ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.525.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 525/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2007 o dovolání, které podal obviněný H. A. G., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 9 To 24/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 7/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného H. A. G. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný H. A. G. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 4 T 7/2005, uznán vinným ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. a za to byl podle §256 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 6 let. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný H. A. G. odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 9 To 24/2006, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně a sám podle §259 odst. 3 tr. zák. znovu rozhodl ve věci. Při stejných skutkových zjištěních modifikovaných pouze ve výši způsobené škody odvolací soud uznal obviněného opět vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. a uložil mu podle §256 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody ve stejné výměře jako soud prvního stupně, tedy na 6 let. Pro výkon trestu však obviněného zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině v citovaném rozsudku Vrchního soudu v Praze se obviněný H. A. G. dopustil trestného činu tím, že jako předseda představenstva a majoritní akcionář obchodní společnosti S. Z., a. s., uzavřel za tuto obchodní společnost ve dnech 4. 5. 1998, 20. 7. 1998 a 17. 12. 1998 tři kupní smlouvy konkretizované ve výroku odsuzujícího rozsudku o prodeji nemovitostí, které byly ve vlastnictví této obchodní společnosti, a to s obchodní společností V. R., a. s., za celkovou kupní cenu ve výši 41 700 000,- Kč a poté, co mu tuto částku kupující společnost postupně ve dnech 30. 11. 1998, 31. 12. 1998 a 25. 1. 1999 zaplatila, získané peníze záměrně nepoužil na úhradu splatné pohledávky ve výši 33 779 377,21 Kč, kterou měla Č. k. a. vůči obchodní společnosti S. Z., a. s., ze smlouvy o narovnání ze dne 29. 6. 1995, a neučinil tak ani poté, co tento věřitel podal dne 5. 5. 1999 návrh na prohlášení konkursu na dlužníka – obchodní společnost S. Z., a. s., nýbrž dne 9. 7. 1999 je použil k nákupu 250 000 kusů akcií obchodní společnosti T., a. s., od G. J. M., přičemž za akcie zaplatil celkem 50 500 000,- Kč, ačkoli v uvedené době měly hodnotu maximálně 1 090 512,50 Kč, a tím způsobil Č. k. a. škodu ve výši nejméně 20 398 521,90 Kč, neboť ta byla jako věřitel v konkursním řízení uspokojena pouze částkou 8 602 478,10 Kč.
Dne 2. 1. 2007 podal obviněný H. A. G. prostřednictvím obhájkyně proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Dovolání neodůvodnil a uvedl, že tak učiní až poté, co mu bude doručen opis písemného vyhotovení rozsudku v jeho mateřském jazyce, tj. v portugalštině. Požadovaný překlad písemně vyhotoveného rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 19. 1. 2007 a poté prostřednictvím obhájkyně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 15. 3. 2007 obviněný dodatečně odůvodnil podané dovolání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje obviněný H. A. G. primárně v tom, že odvolací soud zamítl jeho návrhy na doplnění dokazování, které tak zůstalo neúplné. Podle obviněného Vrchní soud v Praze se stejně jako soud prvního stupně spokojil s odborným vyjádřením Ing. J. N., jenž ani nebyl přibrán jako znalec, a neakceptoval návrh obviněného na doplnění dokazování znaleckým posudkem, který by se zabýval výší škody. Obviněný dále vytkl odvolacímu soudu, že neprovedl výslech advokáta JUDr. P. K., jenž vypracoval pro obchodní společnost S. Z., a. s., právní rozbor důvodnosti pohledávky, kterou vůči této obchodní společnosti uplatnila Č. k. a. V návaznosti na tyto procesní vady pak obviněný uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá „na nesprávném právním posouzení a nesprávném hmotně právním posouzení“, přičemž neuvádí žádné další konkrétní argumenty, nýbrž odkazuje na písemné odůvodnění odvolání ze dne 9. 6. 2006, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně.
Druhý z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu spatřuje obviněný H. A. G. v tom, že ač Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, podle něhož je prokázaná výše škody o částku 8 602 478,10 Kč nižší, než jak ji zjistil soud prvního stupně, nezmírnil mu uložený trest. Podle názoru obviněného senát Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o odvolání, při úvaze o výměře trestu mylně vycházel z toho, že trestní sazba trestu odnětí svobody podle §256 odst. 4 tr. zák. činí 5 až 12 let, ačkoli měl správně ukládat trest odnětí svobody ve výměře na 2 roky až 8 let. Uvedené domněnce podle obviněného odpovídá i ústní odůvodnění předsedou senátu při vyhlášení napadeného rozsudku, v němž uvedl, že obviněnému byl vyměřen trest odnětí svobody u dolní hranice zákonné trestní sazby. Za údajný omyl odvolacího soudu tak obviněný nese následek ve formě nepřiměřeně přísného trestu, který řádně nezohledňuje, že od spáchání skutku uplynulo již téměř 10 let a obviněný je osobou dosud netrestanou.
Závěrem svého dovolání obviněný H. A. G. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 9 To 24/2006, a aby odvolacímu soudu přikázal opětovně jednat a rozhodnout ve věci.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného H. A. G. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, avšak námitky, které reálně uplatnil, stojí obsahově mimo tyto dovolací důvody, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů. Směřují totiž primárně proti provedenému dokazování a z něj dovozovaným skutkovým zjištěním a proti nepřiměřeně přísnému trestu, který je ovšem co do druhu přípustný a byl uložen v zákonné trestní sazbě. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný H. A. G. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
První z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, záleží v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uvedeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv nejde o trestný čin nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je založeno napadené rozhodnutí, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu, neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Jím se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
S ohledem na uvedená východiska nelze podřadit pod zákonem vymezený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ty námitky obviněného H. A. G., jimiž brojí proti neúplnému dokazování a zpochybňuje věrohodnost odborného vyjádření Ing. J. N., které se zabývalo posouzením ceny akcií obchodní společnosti T., a. s., ke dni, kdy je obviněný nakoupil. Takto formulované námitky jsou totiž pouhou polemikou s tím, v jakém rozsahu provedly soudy dokazování a jak tyto důkazy hodnotily. V žádném případě nejde o námitky týkající se hmotněprávního posouzení skutku, kterým byl obviněný uznán vinným, nýbrž jde o námitky skutkové, jež jako takové jsou nejen mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení, ale neodpovídají ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
K první zmíněné dovolací námitce, kterou obviněný H. A. G. vytýká neúplné dokazování a dožaduje se vypracování znaleckého posudku s poukazem na to, že odborné vyjádření ohledně ceny nakoupených akcií zpracoval Ing. J. N., který ovšem nebyl přibrán jako znalec, považuje Nejvyšší soud navíc zdůraznit následující skutečnosti. Podle §105 odst. 1 tr. řádu je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá si orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření a jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není dostačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. Zákon zde tedy upřednostnil opatření důkazu v podobě odborného vyjádření, přičemž z dikce citovaného ustanovení je zřejmá snaha zákonodárce odstranit nadbytečné přibírání znalců k posouzení sice odborných, ale relativně jednodušších otázek. V posuzovaném případě tudíž nemůže obstát námitka obviněného, že Ing. J. N., který zpracoval odborné vyjádření, není soudním znalcem, a že je tudíž nutné doplnit dokazování znaleckým posudkem. Odborná vyjádření podávají osoby, ať již fyzické či právnické, mající potřebné odborné znalosti; přitom nemusí jít nutně o znalce zapsaného v seznamu znalců. Pro zhodnocení přípustnosti a validity odborného vyjádření je pak rozhodující, zda jeho zpracovatel má potřebné odborné znalosti a zda posuzovaná otázka nevyžaduje pro svou složitost znalecké zkoumání. V projednávaném případě se odborné vyjádření týkalo jen zjištění ceny, za kterou bylo možné k určitému datu nakoupit konkrétní cenné papíry, a zpracovatel odborného vyjádření Ing. J. N. byl fundovaným zaměstnancem tehdejší Komise pro cenné papíry, proto by stejně nebylo možné zmíněnou procesní výhradu obviněného akceptovat jako důvodnou, jelikož posuzovaná otázka není složitou a zpracovatel odborného vyjádření disponoval potřebnými odbornými znalostmi. Ostatně zcela ve shodě s uvedeným odborným vyjádřením jsou i další důkazy. Navíc správce konkursní podstaty obchodní společnosti S. Z., a. s., posléze prodal předmětné cenné papíry za částku odpovídající odbornému vyjádření, tedy jen za 1 milion korun, a nikoli za 50 milionů korun, které obviněný podle své obhajoby údajně účelně vynaložil k nákupu těchto akcií.
Vyjma shora zmíněných procesních výhrad obviněný H. A. G. v další části dovolací argumentace, kterou podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, odkazuje na námitky, jež dříve uplatnil v podaném odvolání ze dne 9. 6. 2006 a v jeho doplnění. K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že námitky obsažené v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto dvou opravných prostředků, tj. odvolání a dovolání, není totožný, stejně jako jsou odlišné důvody, které je činí přípustnými (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 8 Tdo 1264/2006).
Podle názoru Nejvyššího soud tedy ty námitky, o které obviněný H. A. G. opřel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neodpovídají jeho zákonnému vymezení, jelikož je založil v první řadě na zpochybnění správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění týkajících se existence pohledávky a zejména koupě nadhodnocených akcií, a toliko na základě této argumentace, opřené o skutkové námitky ryze procesní povahy, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci dovolacího řízení, pak zpochybnil správnost právních závěrů soudů a označil jejich rozhodnutí za nezákonná. Obviněný přitom v podaném dovolání nevytkl napadenému rozhodnutí žádnou specifickou vadu v hmotně právním posouzení zjištěných skutkových okolností, ale v podstatě jen zopakoval námitky, které již dříve uplatnil v podaném odvolání a s nimiž se odvolací soud ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal.
Nejvyšší soud k tomu dále poznamenává, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, jak tomu bylo i v tomto případě. Dovolací soud nemůže posuzovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl sám provádět podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Navíc porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Pokud jde o druhý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který uplatnil obviněný H. A. G., s odkazem na něj lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, tj. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. S poukazem na citovaný dovolací důvod se tedy nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání (viz rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ovšem právě toho, tedy zrušení napadeného rozsudku pro nepřiměřeně přísný trest, se obviněný v posuzované věci domáhá, aniž přitom namítl překročení zákonných hranic pro jeho výměru nebo nepřípustnost druhu uloženého trestu. Podle názoru obviněného mu totiž odvolací soud uložil velmi citelný trest odnětí svobody v horní polovině zákonné trestní sazby, který údajně nerespektuje předchozí bezúhonnost obviněného, délku doby, jež uplynula od spáchání činu, a ani skutečnost, že způsobená škoda je o 8 milionů korun nižší, než jak ji původně stanovil soud prvního stupně, který mu vyměřil stejný trest odnětí svobody na 6 let. Takto formulované výhrady však podle názoru Nejvyššího soudu nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, protože trest odnětí svobody v trvání 6 let uložený obviněnému odvolacím soudem je takovým druhem trestu, který zákon připouští, a jeho výměra není mimo zákonnou trestní sazbu vyplývající z použité právní kvalifikace trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) odst. 4 tr. zák., jež činí 2 roky až 8 let odnětí svobody. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení obviněného, že odvolací soud při úvahách o výměře trestu zřejmě vycházel z mylné představy o možnosti uložit za trestný čin podle §256 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody od 5 let do 12 let. I pokud by totiž k takovému pochybení odvolacího soudu skutečně došlo, o němž ovšem nesvědčí odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozhodnutí, v kterém je s poukazem na konkrétní přitěžující okolnosti vysvětleno, proč byl obviněnému uložen trest v horní polovině zákonné trestní sazby, a kdyby v důsledku tohoto omylu byl snad obviněnému uložen trest v nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo v rozporu s účelem trestu, stále se jedná o trest, který zákon co do druhu připouští a jehož výměra je v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl dovolatel uznán vinným. Za uvedené situace se nelze domáhat nápravy takového případného pochybení s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a pokud tak obviněný přesto činí, nebylo možné jeho námitky akceptovat.
Po zjištění, že dovolání obviněného H. A. G. se opírá o důvody, které nepatří do okruhu dovolacích důvodů vymezených ustanovením §265b tr. řádu, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl podané dovolání. Za podmínek daných ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Vypracovala:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á