ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.277.2013.1
sp. zn. 5 Tdo 277/2013-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2013 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Ing. J. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 61 To 370/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 51/2012, takto:
Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce se podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 61 To 370/2012.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 6. 2012, sp. zn. 4 T 51/2012, byl obviněný Ing. J. Š. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zákoník“). Za tento přečin byl odsouzen podle §254 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal nalézací soud poškozené občanské sdružení Sportovní klub Slavia Praha s jeho nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 61 To 370/2012 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. J. Š. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 1 Zt 13/2012, ze skutku kvalifikovaného jako přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku.
Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním nejvyšší státní zástupce a to v neprospěch obviněného. Svůj mimořádný opravný prostředek nejvyšší státní zástupce opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší státní zástupce nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení a následně vyjádřil svůj nesouhlas se závěry odvolacího soudu. Odmítl úvahu tohoto soudu, podle něhož správná skutková zjištění soudu prvního stupně nemohou být právně posouzena jako žalovaný přečin z důvodu chybějícího znaku jeho skutkové podstaty spočívajícím v „zatajení“ účetních dokladů. Svůj názor nejvyšší státní zástupce zdůvodnil odkazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu i komentář k prvnímu vydání trestního zákoníku. Odvolacímu soudu vytkl, že řádným způsobem nehodnotil konkrétní situaci, k níž došlo v důsledku zadržování účetnictví obviněným, a rovněž byla naplněna další podmínka trestnosti tohoto jednání, a to ohrožení včasného a řádného odvedení daně poškozeným subjektem. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 61 To 370/2012, a přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný Ing. J. Š. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph. D. Ten úvodem svého podání označil rozsudek Městského soudu v Praze za správný a zákonný a dovolání nejvyššího státního zástupce za nedůvodné. Poukázal na to, že judikatura uvedená v dovolání nejvyšším státním zástupcem na případ obviněného nedopadá, neboť vychází z rozdílného skutkového stavu. Obviněný totiž nikdy neuváděl ohledně předmětných dokladů rozporné údaje, ani nepravdivá tvrzení o jejich umístění či existenci. Na výzvu policie je okamžitě vydal, přičemž tato výzva byla první ze strany veřejnoprávního orgánu. Upozornil tedy na to, že neporušil žádnou veřejnoprávní povinnost ve vztahu k danému účetnictví. Podle názoru obviněného tak došlo k nepřípustnému zneužívání institutu trestního oznámení v soukromoprávních vztazích, tedy došlo k porušení principu subsidiarity trestní represe. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. b) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolací námitky nejvyššího státního zástupce odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, a proto mohl na jeho podkladě podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumat napadený rozsudek Městského soudu v Praze i jemu předcházející řízení včetně rozsudku soudu prvního stupně. Přitom zjistil, že námitky uplatněné dovolatelem podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou důvodné, neboť zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen s tím, že nenaplňuje znaky žalovaného přečinu.
Přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku se dopustí ten, kdo změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež v podstatě převzal i odvolací soud, se obviněný dopustil uvedeného přečinu tak, že jako jednatel společnosti DOSS – účto s. r. o., se sídlem Praha 10, Litevská 1174/8, po ukončení smlouvy o vedení účetnictví nepředal veškeré účetní doklady občanskému sdružení Sportovní klub Slavia Praha, se sídlem v Praze 10, Vladivostocká 1460/10, pro které bylo účetnictví vedeno, a to v listinné ani v elektronické podobě, v důsledku čehož nemohlo občanské sdružení podat přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2010, nakonec bylo podáno jako nulové, což neodpovídalo skutečnému stavu hospodaření, přičemž obviněný předání účetnictví podmiňoval uhrazením faktury na částku 756 000,- Kč za vypovězení smlouvy, a účetnictví zadržoval i po 19. 12. 2011, kdy byl z funkce jednatele společnosti DOSS – účto s. r. o. odvolán.
Na rozdíl od nalézacího soudu, který vydal ve věci odsuzující rozsudek a vyslovil vinu obviněného v souladu s podanou obžalobou, odvolací soud nejprve označil za sporné, zda jednáním obviněného došlo k naplnění znaku „zatajení“. Obviněný totiž podle názoru městského soudu nijak „netajil“, že předmětné dokumenty má ve své moci, pouze je na žádost zástupce občanského sdružení Sportovní klub Slavia Praha nevydal a tak je zadržel . Tím, že obviněný dal jasně najevo, že předmětné listiny má ve své dispozici, v podstatě je „pouze“ odmítl vydat dříve, než občanské sdružení splní jeho finanční požadavek, nemohl podle odvolacího soudu účetnictví „zatajit“. Navíc se soud vyjádřil tak, že obviněný uplatnil svůj nárok na výplatu odstupného oprávněně, aniž by ale vysvětlil, na jakém podkladě dospěl k takovému zjištění. „Nekorektnost“ a „vyděračský charakter“ jednání obviněného nemůže podle Městského soudu v Praze postačovat k vyvození jeho trestní odpovědnosti za přečin podle §254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání správně poznamenal, že v odůvodnění napadeného rozsudku se odvolací soud omezil v podstatě na pouhý odkaz na „komentář k trestnímu zákoníku“ bez bližšího označení publikace a příslušné pasáže. I bez těchto informací je však zcela evidentní, že úvahy odvolacího soudu postrádají argumentační sílu a vychází z pouhého konstatování. Na celou situaci je však nutné pohlédnout srovnáním konkrétního jednání obviněného a důsledků, které mělo pro občanské sdružení především ve vztahu k možnostem splnit daňovou povinnost.
Je pravdou, že obviněný od samého počátku roku 2011, resp. již koncem roku 2010, kdy mělo dojít k jednostrannému vypovězení dohody mezi občanským sdružením Sportovní klub Slavia Praha a společností DOSS – účto s. r. o. uzavřené za účelem plnění zákonných povinností týkajících se účetní evidence a daňových odvodů, odmítal vydat oprávněnému příslušnou a dokonce za rok 2010 zpracovanou dokumentaci. Svůj postoj zdůvodnil požadavkem vůči občanskému sdružení splnit povinnost uhradit „odstupné“ ve výši 756.000,- Kč. Z chování obviněného tak skutečně bylo zřejmé, že účetnictví má ve své dispozici, a je ochoten je vydat až po finanční satisfakci. Za této situace považuje Nejvyšší soud za oprávněnou výhradu dovolatele ohledně formy „zatajení“, pod níž je nutné zařadit především ty případy, kdy pachatel manipuluje s účetními doklady, avšak není ochoten je zpřístupnit ani subjektu, jehož se týkají, ani daňovým či kontrolním orgánům. Pojem „zatajení“, jež je jedním z alternativních způsobů jednání popsaných v trestním zákoníku v odst. 1 §254 alinea třetí, totiž nelze chápat tak, že doklady musí být ukryty na „tajném“ místě, o němž nemá představu nikdo. Znak „zatajení“ je naopak třeba vyložit jako snahu pachatele skrýt, neoznámit místo, kde se příslušné dokumenty nachází, samozřejmě za splnění dalších zákonných podmínek, mj. alespoň při srozumění takového pachatele s možností ohrožení majetkových práv jiného nebo včasného a řádného vyměření daně.
Přesně o takovou situaci šlo i v dané trestní věci. Z obsahu trestního spisu jasně vyplynulo, že obviněný shromáždil veškeré účetní doklady (včetně mezd za prosinec 2010 již zpracovaných svědkyní K. H.) a opakovaně, téměř po celý rok 2011 sděloval zástupci občanského sdružení, že je vydá až po úhradě fakturované částky, na níž měla společnost DOSS – účto s. r. o. podle jeho přesvědčení právní nárok. Přestože věděl, že druhá strana nebude dobrovolně plnit, oč ji žádal, zvolil jako „donucovací prostředek“ zadržení účetnictví a to dokonce i poté, co ve prospěch občanského sdružení začaly konat orgány činné v trestním řízení (viz úřední záznam o podání vysvětlení z 17. 8. 2011 na č. l. 97-8 trestního spisu). Jak vyplývá z úředního záznamu z 19. 12. 2011 o rozpečetění a soupisu věcí vydaných při prohlídce jiných prostor konané již 8. 12. 2011, obviněný sdělil policejní komisařce, že „účetnictví …je uloženo na bezpečném místě a může …být vydáno pouze proti zaplacení odstupného podle ..smlouvy…“ V uvedených případech tudíž i policejním orgánům výslovně „zatajil“ místo, kde jsou účetní dokumenty uloženy. Až poté, co byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, obviněný dobrovolně vydal veškerou účetní dokumentaci, kterou měl po celou dobu ve své moci, vědom si toho, že obsahovala zásadní a nezbytné podklady pro provedení řádného daňového přiznání za rok 2010, a které tak nebude moci vůbec nebo jen s velkým úsilím občanské sdružení jako povinný subjekt daně, podat. (Viz protokol na č. l. 71-73, rozhodnutí o prodloužení lhůty k podání daňového přiznání na č. l. 30, přípis č. l. 31 a opis formuláře daňového přiznání na č. l. 34-41 trestního spisu).
Jak správně připomněl nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, způsob, jakým jednal obviněný, je srovnatelný s případy, které již Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti posuzoval. Přitom naplnění znaku „zatajení“ spatřoval v jednání pachatele, které vůči daňovým nebo jiným kontrolním orgánům předstírá, že určité doklady vůbec nemá, anebo je umístí nebo ukryje na takovém místě, kde jsou pro tyto orgány, popř. pro jiné osoby, běžnými prostředky nedostupné. Dalším z možných způsobů naplnění znaku „zatajení“ je uvádění rozporných údajů o místě, kde mají být příslušné dokumenty uloženy, a vzhledem k tomu není jasné, kde se účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady skutečně nacházejí. Zásadně musí být splněna podmínka nepřístupnosti těchto dokladů pro osoby, jimž náleží, event. pro správce daně či jiné kontrolní orgány (srov. č. 7/2009 Sb. rozh. tr.). Stejným způsobem vyložil Nejvyšší soud podobné případy v usnesení ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 777/2005, publikovaném v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 811, sešit 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck Praha, dále v usnesení ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 679/2008. Také komentář k trestnímu zákoníku Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2588 s. odkazuje právě na rozhodnutí publikované pod č. 7/2000 Sb. rozh. tr.
Dosavadní soudní praxe tak pod pojem „zatajení“ ve smyslu alternativního způsobu protiprávního jednání u přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea třetí zahrnuje mj. také případy, kdy pachatel zná místo uložení účetních knih, zápisů nebo jiných dokladů, ale ostatním osobám, jež jsou oprávněny k jejich držení, (typicky subjekt daně), případně daňovým či jiným orgánům, odmítá sdělit místo, kde se nachází, a z tohoto důvodu jsou pro ně nedosažitelné. Argumentace odvolacího soudu, která jej vedla ke zproštění obviněného obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, je tudíž v rozporu s hmotně právní úpravou citovaného ustanovení a soudním výkladem. Byl proto naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o něž nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání.
Nejvyšší soud z podnětu tohoto dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 61 To 370/2012. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. mohl Nejvyšší soud své rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání. Vzhledem k tomu, že k vytčeným vadám došlo v odvolacím řízení, nebylo nutné přistoupit ke kasaci rozhodnutí soudu I. stupně.
V rámci nového odvolacího řízení se tak Městský soud v Praze bude muset znovu zabývat odvolacími námitkami obviněného, přičemž Nejvyšší soud s ohledem na obsah vyjádření obviněného k dovolání odkazuje na již vyslovený právní názor ohledně možnosti uplatnění trestní represe na podobné případy, jak vyplývá z odůvodnění již citovaného judikátu č. 7/2009 Sb. rozh. tr. Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je Městský soud v Praze při zachování dosavadních skutkových zjištění vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ohledně naplnění znaku „zatajení“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová