vizuálního; tento závěr
vychází ze skutkových zjištění a je výsledkem logické úvahy správních orgánů (proti této
úvaze žalobní námitky nesměřují). Závěr o shodnosti a podobnosti služeb vyjádřený
v odůvodnění rozhodnutí, k němuž úřad dospěl po porovnání přihlašovaných služeb
se službami již chráněnými dříve zapsanou ochrannou známkou a po jejich posouzení
i z hlediska tvrzení žalobce, nebyl žalobcem zpochybněn.
K zaměnitelnosti dvou označení může dojít, je-li zaměnitelná podobnost dvou
označení, chránících shodné nebo podobné služby, zjištěna byť pouze z hlediska fonetického
či vizuálního. Za této situace žalobcem uváděná skutečnost, která je podle jeho názoru
rozhodná pro posouzení zaměnitelnosti přihlášeného označení s dříve zapsanou ochrannou
známkou, a sice, že přihlašovaná kombinovaná ochranná známka je součástí známkové řady
přihlašovatele (v použití např. velkého písmene X a grafických prvků – „digitů“), sama o sobě
nevylučuje její zaměnitelnou podobnost s jinou, dříve zapsanou slovní ochrannou známkou,
chránící shodné nebo podobné služby jako přihlašované označení. Ostatně, jak již výše
uvedeno, úřad při hodnocení této skutečnosti, na niž žalobce poukázal v průběhu řízení,
dospěl k závěru, že naopak dříve zapsaná ochranná známky „Y.“ a „V. E.“ působící již delší
dobu na trhu, může spotřebitele vést k závěru, že si majitel jedné z těchto ochranných známek
pouze známku obměnil a vytvořil si tak známkovou řadu. Vycházel přitom z logické úvahy,
že žalobcovu přihlašovanou známku spotřebitel teprve začal na trhu vnímat, naproti tomu
dříve zapsaná ochranná známka, působící na trhu po delší dobu, mu již do povědomí vešla.
Výše uvedený právní názor vyplývá z konstantní judikatury správních soudů a byl vysloven
např. v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, č. j. 7 A 72/99 - 43,
publikovaném jako SJS č. 953/2002.
Pokud jde o tvrzení žalobce, že napadená ochranná známka požívá ochrany po celé
Evropě, pak tato skutečnost nemůže být sama o sobě právně relevantním důvodem
pro přiznání ochrany v České republice. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobce, že žalovaný
nezohlednil prvky kombinované ochranné známky, jež byly charakteristické pro žalobce;
předseda i úřad tyto prvky ve svém rozhodnutí zohlednili a zhodnotili v souladu s §34 odst. 5
spr. ř., dospěli však k závěru, že přihlašovaná ochranná známka ve znění „X. Y. ·“ neměla za
současné existence namítaných ochranných známek „Y.“ a „V. E.“ rozlišovací způsobilost a
že tedy byla dána překážka zápisné způsobilosti podle §3 odst. 1 zákona o ochranných
známkách. Obě namítané ochranné známky „Y.“ a „V. E.“ se přitom navzájem nepřekrývaly,
neboť byly zapsány pro jiné druhy výrobků a služeb, zatímco zápis ochranné známky „X. Y.“
byl požadován pro skupiny výrobků a služeb s dřívějším právem přednosti.
Pokud jde o tvrzení žalobce uvedená v doplnění žaloby ze dne 10. 2. 2005,
pak je zapotřebí zopakovat, že Nejvyšší správní soud vycházel při rozhodování ze skutkového
stavu k době vydání rozhodnutí správního orgánu, jak mu ukládá §75 odst. 1 s. ř. s.
Proto soud nemohl ve svém rozhodnutí zohlednit skutečnost, že jedna z namítaných
ochranných známek – „Y.“ – byla zbavena právní ochrany pro neužívání a majitel druhé
namítané ochranné známky – „V. E.“ – vyslovil s jejím užíváním souhlas. Nad rámec
rozhodnutí lze uvést, že podle sdělení žalobce již nejsou dány tyto překážky zápisné
způsobilosti; jelikož však jde o novou skutečnost, jež nastala po vydání žalobou napadených
rozhodnutí, nemohl k ní Nejvyšší správní soud v rámci tohoto soudního přezkumu
přihlédnout.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou
podle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá podle §60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu
nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení,
neboť jejich náhradu nepožadoval, ani mu náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly
(§60 odst. 1 a 7 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu