ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.100.2018:34
sp. zn. 5 As 100/2018 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) GARDEN Studio,
s.r.o., se sídlem U zoologické zahrady 212/2, Brno, zastoupený Mgr. MgA. Jaromírem Pařilem,
LL.M., advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, b) GARNEA, a.s., se sídlem
Neplachov 129, zastoupen JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Rubešova
162/8, Praha 2, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída
Kpt. Jaroše 7, Brno, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 23. 2. 2018, č. j. 29 Af 7/2016 - 107, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 28. 2. 2018, č. j. 29 Af 9/2016 - 103,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 5 As 99/2018
a sp. zn. 5 As 100/2018 se s p o j u j í ke společnému projednání. Tyto věci budou
nadále vedeny pod sp. zn. 5 As 100/2018.
II. Rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2018, č. j. 29 Af 7/2016 - 107,
a ze dne 28. 2. 2018, č. j. 29 Af 9/2016 - 103, se zrušují a věci se tomuto
soudu v r a c e j í k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 21. 11. 2014, č. j. ÚOHS-S123/2012/KD-24736/2014/852/DSv
(dále jen „rozhodnutí I. stupně“), žalovaný (dále jen „stěžovatel“) rozhodl tak, že žalobci tím,
že v blíže nezjištěném období přede dnem 18. 1. 2012 slaďovali nabídky do výběrového řízení
v rámci veřejné zakázky „Nákup zahradní techniky“ veřejného zadavatele Národní památkový
ústav, příspěvková organizace, a posléze takto sladěné nabídky u zadavatele dne 18. 1. 2012
podali, jednali ve vzájemné shodě, čímž ovlivnili výsledek uvedeného výběrového řízení a narušili
hospodářskou soutěž na trhu komunální techniky na území České republiky, a tím dne
18. 1. 2012 porušili zákaz stanovený v §3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské
soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), v relevantním
znění (dále jen „ZOHS“), čímž se dopustili správního deliktu dle §22a odst. 1 písm. b)
uvedeného zákona. Výrokem II. stěžovatel popsané zakázané a neplatné jednání ve vzájemné
shodě žalobcům do budoucna zakázal a výrokem III. uložil žalobci a) pokutu ve výši 74 000 Kč
a žalobci b) pokutu ve výši 1 518 000 Kč. Výrokem IV. uložil každému ze žalobců povinnost
uhradit náklady řízení.
[2] Proti rozhodnutí I. stupně podali žalobci rozklad. Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2015,
č. j. ÚOHS-R426,431/2014/HS-40892/2015/310/JZm, předseda stěžovatele změnil rozhodnutí
I. stupně ve výroku III. v části týkající se žalobce a) tak, že mu uložil pokutu ve výši 300 000 Kč;
ve zbytku rozhodnutí I. stupně potvrdil a rozklady účastníků zamítl.
[3] Proti rozhodnutí předsedy stěžovatele brojil žalobce b) u Krajského soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“); věc byla u krajského soudu vedena pod sp. zn. 29 Af 7/2016. Krajský
soud rozsudkem ze dne 23. 2. 2018, č. j. 29 Af 7/2016 - 107, žalobě vyhověl, rozhodnutí
předsedy stěžovatele zrušil, věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení a uložil mu povinnost nahradit
žalobci b) náklady řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 3. 2018.
[4] Proti rozhodnutí předsedy stěžovatele brojil žalobou rovněž žalobce a); věc byla
u krajského soudu vedena pod sp. zn. 29 Af 9/2016. Krajský soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2018,
č. j. 29 Af 9/2016 - 103, žalobě vyhověl, rozhodnutí předsedy stěžovatele opětovně zrušil,
věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení a uložil mu povinnost nahradit žalobci a) náklady řízení.
Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 3. 2018.
[5] Stěžovatel napadl oba citované rozsudky krajského soudu kasačními stížnostmi z důvodů,
které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že krajský soud v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Af 9/2016 zrušil
rozhodnutí předsedy stěžovatele, které již ovšem bylo zrušeno rozsudkem téhož krajského soudu
v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Af 7/2016. Ačkoliv byl rozsudek ve věci sp. zn. 29 Af 9/2016
vydán později, nabyl právní moci dříve, než rozsudek ve věci sp. zn. 29 Af 7/2016. Krajský soud
se však nezabýval otázkou nedostatku podmínek řízení, které spočívají v absenci předmětu řízení
z důvodu předchozího zrušení rozhodnutí předsedy stěžovatele. Dále stěžovatel podrobně
vyložil, v čem spatřuje nedostatky věcného posouzení v obou rozsudcích krajského soudu.
Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozsudky zrušil a věci vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[6] Žalobce b) ve vyjádření ke kasační stížnosti proti rozsudku sp. zn. 29 Af 7/2016 uvedl,
že řízení před krajským soudem proběhlo v souladu s právními předpisy, neboť nelze dovodit
povinnost soudu ke spojení obou řízení ke společnému projednání. Podmínky řízení byly
v okamžiku podání žalobního návrhu žalobce b) splněny, přičemž napadený rozsudek ani jemu
předcházející řízení netrpí žádnou vadou; zrušení napadeného rozsudku by tak bylo přepjatým
formalismem. Dále se žalobce b) obsáhle vyjádřil ke stěžovatelem namítaným nedostatkům
meritorního posouzení věci krajským soudem; s námitkami stěžovatele se neztotožnil. Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
[7] K tomuto vyjádření žalobce se stěžovatel podrobně vyjádřil v replice doručené
Nejvyššímu správnímu soudu dne 21. 9. 2018.
[8] Žalobce a) ve vyjádření ke kasační stížnosti proti rozsudku sp. zn. 29 Af 9/2016 uvedl,
že krajský soud výše uvedeným postupem nemohl způsobit jakoukoliv újmu na procesních
právech či právním postavení účastníků řízení. I pokud by výtka nedostatku podmínek řízení byla
důvodná, bylo by přehnaným formalismem zatěžujícím účastníky řízení, pokud by na nich soud
lpěl. Dále se žalobce a) obsáhle vyjádřil ke stěžovatelem namítaným nedostatkům meritorního
posouzení věci krajským soudem; s námitkami stěžovatele se neztotožnil. Shodné argumenty
uvedl žalobce a) v postavení osoby zúčastněné na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti proti
rozsudku ve věci sp. zn. 29 Af 7/2016. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl.
[9] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasačních stížností
a shledal, že jsou včasné (§106 odst. 2 s. ř. s.), jsou podány osobami oprávněnými,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z nichž napadené rozsudky vzešly (§102 s. ř. s.),
a za stěžovatele jedná zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů požadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[10] Podle §39 odst. 1 s. ř. s. samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí
anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, může předseda senátu usnesením spojit
ke společnému projednání. V daném případě vyvstala Nejvyššímu správnímu soudu k řešení
procesní situace, v níž krajský soud o dvou žalobách podaných dvěma různými subjekty
(soutěžiteli na trhu výrobků a služeb) proti témuž rozhodnutí předsedy stěžovatele rozhodl
ve dvou samostatných řízeních vedených pod samostatnými spisovými značkami dvěma -
obsahově téměř totožnými - rozsudky. Oba rozsudky byly napadeny - obsahově prakticky
totožnou - kasační stížností téhož žalovaného. Obě kasační stížnosti byly v daném případě
zapsány a vedeny pod samostatnými spisovými značkami, avšak s ohledem na skutečnost,
že obě směřují proti rozsudkům, které spolu zjevně skutkově souvisejí, bylo rozhodnuto podle
§39 odst. 1 s. ř. s. v kontextu s §120 s. ř. s. o jejich spojení.
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozsudky v rozsahu kasačních stížností
a v rámci uplatněných důvodů a zkoumal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[12] Kasační stížnosti jsou důvodné.
[13] V daném případě byly u krajského soudu podány dvěma žalobci (účastníky téhož
správního řízení) dvě samostatné žaloby proti témuž rozhodnutí předsedy stěžovatele.
Krajský soud ve věcech směřujících proti stejnému správnímu rozhodnutí vedl dvě samostatná
řízení, v nichž rozhodl dvěma rozsudky. Dvěma žalobami napadené rozhodnutí předsedy
stěžovatele tak bylo v plném rozsahu zrušeno dvakrát v odlišných věcech. Taková situace
je procesně nepřijatelná.
[14] V procesně obdobném případě, byť ve vztahu k žalobám jednotlivých neúspěšných
žadatelů o licenci, o které bylo rozhodnuto jedním správním rozhodnutím, Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 12. 3. 2008, č. j. 1 As 21/2007 - 272, publ. pod č. 2476/2012 Sb. NSS
(rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), konstatoval, že takové žaloby
soud spojí ke společnému projednání (§39 odst. 1 s. ř. s.) a shledá-li důvodnost některé ze žalob,
zruší napadené rozhodnutí ve všech jeho výrocích. V citovaném rozsudku zdejší soud mimo jiné
uvedl, že skutečnost, že „soud v projednávané věci zrušil již jednou zrušené [rozhodnutí], bylo způsobeno
okolností víceméně nahodilou. V okamžiku podání žaloby byly podmínky řízení naplněny a napadené rozhodnutí
žalované se nabízelo k přezkumu; jelikož však totéž rozhodnutí napadli žalobami ve stejnou dobu různí
neúspěšní žadatelé o licenci a soud vedl řízení o těchto samostatných žalobách odděleně, došlo nevyhnutelně k tomu,
že v řízení ve věci 10 Ca 156/2006, z nějž vzešel přezkoumávaný rozsudek, odpadla tato podmínka,
dříve přítomná, právní mocí rozsudku ve věci 10 Ca 163/2006, který byl vydán jako první ze „série“ rozsudků
rušících napadené rozhodnutí žalované a také jako první nabyl právní moci. Sluší se podotknout, že dne
13. 9. 2006, kdy městský soud vydal rozsudek ve věci 7 Ca 160/2006, nebyl předcházející rozsudek ve věci
10 Ca 163/2006 ze dne 6. 9. 2006 dosud pravomocný, a nebyla tu tedy dána překážka věci pravomocně
rozhodnuté. Přesto je však nutno mít za to, že podmínky řízení ve věci 7 Ca 160/2006 odpadly již samotným
vydáním rozsudku ve věci 10 Ca 163/2006: soud je totiž vázán i nepravomocným rozsudkem od okamžiku jeho
vydání a jakékoli jiné hodnocení popsané situace by bylo v rozporu se zásadou právní jistoty. Kromě toho nelze
dovozovat správnost či nesprávnost postupu soudu, resp. existenci podmínek řízení, až zpětně na základě zjištění,
ve které z obou posledně zmíněných věcí se soudu podařilo doručit rozsudek účastníkům dříve, a ve které věci tedy
rozsudek dříve nabyl právní moci. Zde se totiž opět jedná o faktickou okolnost, u níž nemůže soud ani při
řádném běhu věcí předem zajistit, že bude naplněna k určitému datu. Tím méně lze na této nahodilé okolnosti
stavět závěr o existenci či neexistenci podmínek řízení: o tom musí mít soud jasno předtím, než ve věci meritorně
rozhodne.“ Nejvyšší správní soud tedy v citované věci učinil závěr, že jediným vhodným postupem
v situaci, v níž každý z neúspěšných účastníků licenčního řízení napadá všechny zásadní výroky
rozhodnutí o licenci, bylo spojení všech žalob proti jednomu rozhodnutí ke společnému
projednání (§39 odst. 1 s. ř. s.). V rozsudku ze dne 25. 2. 2010, č. j. 6 As 35/2008 - 163, Nejvyšší
správní soud v procesně obdobné věci navázal na závěry prvního senátu ve výše citovaném
rozsudku a konstatoval, že „z důvodu výše popsaného procesního nedostatku je nezbytné obě napadená
rozhodnutí zrušit. Krajský soud zrušil dvěma rozsudky jedno správní rozhodnutí, čímž vyvolal procesně
nepřijatelnou situaci s obtížně předvídatelnými následky. V případě odděleného rozhodování o jednom správním
rozhodnutí mohou totiž například nastat situace, kdy by Nejvyšší správní soud v řízení o jedné kasační stížnosti
rozsudek krajského soudu zrušil a kasační stížnost proti druhému rozsudku zamítl, či (např. z důvodu
opožděnosti) odmítl. Totéž správní rozhodnutí by pak v důsledku zrušujícího rozhodnutí NSS „obživlo“ –
a znovu právně existovalo -, ale současně by bylo i (druhým soudním rozhodnutím) stále zrušeno. Je zjevné,
že taková procesní situace je nepřijatelná. Vedení dvou řízení o jednom rozhodnutí odděleně je vyloučeno i z dalších
důvodů. Soud mj. potenciálně vyvolal pro druhé řízení překážku res iudicata. Jak již bylo uvedeno ve výše
citovaném rozsudku prvního senátu - soud (byť rozhodoval o obou věcech ve stejný den) nemůže vázat hodnocení
splnění procesních podmínek řízení na okolnosti, které jsou mimo jeho vůli a možnost ovlivnění (okamžik
doručení účastníkům řízení, potažmo okamžik právní moci rozhodnutí, kdy - do důsledku vzato - první doručené
rozhodnutí tvoří pro druhé z doručených rozhodnutí překážku věci pravomocně rozhodnuté).“
[15] Pro nyní projednávanou věc je podstatné, že rozhodnutí, které vzešlo ze správního řízení
vedeného stěžovatelem, je nutno pojímat jako jeden celek. Žalobami napadeným rozhodnutím
totiž předseda stěžovatele zčásti změnil a zčásti potvrdil rozhodnutí I. stupně, v němž bylo
rozhodnuto o tom, že žalobci porušili zákaz jednání soutěžitelů na trhu zboží a služeb ve shodě
ve smyslu §3 odst. 1 ZOHS, uvedené jednání jim stěžovatel zakázal a uložil jim pokuty.
Již samotný předmět řízení tedy předznamenává, že v řízení před krajským soudem nebylo možné
rozhodnout ve vztahu ke každému z žalobců zvlášť, neboť jim bylo kladeno za vinu, že jednali
ve shodě. Změna či zrušení stěžejního výroku I. rozhodnutí I. stupně, na němž závisí výroky
II. až IV., by se v tomto případě vždy nezbytně musela týkat rovněž druhého ze žalobců -
soutěžitelů. V popsané procesní situaci se nutně musí uplatnit určité beneficium cohaesionis
(dobrodiní souvislosti), a proto se soud nemůže omezit na případné zrušení správního
rozhodnutí jen ve vztahu k jednomu ze soutěžitelů, nýbrž musí zrušit dotčené výroky správního
rozhodnutí (popř. celé správní rozhodnutí), jež se týkají obou soutěžitelů, v plném rozsahu
a ve vztahu k oběma soutěžitelům; jinak by celé žalobní řízení postrádalo rozumný smysl.
Z uvedeného vyplývá, že pokud totéž rozhodnutí stěžovatele (resp. jeho předsedy) napadli
žalobou oba soutěžitelé, kteří se měli dopustit zakázaného jednání ve shodě, bylo na místě,
aby krajský soud spojil obě řízení ke společnému projednání (§39 odst. 1 s. ř. s.), čímž by zamezil
procesně nepřijatelné situaci (viz výše).
[16] Lze tedy shrnout, že řízení vedená před krajským soudem pod sp. zn. 29 Af 7/2016
a 29 Af 9/2016 byla zatížena vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci
samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než v souladu s §110
odst. 1 s. ř. s. oba napadené rozsudky krajského soudu zrušit a věci mu vrátit k dalšímu řízení.
V nich je krajský soud vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným (§110 odst. 3
s. ř. s.), především tedy ve smyslu §39 odst. 1 s. ř. s. spojí řízení vedená pod sp. zn. 29 Af 7/2016
a 29 Af 9/2016 ke společnému projednání.
[17] Vzhledem k uvedenému nebylo možné, aby Nejvyšší správní soud po spojení
řízení vedených pod sp. zn. 5 As 99/2018 a sp. zn. 5 As 100/2018 posoudil věci meritorně,
neboť by to bylo předčasné.
[18] V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu