ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1261.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1261/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2007 o dovolání podaném obviněným Ing. D. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 5 To 279/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 139/2006, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 5 To 279/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc obviněného Ing. D. B. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 9 T 139/2006, byl obviněný Ing. D. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle §224 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, a to řízení všech motorových vozidel na dobu patnácti měsíců. Současně byl poškozený F. Č. podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 5 To 279/2007, odvolání obviněného Ing. D. B. odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Ing. D. B. ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Formálně deklarovanému důvodu zcela zjevně neodpovídala stručná dovolací argumentace, jíž obviněný namítal soudcovský charakter pětidenní lhůty pro odstranění vad odvolání. Uvedl, že se nejednalo o lhůtu propadnou, a proto i po jejím uplynutí mu mělo být soudem umožněno projednat věc před soudem druhé instance. Poukázal na časovou náročnost pořízení některých nových důkazů – fotodokumentace – a na skutečnost, že předmětnou lhůtu překročil o pouhých třináct dní. Z odůvodnění podání obviněného lze dovodit, že vypracoval své podání, resp. jeho jménem obhájkyně JUDr. J. R., na podkladě znění trestního řádu účinného do 23. 5. 2002. Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 200/2002 Sb. došlo mj. ke změně ustanovení §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Nejvyšší soud tedy v rámci dovolacího řízení neposuzoval obviněným uplatněný důvod dovolání (jako jednu ze zákonných náležitostí podání podle §265f odst. 1 tr. ř.) striktně podle jeho znění, nýbrž akceptoval nesprávnost dovolání v odkazu na zákonné označení jeho důvodu. Podle obsahu námitek je totiž zcela evidentní, že obviněný zamýšlel podat svůj mimořádný opravný prostředek z důvodu uvedeného v platném znění §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Závěrem pak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, aniž by nastínil další postup v řízení, ale opět je možné předpokládat, že se domáhal vrácení věci soudu druhého stupně ke konání odvolacího řízení.
Svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání nejvyšší státní zástupkyně využila prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jenž upozornil na již shora naznačený nesoulad mezi formálně deklarovaným důvodem dovolání a jeho odůvodněním. Přesto však v podstatě shledal námitky obviněného opodstatněnými, neboť odvolací soud v době rozhodování o řádném opravném prostředku již měl předloženo odůvodněné odvolání, a proto soudu nic nebránilo věc meritorně projednat. Podle jeho názoru tak byl obviněnému Ing. D. B. neoprávněně odepřen přístup k soudu druhé instance, který je součástí práva na spravedlivý proces podle článku 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na nutnost nápravy pochybení soudu druhého stupně navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl z hlediska obsahu vznesených dovolacích námitek fakticky uplatněn [byť formálně obviněný nesprávně uvedl důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.] lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Relevantními námitkami se pak bylo možno zabývat.
Předpokladem pro uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Byť výslovně v dovolání obviněný neuvedl, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo zatíženo procesní vadou, jeho námitky proti nepřipuštění doplnění odvolání po pětidenní lhůtě nepřímo vyjadřují takové pochybení ze strany Krajského soudu v Brně. Z podnětu uvedených námitek dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k závěru, že jsou opodstatněné.
Odvolání se podává do osmi dnů od doručení rozsudku soudu druhého stupně (§248 odst. 1 tr. ř.) a v případě, že odvolání (státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec) nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve předseda senátu soudu prvního stupně odvolatele, aby vady odstranil ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní jej, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. (viz §251 odst. 1 tr. ř.). Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
V dané věci podala obhájkyně obviněného tzv. blanketní odvolání dne 27. 4. 2007 (č. l. 147 trestního spisu), které tudíž neobsahovalo odůvodnění jako obsahovou náležitost podle §249 tr. ř. Sama obhájkyně v tomto podání uvedla, že je doplní ve lhůtě 14 dnů. Jelikož tak neučinila, vyzval předseda senátu soudu prvního stupně obhájkyni obviněného k doplnění odvolání ve lhůtě pěti dní od doručení této výzvy (č. l. 149), a současně ji upozornil, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Tato výzva byla JUDr. J. R. doručena dne 10. 5. 2007. Obhájkyně však stanovenou lhůtu nedodržela a odůvodnění odvolání soudu prvního stupně osobně doručila až dne 28. 5. 2007 (č. l. 151). Téhož dne tento soud předložil trestní spis obviněného Krajskému soudu v Brně (viz předkládací zpráva na č. l. 156), jehož součástí již bylo doplněné odvolání obviněného včetně příloh. Odvolací soud konal ve věci neveřejné zasedání dne 13. 6. 2007 a rozhodl tak, že odvolání obviněného odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., poněvadž nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání.
Z výše popsaného sledu událostí bez nejmenších pochybností vyplývá, že v době rozhodování odvolacího soudu již tento soud měl k dispozici odůvodnění řádného opravného prostředku obviněného, které bylo součástí trestního spisu (č. l. 151). Za takové situace považuje soudní praxe za povinnost soudu druhé instance podání obviněného meritorně projednat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1277/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 246/2007). S ohledem na interpretaci ustanovení §251 odst. 1 tr. ř. vyjádřenou v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, nelze v citovaném ustanovení uvedenou lhůtu pro odstranění vad odvolání považovat za lhůtu, jejíž marné uplynutí by mělo stejné důsledky jako lhůta propadná. Účelem nové úpravy ustanovení §§251 odst. 1, 253 odst. 3 a 254 odst. 1, 2, 3 tr. ř. provedené zákonem č. 265/2001 Sb., bylo odstranit přílišnou složitost trestního řízení a zjednodušit a zrychlit řízení ve všech jeho stadiích tak, aby trestní řízení mohlo být skončeno co nejdříve po spáchání trestného činu. Pokud soudy samy, tak jako v daném případě, nepracují rychle a nestačí včas rozhodnout o odmítnutí odvolání předtím, než se odůvodnění odvolání stane, byť opožděně, součástí spisu, míjí odvolací soud odmítnutím odvolání v takové situaci zákonnou lhůtou sledovaný účel, tj. rychlost řízení. Kromě toho, zamýšlel-li by zákonodárce ustanovit lhůtu propadnou, pak by to explicitně projevil, jako je tomu např. u lhůty pro podání dovolání, kde v §265e odst. 4 tr. ř. výslovně vyloučil možnost navrácení lhůty. Propadný charakter lhůty u odvolání by vedl k příliš restriktivnímu formálnímu omezení účelu odvolání (posílení či zvýšení právní jistoty o tom, že skutek obviněného byl soudem prvního stupně posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování skutkových okolností, tak z hlediska právního posouzení), jehož význam Ústavní soud v citovaném nálezu vyzdvihl a dále také upozornil na povinnost soudu zjišťovat podmínky pro odmítnutí odvolání ke dni svého rozhodnutí.
Této své povinnosti Krajský soud v Brně skutečně dostál, na straně 1 svého usnesení konstatoval doplnění blanketního odvolání o jeho odůvodnění dne 28. 5. 2007, ale nesprávně právně posoudil účinky lhůty podle §251 odst. 1 tr. ř., když konstatoval, že tato „zákonná propadná lhůta soudem I. stupně stanovená uplynula marně“ (str. 2 rozhodnutí odvolacího soudu). Jeho nesprávný názor o charakteru lhůty stanovené předsedou senátu k doplnění odvolání byl důvodem pro odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného bez věcného projednání v odvolacím řízení. Poněvadž však, jak již výše bylo rozvedeno, lhůta pro doplnění odvolání není lhůtou propadnou, s vadným právním závěrem soudu druhé instance se Nejvyšší soud neztotožnil, naopak vyhověl námitkám dovolatele Ing. D. B.
Z podnětu dovolání obviněného tedy Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 5 To 279/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.). Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
V novém řízení bude Krajský soud v Brně respektovat vyslovený právní názor Nejvyššího soudu o povaze lhůty uvedené v §251 odst. 1 tr. ř. (srov. §265s odst. 1 tr. ř.). Nad rámec uplatněných námitek však Nejvyšší soud považuje za nutné upozornit, že věcnému projednání odvolání obviněného musí předcházet zkoumání splnění podmínek včasnosti jeho podání podle §253 odst. 1 tr. ř. Z obsahu trestního spisu totiž Nejvyšší soud v rámci řízení o dovolání zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně, který obviněný prostřednictvím své obhájkyně napadl odvoláním, byl obviněnému doručen dne 5. 4. 2007. Jeho obhájkyni JUDr. J. R. však byl doručován opakovaně, přičemž z dokladu o doručení založeném na č. l. 146 trestního spisu vyplývá, že zásilka obsahující uvedený rozsudek adresovaná obhájkyni byla dne 5. 4. 2007 uložena na poště v obvodu sídla advokátní kanceláře této obhájkyně. Jelikož zůstala nevyzvednuta, byla vrácena zpět odesílateli, přičemž soud prvního stupně zaslal obhájkyni obviněného rozsudek znovu a na č. l. trestního spisu 140 p. v. jsou založeny dva doklady o doručení zásilky, jež obhájkyně osobně převzala dne 23. 4. 2007 a znovu dne 2. 5. 2007.
Vzhledem k dikci ustanovení §64 odst. 2, 4 tr. ř. i výkladu soudní praxe nelze obhájce obviněného považovat za osobu oprávněnou podat proti rozhodnutí opravný prostředek s výjimkou řízení proti uprchlému a zemřelého obviněného, proto mu stačí doručit opis rozsudku podle §64 odst. 3 tr. zák. – viz č. 20/1973-I. Sb. rozh. tr. V případech doručování rozsudku obhájci obviněného není nutné ani doručení do vlastních rukou obhájci. V posuzované věci tak z doručenky založené na č. l. 146 trestního spisu vyplývá, že obhájkyni obviněného byl rozsudek soudu prvního stupně doručován do sídla její advokátní kanceláře, doručení bylo neúspěšné a proto byla písemnost uložena na poště dne 5. 4. 2007. Lhůta deseti dnů stanovená v odst. 2 §64 tr. ř. tak uplynula dne 15. 5. 2007. Jelikož poslední den lhůty připadl na neděli, den pracovního klidu, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den, tedy 16. 4. 2007 (§60 odst. 3 tr. ř.). Tento den tudíž nastala tzv. fikce doručení, tj. tento den je považován za den doručení rozsudku obhájkyni obviněného. Od tohoto data je nutné počítat lhůtu osmi dnů, jež plynula obviněnému k podání řádného opravného prostředku, odvolání (obviněný převzal rozsudek dříve – 5. 4. 2007). Poslední den k podání odvolání tak pro obviněného nastal dne 24. 4. 2007. Z otisku podacího razítka na blanketním odvolání je zřejmé, že obhájkyně podala u Městského soudu v Brně osobně tuto písemnost až dne 27. 4. 2007. Zjištění učiněná v rámci řízení o dovolání obviněného tak vedou Nejvyšší soud k názoru, že odvolání obviněného, jež neobsahovalo odůvodnění (blanketní) tak bylo u soudu prvního stupně podáno opožděně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová