ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.106.2018:30
sp. zn. 5 Azs 106/2018 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: H. K., zast. JUDr. Denisem
Mitrovićem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 274, Týniště nad Orlicí, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 1. 2017, čj. OAM-7/ZA-ZA11-ZA17-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2018, čj. 29 Az 7/2017-50,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2017 žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení
mezinárodní ochrany je podle §10a písm. e) zákona o azylu nepřípustná a řízení o této žádosti
podle §25 písm. i) zákona o azylu zastavil.
[2] Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou u krajského soudu, který ji v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel namítl, že krajský soud zamítl důkazy navržené stěžovatelem, resp. mu neumožnil
takové důkazy označit a ani jej nepoučil o jeho povinnosti označit důkazy k prokázání svých
tvrzení. Další pochybení krajského soudu stěžovatel spatřuje v tom, že k tvrzením stěžovatele
neprovedl žádné důkazy, čímž měl krajský soud porušit zásadu volného hodnocení důkazů;
krajský soud předem hodnotil důkazy, aniž by je provedl. Stěžovatel má také za to, že rozsudek
krajského soudu je nepřezkoumatelný, neboť v něm není zmínka o posouzení důkazů
či hodnocení právního a skutkového stavu věci.
[4] Podle stěžovatele žalovaný neshromáždil dostatek objektivních důkazů prokazujících
situaci v zemi původu stěžovatele a provedl pouze formální „sadu důkazů“, které provádí
v obdobných případech. S tím souvisí také nesprávné právní posouzení věci krajským soudem,
který se dostatečně nezabýval argumentací stěžovatele, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový
stav věci. Dle stěžovatele jsou dokumenty, z nichž vycházel žalovaný, s ohledem na překotně
se měnící situaci v Turecku, zastaralé a neodrážejí situaci kurdské menšiny, a to zejména
v souvislosti s pokusem o státní převrat. Stěžovatel proto nesouhlasí se závěrem,
že mu jako Kurdovi nehrozí při návratu do Turecka žádná vážná újma, neboť v Turecku
byl několikrát napaden a státní orgány jej nejsou schopny chránit před dalšími útoky. Stěžovatel
navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný odkázal na své rozhodnutí a rozsudek krajského soudu a uvedl,
že ve svém postupu ani v postupu krajského soudu neshledal žádné pochybení. Žalovaný
se zabýval všemi skutečnostmi, které stěžovatel v průběhu řízení uvedl, a zjistil, že stěžovatel
nesdělil skutečnosti, které by odporovaly použití §25 písm. i) zákona o azylu ve spojení
s §10a písm. e) téhož zákona, neboť stěžovatel uváděl shodné skutečnosti jako v řízení
o předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný připomněl, že stěžovatel podal již druhou
žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž řízení o první z nich bylo ukončeno zamítavým
rozhodnutím ze dne 24. 11. 2016. Dle žalovaného je dostatečný použitý dokument Informace
MZV ČR z listopadu 2016. Změna vnitropolitické situace v Turecku neměla žádný vliv na případ
stěžovatele. Takto použité informace nepovažuje žalovaný za zastaralé, neboť správní rozhodnutí
bylo vydáno v lednu 2017. Obstarávání dalších informaci by bylo nadbytečné a neekonomické.
Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[6] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] K prvnímu okruhu kasačních námitek NSS poznamenává, že tyto námitky byly
formulovány zcela obecně, a proto se s nimi NSS mohl vypořádat rovněž pouze v obecné rovině.
NSS uvádí, že úkolem správních soudů není provádět složité dokazování a nahrazovat
tak činnost správních orgánů, což vyplývá ze samotné podstaty správního soudnictví,
které je přezkumným řízením správního řízení. Žalobce v soudním řízení nese břemeno tvrzení
i důkazní, a je tedy povinen v žalobě označit důkazy k prokázání svých tvrzení [srov. §71 odst. 1
písm. e) s. ř. s.]. Krajský soud v nyní projednávané věci vycházel z podkladů obsažených
ve správním spise, přičemž skutečnosti obsažené ve správním spise není nutné dokazovat
při jednání (viz rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).
Z napadeného rozsudku vyplývá, jakým způsobem krajský soud podklady pro rozhodnutí
hodnotil a proč považoval důkazy provedené žalovaným za dostatečné a neprováděl další důkazy.
Dle krajského soudu žalovaný vycházel z aktuálních informací o zemi původu stěžovatele
a zohlednil také situaci kurdské menšiny v Turecku. V postupu krajského soudu nelze shledat
žádné pochybení.
[9] Dle konstantní judikatury je v režimu zákona o azylu důkazní břemeno rozděleno
mezi žadatele a stát tím způsobem, že stát je zodpovědný za náležité zjištění reálií o zemi původu,
ale žadatel musí unést důkazní břemeno stran důvodů, které se týkají výlučně jeho osoby
(rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2005, čj. 5 Azs 116/2005-58 ). Informace o zemi původu žadatele
o mezinárodní ochranu musí být mj. aktuální (viz rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009,
čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). V předcházejícím řízení stěžovatel tvrdil, že místo
svého původního bydliště (Mardin Derik) opustil z důvodu vojenských střetů (byl zničen jejich
dům), jichž se však nijak neúčastnil, a s celou rodinou odjeli do Izmiru, kde však byly špatné
bytové poměry, proto se rozhodl odjet do Istanbulu, kde si chtěl najít práci. Na jedné straně
přitom stěžovatel tvrdil, že z důvodu svého kurdského původu mu nebylo umožněno si najít
v Istanbulu práci, ale na straně druhé uvedl, že 2 000 Euro na „převoz“ do ČR získal za 8 měsíců
práce v Istanbulu, kde pracoval na stavbách. Všichni jeho sourozenci jsou v Turecku (protokol
o pohovoru ze dne 14. 4. 2016, protokol o doplňujícím pohovoru ze dne 26. 4. 2016). Stěžovatel
v opakované žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že se situace v Turecku po jeho odjezdu
zhoršila a upozornil na události v souvislosti s pokusem o státní převrat ze dne 15. 7. 2016.
NSS v této souvislosti konstatuje, že žalovaný vycházel z Informace MZV ČR ze dne 7. 11. 2016,
kterou nelze s ohledem na to, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v lednu 2017, považovat
za zastaralou. Z tohoto dokumentu vyplynulo, že čistky v turecké státní správě se týkají zejména
podporovatelů a členů hnutí Fethulaha Gülena, resp. dalších osob, které jsou postihovány spíše
z hlediska svých disentujících názorů. Stěžovatel žádné skutečnostnosti, které by se týkaly toho,
že by byl podporovatelem či členem uvedeného hnutí, neuváděl a netvrdil ani, že by se aktivně
(s výjimkou výkonu volebního práva) účastnil politického života v zemi původu. Těmito
otázkami se přitom žalovaný zabýval již v předcházejícím rozhodnutí ze dne 24. 11. 2016.
Z uvedených důvodů žalovaný stěžovatelovu žádost správně vyhodnotil i ve světle aktuálních
událostí v Turecku jako nepřípustnou.
[10] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[11] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. ledna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu