ECLI:CZ:NSS:2009:5.AFS.81.2009:152
sp. zn. 5 Afs 81/2009 - 152
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobce: R. M., zast. JUDr. Vladimírem Kozelkou, advokátem se sídlem Školská 28, Praha 1,
proti žalované: Česká národní banka, Na Příkopě 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí
prezidia Komise pro cenné papíry ze dne 9. 3. 2005, č. j. 10/NeO/1/2005/1, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: ECKES & STOCK GmbH, se sídlem Ludwig-Eckes-Alle, 6, Nieder-Olm,
552 68, SRN, zast. JUDr. Alexandrem Césarem, advokátem se sídlem Klimentská 46, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2009,
č. j. 5 Ca 166/2005 – 123,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem zamítl Městský soud v Praze (dále i jen „městský soud“)
žalobu žalobce proti rozhodnutí prezidia Komise pro cenné papíry (dále i jen „prezidium
Komise“) ze dne 9. 3. 2005, č. j. 10/NeO/1/2005/1, kterým byl zamítnut rozklad žalobce
a potvrzeno rozhodnutí Komise pro cenné papíry (dále i jen „Komise“) č. j. 451N/1093/2004/1
ze dne 1. 12. 2004, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání rozhodnutí o uložení
povinnosti akcionáři ECKES & STOCK, GmbH, učinit nabídku na odkoupení účastnických
cenných papírů společnosti STOCK Plzeň, a. s., (dále jen „cílová společnost“) podle §183h
odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“).
Proti rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud v první řadě zkoumal podmínky přípustnosti kasační stížnosti
stěžovatele. Kasační stížnost je přípustná, pokud se opírá o zákonem vymezený důvod (§103
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §104 odst. 4 s. ř. s.) a pokud se nejedná o stížnost proti
rozhodnutí, které je ex lege z kasačního přezkumu vyloučeno (§104 odst. 1 až 3 s. ř. s.).
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti
rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším
správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Z předloženého soudního spisu vyplývá, že napadeným rozsudkem městský soud rozhodl
znovu poté, kdy Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 3. 2009, č. j. 5 Afs 47/2007 - 89
předchozí rozsudek městského soudu ze dne 26. 1. 2007, č. j. 5 Ca 166/2005 - 53 zrušil a věc
vrátil městskému soudu k dalšímu řízení a městský soud zavázal vysloveným právním názorem.
Dále Nejvyšší správní soud z odůvodnění nyní napadeného rozsudku městského soudu zjistil,
že se tento při svém novém rozhodnutí plně odvolal na odůvodnění zmíněného rozsudku
Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatel pak ve své kasační stížnosti ani nenamítá, že by městský soud závazný právní
názor Nejvyššího správního soudu nerespektoval, jeho argumentace směřuje totiž právě proti
tomuto názoru. Stěžovatel zmiňuje případy, kdy dochází ke změně judikatury, kdy o rozhodné
otázce rozhodne jinak Ústavní soud, Evropský soud pro lidská práva, Soudní dvůr ES, nebo
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu a kdy není závazný právní názor vyslovený
ve zrušujícím rozsudku absolutní. Zároveň stěžovatel uvádí, že proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 26. 6. 2009, č. j. 5 Ca 166/2005 - 123 i proti rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 3. 2009, č. j. 5 Afs 47/2007 - 89 podal k Ústavnímu soudu ústavní stížnost.
Stěžovatel v kasační stížnosti dále napadá závěry zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního
soudu a vznáší obdobné námitky jako v žalobě proti rozhodnutí žalovaného.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2009, č. j. 5 Afs 47/2007 - 89 jasně
vyjádřil svůj názor na výklad hmotného práva, který byl pro městský soud závazný; i Ústavní
soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 136/05 ze dne 8. 6. 2005 vyjádřil, že ustanovení §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již
jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil,
a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku městského soudu odmítl
podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., neboť návrh
stěžovatele je podle s. ř. s. nepřípustný. Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud nemohl
věcně zabývat důvodností kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 a 5 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu - kasační stížnosti - nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o něm. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil
žádnou povinnost, za niž by jí příslušela náhrada nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2009
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu