ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.211.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 211/2020-544
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. D. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 9 To 316/2019, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 157/2018, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 9 To 316/2019, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 15 T 157/2018.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Hodoníně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 15 T 157/2018, byl obviněný M. D. uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen podle téhož ustanovení a současně za použití §67 odst. 1, §68 odst. 1 a §68 odst. 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 60 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 30 000 Kč. Pro případ, že by tento peněžitý trest obviněný ve stanovené lhůtě nevykonal, byl mu stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byly poškozené obchodní společnosti AQS, a. s., se sídlem Kunětická 2534/2, Praha 2, a BONTONFILM, a. s., se sídlem Na Poříčí 1047/26, Praha 1, odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu dopustil ve stručnosti tím, že v době od 25. 1. 2014 do 24. 7. 2017 na diskusním fóru XY pod přezdívkou „XY“ v sekci „XY“ uveřejnil odkazy na chráněná audiovizuální díla, která neoprávněně umístil na tzv. filehostingové servery, konkrétně na XY a XY ., takto obviněný v posuzovaném období volně zpřístupnil a neoprávněně šířil rozmnoženiny filmů a seriálů vyjmenovaných ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně, aniž by mu držitelé autorských práv BONTONFILM, a. s., a AQS, a. s., případně jejich zástupce Česká protipirátská unie, k takovému jednání udělili souhlas, tím obviněný umožnil libovolnému počtu dalších osob stažení audiovizuálních děl bez potřebných souhlasů nositelů či držitelů práv k audiovizuálním dílům, která jsou autorským dílem ve smyslu §2 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), a tím porušil právo na rozmnožování děl podle §12 odst. 1, 4 písm. a), §13 a §80 odst. 2 písm. a) autorského zákona a právo na sdělování díla veřejnosti podle §12 odst. 1, 4 písm. f), §18 odst. 1, 2 a §80 odst. 2 písm. e) autorského zákona, uvedeným jednáním měl obviněný způsobit poškozeným obchodním společnostem BONTONFILM, a. s., škodu ve výši 250 525 Kč a AQS, a. s., škodu ve výši 745 539 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný M. D. a obě poškozené obchodní společnosti odvoláními, o nichž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 9 To 316/2019, jímž všechna odvolání zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce a opřel je o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
5. Podle názoru obviněného byla v trestním řízení ignorována skutečnost, že k počítači, z něhož měla být autorská díla nahrána na datová uložiště, měly přístup i třetí osoby, a to bratr obviněného a jeho kamarád, který však již zemřel. Nadto se v domácnosti obviněného nacházela nezabezpečená veřejná internetová síť, ke které se mohl kdokoli připojit. Za situace, kdy o vině obviněného panovaly pochybnosti, mělo být přihlédnuto k zásadě in dubio pro reo . Skutečnost, že obviněnému žádný ze soudů neuložil povinnost k náhradě škody, jednoznačně svědčí o tom, že jeho jednání nebylo „natolik společensky nebezpečné“, aby je bylo možné považovat za trestné. Obviněný s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie konstatoval, že hodnota práv nemůže sama o sobě znamenat naplnění znaku nikoli nepatrného zásahu do práv chráněných trestním zákonem. Soudy se v daném případě nevypořádaly s intenzitou zásahu do zákonem chráněných práv, zákonný znak skutkové podstaty přečinu spočívající v nikoli nepatrném zásahu do těchto práv nemohl být dovozován z výše škody, se kterou se poškození připojili k trestnímu řízení. Další pochybení podle mínění obviněného spočívá v absenci uceleného řetězce nepřímých důkazů, na jejichž základě by bylo možné jeho vinu konstatovat. V průběhu trestního řízení nebylo provedeno kontrolní stažení souborů (šířených autorských děl), proto je pouhou spekulací závěr orgánů činných v trestním řízení, že soubory na serverech byly umístěny za účelem jejich dalšího sdělování veřejnosti a rozmnožování ve smyslu autorského zákona. Takové hodnocení důkazů nemá oporu v provedeném dokazování. Jediný důkaz nevyvrátil pochybnosti o tom, jaké soubory byly skutečně na uložiště nahrány. Obviněný dále namítl, že domovní prohlídka, při které byl zajištěn jeho stolní počítač, nebyla provedena v souladu se zákonem. V další části svého dovolání obviněný zpochybnil věrohodnost výpovědí svědka V. P., vyšetřovatele pracujícího u České protipirátské unie a současně vyjádřil svůj podiv nad tím, že tomuto svědkovi soudy uvěřily, sám přitom jeho tvrzení považuje za tendenční. V obecnosti obviněný poukázal na zásadu ultima ratio a princip presumpce neviny. Ve vztahu k seriálu Vinaři doplnil, že jednal v právním omylu, neboť měl za to, že se stažením tohoto díla nedopouští trestné činnosti, neboť k němu měla přístup veřejnost na webových stránkách TV Prima. Soudy opomenuly aplikovat i zásadu subsidiarity trestní represe vyjádřenou v §12 odst. 2 tr. zákoníku. Závěrem doplnil, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný. Své jednání ospravedlňuje tím, že byl motivován pouze výhodou rychlejšího stahování souborů, rozhodně neměl v úmyslu zasahovat do práv chráněných autorským zákonem.
6. Ze všech shora uvedených důvodů obviněný M. D. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Brně, tak i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Opis dovolání obviněného byl zaslán Nejvyššímu státnímu zástupci, ten svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu písemně se vyjádřit k dovolání obviněného do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání obviněného M. D. nevyužil.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Úvodem je třeba uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí, nebo jemu předcházející řízení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy lze vznášet námitky spočívající především v tom, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
9. Obviněný opřel své dovolání rovněž o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a podle obsahu jeho výhrad i procesní situace v posuzované věci bylo možné dovodit, že mínil využít druhou alternativu tohoto důvodu dovolání. Ta se týká rozhodnutí o odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, v případě obviněného tudíž důvod podle písm. g).
10. Nejvyšší soud po zjištění, že jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k závěru, že obviněný dílem uplatnil námitky, jež se ocitají mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů, dílem námitky, jež jsou s nimi v obsahovém souladu. Hmotněprávní výhradu spočívající v tom, že rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně transparentním způsobem nevyjadřují naplnění kvalifikačního znaku objektivní stránky přečinu, jímž byl obviněný uznán vinným, a to znaku neoprávněného zásahu do zákonem chráněných práv v míře nikoli nepatrné, je přitom třeba považovat za důvodnou.
11. Na podkladě této části dovolání proto mohl Nejvyšší soud přezkoumat podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Brně a jemu předcházejícího řízení včetně rozsudku Okresního soudu v Hodoníně a zjistil, že nemohou obstát.
b) K právní námitce odůvodňující kasační výrok Nejvyššího soudu
12. Úvodem je třeba připomenout, že přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle základní skutkové podstaty §270 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi.
13. Při zvažování podmínky, zda jde o vyšší než „nikoli nepatrný“ zásah do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, je třeba vždy zkoumat okolnosti konkrétního případu. Mezi významná hlediska při posuzování míry zásahu do práv chráněných tímto ustanovením patří především intenzita zásahu, způsob provedení činu, jeho následky, zejména ve formě a závažnosti zasažení osobních a majetkových práv autorů výkonných umělců či výrobců zvukových či zvukově obrazových záznamů, vysílatelů rozhlasového či televizního vysílání, pořizovatelů databází, zda jde o déletrvající a opakované zásahy pachatelem, apod. Jakmile dojde k opakovanému, déletrvajícímu či rozsáhlejšímu jednání, porušování více chráněných práv, nabízení v rozporu s autorským zákonem nahraných CD či DVD prostřednictvím inzerce, pokračování v závadném jednání přes upozornění ze strany autora, výkonného umělce či výrobce zvukového či zvukově obrazového záznamu, vysílatele rozhlasového či televizního vysílání, pořizovatele databáze, některého kolektivního správce či ochranné organizace, anebo dokonce přes uskutečněný postih za přestupek či jiný správní delikt apod., bude se zpravidla jednat o zásah nikoli nepatrný, který bude již vyžadovat trestní postih pro trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 tr. zákoníku (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha C. H. Beck, 2012, s. 2752 a násl.).
14. V projednávané věci soudy vyšly ze skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině, podle nichž spočívala podstata protiprávního jednání obviněného M. D. v tom, že jako uživatel uložil pod pseudonymem na diskusním internetovém fóru XY odkazy na datová uložiště XY a XY, na kterých předtím umístil vyjmenovaná autorská díla. Na uvedených serverech tímto způsobem neoprávněně zpřístupnil filmy a seriály, tj. autorská díla, k čemuž mu ze strany nositelů autorských práv nebyl udělen potřebný souhlas. Účelem těchto tzv. filehostingových serverů je obecně sdílení nejrůznějších typů souborů, přičemž je pouze na uživateli, který tyto soubory (popřípadě odkazy na ně) na server ukládá, do jaké míry k nim omezí přístup, tj. zda k nim bude mít přístup pouze on, vybraní uživatelé, anebo všichni, v tomto případě registrovaní uživatelé na XY, jimiž mohla být díla jednoduše stažena ke zhlédnutí. Nelze tak pochybovat o tom, že obviněný popsaným způsobem porušil ustanovení §12 odst. 1, 4 písm. a), f), §13, §18 odst. 1, 2 a §80 odst. 2 písm. a), e) autorského zákona. Okresní soud však současně učinil součástí tzv. skutkové věty odsuzujícího výroku zjištění, podle něhož obviněný způsobil škodu nositelům autorských oprávnění či jejich zástupcům, a to v celkové výši 996 064 Kč. Podle zákonného vymezení hranic škody v ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku odpovídá tato částka značné škodě.
15. Trestní odpovědnost za přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, tudíž v jeho základní skutkové podstatě, není podmíněna dosažením prospěchu pro pachatele či pro jiného, ani způsobením škody. K naplnění znaků této skutkové podstaty dochází již neoprávněným zásahem do chráněných práv v míře nikoli nepatrné. Méně závažné případy neoprávněných zásahů do autorského práva i práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi lze postihnout jako přestupky ve smyslu §105a až §105c autorského zákona. V praxi půjde většinou o ojedinělý či nikoli významný zásah do některého chráněného práva, např. opomenutí citace autora jiného díla, prodej jednoho hudebního nosiče bez souhlasu nositelů práv, apod. (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha C. H. Beck, 2012, s. 2752). O takový případ však v posuzované věci nejde, jak bude uvedeno níže.
16. Přestože obviněný ve svém dovolání neformuloval svou výhradu proti naplnění sporného znaku objektivní stránky zcela zřetelně, je třeba s ním souhlasit v tom smyslu, že soud prvního stupně dovozoval nikoli nepatrný zásah do chráněných autorských práv zřejmě výlučně se zřetelem na výši škody, jak byla vyčíslena poškozenými. Snad i z tohoto důvodu soud prvního stupně ponechal v popisu výroku o vině konstatování o způsobené škodě odpovídající výši uplatněných nároků obou poškozených v trestním řízení vůči obviněnému. Takovou úvahu je však nutné zcela odmítnout a označit ji za nesprávnou. Vytýkané pochybení nenapravil ani soud druhého stupně, ačkoli odhalil v rámci odvolacího řízení nesprávnost výroku o vině právě v části týkající se způsobení škody, nepochopitelně do napadeného rozsudku soudu prvního stupně nezasáhl. Přestože sám upozornil na nesoulad tzv. skutkové věty s právní větou výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně s tím, že při zjištění odpovídajícímu popisu skutku měl být obviněný uznán vinným podle kvalifikované skutkové podstaty §270 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, označil případnou nápravu za ryze „formální“. Krajský soud v Brně neučinil kasační výrok rozsudku napadeného odvoláním obviněného, i když současně shledal správným adhezní výrok, jímž byli poškození podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dokonce se krajský soud ztotožnil se soudem prvního stupně ohledně důvodů pro nepřiznání nároků poškozeným, jejichž odvolání zamítl s argumentem, podle něhož „tvrzení poškozeného, že by obžalovaný musel zakoupit audiovizuální díla, postrádá jistotu“ . S tímto postupem soudu druhého stupně, jímž v podstatě stvrdil nesoulad mezi tzv. skutkovou a právní větou rozsudku napadeného odvoláními není možné souhlasit. Je třeba připomenout, že znak objektivní stránky spočívající v nikoli nepatrném zásahu do práv chráněných autorským, resp. trestním zákonem, nemůže být zásadně spatřován ve vzniku škody, popřípadě v její výši, jelikož ta je důsledkem jednání pachatele trestného činu a spočívá typicky v újmě poškozeného, k níž došlo v jeho majetkové sféře. V případech, v nichž je způsobení škody znakem určité skutkové podstaty, a to i pokud škoda je okolností podmiňující použití přísnější trestní sazby, musí být škoda jako znak konkrétní skutkové podstaty trestného činu výslovně zahrnuta v definici takové skutkové podstaty. U trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi je tomu tak jen u kvalifikovaných skutkových podstat podle §270 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v případě způsobení značné škody a §270 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku v případě způsobení škody velkého rozsahu.
17. Jak vyplynulo z předcházejícího bodu tohoto usnesení, Okresní soud v Hodoníně spojil svou úvahu o nikoli nepatrném zásahu obviněného do práv chráněných autorským zákonem výhradně s výší škody, kterou vyčíslily poškozené obchodní společnosti BONTONFILM, a. s., a AQS, a. s., v souhrnu 996 064 Kč. Nicméně je třeba zdůraznit, že v poměrně stručném odůvodnění rozsudku okresního soudu chybí jakékoli vyjádření hodnotících úvah tohoto soudu ve vztahu k naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, snad vyjma bodu 8., v němž se soud zabýval okolnostmi významnými pro posouzení úmyslného zavinění obviněného. Okresní soud se v rámci právního posouzení skutku omezil na pouhé konstatování o naplnění znaků tohoto přečinu v bodě 10. rozsudku, aniž by však jednotlivé znaky základní skutkové podstaty hodnotil se zřetelem k výsledkům dokazování. Přitom z provedených důkazů byly v posuzované věci opatřeny podklady pro rozhodnutí o vině obviněného včetně okolností charakterizujících míru zásahu, jímž obviněný porušil práva poškozených nositelů autorských práv k audiovizuálním dílům, která jsou vyjmenována ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Mezi okolnosti významné pro posouzení intenzity, v níž byla tato práva narušena zjištěným jednáním obviněného, patří zejména doba, po kterou obviněný šířil a volně zpřístupňoval rozmnoženiny dotčených audiovizuálních děl, jejich počet, pokračování v trestné činnosti i přes opakovaná varování ze strany provozovatele diskusního fóra o smazání odkazu z důvodu porušení chráněných práv autorů, resp. distributorů děl, v neposlední řadě též zištný motiv obviněného k trestné činnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 5 Tdo 196/2014). Žádnou z demonstrativně uvedených okolností, z nichž bylo možné dovodit splnění podmínky trestní odpovědnosti obviněného za stíhaný přečin, spočívající v nikoli nepatrném zásahu do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, popř. zvukovému či obrazovému záznamu a televiznímu vysílání, se však okresní soud nezabýval. Naplnění tohoto znaku objektivní stránky přečinu podle §270 odst. 1 tr. zákoníku dovodil nesprávně jen z výše škody, která měla být posuzovaným činem způsobena. Krajský soud v Brně se v rámci odvolacího řízení rovněž vůbec nevěnoval zjištěné vadě a ponechal rozsudek napadený odvoláními beze změny.
18. Vzhledem k uvedenému zjištění posoudil Nejvyšší soud dovolání obviněného v části vytýkající vadu v posouzení nikoli nepatrného zásahu do práv chráněných ustanovením §270 odst. 1 tr. zákoníku, který charakterizuje objektivní stránku tohoto přečinu, za důvodnou. Zjištěného pochybení se dopustil již soud prvního stupně, proto bylo nutné zrušit nejen usnesení Krajského soudu v Brně, který nenapravil zjištěnou vadu, ale rovněž jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hodoníně. V rámci nového hlavního líčení bude tedy nutné znovu rozhodnout o podané obžalobě v posuzované věci, jestliže to soud prvního stupně bude považovat za nutné, doplní dosud provedené dokazování a znovu ve věci rozhodne. Přitom musí vzít na zřetel všechny významné okolnosti, které jsou nezbytné pro správné hmotněprávní posouzení skutkových zjištění a pro rozhodnutí o vině obviněného. Při vypracování nového rozsudku bude soud postupovat podle trestního řádu, zejména ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu tak, aby tzv. skutková věta byla v souladu s právní větou. Při odůvodňování svého rozsudku musí soud respektovat mimo jiné ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu, to znamená vyložit své úvahy, jimiž byl veden při hodnocení provedených důkazů a logicky a srozumitelně vysvětlit, z jakých důvodů považuje za naplněné všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu, za jehož spáchání vysloví obviněného. Přitom bude mít na zřeteli, že dovolání bylo podáno výhradně obviněným, a proto s ohledem na zásadu zákazu reformationis in peius nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§265s odst. 2 tr. řádu). Nejvyšší soud ještě připomíná, že soudy jsou vázány právním názorem vysloveným v tomto kasačním rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu).
19. Pouze na doplnění argumentace obviněného, o niž opřel své výhrady proti právnímu posouzení skutku, Nejvyšší soud doplňuje, že nemohl přihlížet k poněkud zmatené dovolací formulaci, podle níž „…nemohlo jít o jednání natolik společensky nebezpečné, aby dosáhlo znaků trestnosti…“ , pokud soud prvního stupně neuložil obviněnému podle §228 tr. řádu povinnost k náhradě škody poškozeným obchodním společnostem.
20. Předně je třeba upozornit, že nebezpečnost činu pro společnost tvořila tzv. materiální podmínku trestní odpovědnosti podle dřívější právní úpravy, tj. podle zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“). Za účinnosti tohoto zákona tedy nemohlo jít o trestný čin, jestliže skutek při splnění formálních znaků konkrétní skutkové podstaty nenaplňoval zákonem požadovaný stupeň nebezpečnosti pro společnost (srov. ustanovení §3 tr. zák., případně hlediska pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost demonstrativně vyjmenovaná v §3 odst. 4 tr. zák.). Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010, a v jehož intencích je posuzována trestní odpovědnost obviněného M. D., je založen na formálním pojetí trestného činu, jehož spáchání je základem trestní odpovědnosti pachatele (srov. §13 odst. 1 tr. zákoníku). Materiální korektiv je podle současné právní úpravy uplatňován v podobě zásady subsidiarity trestní represe navazující na zásadu zákonnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Ve vztahu ke zmíněnému argumentu obviněného a jeho formulaci Nejvyšší soud zdůrazňuje že, pokud obviněný nebyl výrokem soudu zavázán k náhradě škody poškozeným, nemá takový závěr soudu žádný vliv na trestní odpovědnost obviněného. Způsob rozhodnutí okresního soudu v adhezním řízení svědčí o tom, že soud nepovažoval za splněné podmínky pro přiznání uplatněných nároků poškozených na náhradu škody podle §228 odst. 1 tr. řádu v požadované výši a další dokazování této otázky by přesáhlo potřeby trestního řízení. Proto soud rozhodl o odkázání poškozených s jejich nároky na náhradu na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1 tr. řádu.
c) K ostatním námitkám obviněného
21. Ve vztahu ke zbývajícím námitkám obviněného Nejvyšší soud upozorňuje, že jejich podstatou jsou výhrady proti použití procesních ustanovení, zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, směřují proti způsobu, jakým soudy vyhodnotily provedené dokazování a obviněný se jimi snaží prosadit svou představu o výsledku trestního řízení odpovídající zproštění obžaloby. Obecně takové výhrady neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání podle 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nemohou být podkladem pro přezkum napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení, nicméně vzhledem ke kasačnímu výroku tohoto usnesení je v zásadě předčasné se těmito výhradami podrobněji zabývat. Ve věci bude konáno nové hlavní líčení a soud prvního stupně bude znovu hodnotit důkazy a zvažovat jejich relevanci pro nové rozhodnutí o podané obžalobě.
22. Nejvyšší soud považuje za vhodné pouze stručně vyjádřit své současné stanovisko k zásadním výhradám, které se týkají především zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědka V. P., dále označení obviněného za pachatele stíhaného skutku a obsahu odborného vyjádření k obsahu zajištěného počítače u obviněného. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu se touto částí obhajoby obviněného zatím dostatečně zabýval již soud prvního stupně a s jeho úvahou o vyvrácení tvrzení obviněného se Nejvyšší soud v zásadě ztotožňuje. Pouze ve stručnosti lze proto jen připomenout příslušné části rozhodnutí soudů obou stupňů, z nichž je naprosto zřetelné, že se s obhajobou obviněného důsledně vypořádaly po komplexním a logickém uvážení obsahu provedených důkazních prostředků.
23. Okresní soud v Hodoníně vcelku podrobně reprodukoval výpověď svědka V. P., vyšetřovatele České protipirátské unie, který se odhalováním trestné činnosti porušováním autorských práv dlouhodobě zabývá. Byl to právě tento svědek, kdo inicioval trestní řízení, a to na podkladě kontrolního stažení jednoho filmu z IP adresy obviněného a sledování další aktivity na filehostingovém serveru, kam byla umísťována další filmová a televizní díla, resp. odkazy s možností jejich stažení. Svědek srozumitelně vysvětlil způsob fungování provozovatele internetové stránky a uživatelů, například je zcela nevěrohodné tvrzení obviněného, že by umísťoval odkazy na tzv. trailery, nikoli celé filmy, neboť pak by nemohlo docházet k vysokému počtu např. 500 stažení. U jednotlivých odkazů nebyly dohledány žádné negativní komentáře, tudíž je jasné, že obsah odpovídal odkazu, tedy audiovizuální dílo bylo kompletní. Je logické, že svědek jako vyšetřovatel České protipirátské unie nemůže u každého zjištěného porušení pravidel zveřejňování autorského díla provést kontrolu všech souborů, u nichž má podezření, že jejich sdílením jsou porušována autorská práva. Takový požadavek by se vymykal realitě a přesáhl by možnosti odhalování protiprávní činnosti, k níž, bohužel, dochází ve značné kvantitě, přičemž někteří pachatelé porušují autorská práva sdílením tisíců souborů o velkém objemu dat. To pochopitelně vylučuje, aby byl každý z nich jednotlivě stažen a přezkoumán, a to jak pro časovou, tak i pro technickou náročnost takového postupu.
24. Svědek přitom upozornil, že u souborů sdílených obviněným byly velké počty stažení bez negativních komentářů, což svědčí o tom, že audiovizuální díla korespondovala s názvy, pod kterými byla uváděna. Nadto svědek ověřil, že pokud by uživatelé na fórum, resp. uložiště, umísťovali odkazy na neexistující nebo jiné než uváděné soubory, byl by takový uživatel vyloučen. Potvrdil rovněž to, že uživatelům, kteří se dopouštějí porušování autorských práv je ze strany provozovatele diskusního fóra, tzv. host providera, zasláno e-mailem upozornění, že jím nelegálně sdílené soubory byly smazány. Rovněž soud druhého stupně reagoval na shodnou námitku obviněného v bodech 6. a 7. napadeného usnesení, ztotožnil se s hodnocením výpovědi svědka V. P. soudem prvního stupně a jeho argumenty podpořil. Nejvyšší soud neshledal jakýkoli nesoulad mezi obsahem výpovědi tohoto svědka a skutkovým závěrem soudů, který je logicky navazuje na další ve věci provedené důkazy.
25. Jde především o označení obviněného jako pachatele protiprávního jednání, které je předmětem posuzovaného skutku. V tomto směru je možné odkázat na zřetelné úvahy okresního soudu, jak je vyjádřil pod bodem 6. svého rozsudku. Okresní soud v Hodoníně vyložil obsah jednotlivých důkazů, které při respektování obecných pravidel logiky dávají jasný obraz o osobě obviněného jako pachatele protiprávního jednání. Nejenom z výpovědi svědka V. P., ale i z ostatních listinných důkazů vyplývá naprosto zřetelná spojitost jak mezi obviněným vystupujícím pod pseudonymem „XY“, tak mezi IP adresou a počítačem, prostřednictvím kterého byly filmy a seriály bez souhlasu nositelů autorských práv nahrávány na servery, a v neposlední řadě byly provize zasílány na bankovní účet obviněného. Z provedeného dokazování vyplynul nezpochybnitelný závěr, že to byl právě obviněný, kdo na fórum nahrál odkazy na chráněná audiovizuální díla, která neoprávněně vložil na tzv. uložiště. V této souvislosti obviněným učiněný odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 5 Tdo 31/2010, není na posuzovanou věc přiléhavý, neboť ve zde řešené věci se jednalo o skutkově odlišný případ, než je projednávaná věc obviněného.
26. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s dalším tvrzením obhajoby, podle něhož v notebooku obviněného zajištěného při domovní prohlídce nebyly zjistitelné stopy o nahrávání souborů na internetová uložiště, případně o stahování datových souborů. Svědkovi P. D. bylo zadáno vypracování odborného vyjádření, z jehož obsahu je přitom zřejmé nikoli snad to, že by svědek nezajistil vůbec žádné stopy o páchání stíhaného skutku, ale naopak zjistil, že v počítači byl zanechán e-mail týkající se zadávání, resp. editace inzerátu a dále seznam adresářů, v nichž některé ze složek nesly názvy audiovizuálních děl uvedených v popisu skutku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Konstatoval navíc, že vše svědčí o kompletním přeinstalování notebooku a tedy i přemazání disku, kvůli čemuž jsou další stopy o porušování autorských práv páchaném ze zajištěného počítače nedohledatelné.
27. Za vyvrácenou dokazováním je třeba označit i opakovanou námitku ohledně televizního seriálu Vinaři, který si lze ještě nyní na internetových stánkách televize iPrima přehrát. Již soud prvního stupně v bodě 8. svého rozsudku správně konstatoval, že tento seriál je sice na webových stránkách této televizní stanice možné přehrát, avšak k vlastní potřebě, nikoli za účelem jeho libovolného stažení, sdílení a veřejného šíření bez souhlasu nositele autorských oprávnění. Také z tohoto důvodu nemůže mít žádné opodstatnění tvrzení obviněného o jednání v právním omylu při stažení a šíření seriálu Vinaři.
28. Nejvyšší soud považuje za předčasné se vyjadřovat k dalším dovolacím námitkám, které směřovaly proti způsobu, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, jak aplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe a použití trestního práva jako krajního prostředku ( ultima ratio ), stejně jako k výhradě týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu. V posuzované věci bude probíhat hlavní líčení, soud prvního stupně bude znovu rozhodovat o podané obžalobě a jak již bylo uvedeno, opětovně bude hodnotit výsledky dokazování, případně ukládat obviněnému nový trest. V tomto stadiu trestního řízení proto není ani možné posuzovat ty otázky, které obviněný ve vztahu k těmto procesním zásadám uplatnil. Jen závěrem Nejvyšší soud může upozornit na to, že námitky proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku, záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
IV. Závěrečné shrnutí
29. Na podkladě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného M. D. zčásti důvodným, neboť zjištěný skutek, jak je popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, není v souladu s jeho právním posouzením jako přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku. Výhradou proti právnímu posouzení skutku obviněný přiléhavě uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Vzhledem k tomu, že soud druhého stupně ponechal zjištěnou vadu beze změny a zamítl odvolání obviněného, došlo k naplnění též druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a protože vytýkanou vadou byl zatížen již rozsudek Okresního soudu v Hodoníně, bylo nutné zrušit i tento rozsudek včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která zrušením obou rozhodnutí pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
30. Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně v uvedeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného M. D. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím. Další procesní postup po kasačním rozhodnutí naznačil Nejvyšší soud již v bodě 18. tohoto usnesení. Protože vady napadeného usnesení Krajského soudu v Brně a jemu předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Hodoníně nebylo možné odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 3. 2020
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu