ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.534.2006.1
sp. zn. 5 Tdo 534/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 5. 2006 o dovolání obviněného L. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 5 To 251/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 221/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 3 T 221/2002, byl obviněný L. M. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. a pokusem trestného činu neposkytnutí pomoci podle §8 odst. 1 tr. zák. k §208 tr. zák., které spáchal tím, že dne 15. 7. 2001 kolem 03.00 hod. na silnici II. tř. mezi obcemi S. – M. a Š., okres H., při jízdě z M. do Š. v podnapilém stavu jako řidič vlastního malého nákladního automobilu zn. Peugeot Partner 1.9 D, při hladině alkoholu v krvi ve výši 1,568 g/kg zjištěné provedeným opakovaným odběrem krve, jejím rozborem metodou plynové chromatografie a zpětným znaleckým propočtem, vlivem své podnapilosti nesprávně a opožděně reagoval na dopravní situaci v silničním provozu před svým vozidlem, nepřizpůsobil rychlost jízdy vzdálenosti, na kterou měl rozhled při současném míjení protijedoucího vozidla a objíždění podnapilého chodce K. M., vedoucího stejným směrem nesprávně při středu pravého jízdního pruhu své jízdní kolo, v důsledku čehož chodce zachytil přední částí v prostředku svým vozidlem a v důsledku střetu mu způsobil mimo jiných i absolutně smrtelné zranění v podobě polytrauma představovaného odtržením prodloužené míchy od Varolova mostu, krvácení do mozkových komor a mezi obaly mozkové při zlomeninách klenby a spodiny lební a roztržení lebečně páteřního spoje za současného zlomení hrudní páteře v oblasti Th6-7, zhmoždění srdce, způsobení trhlin hrudní srdečnice, zakrvácení do osrdcového vaku a způsobení trhlin pravé plíce s krvácením do pravého hrudního vaku, způsobení trhlin jater a levé ledviny, zlomení levé klíční kosti, zlomení levostranných žeber 1-6 a zlomení obou bércových kostí obou dolních končetin, přičemž po krátkém zastavení vozidla bez vystoupení a snahy o poskytnutí první pomoci, ač mu v tom nic nebránilo, z místa nehody ujel.
Za tyto trestné činy byl obviněný L. M. odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, přičemž podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. a §58 odst. 1 tr. zák. mu byl trest podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a zároveň byl nad ním vysloven dohled. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný uznán povinným uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Okresní pojišťovna H., se sídlem P., H., náhradu škody ve výši 1.217,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. N. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně jako odvolací soud projednal odvolání obviněného L. M. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, která byla podána proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 3 T 221/2002, a rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 5 To 251/2004, tak, že z podnětu odvolání jak obviněného, tak i státního zástupce napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b) a e) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného L. M. vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. a pokusem trestného činu neposkytnutí pomoci podle §8 odst. 1 tr. zák. k §208 tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 15. 7. 2001 kolem 03.00 hod. na silnici II. tř. mezi obcemi S. –M. a Š., okres H., při jízdě z M. do Š. v podnapilém stavu jako řidič vlastního malého nákladního automobilu zn. Peugeot Partner 1.9 D, při hladině alkoholu v krvi ve výši nejméně 1,304 g/kg zjištěné provedeným opakovaným odběrem krve, jejím rozborem metodou plynové chromatografie a zpětným znaleckým propočtem, vlivem své podnapilosti nesprávně a opožděně reagoval na dopravní situaci v silničním provozu před svým vozidlem, nepřizpůsobil rychlost jízdy vzdálenosti, na kterou měl rozhled při současném míjení protijedoucího vozidla a objíždění podnapilého chodce K. M., vedoucího stejným směrem nesprávně při středu pravého jízdního pruhu své jízdní kolo, v důsledku čehož chodce zachytil přední částí v prostředku svým vozidlem a v důsledku střetu mu způsobil mimo jiných i absolutně smrtelné zranění v podobě polytrauma představovaného odtržením prodloužené míchy od Varolova mostu, krvácení do mozkových komor a mezi obaly mozkové při zlomeninách klenby a spodiny lební a roztržení lebečně páteřního spoje za současného zlomení hrudní páteře v oblasti Th6-7, zhmoždění srdce, způsobení trhlin hrudní srdečnice, zakrvácení do srdcového vaku a způsobení trhlin pravé plíce s krvácením do pravého hrudního vaku, způsobení trhlin jater a levé ledviny, zlomení levé klíční kosti, zlomeniny levostranných žeber 1-6 a zlomení obou bércových kostí obou dolních končetin, přičemž po krátkém zastavení vozidla bez vystoupení a snahy o poskytnutí první pomoci, ač mu v tom nic nebránilo, z místa nehody ujel.
Za tyto trestné činy byl obviněný L. M. odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Dále byl obviněnému L. M. podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný uznán povinným nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Okresní pojišťovna H., P., H., náhradu škody ve výši 1.217,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená L. N. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 5 To 251/2004, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 3 T 221/2002, podal obviněný L. M. prostřednictvím svého obhájce JUDr. M. Š. dovolání, opřené o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a posléze uvedl, že v rozhodnutí soudů obou stupňů spatřuje rozpory mezi právními závěry, které byly oběma soudy učiněny a mezi skutkovými zjištěními, jak je tyto soudy provedly, případně spatřuje absenci skutkových zjištění vůbec. Soud nalézací totiž při svém rozhodování vycházel mimo jiné i ze znaleckého posudku znalce MUDr. K. S. ze dne 15. 7. 2001, v němž tento uvádí, že s ohledem na výpověď obviněného nemůže vyloučit ani prokázat konzumaci alkoholu po dopravní nehodě, neboť obviněným uváděné údaje jsou velmi nepřesné a tudíž nelze provést přesnější propočet hladiny alkoholu. V doplnění znaleckého posudku v odvolacím řízení pak znalec vyšel z údaje, že obviněný vypil jednu štamprli whisky o objemu 0,5 či 0,75 dcl, přičemž šlo o údaj, který měl znalec k dispozici již při původním podání znaleckého posudku. Dovolatel k tomu zdůrazňuje, že on svou výpověď ohledně množství vypitého alkoholu nezměnil, a přesto znalec učinil závěr zcela opačný. Proto má dovolatel za to, že skutková zjištění, která tvoří podklad pro vypracování znaleckého posudku a tím i pro konečný právní závěr soudu o jeho vině podle §201 písm. d) tr. zák., byla soudem hodnocena v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tato skutková zjištění totiž připouštějí variantní řešení, jsou nepřesná, neúplná, takže znalec z nich nemohl vycházet při stanovení zpětného propočtu výše hladiny alkoholu, což i sám uvedl v původním znaleckém posudku. Ačkoliv se nic na skutkovém stavu nezměnilo, při odvolacím řízení znalec dospěl k naprosto opačnému závěru, jenž pak byl podkladem pro nesprávný právní závěr o vině obviněného, který podle přesvědčení dovolatele nemá oporu ve skutkových zjištěních.
V závěru dovolání obviněný vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 5 To 251/2004, popřípadě i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 3 T 221/2002, zrušil částečně ve výroku o vině, jímž byl uznán vinným trestným činem podle §201 písm. d) tr. zák., a zároveň, aby byly zrušeny i výroky o trestu v rozsudcích soudů obou stupňů s tím, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Hodoníně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného L. M., se k němu vyjádřil v tom smyslu, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ke stanovení hladiny alkoholu v jeho krvi (zejména proti jeho dodatku zpracovanému v odvolacím řízení) a proti způsobu hodnocení tohoto důkazu soudem, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Z těchto důvodů proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než z jakého lze podat dovolání. Současně navrhl, aby tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což však obviněný ve svém dovolání fakticky požaduje, neboť napadá skutkové závěry soudu odvolacího a potažmo i nalézacího, které byly vyvozeny ze znaleckého posudku soudního znalce MUDr. K. S. a z jeho doplňku provedeného v průběhu odvolacího řízení. Jen pro úplnost je třeba uvést, že pokud dovolatel poukazuje na domnělý rozpor shledávaný ve zjištění učiněném v původním znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, oproti jeho doplnění v odvolacím řízení ohledně zjištění stupně ovlivnění obviněného v důsledku alkoholu požitého po dopravní nehodě, pak odvolací soud na straně 5 svého rozsudku konstatoval, že vzhledem k tomu, že nelze vyloučit konzumaci alkoholu obviněným také po dopravní nehodě, bylo nutné dokazování doplnit. Z písemného znaleckého posudku, který vypracoval MUDr. K. S., se podává, že při propočtu hladiny alkoholu v krvi obviněného nebylo možno vycházet z jeho údaje „pár pořádných hltů z láhve Whisky Ballantines“, neboť tento údaj je značně nepřesný, přičemž pokud by se mělo jednat o údaj uvedený v další fázi výpovědi v množství nejméně velké štamprle 0,5 dcl, pak množství požitého alkoholu v tomto objemu by rozhodně neodpovídalo později prokázané hladině alkoholu v krvi a musel by tedy jmenovaný požít větší množství alkoholu než jak uvedl. Z toho je zřejmé, že znalec porovnával množství alkoholu, vyplývající z údajů uvedených obviněným o požitých alkoholických nápojích před dopravní nehodou a po ní, se zjištěnou hladinou alkoholu v krvi u obviněného při opakovaných odběrech, a protože tyto údaje vzájemně neodpovídaly, vyšel v písemném znaleckém posudku z propočtu hladiny alkoholu v krvi obviněného na základě uvedených odběrů (č. l. 77 až 79 a 169 spisu). Není tedy pravdou, že by nemohl „provést přesnější propočet hladiny alkoholu“, jak tvrdí obviněný v dovolání. Pokud pak znalec v doplnění znaleckého posudku ve veřejném zasedání odvolacího soudu provedl propočet vycházející z provedených opakovaných odběrů s přihlédnutím jen k množství požitého alkoholu po nehodě, uváděného obviněným v množství 0,5 dcl, resp. 0,75 dcl whisky Ballantines, nelze toto považovat za rozporné zjištění oproti písemnému znaleckému posudku, neboť odvolací soud jen upřesnil dotaz na znalce a ten poté na žádost tohoto soudu stanovil vliv případného požití alkoholu po dopravní nehodě na stanovenou výši hladiny alkoholu v krvi obviněného v době nehody, přičemž tak učinil ve dvou variantách (pro případ konzumace 0,5 dcl a 0,75 dcl whisky), z nichž soud akceptoval možnost pro obviněného příznivější, vycházející z vypití 0,75 dcl whisky (č. l. 204 p. v. až 205 spisu), což v zásadě odpovídá vlastní výpovědi obviněného (č. l. 85 až 87 spisu). Vzhledem k tomu nejsou námitky obviněného uvedené v dovolání ohledně rozpornosti závěrů znalce MUDr. K. S. důvodné.
Nicméně Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nutné znovu zdůraznit, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).
Jestliže tedy obviněný L. M. podal dovolání sice s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti jej zaměřil výlučně proti závěrům znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ke stanovení hladiny alkoholu v jeho krvi (zejména proti jeho dodatku zpracovanému v odvolacím řízení) a proti způsobu hodnocení tohoto důkazu odvolacím soudem ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., fakticky jím napadl soudem učiněná skutková zjištění. Zásah do skutkových zjištění lze ve výjimečném případě připustit v rámci řízení o dovolání pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními plynoucími z dokazování před soudem a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V tomto případě však výše uvedené nepřipadá v úvahu, neboť obviněný v podaném dovolání takový extrémní nesoulad nenamítl a celé dovolání obviněného se týká nesprávných skutkových zjištění a nesprávného hodnocení důkazů soudem, což navíc jak bylo již shora uvedeno ani neodpovídá odvolacím soudem náležitě vyhodnocenému obsahu spisového materiálu. Obviněný tedy ve svém dovolání požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního i druhého stupně, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2006
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.