ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.862.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 862/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2014 o dovolání obviněného P. D., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 6 To 623/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 168/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. 11. 2013, sp. zn. 1 T 168/2012, uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k náhradě škody způsobené trestným činem poškozené M. G., a to ve výši 600 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle zestručněných skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný spáchal tyto trestné činy tím, že dne 11. 6. 2012 kolem 22.30 hodin v parku v ulici B. v K. V. – T. úmyslně zezadu srazil na zem poškozenou M. G., a když se pokoušela vstát, strčil ji do hrudníku tak, že upadla na záda, načež jí vytrhl z ruky kabelku, v níž měla částku 500 Kč, osobní doklady, mobilní telefon, kosmetické prostředky, léky a kreditní kartu Komerční banky, a. s., vystavenou na své jméno. Poté obviněný z místa činu utekl.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání a z jeho podnětu Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 6 To 623/2013, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
Toto rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. D. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného odvolací soud se stejně jako soud prvního stupně nevypořádal s některými rozhodujícími skutečnostmi, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Konkrétní příčina vadného právního posouzení spočívá podle obviněného v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud akceptoval, jsou nedostatečná a nepřesvědčivá, protože vycházejí jen ze svědecké výpovědi poškozené M. G., která s ohledem na požitý alkohol, léky a marihuanu velmi pravděpodobně nebyla schopna správně vnímat prožitý děj a zapamatovat si ho. O tom má svědčit skutečnost, že jí udávaný popis událostí se liší nejen od výpovědi obviněného, který doznává krádež kabelky, ale popírá jakékoli násilí, ale i od výpovědi svědka D. B., který popsal útok obviněného proti poškozené jinak než ona. Jak dále obviněný zdůraznil, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, Ing. Věra Petrová v posudku, který zpracovala na pokyn odvolacího soudu, jasně konstatovala, že kombinace výše zmíněných látek může negativně ovlivnit schopnost rozpoznat a uchovat si v paměti realitu. Podle názoru obviněného však soudy pominuly tyto skutečnosti a upřednostnily psychiatrický znalecký posudek zpracovaný MUDr. Vladimírem Beranem, který průlomově popřel obecný názor, že kombinace alkoholu a marihuany, případně i léků, snižuje kvalitu vnímání reality. Jmenovaný znalec totiž v posuzované věci dospěl k závěru, podle něhož kombinace alkoholu, léků a marihuany u poškozené mohla nanejvýš ovlivnit její pohybovou složku nervovou, nikoli její schopnost vnímat a pamatovat si. S ohledem na přetrvávající rozpory ohledně toho, zda a v jaké míře byly schopnosti poškozené správně vnímat a uchovat si v paměti realitu ovlivněny požitým alkoholem, marihuanou a léky, měly soudy podle obviněného doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru farmakologie a revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který bylo třeba zadat ke zpracování renomovanému znaleckému ústavu.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl Nejvyššímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a současně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila Nejvyššímu soudu, že se nebude k dovolání věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný P. D. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve skutečnosti ovšem obviněný nevytkl napadenému rozsudku žádnou hmotně právní vadu a jeho dovolání je založeno výhradně na zpochybnění skutkových zjištění a námitkách vůči způsobu hodnocení nosných důkazů, o které soudy nižších stupňů opřely své skutkové závěry.
Nejvyšší soud k tomu připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých procesních a hmotně právních vad výslovně uvedených v §256b odst. 1 tr. řádu, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně nebo k přezkoumávání jimi provedeného dokazování a hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Z tohoto pohledu je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat věrohodnost zásadního usvědčujícího důkazu, jak se toho obviněný domáhá.
Lze tedy shrnout, že obviněný P. D. podřadil pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu námitky, které mu vůbec neodpovídají, jelikož jsou založeny výhradně na zpochybnění skutkových zjištění a způsobu hodnocení věrohodnosti a úplnosti provedených důkazů. Navíc o stejné námitky obviněný již dříve opřel podané odvolání a odvolací soud se s nimi ve svém rozhodnutí dostatečně přesvědčivým způsobem vypořádal (viz s. 4 až 7 napadeného rozsudku).
Zcela nad rámec dovolacích důvodů uvádí Nejvyšší soud k těmto skutkovým námitkám následující. Především není opodstatněné tvrzení obviněného, podle něhož skutkové zjištění soudů nižších stupňů ohledně jím použitého násilí vůči poškozené M. G. stojí jen na její svědecké výpovědi, která údajně není věrohodná, protože vnímání a schopnost si pamatovat byly u poškozené ovlivněny požitým alkoholem, marihuanou a léky. Soudy vycházely správně z výpovědi poškozené, protože její popis skutku v zásadě odpovídá tomu, co ve své výpovědi potvrdil zcela nezaujatý svědek D. B., který stál opodál a sám viděl napadení poškozené. Tento svědek totiž shodně s poškozenou vypověděl, že obviněný ji srazil na zem, aby se zmocnil její kabelky. I když některé detaily napadení popsal jmenovaný svědek jinak než poškozená, lze to ovšem vysvětlit tím, že nebyl bezprostředně přítomen útoku a pozoroval ho ze vzdálenosti několika metrů.
Pokud jde o tvrzení obviněného, podle něhož schopnost poškozené správně vnímat a posléze reprodukovat průběh skutkového děje byla ovlivněna tím, že si ráno vzala pravidelnou dávku antidepresiv a večer vypila v průběhu asi 7 hodin 2 skleničky vína, 4 odlivky becherovky a společně s dalšími osobami vykouřila jednu cigaretu marihuany, Nejvyšší soud poukazuje na výsledky znaleckého zkoumání. Obviněný pak ve svém dovolání zkreslil závěry znalců a postavil je proti sobě, ovšem fakticky mezi oběma znaleckými posudky není zásadní rozpor, takže nevznikla potřeba zpracování tzv. revizního znaleckého posudku, kterého se domáhal obviněný (viz znění posudků na č. l. 235 a 250 trestního spisu). Jak totiž znalkyně z odvětví toxikologie v obecné rovině konstatovala, léky, které poškozená ráno užila, mohou snížit toleranci k alkoholu a mít negativní vliv na koordinaci pohybů a pozornost, stejně tak marihuana. Současně tato znalkyně uvedla, že kombinace alkoholu a marihuany zpravidla zpomaluje reakce a zhoršuje vnímání. Bez chemicko-toxikologického vyšetření krve poškozené však nebylo možné zjistit, v jakém stupni opilosti se nacházela a zda byla pod vlivem léků a marihuany, proto znalkyně neučinila žádný konkrétní závěr o tom, nakolik byly ovlivněny schopnosti poškozené správně vnímat a uchovat v paměti realitu. V závěru svého posudku pak znalkyně uvedla, že požadovaný konkrétní závěr je v kompetenci ošetřujícího lékaře poškozené nebo psychiatra. Na základě jejího doporučení proto soud prvního stupně přibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který zcela jasně konstatoval, že nic nesvědčí pro závěr, podle něhož by snad poškozená měla mít v inkriminovaný večer poruchy paměti. Znalec pak tento svůj závěr přesvědčivě odůvodnil a poukázal na skutečnost, že zpravidla po požití alkoholu a marihuany narůstá agresivita, což nebyl případ poškozené, přičemž ani není vůbec jisté, jaké složení měla cigareta, o které se poškozená zmiňuje. Ovšem i když poškozená užila marihuanu společně s alkoholem a léky, byla prokazatelně schopná zadat taxikáři správnou adresu svého bydliště, pamatovala si, kolik platila i kde vystoupila, což svědčí o tom, že nebyla významně ovlivněna ani její schopnost zapamatovat si skutkový děj a vypovídat o jeho průběhu. Jak dále znalec pro úplnost konstatoval, poškozená trpí zdravotními potížemi neurologického charakteru, které nezpůsobily poškození její paměti, což dokládá nejlépe skutečnost, že poškozená pracuje na pozici, která vyžaduje funkční paměť.
K neakceptovaným návrhům obviněného na doplnění dokazování znaleckým posudkem z odvětví farmakologie a revizním posudkem ústavu Nejvyšší soud připomíná, že rozsah dokazování závisí pouze na úvaze soudu o tom, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr vyplývá z ustanovení čl. 81 a 82 odst. 1 Ústavy České republiky, v nichž je zakotven princip nezávislosti soudů a soudců. Z uvedeného principu je pak zřejmé, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhu na doplnění dokazování (obdobně viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) . Není tedy povinností soudu, aby akceptoval jakýkoli důkazní návrh. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, což se v posuzované věci stalo poukazem na zřejmou skutečnost, že soudům pro správné objasnění věci postačily znalecké posudky, které v této věci již byly k důkazu provedeny a o jejichž závěrech nemají soudy žádné pochybnosti (viz odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na s. 11 a 12).
Po zjištění, že dovolání obviněného P. D. se opírá o argumenty, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, ale nepatří ani do okruhu ostatních důvodů dovolání vymezených ustanovením §265b tr. řádu, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl podané dovolání. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 13. 8. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Vyhotovila:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á