ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.682.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 682/2017-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2017 o dovoláních, která podali obvinění L. B. a L. T. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 9 To 386/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 3 T 85/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se ohledně obviněného L. T. částečně zrušují
a) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 9 To 386/2016, pokud jím bylo rozhodnuto
- o částečném zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 3 T 85/2013, ve výroku o trestu při nezměněném výroku o vině,
- o tom, že ve zbytku zůstal napadený rozsudek nedotčen,
- o tom, že se odvolání obviněného L. T. zamítá, a to v části týkající se bodu II. výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 3 T 85/2013,
b) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 3 T 85/2013, a to ve výroku o vině pod bodem II., jímž byl obviněný L. T. uznán vinným zločinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku, a ve výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. B. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 3 T 85/2013, byli obvinění L. B. a L. T. uznáni vinnými pod bodem I) výroku o vině zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněný L. T. byl dále uznán vinným pod bodem II) téhož výroku „přečinem“ zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku (podle uvedeného ustanovení ovšem jde o zločin). Obviněný L. B. byl uznán vinným pod bodem III) výroku o vině přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za výše uvedené trestné činy byl oběma obviněným uložen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku shodný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu jim byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit způsobenou škodu jednotlivým poškozeným.
2. Uvedených trestných činů se podle tohoto rozsudku dopustili (zjednodušeně uvedeno) tím, že pod bodem I) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obvinění L. B. a L. T. jako jednatelé obchodní společnosti NOTTON s. r. o. (nyní v konkurzu), IČ: 60755440, se sídlem 163 00 Praha 6 – Řepy, Laudova 1014/15 (dále jen „NOTTON“), nejméně v období od 2. 7. 2010 do 31. 12. 2010 sami i prostřednictvím zaměstnanců obchodní společnosti NOTTON nabízeli výměnu oken a dveří za plastová, přijímali objednávky, uzavírali smlouvy, ve kterých uváděli termín zhotovení díla od 3-5 týdnů do 8 týdnů od zaplacení zálohy, ačkoli vzhledem ke špatné ekonomické situaci obchodní společnosti věděli, že svým závazkům nedostojí. Takto vylákali od poškozených finanční zálohy, a to buď v hotovosti anebo převodem na bankovní účet č. ... vedený u České spořitelny, a. s. Ve většině případů neobjednali veškeré součásti k výrobě konkrétních oken a dveří, jejich výměnu ani po urgencích poškozených neprovedli a přijaté zálohy nevrátili. Tím způsobili nejméně padesáti šesti vyjmenovaným poškozeným škodu v celkové výši 1 291 674 Kč.
3. Pod bodem II) výroku o vině tohoto rozsudku je popsán skutek, podle něhož obviněný L. T. jako jednatel a společník obchodní společnosti NOTTON, ač věděl, že dne 29. 12. 2010 byl ke Krajskému soudu v Brně podán insolvenční návrh a obchodní společnost měla více věřitelů a závazky po splatnosti ve výši milionů korun, prostřednictvím osob, které se zabývaly odkupem zadlužených obchodních společností, dne 6. 1. 2011 v Praze 1, Národní 21, za smluvní cenu 1 Kč prodal svůj obchodní podíl obchodní společnosti CONINTERR spol. s r. o., IČ: 480 28 011, se sídlem 149 00 Praha 4, Kosmická 746/19, za kterou jednal tzv. bílý kůň J. Š., jenž neměl žádnou představu o stavu obchodní společnosti NOTTON, o jejích pohledávkách a závazcích a nikdy neměl v úmyslu pokračovat v její obchodní činnosti. Podle protokolů vydaných insolvenčnímu správci měl obviněný L. T. předat J. Š. 5 kontejnerů plastových profilů, 1 kontejner železných profilů, 300 kování, vozidlo Fiat Marea, Ford Transit a Audi, vybavení dílny a kanceláře včetně dvou počítačů, pracovní stoly, skříně a židle a dále veškeré účetní doklady (došlé a vydané faktury, pokladní doklady, mzdovou evidenci), avšak J. Š. podle svého vyjádření žádný majetek ani účetní dokumentaci fyzicky nepřevzal, insolvenční správce následně nedohledal žádný majetek ani účetnictví obchodní společnosti NOTTON.
4. Pod bodem III) výroku o vině obviněný L. B., ač věděl, že jeho funkce jednatele obchodní společnosti NOTTON zanikla ke dni 6. 1. 2011, využil skutečnosti, že má stále dispoziční právo k bankovnímu účtu této obchodní společnosti , dne 24. 1. 2011 bez vědomí a souhlasu nového jednatele J. Š. provedl hotovostní výběr ve výši 23 000 Kč na pobočce České spořitelny, a. s., v Brně-Bohunicích, Netroufalky 16, z účtu č. ..., vedeného pro obchodní společnost NOTTON, a vybranou částku použil pro svoji potřebu.
5. Proti shora uvedenému rozsudku podal státní zástupce i oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 rozsudkem pod sp. zn. 9 To 386/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu u obou obviněných a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám ve věci rozhodl tak, že odsoudil obviněné L. B. a L. T. podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku ke shodnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku byla oběma obviněným uložena povinnost podle svých sil a možností nahradit škodu způsobenou trestným činem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl oběma obviněným uložen také trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce statutárních orgánů „obchodních společností a korporací“ na dobu 5 let (správně mělo být uvedeno „...spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu“, a to buď „obchodních korporací“ anebo „obchodních společností a družstev“, jak vyplývá z §1 odst. 1 zákona o obchodních korporacích). Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obou obviněných byla podle §256 tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněných
6. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podali obvinění L. B. a L. T. prostřednictvím společného obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
7. Jejich konkrétní výhrady nejprve obecně směřovaly proti způsobu, jakým soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy s tím, že přijaté skutkové závěry ohledně jednotlivých činů nebyly v trestním řízení prokázány. Především namítli, že se nedopustili zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Připustili, že od poškozených vybírali finanční zálohy, avšak nakoupili za ně materiál pro zakázku konkrétního poškozeného, a v období od července do prosince 2010 tak pořídili celkem 44 805 m výrobních profilů, což by podle jejich názoru dostačovalo pro výrobu oken do 656 bytů o velikosti 3+1. Za celý rok 2010 uzavřela obchodní společnost NOTTON kolem 700 smluv na dodávku oken, z čehož dovolatelé dovodili, že vybrané zálohy nebyly použity na úhradu jiných závazků této obchodní společnosti, ale vždy pro dokončení díla, na nějž obdrželi zálohu. V reakci na odůvodnění rozsudku dovolatelé zdůraznili, že nedošlo k jejich vlastnímu obohacení ani k obohacení obchodní společnosti NOTTON, a odmítli, že by ze záloh hradili nějaké jiné závazky obchodní společnosti NOTTON. Uvedené skutečnosti podle obviněných vylučují úmysl nenaplnit uzavřené smlouvy.
8. Oba obvinění dále zpochybnili správnost znaleckého posudku vypracovaného Ing. Evou Klapouchovou, a prosazovaly použití výsledků zkoumání České znalecké, a. s., která dospěla k závěru, že obchodní společnost NOTTON nebyla v letech 2008 a 2009 v úpadku. Mimo jiné poukazovali na to, že jmenovaná společnost očekávala dokončení celkem 57 zakázek, které měly přinést potenciální hrubý zisk několika milionů korun. Obvinění také vytkli, že soudy nižších stupňů vycházely i z výpovědí zejména zaměstnanců, ačkoli byly pořízeny jen formou úředních záznamů podle §158 odst. 6 tr. řádu a nemohly být bez souhlasu státního zástupce a obhajoby použity jako důkaz.
9. Ke skutku pod bodem II. výroku o vině namítl obviněný L. T., že v řízení nebyl proveden žádný důkaz týkající se údajného zničení účetních knih a rovněž ohrožení včasného vyměření daně ani subjektu, jehož majetková práva měla být činem ohrožena. Naopak poukázal na výpověď svědka B. J., který potvrdil předání účetnictví J. Š., a ten je pak předal svědkyni A. B.. To, že došlo k předání účetnictví, podle jeho názoru dokumentuje i skutečnost, že po převodu obchodního podílu byla novým jednatelem podávána daňová přiznání. Za situace, kdy J. Š. nevypovídal jako svědek u hlavního líčení, nebylo možné použít obsah úředního záznamu o jím podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. řádu, neboť ze strany obhajoby nebyl dán souhlas s jeho čtením.
10. Obviněný L. B. rovněž odmítl vinu přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a setrval na své obhajobě o předání předmětné finanční částky A. B. v souladu s pokynem nového jednatele J. Š. Dále uplatnil shodnou procesní námitku jako druhý dovolatel týkající se nepoužitelnosti obsahu úředního záznamu o výpovědi J. Š. Tento skutek tudíž nebyl v řízení prokázán.
11. Z výše uvedených důvodů oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
12. Nejvyšší státní zastupitelství se k dovoláním vyjádřilo prostřednictvím státní zástupkyně, podle níž nelze přisvědčit námitce obviněných ohledně zpochybnění naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustili ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, s odkazem na skutečnost, že se nikdo neobohatil. V posuzované trestní věci obvinění jako jednatelé obchodní společnosti NOTTON uzavírali průběžně na základě inzerce nebo prostřednictvím svých zaměstnanců s poškozenými vyjmenovanými v rozsudku dohody o dodání a montáži plastových oken a dveří. Ačkoli poškození zaplatili zálohy na objednané zboží, nebylo jim žádným způsobem plněno ani vráceny předané zálohy. V té době se obchodní společnost NOTTON nacházela ve špatné ekonomické situaci, o které oba obvinění věděli. Zálohy na dodání a montáž objednaného zboží přebírali za okolností, které jim neumožňovaly řádně a včas splnit smluvené závazky. Ve výroku rozsudku soud prvního stupně konstatoval, že obvinění uvedeným způsobem obohatili sebe, protože vyváděli majetek z obchodní společnosti NOTTON. I v případě, kdyby skutečně za přijaté zálohové platby nakoupili potřebný materiál, došlo by k obohacení obchodní společnosti NOTTON, která vybrané peníze eventuálně použila na chod společnosti a na úhradu svých provozních nákladů. Z hlediska znaků skutkové podstaty tak došlo k obohacení jiného poté, co byli poškození uvedeni v omyl tím, že obvinění za stavu insolvence obchodní společnosti jako zhotovitele, který jí neumožňoval dostát smluvním závazkům a poskytnout slíbené plnění, je přesto nabízeli, resp. dokonce přijímali finanční částky od objednatelů, jimž však neodevzdali odpovídající protiplnění.
13. Podle státní zástupkyně lze pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit námitky obviněného L. T., jimiž vyslovil pochybnosti o naplnění zákonných znaků zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku, neboť z napadeného výroku nevyplývá, že by došlo k ohrožení majetkových práv jiného nebo včasného a řádného vyměření daně, jak citované ustanovení předpokládá. Státní zástupkyně dospěla k závěru, že obviněný L. T. poškozeným vyjmenovaným v bodě I) výroku o vině zničením účetnictví výrazně ztížil možnost zjištění stavu majetku obchodní společnosti NOTTON, čímž je omezil v realizaci jejich majetkového práva domáhat se plnění ze závazkového právního vztahu formou exekuce na majetek dlužníka. Je zřejmé, že obviněný činil kroky směřující k tomu, aby pozbyl postavení jednatele a zbavil se dispozice s účetnictvím společnosti, když převedl svůj obchodní podíl ve společnosti ve prospěch tzv. bílého koně J. Š., který prokazatelně nebyl schopen zajistit pokračování podnikatelské činnosti. Tato osoba pouze deklarovala převzetí účetnictví a dalších dokladů a majetku společnosti, ačkoliv ve skutečnosti k ničemu takovému nedošlo. Je zřejmé, že obviněný s účetnictvím naložil tak, že je zničil, a učinil tak v úmyslu zakrýt předchozí trestnou činnost spočívající právě ve vybírání záloh od poškozených na dodání a montáž plastových oken a dveří v situaci, kdy již dopředu věděl, že nasmlouvané zakázky nebudou realizovány. Fakticky tedy obviněný učinil účetnictví obchodní společnosti nedostupným. Takové jednání naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku. Státní zástupkyně souhlasila s obviněným, že ve skutkové větě výroku rozsudku pod bodem II) měl soud výslovně uvést, že zničením účetnictví došlo k ohrožení majetkových práv minimálně těch poškozených, kteří jsou specifikováni ve skutku pod bodem I) výroku o vině.
14. Pokud jde o dovolací námitky obviněného L. B. k bodu III) výroku o vině, jímž byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, státní zástupkyně zdůraznila, že veškeré uvedené námitky jsou skutkové povahy, neboť jimi dovolatel zpochybnil soudy zjištěný skutkový stav.
15. Na závěr se státní zástupkyně vyjádřila k soudy provedenému dokazování a konstatovala, že z jeho výsledků jednoznačně vyplývá vina obou obviněných. Uvedla, že pokud byly k důkazu čteny úřední záznamy o podaných vysvětleních osob pořízené podle §158 tr. řádu, vždy tak soud prvního stupně učinil se souhlasem státního zástupce a obviněných ve smyslu §211 odst. 6 tr. řádu, jak je zaznamenáno v protokolech o hlavním líčení. Obviněným nelze přisvědčit ani v tom směru, že soudy nesprávně dovozovaly některé okolnosti o trestnosti jejich jednání z neprocesní výpovědi svědka J. Š.. Že šlo o tzv. bílého koně, jednoznačně vyplývá z výpovědi svědkyně A. B., která J. Š. označila jako „ kluka z ulice, který neměl žádné zkušenosti a byl to tzv. bílý kůň, který byl placen za to, aby nečetl žádné listiny “. Tato svědkyně rovněž potvrdila, že J. Š. nebylo předáno žádné účetnictví ani finanční hotovost. Navíc k tomu státní zástupkyně doplnila, že se soud prvního stupně mohl bezprostředně seznámit s vystupováním tohoto svědka, neboť se svědek dostavil k hlavnímu líčení, v němž odmítl vypovídat, neboť by si mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání. Svědek J. Š. se u hlavního líčení vyjádřil v tom smyslu, že „ na sebe převzal čtyři společnosti a odmítá vypovídat, aby si kvůli tomu nepřitížil, neboť právě v této věci je i proti němu vedeno trestní řízení “. K tomu státní zástupkyně doplnila, že údaje o ekonomickém stavu společnosti jsou zřejmé nejenom ze znaleckého posudku Ing. Evy Klapouchové, ale rovněž z výpovědí zaměstnanců obchodní společnosti NOTTON, z nichž někteří o této situaci vypovídali v hlavním líčení (šlo zejména o svědky D. R., obchodního zástupce obchodní společnosti NOTTON, a R. N., koordinátora montáží této obchodní společnosti). Tím je vyvráceno tvrzení obviněných, že jejich vina z řádně provedených důkazů nevyplývá.
16. S ohledem na shora uvedené navrhla státní zástupkyně odmítnout obě dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná. Současně souhlasila, aby i případné jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
17. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno k replice obviněným, kteří tohoto práva do doby konání neveřejného zasedání nevyužili.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
19. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
20. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští použití těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování .
b) K námitkám neodpovídajícím uplatněnému dovolacímu důvodu
21. Argumentace použitá obviněnými v jejich mimořádných opravných prostředcích v převážné většině neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, jak byl vymezen shora, a nelze ji podřadit ani žádnému jinému důvodu, jak jsou uvedeny v §265b odst. 1 nebo 2 tr. řádu. Svými námitkami totiž obvinění téměř výlučně (až na níže uvedenou výjimku) zpochybňovali správnost skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů a vytýkali způsob, jakým soudy hodnotily důkazy, aniž by poukázali na konkrétní vadu hmotněprávního posouzení ve shora vymezeném smyslu. Pokud zdánlivě vytýkali nějaké právní vady, jejich podstata spočívala v aplikaci právní normy na zcela odlišný skutkový stav, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů.
22. Jde především o námitky týkající se trestného činu podvodu, kterými obvinění odmítali, že by obchodní společnost NOTTON byla od roku 2008 v úpadku a že o tomto ekonomickém stavu nejméně od roku 2009 oba věděli. Soudy nižších stupňů vysvětlily, proč ke svým (od obhajoby odlišným) závěrům dospěly, ze kterých důkazů především vycházely (ze znaleckého posudku Ing. Evy Klapuchové a z výpovědí svědků – zaměstnanců uvedené společnosti) a proč neuvěřily verzi překládané obviněnými podporované některými důkazy, především znaleckým posudkem České znalecké, a. s. V tomto směru je možno odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (zejména na rozsudek soudu prvního stupně na nečíslovaných str. 9-10 a 16-17, resp. rozsudek soudu druhého stupně na str. 9-11). Soudy nižších stupňů tak důvodně uzavřely, že obvinění vybírali zálohy na splnění uzavíraných smluv o dílo za situace, kdy si byli dobře vědomi toho, že přijaté závazky obchodní společnost NOTTON nebude moci splnit, což se také posléze stalo. V tom také lze spatřovat obohacení obchodní společnosti NOTTON (dostalo se jí od poškozených plnění, za která jim neposkytla žádnou protihodnotu).
23. To samé platí i o námitkách obviněného L. B., které se týkaly trestného činu krádeže uvedeného v bodě III) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Tento dovolatel totiž také prosazoval verzi, jež se neshodovala se zjištěním soudů, a sice že peníze vybíral na pokyn nového jednatele J. Š. Ohledně této otázky přitom soudy přijaly závěr, že J. Š. nikdy tímto ani jiným způsobem neinstruoval obviněného L. B., vystupoval v roli tzv. „bílého koně“, který neměl žádný faktický vliv na podnikání, a že obviněný L. B. mu přijaté peníze (zálohy) nikdy nepředal a ponechal si je (srov. rozsudek soudu prvního stupně na str. 17, resp. rozsudek soudu druhého stupně na str. 12).
24. Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani výtky týkající se způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, resp. rozsahu provedeného dokazování a samotných skutkových zjištění, k nimž v souladu s obsahem důkazů dospěly. Nad rámec uvedeného je třeba odmítnout procesní pochybení, na nějž dovolatelé poukazovali ve spojení s použitím obsahu úředních záznamů. Oba obvinění se totiž mýlí, pokud tvrdí, že soudy neprovedly v hlavním líčení tuto část dokazování procesně účinným způsobem. Předně je třeba upozornit, že obvinění i státní zástupce dali souhlas ke čtení celé řady úředních záznamů o podaných vysvětleních, soud následně v souladu s ustanovením §211 odst. 6 tr. řádu tímto způsobem uvedené důkazní prostředky provedl, tudíž použití jejich obsahu v rámci hodnocení důkazů tak bylo naprosto správné (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 24. 3. 2014 na č. l. 4284-4285). Pokud jde o svědka J. Š., dostavil se k hlavnímu líčení konanému dne 6. 1. 2014 (č. l. 4206), přičemž pouze přiznal, že na své jméno převzal asi 4 obchodní společnosti. Poté již odmítl vypovídat, protože by si mohl přitížit v trestním řízení, které proti němu aktuálně probíhalo. Soudy obou stupňů tudíž ve svých rozhodnutích nevycházely z jiných důkazů, než z těch, které byly zákonným, tj. řádným procesním způsobem provedeny a námitky obviněných tvrdící opak jsou v dovolacím řízení nejen nepřípustné, ale též nedůvodné.
25. Navíc je třeba poznamenat, že s naprosto shodnými výhradami prezentovanými v dovoláních, se (až na níže uvedenou výjimku) řádně vypořádal již soud prvního stupně, a přiléhavě na ně reagoval i odvolací soud, neboť byly součástí obhajoby obviněných a jejich řádného opravného prostředku. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval (v tomto případě srov. zejména str. 9 až 12 jeho usnesení) a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408, ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002) .
b) Ke zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění
podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku
26. Za právně relevantní, odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a především opodstatněné lze označit ty námitky obviněného L. T., které se týkají trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Přestože i v této části svého dovolání obviněný brojil převážně proti skutkovým zjištěním, což by samo o sobě nemohlo uplatněný dovolací důvod naplnit, současně právně relevantně namítl, že právní kvalifikace jeho jednání jako zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 aliena 3, odst. 4 tr. zákoníku neodpovídá popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem II). Především důvodně poukázal na to, že v této skutkové větě není uveden žádný subjekt, jehož majetková práva měla být ohrožena. S určitou mírou tolerance lze uznat též tu výhradu obviněného týkající se absence znaku jednání (byť námitku vztahoval k tomu, že jednání nebylo prokázáno).
27. Soud prvního stupně ve skutku pod bodem II) výroku o vině spatřoval zločin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se dopustí, kdo „účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají, a současně tak ohrozí majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“. Obviněnému z více alternativně uvedených znaků bylo podle právní věty rozsudku soud prvního stupně kladeno za vinu, že „zničil účetní knihy a ohrozil tak majetková práva jiného“, zároveň byl odsouzen za to, že tím způsobil škodu velkého rozsahu na cizím majetku.
28. Samotný popis skutku pod bodem II) výroku rozsudku soudu prvního stupně ovšem uvedeným zákonným znakům vůbec neodpovídá, neobsahuje totiž podstatné okolnosti odpovídající jednotlivým znakům základní ani kvalifikované skutkové podstaty §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku (zejména jednání, následek a účinek). Naproti tomu jsou v něm zahrnuty některé nepodstatné či dokonce zcela nadbytečné údaje (zejména pokud jde o reprodukci důkazních prostředků).
29. Ze soudem popsaných skutkových okolností této části výroku o vině především nevyplývá jednoznačný a konkrétní způsob, jakým obviněný naložil s účetnictvím obchodní společnosti, aby taková dispozice odpovídala v právní větě zvolené alternativě jednání v podobě „zničení“ účetních knih. Namísto toho soud prvního stupně zcela nekriticky převzal popis skutku z obžaloby, v jejíž odpovídající části je spíše popisován obsah jednotlivých důkazních prostředků, především předávacích protokolů a tvrzení svědka J. Š. Navíc je možné na tomto místě upozornit na nejasnost ohledně podkladu v opatřených důkazech pro konstatování takto obžalobou, resp. soudem popsaných skutečností za situace, kdy svědek J. Š. až na několik málo vět v hlavním líčení využil svého práva a nevypovídal. Zjištění soudu ohledně nakládání obviněného s účetními dokumenty nelze ani dovodit z odůvodnění rozsudku, jeho popis absentuje a není tak možné přezkoumat závěr soudů týkající se zvolené alternativy jednání. Znak „zničení“ není ve výroku vyjádřen prakticky žádnými okolnostmi, které by jej mohly charakterizovat.
30. Podobně zcela nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem jsou popsány okolnosti týkající se ohrožovacího následku popsaného v dovětku §254 odst. 1 tr. zákoníku (tj. ohrožení majetkových práv jiného či včasného a řádného vyměření daně), který je společný všem alternativám vyjádřeným v alinea 1 až 3 uvedeného ustanovení. Popis skutku totiž vůbec neobsahuje skutečnosti, které by odpovídaly zvolené alternativě ohrožovacího následku v právní větě rozsudku, a sice že obviněný činem způsobil „ohrožení majetkových práv jiného“. Dovolatel proto zcela oprávněně vytýkal, že součástí skutkových zjištění soudy vůbec neučinily nezbytný závěr, která majetková práva a kterého poškozeného měla být zničením účetnictví ohrožena. To připustila ve svém vyjádření i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, podle níž by snad bylo možné se domnívat, že poškozenými tímto trestným činem jsou tytéž subjekty, které jsou výslovně označeny pod bodem I) výroku rozsudku soudu prvního stupně, nicméně jde o čistě spekulativní závěr. Nejenže takový výslovný odkaz v popisu skutku pod bodem II) téhož výroku chybí, ale bylo by možné jej považovat za dostatečný jen s velkou dávkou tolerance, neboť jde o zcela samostatné skutky, jejichž popis musí odpovídat všem zákonným znakům příslušné skutkové podstaty konkrétního trestného činu. Nakonec není možné připustit, aby výrok o vině obviněného byl formulován tak nedostatečně, že by bylo třeba dovozovat z pohledu zákona nezbytné zjištění, které však sám soud srozumitelně či vůbec, jako v tomto případě, nevyjádřil. Tvrzení soudu prvního stupně, že obviněný L. T. věděl, že obchodní společnost NOTTON „má více věřitelů a závazky po splatnosti ve výši milionů korun“, není samo o sobě způsobilé uvedený znak objektivní stránky dané skutkové podstaty naplnit. Předně tím soud prvního stupně inklinoval spíše k vyjádření subjektivní stránky (a to pouhé jediné složky zavinění v podobě vědomí obviněného, není tím vyjádřena jeho vůle). Dále z takového popisu nevyplývá, jaký byl reálný skutkový stav, tzn. nakolik se představa obviněného shodovala s realitou. Lze tak uzavřít, že v popisu skutku zcela chybí výčet věřitelů s jejich pohledávkami, k ohrožení jejichž majetkových práv mělo dojít (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 5 Tdo 845/2008, uveřejněné pod č. T 1135, v sešitě č. 50 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2008).
31. Stejně tak v příslušných skutkových okolnostech zcela absentuje ta část, která by odpovídala dalšímu kvalifikačnímu znaku, a sice způsobení škody velkého rozsahu. V popisu skutku se fakticky vůbec nenachází nic, z čeho by bylo možné alespoň dovodit, že v důsledku zničení účetní dokumentace obviněným došlo ke způsobení účinku v podobě škody velkého rozsahu, ačkoli soud skutek právně kvalifikoval podle nejpřísnější sazby obsahující znak způsobení škody velkého rozsahu. Lze jen poznamenat, že ani nelze zaměňovat škodu způsobenou podvodným jednáním popsaným v bodě I) výroku o vině se škodlivým následkem, který měl vzniknout zničením účetnictví (škoda by mohla být stejná, pokud by v případě existence účetnictví mohl být reálně dohledán majetek dlužníka, z něhož by následně mohly být uspokojeny veškeré pohledávky poškozených).
32. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně neučinil z hlediska hmotněprávního posouzení významná skutková zjištění, resp. nepromítl je do popisu skutku v bodě II) výroku rozsudku, aby je bylo možné subsumovat pod ty znaky skutkové podstaty zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 aliena 3, odst. 4 tr. zákoníku, jež uvedl v právní větě výrokové části téhož rozsudku.
33. Pro úplnost je třeba připomenout, že ustanovení o trestném činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku chrání zájem společnosti na řádném vedení a uchování účetnictví a dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, zajišťuje ochranu majetkových zájmů dalších osob a zájem státu na řádném vyměření daní. Je zde tedy chráněn zájem adresáta informace na její pravdivosti. Adresátem zde bude zpravidla stát, jde-li o řádné a včasné vyměření daně, popř. další osoby, jde-li o jejich majetková práva. Jedná se o ohrožovací delikt, proto postačí, že takovým jednáním pachatele dojde k ohrožení těchto právních statků, nemusí dojít k jejich poruše. Pokud ale k ní dojde, může naplňovat znak kvalifikované skutkové podstaty, má-li majetkovou povahu v podobě škody (srov. §254 odst. 3 a 4 tr. zákoníku).
34. Nejvyšší soud z uvedených důvodů přisvědčil námitce obviněného L. T. , neboť považuje výsledek trestního řízení v této části za neudržitelný. Vzhledem k tomu, že zjištěné vady v právním posouzení tohoto skutku nenapravil ani soud odvolací, nezbylo než tuto část napadených rozsudků soudů nižších stupňů zrušit.
IV. Závěrečné shrnutí
35. Nejvyšší soud tedy uznal v důvodné části výhrady uvedené v dovolání obviněného L. T. a pod bodem I. výroku tohoto usnesení zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu příslušné výroky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 9 To 386/2016, kterými byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 3 T 85/2013, ve výroku o vině pod bodem II), jakož i další obsahově navazující části rozsudku soudu druhého stupně, tedy především výrok o úhrnném trestu uložený obviněnému L. T. za sbíhající se trestnou činnost. Dále Nejvyšší soud ohledně tohoto obviněného zrušil i výrok o vině pod bodem II) z rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným zločinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku, a celý výrok o trestu. Podle §265k odst. 2 tr. řádu dovolací soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl , tedy pouze proti obviněnému L. T. v té části, která byla dosud popsaná pod bodem II) výroku rozsudku soudu prvního stupně a ve výroku o trestu.
36. Nejvyšší soud rovněž pod bodem II. výroku tohoto usnesení odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného L. B., jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení.
37. Obvodní soud pro Prahu 8 v dalším průběhu řízení zváží, nakolik je s ohledem na výše uvedené právní závěry týkající se výkladu ustanovení §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku při respektování recentní judikatury (zejména rozhodnutí č. 54/2006 Sb. rozh. tr. a přiměřeně též č. 7/2009 a č. 37/2009 Sb. rozh. tr.) potřeba doplnit dokazování, event. zda bude možné učinit nové rozhodnutí bez takového doplnění pouze na základě dosud opatřených důkazů. Na základě řádně provedeného dokazování (při plném respektu k procesním zásadám jej ovládajícím, jak plynou z právní úpravy i uznávané judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, zejména pokud jde o tzv. opomenuté důkazy) pak soud prvního stupně učiní jasné skutkové závěry, které nejprve promítne do popisu skutku, řádně je právně posoudí a v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a srozumitelně vysvětlí veškeré své úvahy, jimiž byl veden. Pokud znovu dospěje k závěru, že není důvod obviněného zprostit obžaloby, ale je na místě uznat jej vinným, jednoznačně naformuluje popis skutku v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními tak, aby odpovídal procesním požadavkům ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu a především vyjadřoval zákonné znaky příslušné skutkové podstaty trestného činu, který v takovém skutku bude soud i nadále spatřovat.
38. Přitom je třeba v naznačeném směru respektovat obecně závaznou judikaturu Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky), který se k možnostem aktivního prokazování viny obviněného soudem bez náležité aktivity státního zástupce jako veřejného žalobce opakovaně vyjadřoval. Odkázat lze v tomto směru zejména na nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07, uveřejněný pod č. 86/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, v němž Ústavní soud mj. konstatoval: „Odsouzení pachatele trestné činnosti je v souladu s čl. 80 Ústavy České republiky primárně věcí státního zastupitelství. Je to tedy státní zastupitelství, kdo nese odpovědnost za to, aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině a trestu v souladu s podanou obžalobou. Obecné soudy se proto nikdy nesmějí stavět do pozice pomocníka veřejné žaloby usilujícího rovněž o odsouzení, a nelze k takovému výkladu rolí těchto institucí dospět ani výkladem §2 odst. 5 alinea ultima tr. řádu. Posledně uvedené zákonné ustanovení totiž v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a z nich vyplývajícího rozvržení rolí jeho jednotlivých účastníků nutno vykládat tak, že je soud povinen doplňovat dokazování v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí, které nemusí být nutně odsuzující.“ Výtku neprovádění důkazů (např. ohledně zjištění, jak a kým bylo skutečně nakládáno s účetnictvím obchodní společnosti NOTTON) v řízení před soudem prvního nebo i druhého stupně je tak nutno primárně směřovat vůči státnímu zástupci, který by měl aktivně jím tvrzenou vinu před soudem prvního stupně prokazovat, na soudu potom je rozhodnutí, zda navržené důkazy provede, či v souladu s judikaturou týkající se tzv. opomenutých důkazů jejich provedení zamítne (k tomu srov. rozsáhlou judikaturu zejména Ústavního soudu, např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a mnohé další). Podobně je třeba připomenout i judikaturu Ústavního soudu týkající náležitého popisu skutku, který v nálezu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 670/05, uveřejněném ve svazku č. 41 pod č. 88/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), uvedl, že péče o dokonalost popisu skutku náleží především aktivitě obžaloby, nikoli aktivitě soudu, který se odstraňováním takové vady podílí na prokazování viny obviněného, což rozhodně nelze chápat jako nestranné rozhodování o vině či nevině (byť je k tomu nucen trestním řádem v §2 odst. 5 in fine). To platí zvláště v tomto případě, v němž státní zástupce dosud netvrdil ani ty skutečnosti, které by bylo možno subsumovat pod ty znaky skutkové podstaty zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku, které v nich dosud shledávala obžaloba a ztotožnily se s nimi též soudy nižších stupňů. Proto nejprve státní zástupce musí být vyzván, aby popsal skutek způsobem, který bude odpovídat oněm zákonným znakům skutkové podstaty (tedy aby tvrdil rozhodné skutečnosti), a následně aby je navrženými důkazy také prokázal.
39. Obvodní soud pro Prahu 8 tak za součinnosti stran, zejména pak státního zástupce, vyjasní, jaká jsou skutková tvrzení, zda a jakými důkazy jsou prokázána, bude-li třeba, dokazování v potřebném rozsahu sám doplní (aniž by se provinil proti principu své nestrannosti), resp. vypořádá se s návrhy na doplnění dokazování, věc náležitě při respektování uznávané judikatury a shora rozvedených závazných právních názorů posoudí a znovu rozhodne. Vyvaruje se přitom vytčených chyb jak při formulaci popisu skutku, který musí odpovídat §120 odst. 3 tr. řádu, tak při právní kvalifikaci, při níž bude respektovat též ustanovení §14 tr. zákoníku (dosud nekorespondovalo označení trestného činu uvedeného v §254 odst. 1 alinea 3, odst. 4 tr. zákoníku s trestní sazbou trestu odnětí svobody od 2 do 8 let jako přečinu, ač trestný čin podle tohoto ustanovení je zločinem). Jen na doplnění je třeba apelovat též na dodržování vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., ve znění pozdějších předpisů), jde-li o náležitosti písemného vyhotovení rozhodnutí, které především soud prvního stupně nedodržel (srov. zejména §14 a následující této instrukce).
40. Při novém projednání a rozhodnutí věci je pak soud prvního stupně a následně i odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§265s odst. 1 tr. řádu). Dovolací soud zároveň upozorňuje na zákaz změny k horšímu ve vztahu k předchozímu rozhodnutí učiněnému soudem druhého stupně (tzv. zákaz reformationis in peius) ve smyslu §265s odst. 2 tr. řádu.
41. Protože zjištěné vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení nemohl Nejvyšší soud odstranit v případném veřejném zasedání, rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, a to ve shodě s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.