ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.1189.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 1189/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2011 o dovolání, které podal obviněný Ing. A. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 4 To 215/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 140/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 3 T 140/2006, byl obviněný Ing. A. B. uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 trestního zákoníku, a podle téhož ustanovení mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, a to podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 trestního zákoníku.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 4 To 215/2010, jímž řádný opravný prostředek zamítl jako nedůvodný podle §256 tr. řádu.
Obviněný poté podal proti citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání, a to prostřednictvím obhájce JUDr. Vlastimila Vezdenka. Důvody pro svůj mimořádný opravný prostředek spatřoval obviněný v ustanovení §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. řádu.
Obviněný především napadenému usnesení a jemu předcházejícímu řízení vytkl, že skutek, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, nenaplňuje zákonné znaky objektivní a zejména subjektivní stránky přečinu podle §241 odst. 1 trestního zákoníku. Přitom odkázal na svou obhajobu a obsah závěrečného návrhu svého obhájce, který přednesl ve veřejném zasedání u odvolacího soudu dne 6. 4. 2011. Podle přesvědčení obviněného došlo ve věci k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, proto ani Krajský soud v Ostravě neměl jeho odvolání zamítnout, čímž je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. K porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu došlo podle námitky obviněného v rámci konání hlavního líčení u Okresního soudu v Opavě dne 23. 6. 2010. Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Opavě zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu). Pokud však obviněný Ing. A. B. uplatnil ve svém dovolání námitky odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud je posoudil jako zjevně neopodstatněné.
Předpokladem naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je, aby konkrétní dovolací námitka směřovala proti hmotně právnímu posouzení těch skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy ve věci rozhodující. K nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku nebo k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení může proto dojít pouze tehdy, byl-li skutek posouzen podle jiného ustanovení hmotného práva, tj. především trestního zákoníku, případně jiné normy upravující hmotné právo, než jaké na něj dopadalo. Typickým případem, k jehož nápravě je určen citovaný dovolací důvod, bude právní kvalifikace skutku jako trestného činu určitého ustanovení trestního zákoníku, ačkoli se bude jednat o jiný trestný čin, event. skutek nebude vykazovat znaky žádného z trestných činů definovaných v zákoně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotně právní charakter.
Přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 trestního zákoníku se měl obviněný Ing. A. B. dopustit v podstatě tím, že v době od 28. 7. do 23. 12. 2003 v O. jako ředitel společnosti BLUDIČKA OPAVA, a. s., vědom si povinností vyplývajících z příslušných ustanovení zákonů č. 586/1992 Sb., 589/1992 Sb. a 592/1992 Sb., každý ve znění pozdějších předpisů, neodváděl za její zaměstnance těmito zákony stanovené zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků a srážky této daně vybírané podle zvláštní sazby ani pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění, přestože tomu odpovídající zákonné srážky z mezd zaměstnanců nechal provést, a tak poškodil Finanční úřad v Opavě za mzdové období červen až listopad 2003 o částku 140 974,- Kč, Okresní správu sociálního zabezpečení v Opavě za mzdové období srpen až listopad 2003 o částku 77 246,- Kč, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, Územní pracoviště v Opavě za mzdové období červen až listopad 2003 o částku 69 631,67 Kč, Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra České republiky, pobočka v Ostravě za období červenec a listopad 2003 o částku 293,- Kč, Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnu Ostrava-Vítkovice za období červen až listopad 2003 o částku 9 910,- Kč a Revírní bratrskou pokladnu, zdravotní pojišťovnu se sídlem ve Slezské Ostravě za období červen až listopad 2003 o částku 3 999,- Kč.
Skutkové okolnosti tak, jak jsou popsány v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, vyjadřují v dostatečném rozsahu zákonné znaky přečinu podle základní skutkové podstaty §241 odst. 1 trestního zákoníku. Obviněného označil soud prvního stupně za osobu zodpovědnou za neodvedení povinných plateb, které mu jako plátci, resp. zaměstnavateli ukládají právní předpisy, a to oprávněným subjektům (finančnímu úřadu jako správci daně, správě sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám) v konkrétní výši, která ve svém součtu (§116 trestního zákoníku) více jak šestkrát překročila zákonnou hranici většího rozsahu (srov. výklad k §138 odst. 1 trestního zákoníku). Srozumění obviněného se škodlivým následkem svého rozhodnutí nehradit povinné platby v rozhodném období v plném rozsahu zřetelně vyplývá z citované části formulace skutku ve výroku o vině a v podstatě nedává jakékoli pochybnosti o tom, že si obviněný byl vědom povinností odvádět tzv. srážkovou daň a další platby a úmyslně tak nečinil, ačkoli zaměstnancům příslušné částky z jejich mezd srazil a povinný subjekt měl v rozhodném období finanční prostředky k dispozici alespoň z větší části, přičemž je použil k jinému účelu (např. půjčky poskytnuté právě obviněnému jako fyzické osobě). Vina obviněného byla vyslovena na podkladě výsledků provedeného dokazování a ve všech ohledech odpovídá i platné judikatuře ve vztahu k tomuto druhu trestné činnosti (viz např. č. 53/2000 a č. 30/2001 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto nemá jakoukoli pochybnost o správném právním posouzení skutkových zjištění soudem prvního stupně, s nímž se zcela ztotožnil i soud odvolací. Ten se rovněž vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, a vyčerpávajícím způsobem vysvětlil důvody pro zamítnutí jeho řádného opravného prostředku. Pokud dovolatel zpochybnil správnost postupu odvolacího soudu, učinil tak pouze obecným konstatováním svého nesouhlasu s výsledkem trestního řízení, aniž by napadenému usnesení, event. jemu předcházejícímu rozsudku vytkl jakoukoli konkrétní vadu spočívající v porušení hmotného práva. Nejvyšší soud opakovaně prezentoval svůj výklad ohledně požadavků na obsah dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je podáván vždy obhájcem, tj. odborně vybavenou osobou mj. i proto, aby výhrady dovolání odpovídaly obsahu jednotlivých taxativně vymezených důvodů. Nejvyšší soud je totiž oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání (srov. §265f odst. 1 tr. řádu), v rámci dovolacího řízení tak musí vycházet z konkrétních námitek, o něž dovolatel opírá naplnění jednotlivých jím uplatněných dovolacích důvodů. Nejvyšší soud tak nemůže ani přihlížet k té části dovolání, v níž dovolatel odkázal na obsah svého odvolání, či dokonce na závěrečný návrh přednesený v rámci veřejného zasedání konaném o odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované pod č. T 1325 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 69, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, Praha, 2010). Uvedeného výkladu náležitostí obsahu dovolání a jeho jednotlivých námitek si byl nakonec vědom i sám obviněný, který v závěru svého podání avizoval bližší odůvodnění, avšak do doby rozhodování Nejvyššího soudu nebylo doručeno žádné doplnění dovolání.
Nesprávné hmotně právní posouzení skutku, které napadenému rozhodnutí vytýkal obviněný, Nejvyšší soud na podkladě podaného dovolání neshledal. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nebyl dán a a v důsledku toho nemohlo dojít ani k naplnění důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v druhé alternativě. Jeho existence je totiž podmíněna tím, že odvolací soud zamítne odvolání, ačkoli v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Vzhledem k charakteru těmto důvodům odpovídajícím námitkám, jež v podstatě nevytýkaly žádné konkrétní hmotně právní výhrady, nebylo možné zpochybnit správná rozhodnutí soudů obou stupňů.
Obviněný Ing. A. B. odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, který měl být naplněn ve vztahu k hlavnímu líčení konanému dne 23. 6. 2010.
Tento důvod dovolání dopadá na situace, kdy došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Podle §202 odst. 2 tr. řádu se může hlavní líčení provést v nepřítomnosti obviněného jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom a) obviněnému byla řádně doručena obžaloba a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, a b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. řádu), obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. řádu). Ustanovení §202 odst. 4 tr. řádu potom stanoví, v jakých případech nelze hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného konat, i kdyby podmínky uvedené v §202 odst. 2 tr. řádu byly jinak splněny.
Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci byly respektovány všechny zákonem vyžadované předpoklady pro konání hlavního líčení dne 23. 6. 2010 v nepřítomnosti obviněného, a jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu nebyl naplněn.
Hlavní líčení, v němž Okresní soud v Opavě vyhlásil dne 23. 6. 2010 odsuzující rozsudek, nebylo první konané v dané věci, nýbrž čtvrté. První hlavní líčení proběhlo již dne 30. 4. 2008, v jeho průběhu byl obviněný vyslechnut k obžalobě, následovalo hlavní líčení dne 22. 5. 2008, obviněný byl rovněž přítomen a měl možnost vyjádřit se ke všem ve věci provedeným důkazům. Poté následoval poměrně značný časový odstup, došlo k vypracování doplňujícího znaleckého posudku a v pořadí třetí hlavní líčení proběhlo dne 3. 6. 2010 za účasti obviněného. V jeho průběhu byl obviněný opětovně vyslechnut k věci, byly prováděny důkazy, mj. i výslech znalkyně Ing. Dagmar Grafové, která vypracovala doplňující znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence. K odročení hlavního líčení pak došlo zejména z toho důvodu, že obviněný předložil další listinné podklady, jež měly být znalkyní zpracovány a její původní posudek a první dodatek znovu doplněn, což se také stalo. Další termín hlavního líčení stanovený na den 23. 6. 2010 vzal obviněný na vědomí a byl mu tudíž znám dosavadní stav provedeného dokazování. V den konání posledního hlavního líčení byla okresnímu soudu doručena elektronickou cestou omluva obviněného z důvodu neodkladné pracovní cesty. Současně obviněný zřetelně a jasným způsobem vyjádřil souhlas s tím, aby bylo dne 23. 6. 2010 hlavní líčení provedeno bez jeho účasti.
Okresní soud tak dne 23. 6. 2010 konal ve věci hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného při splnění všech požadavků kontradiktornosti procesu, obviněný měl v rámci předešlých hlavních líčení dostatečný prostor vyjádřit se ke svému obvinění, k jednotlivým důkazům, soud reagoval na jím uplatněné námitky k vypracovanému znaleckému posudku a umožnil opakované doplnění znaleckého zkoumání, přičemž to byl sám obviněný, kdo se následně vzdal svého práva zúčastnit se osobně dalšího projednávání věci, ačkoli mohl důvodně očekávat skončení věci.
Za tohoto stavu není možné vytýkat soudu prvního stupně postup, který zvolil, tj. že konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, provedl doplňující výslech znalkyně k písemnému dodatku posudku a vyhlásil ve věci rozsudek. Nejvyšší soud má za to, že v projednávaném případě nedošlo k zásahu do práva obviněného na osobní přítomnost v hlavním líčení garantované rovněž v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nakonec ani on sám ve svém dovolání neodkázal na žádnou ze zákonných podmínek již citovaných z ustanovení §202 tr. řádu, které by Okresní soud v Opavě v hlavním líčení dne 23. 6. 2010 porušil. V této části je proto dovolání obviněného nedůvodné.
Napadené usnesení ani jemu předcházející řízení tedy nebylo zatíženo vadami v hmotně právním posouzení skutku, nedošlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení upravené v §202 odst. 2, 4 tr. řádu, nebyly tak naplněny dovolací důvody uvedené v ustanovení 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. řádu. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného Ing. A. B. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. října 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová