ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.953.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 953/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2007 o dovolání obviněného R. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 6 To 611/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T 37/2002, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 6 To 611/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc obviněného R. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 6 T 37/2002, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. kterého se dopustil tím, že jako jeden ze dvou jednatelů společnosti M. M. L., M. L. , okr. Ch. , ačkoliv podle uzavřené společenské smlouvy ze dne 24. 9. 1997 oba jednatelé mohli jednat samostatně a měli oprávnění podepisovat se za společnost, a to samostatně do výše 50.000,- Kč, nad 50.000,- Kč se měli podepisovat oba společně (článek 2 smlouvy, bod 2.2), ačkoliv k rozhodnutím o prodeji majetku společnosti, jehož pořizovací hodnota je vyšší než 100.000,- Kč, bylo třeba souhlasu alespoň dvou třetin počtu všech společníků (článek 1 smlouvy, bod 1.12),
1)dne 23. dubna 2001 uzavřel jménem společnosti kupní smlouvu se společností K & D – K. & D. , se sídlem V. M. , L. , okres Ú. n. O. , na jejímž základě došlo k prodeji modelů Č. v. , Č. L. , rotundy Ř. , S. B. , M. a lodě B. z majetku společnosti M. M. L., , za částku 205.292,60 Kč, ačkoli hodnota těchto prodaných modelů činila podle znaleckého posudku nejméně 442.000,- Kč,
2)dne 15. května 2001 uzavřel jménem společnosti kupní smlouvu se společností K & D – K. & D., spol. s r. o., se sídlem V. M., L., okres Ú. n. O., na jejímž základě došlo k prodeji objektu občanské vybavenosti o výměře 201 m2, pozemkových parcel č. 2225 o výměře 326 m², č. 2226 o výměře 7548 m², č. 2227 o výměře 717 m², č. 2228 o výměře 716 m², č. 2229 o výměře 359 m², č. 2230 o výměře 390 m², č. 2231 o výměře 10 235 m², přičemž tyto nemovitosti se nacházely v katastrálním území M. L. , za částku 6.000.000,- Kč, ačkoli hodnota těchto prodaných nemovitostí činila ke dni prodeje podle znaleckého posudku nejméně 11.639.920,- Kč,
přičemž při následně konané valné hromadě společnosti dne 18. května 2001 o této skutečnosti neinformoval společníky a druhého jednatele společnosti.
Za tento trestný čin byl obviněný R. M. odsouzen podle §255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, přičemž výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce i obviněný R. M. odvoláními, přičemž z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 6 To 611/2006, tak, že napadené rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že uznal obviněného R. M. vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jeden ze dvou jednatelů společnosti M. M. L., s. r. o., M. L., okr. Ch., ačkoliv podle uzavřené společenské smlouvy ze dne 24. 9. 1997 oba jednatelé mohli jednat samostatně a měli oprávnění podepisovat se za společnost, a to samostatně do výše 50.000,- Kč, nad 50.000,- Kč se měli podepisovat oba společně (čl. 2, bod 2.2 smlouvy), a ačkoliv k rozhodnutí o prodeji majetku společnosti, jehož pořizovací hodnota je vyšší než 100.000,- Kč bylo třeba souhlasu alespoň dvou třetin počtu všech společníků (čl. 1 smlouvy, bod 1.12) jednak dne 23. 4. 2001 uzavřel jménem společnosti kupní smlouvu se společností K & D – K. & D., spol. s r. o., se sídlem V. M., L., okr. Ú. n. O., na jejímž základě došlo k prodeji modelů miniatur Č. v., Č. L. , rotundy Ř. , S. B., M., L. B. z majetku společnosti M. M. L., za částku 205.292,60 Kč, ačkoliv hodnota těchto prodaných modelů činila v době prodeje podle znaleckého posudku nejméně 442.000,- Kč, a jednak 15. 5. 2001 uzavřel jménem společnosti M. M. L., s. r. o., kupní smlouvu se společností K & D – K. & D., spol. s r. o., se sídlem V. M., L., okr. Ú. n. O., na jejímž základě došlo k prodeji objektu občanské vybavenosti včetně pozemků o výměře 201 m2, pozemkových parcel č. 2225 o výměře 326 m2, č. 2226 o výměře 7548 m2, č. 2227 o výměře 717 m2, č. 2228 o výměře 716 m2, č. 2229 o výměře 359 m2, č. 2230 o výměře 390 m2 a č. 2231 o výměře 10235 m2 v katastrálním území M. L. za částku 6.000.000,- Kč, přičemž hodnota prodaných nemovitostí činila ke dni prodeje podle znaleckého posudku nejméně 11.639.920,- Kč, avšak na valné hromadě obchodní společnosti dne 9. 12. 1999 společníci schválili prodej celé obchodní společnosti za částku 8.400.000,- Kč a poté při následně konané valné hromadě společnosti dne 18. 5. 2001 o této skutečnosti neinformoval společníky a druhého jednatele společnosti, čímž jednal v rozporu s citovanou společenskou smlouvou a nad rámec pověření z valných hromad obchodní společnosti zejména z 9. 12. 1999 a 8. 2. 2001, čímž způsobil obchodní společnosti M. M. L. , s. r. o., škodu ve výši nejméně 1.958.000,- Kč.
Za tento trestný čin obviněnému odvolací soud uložil podle §255 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Současně bylo odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 6 To 611/2006, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 6 T 37/2002, podal obviněný R. M. prostřednictvím obhájce JUDr. V. P. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení vedeného vůči jeho osobě a posléze namítl, že jako jednatel a jeden ze společníků předmětné obchodní společnosti prokázal zápisem z valné hromady z 8. 2. 2001, bod č. 1, že prodej nemovitostí byl řádně projednán a schválen podílem 69 % hlasů ve společnosti, tedy potřebnou dvoutřetinovou většinou společníků, plně v souladu s obchodním zákoníkem a společenskou smlouvou. Dovolatel tedy nemohl jednat proti zájmům společnosti ani v rozporu s usnesením valné hromady o prodeji majetku přesahujícího hodnotu 100 tisíc Kč. V kritickém hospodářském stavu společnosti mu však nezbývalo než jednat obvykle a tedy samostatně, tzn. bez připojeného podpisu druhého jednatele M. Č., ač ten o projednaném prodeji nemovitostí i o uzavření kupní smlouvy věděl. Vinu obviněného popírá i zápis z valné hromady ze dne 9. 7. 2001, bod č. 3. Listinný důkaz doručený dne 28. 11. 2001 Krajskému soudu v Plzni dokládá, že k dovolatelem sjednanému plnění – prodeji nemovitostí za účelem plnění závazků předlužené společnosti – se společnost, jejímž jménem jednali P. K. a M. Č., přihlásila a argumentovala jím proti návrhu na prohlášení konkursu, resp. plnění z prodeje nemovitosti zjevně dostačovalo na úplné oddlužení a odvrácení konkursu na společnost. Písemná výzva společníků z 11. 1. 2001 k úhradě jejich půjček do společnosti z hotovosti získané prodejem nemovitosti také směřovala pouze dovolateli ve funkci jednatele, nikoli pak pasivnímu jednateli M. Č. Opět z uvedeného dovolatel dovozuje, že nemohl jednat ke škodě společnosti ani společníků, neboť při nečinnosti by neodvrátil úpadek ani nesplnil svou povinnost vůči věřitelům.
V řízení bylo dále prokázáno listinnými důkazy a výpověďmi svědků, že i když M. Č. o konání dovolatele vždy věděl, samostatné podepisování jediným jednatelem bylo nejen zvyklostí, nýbrž přímo faktickou nutností při trvalém odmítání zodpovědnosti vyplývající z funkce jednatele M. Č. a neplnění jeho povinnosti ve společnosti. To byl i důvod návrhu změny jednatele, přičemž tento bod jednání valné hromady zařadil do programu prokazatelně sám dovolatel pozvánkou již ze dne 8. 3. 2001, nikoliv tedy později ke dni 18. 5. 2001 ostatní společníci za účelem odvolání jednatele R. M. z funkce, jak nesprávně dovozuje soud.
Listinné důkazy pak svědčí o závažném a lze říci že i trestněprávně relevantním konání druhého jednatele M. Č. , kdy tento bezprostředně po odvolání dovolatele z funkce jednatele jako stávající jednatel s písemným stvrzením nově ustanoveného jednatele P. K. neoprávněně převedl do své vlastní půjčky společníka významnou část půjčky dovolatele jako společníka v hodnotě téměř půl milionu korun. Tento fakt vyplynul z konkursního řízení vedeného pod sp. zn. 26 K 48/2001 u Krajského soudu v Plzni a souvisejících incidenčních sporů vedených pod sp. zn. 22 Cm 53/2003 a 55 Cm 3/2006 při prokazování jeho pohledávky, kterou M. Č. neobhájil právě ve sporném navýšení o 483.409,- Kč, respektive ve zcizené části půjčky dovolatele. Protože druhý jednatel, M. Č. , o prodeji nemovitostí věděl a s kupujícím P. K. v den prodeje prokazatelně jednal, dovolatel má za to, že zcizením významné hodnoty z jeho půjčky si P. K. zůstávajícího jednatele M. Č. zavázal k nekalé součinnosti při prokazování křivého svědectví vůči dovolateli. Tímto dosáhli nejen jeho obvinění, ale především zkreslení skutečnosti před soudem v žalobě o neplatnosti kupní smlouvy i zamezení řádného vypořádání věřitelů. Tzv. žalobní úspěch v navrácení nemovitého majetku kontraproduktivně přivodil také návrat do úpadkového hospodářského stavu a tím i prohlášení konkursu na společnost. Pokud by stávající jednatelé splnili svou povinnost a jednali v zájmu společnosti a ve smyslu usnesení z valných hromad ze dne 8. 2. 2001 a 9. 7. 2001, nemohli by vyvodit trestněprávní odpovědnost vůči dovolateli za skutky, které úpadkovou společnost nepoškodily, nýbrž průkazně ji sanovaly.
V další části svého mimořádného opravného prostředku se obviněný zaměřil na zjištění výše škody. Konkrétně uvedl, že sdělení Okresního soudu v Chebu z výroku o vině, týkající se toho, že prodejem části miniatur a prodejem téměř všech pozemků došlo k prodeji převážné části společnosti, tedy v podstatě k prodeji téměř celého podniku a obviněný tím obešel ustanovení o prodeji podniku, je nesprávné a zakládá se na neobjektivních údajích a stávajícími jednateli zamlčených podstatných skutečnostech ze žaloby na neplatnost kupní smlouvy. Soud se neseznámil s faktickým hospodářsky prokazatelným stavem společnosti z května 2001. Dovolatel zdůraznil, že při stanovení výše škody soud uvažoval, jako by podnik a jeho majetek tvořily pouze nemovitosti a pět modelů. Pokud se však pomine know-how, společnost nadále vlastnila další hmotný majetek v účetní hodnotě 2,4 mil. Kč. Pokud by soud znalecky zjišťoval cenu ostatních modelů, které nebyly prodány a nadále zůstávaly v majetku společnosti, dospěl by k ceně ještě vyšší, než je účetní hodnota. Takto soud však nepostupoval a ani nezohlednil pasiva společnosti, jako další významnou složku hodnoty podniku, na jejichž stoprocentní úhradu bylo určeno plnění sjednané dovolatelem. Podstatným je v této souvislosti i fakt, že do srpna 1999 nebyly nemovitosti vlastním majetkem společnosti a společnost zajišťovala její provoz na základě nájemního vztahu. Sám obviněný však měl platný nárok na užívání předmětných nemovitostí, a přesto jej omezil právě v zájmu společnosti, ač byl oprávněn užívat tyto nemovitosti podle nájemní smlouvy až do 31. 12. 2005. Ani většina z vystavovaných miniatur nebyla majetkem společnosti, ta je na náklady objednatelů vyrobila, avšak vlastníky zůstávali stále objednatelé, kteří je společnosti propůjčovali za účelem vystavování. Z uvedeného dovolatel vyvodil, že vlastnictví nemovitosti nebylo podstatou podnikání společnosti, a proto nemohl svým jednáním zamezit dalšímu provozu, pouze řešil úpadkový stav společnosti, jejíž další trvání odporovalo zákonu. Další nesprávné právní posouzení ve vztahu k výši škody spatřuje dovolatel v neobjektivním a hospodářsky stěží odůvodnitelném postupu soudu při posouzení stavu majetku a hodnoty společnosti, respektive nemovitosti. Pokud by soud postupoval podle ustanovení VIII/4 společenské smlouvy, shodně jako v případě ustanovení II/2, hodnota společnosti měla být oceněna auditorem. Svědek auditor D. ji posuzoval ke dni 30. 9. 2000, kdy společnost vykázala záporné vlastní jmění - 1.943.288,- Kč i záporný hospodářský výsledek 2.273.976,- Kč. Auditorem zjištěná hodnota společnosti byla tudíž velmi nízká, nikoli srovnatelná s částkou 8,4 miliony Kč, kterou si 68 % společníků přálo dosáhnout usnesením valné hromady. Obviněný dále uvedl, že při hlasování na téže valné hromadě o ceně společnosti měl stoprocentní podporu hlasů všech společníků návrh vyčíslený součtem na 7,35 milionu Kč. Soud přesto škodu vyčíslil z částky 8,4 milionu Kč, nemaje žádnou oporu ve skutečné hodnotě společnosti. Ve vztahu k nemovitosti pak obviněný dodal, že policie zadala znalci vypracovat k nemovitosti znalecký posudek o ceně zjištěné, t. j. podle právního předpisu tzv. vyhláškové a reprodukční, nikoli tedy o ceně tržní jako ceně obvyklé, jak by mělo být v případě vyčíslení škody u souzeného trestného činu. Obhajoba takto zjištěnou cenu nemovitosti rozporovala a soud nařídil provedení znaleckého posudku na cenu tržní. Tato pak dle zjištění znalce činila 3,5 milionu Kč. Pokud by soud postupoval při vyčíslení škody objektivně, nemohl by dospět k částce 1.958.000,- Kč. Dovolatel zde zopakoval, že ve skutečnosti společnosti žádnou škodu nezpůsobil, nýbrž k nevyhnutelné úhradě pasiv dosáhl velmi příznivého výsledku, jak ostatně dokládá listinný důkaz z 28. 11. 2001, zaslaný Krajskému soudu v Plzni a podepsaný stávajícími jednateli úpadce.
Dále dovolatel namítl procesní pochybení, spočívající v tom, že odvolací soud nerozhodl o provedení listinných důkazů, navržených obhajobou v odvolacím řízení k nově zjištěným skutečnostem. Tyto skutečnosti odkrývají důvod i smysl účelového konání druhého jednatele M. Č. a mohou mít podstatný vliv na prokázání neviny obviněného. Ač odvolací soud důkazy v prvním řízení konstatoval a přislíbil o nich rozhodnout ve druhém řízení dne 27. 4. 2007, důkazy ani neprovedl, ani je však později nezamítl. Dovolatel dodává, že jednal sice ve funkci jednatele samostatně, nikoli však ze své vlastní vůle či ve svůj vlastní prospěch a proti zájmům společnosti. Rozhodně nečinil zásadní kroky, z nichž je viněn, bez vědomí druhého pasivního jednatele a bez souhlasu valné hromady s prodejem nemovitosti. Pokud soud uvažuje, že to byla spíš jeho přehnaná vůle a zainteresovanost na celém projektu, nelze než dodat, že dovolatel hodlal v prvé řadě plnit své povinnosti a odvrátit úpadek společnosti, uhradit splatné pohledávky a zajistit provoz společnosti.
V závěru dovolání a v jeho doplnění obviněný R. M. navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zruší napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 6 To 611/2006, v celém rozsahu a v apelaci podle §265m tr. ř. sám rozhodne tak, že dovolatel se podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby Okresního státního zastupitelství v Chebu, č. j. 3 Zt 604/2001 21, která bylo Okresnímu soudu v Chebu doručena dne 5. června 2002.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného R. M. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil tak, že dovolatel v rámci hmotně právního důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. toliko nepřípustně polemizuje se skutkovými závěry soudu druhého stupně, na jejichž základě dospěl soud jednak k závěru, že obviněný R. M. v rozporu s obsahem společenské smlouvy ze dne 24. 9. 1997 uzavíral jako jeden z jednatelů společnosti M. M. L. , s. r. o., se sídlem v M. L. , smlouvy o prodeji majetku zmíněné obchodní společnosti a jednak stanovil výši škody způsobenou jednáním obviněného a dovolacímu soudu předkládá k posouzení skutkovou verzi založenou na tvrzení, že svým jednáním společnosti M. M. L. , s. r. o., se sídlem v M. L., žádnou škodu nezpůsobil, nýbrž naopak v rámci nevyhnutelné úhrady pasiv společnosti dosáhl velmi příznivého výsledku. Dovolatel ve své podstatě tak tvrdí, že soud druhého stupně při hodnocení důkazů nepostupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a domáhá se, aby dovolací soud hodnotil důkazy jiným, pro obviněného příznivějším, způsobem, než soud druhé instance. Výše uvedené námitky by mohly mít z hlediska uvedeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze tehdy, pokud by zde existoval extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci a jestliže by obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se však nestalo. K tomuto závěru navíc nedospěl v rámci svého přezkumu ani státní zástupce, protože podle jeho mínění soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s principy formální logiky nejen v jejich jednotlivostech, ale i ve vzájemných souvislostech. Za této situace státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Podle ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. může Nejvyšší soud rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání, přičemž v neveřejném zasedání může rozhodnout i jiným než zde navrhovaným způsobem v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z uvedeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud přihlížet k samotným skutkovým námitkám obviněného týkajícím se odlišného hodnocení důkazů, a to zejména znaleckých posudků, a z nich vyplývajících skutkových okolností případu ze strany obviněného.
Právně relevantní námitka obviněného spočívala zejména ve zpochybnění výše škody, kdy dovolateli není zřejmé a z rozsudku odvolacího soudu to podle jeho názoru dostatečně nevyplynulo, jakým způsobem byla škoda zjištěna, jak k určité částce uvedené ve skutkové větě soud dospěl. V souvislosti s tím dovolatel namítl, že společnosti M. M. L., s. r. o., z důvodů shora podrobně rozvedených v odůvodnění dovolání žádná škoda nevznikla a jeho jednání tudíž nenaplňuje všechny znaky souzeného trestného činu.
Trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. spáchá ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, spáchá-li tento čin jako osoba, která má zvlášť uloženu povinnost hájit zájmy poškozeného a způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Jak již bylo shora uvedeno, ve skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 6 To 611/2006, je obviněnému kladeno za vinu, že uzavřel jménem společnosti kupní smlouvu se společností K & D – K. & D., spol. s r. o., na jejímž základě došlo k prodeji modelů miniatur Č. v., Č. L., rotundy Ř., S. B., M., Lodě B. z majetku společnosti M. M. L., s. r. o., za částku 205.292,60 Kč, ačkoliv hodnota těchto prodaných modelů činila v době prodeje podle znaleckého posudku nejméně 442.000, Kč, a dále že uzavřel jménem společnosti kupní smlouvu se společností K & D – K. & D., spol. s r. o., na jejímž základě došlo k prodeji objektu občanské vybavenosti č. p. 655 včetně pozemků st. p. č. 701/2 o výměře 201 m2, pozemkových parcel č. 2225 o výměře 326 m2, č. 2226 o výměře 7548 m2, č. 2227 o výměře 717 m2, č. 2228 o výměře 716 m2, č. 2229 o výměře 359 m2, č. 2230 o výměře 390 m2 a č. 2231 o výměře 10235 m2 v katastrálním území M. L. za částku 6.000.000,- Kč, přičemž hodnota prodaných nemovitostí činila ke dni prodeje podle znaleckého posudku nejméně 11.639.920,- Kč, avšak na valné hromadě obchodní společnosti dne 9. 12. 1999 společníci schválili prodej celé obchodní společnosti za částku 8.400.000,- Kč a poté při následně konané valné hromadě společnosti dne 18. 5. 2001 o této skutečnosti neinformoval společníky a druhého jednatele společnosti, čímž jednal v rozporu s citovanou společenskou smlouvou a nad rámec pověření z valných hromad obchodní společnosti zejména z 9. 12. 1999 a 8. 2. 2001, čímž způsobil obchodní společnosti M. M. L. , s. r. o., škodu ve výši nejméně 1.958.000,- Kč. V odůvodnění na straně 6 a 7 usnesení pak odvolací soud k výši škody uvedl, že na prodej miniatur, výše specifikovaných, navazuje i smlouva nájemní ze dne 1. 5. 2001, kterou nový majitel uvedených modelů K & D – K. & D. , spol. s r. o., pronajal nájemci – společnosti M. M. L., s. r. o., zastoupené R. M. zpátky tyto modely, které mu byly prodány, na dobu 10 roků. Cena za pronájem byla stanovena na částku 24.400,- Kč za rok včetně DPH. Desetileté nájemné by proto činilo 244.000,- Kč. Zároveň s kupní smlouvou byla ale uzavřena i smlouva o reklamě, ve které se obžalovaný zavázal, že k instalovaným modelům v parku umístí viditelně logo společnosti K & D – K. & D. , spol. s r. o., a za tuto službu byla sjednána stejná cena jako v nájemní smlouvě, tedy částka 24.400,- Kč za rok včetně DPH. Odvolací soud zhodnotil uvedené smlouvy a dospěl poté k závěru, že sice obžalovaný prodal modely za částku 205.292,60 Kč, přestože znalecký posudek zněl na částku 442.000,- Kč, tudíž přibližně na částku o polovinu nižší, avšak vzhledem k uzavřené nájemní smlouvě zůstaly modely společnosti M., s. r. o., v nájmu na deset let. Pokud by měla společnost M. hradit společnosti K & D – K. & D. , spol. s r. o., nájemné ve výši 24.400,-Kč ročně po dobu deseti let, zaplatila by celkem 244.000,- Kč. Naopak za umístění reklamy – loga, by společnost K & D – K. & D. zaplatila společnosti M. stejnou částku ve výši 244.000,- Kč. Tudíž jednoduchými počty došel odvolací soud k závěru, že takzvaně nula od nuly pošla, naopak obžalovaný navíc získal od společnosti K & D – K. & D. , spol. s r. o., částku 205.292,60 Kč, která byla použita na potřeby společnosti M. M. L., s. r. o. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že obžalovaný sice v daném případě jednal v rozporu se společenskou smlouvou a proti závěrům přijatým společníky na valných hromadách, avšak stupeň společenské nebezpečnost jeho jednání nebyl tak vysoký, aby jeho jednání mohlo být samostatně kvalifikováno jako trestný čin podle §255 tr. zák. V návaznosti na to pak dále odvolací soud uvedl, že od částky, která by mohla být považována za škodu ve výši 2.400.000,- Kč, kterou zjistil tak, že od 8.400.000,- Kč, jako částky, o níž se společníci na valné hromadě v prosinci 1999 dohodli, že za ni prodají celou společnost M. M. L. , s. r. o., odečetl 442.000,- Kč, což je částka, která byla znaleckým posudkem stanovena za prodej modelů, neboť jak již bylo řečeno shora, prodejem těchto modelů nedošlo ze strany obviněného k porušení povinnosti opatrovat a spravovat cizí majetek, neboť miniatury zůstaly společnosti M. M. L. , s. r. o., k dispozici vzhledem k uzavřené nájemní smlouvě a platba za nájemné byla kompenzována smlouvou o reklamě. Navíc částka získaná prodejem byla využita pro potřeby společnosti M. M. L. , s. r. o. (str. 7 rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné zdůraznit, že s tímto názorem odvolacího soudu obecně nelze souhlasit. Předně je třeba si uvědomit, že nelze říci, že by „nula od nuly pošla“, protože odvolací soud přehlédl ten fakt, že společnost M. M. L., s. r. o., sice neplatila za pronájem miniatur, ale společnost K & D – K. & D., spol. s r. o., jako pronajímatel zase neplatila za umístění reklamy, čímž byl kompenzován pronájem avšak nikoli již skutečnost, že společnost M. neměla předmětné miniatury ve svém vlastnictví, což je nepochybně zásadní okolnost, kterou však odvolací soud vůbec nehodnotil. Tuto skutečnost však již k dovolání obviněného nelze uvést na správnou míru, neboť by napravením tohoto pochybení soudu druhé instance došlo ke zhoršení postavení obviněného, což je v rozporu se zásadou zákazu reformationis in peius (změny v neprospěch obviněného), a s ohledem na tuto zásadu vyplývající z ustanovení §265s odst. 2 tr. ř. není tedy takový postup již možný. Nicméně je však třeba odvolacímu soudu vytknout s tím související pochybení, které spočívá v nevyjádření shora popsaného způsobu určení výše škody ve skutkové větě výroku o vině obviněného R. M. , který je v tomto směru prakticky doslovně převzat z výroku o vině zrušeného rozsudku soudu prvního stupně, pouze s doplněním věty, že „na valné hromadě obchodní společnosti dne 9. 12. 1999 společníci schválili prodej celé obchodní společnosti za částku 8.400.000,- Kč“. S ohledem na to znění skutkové věty neodpovídá tomu, jak odvolací soud vyhodnotil proběhlé transakce týkající se prodeje a následného pronájmu předmětných miniatur (včetně zmíněné smlouvy o reklamním umístění loga společnosti K & D – K. & D. , spol. s r. o.), neboť nelze přehlédnout, že aniž by tuto skutečnost vyjádřil ve výroku o vině, odečetl odvolací soud od výše škody vzniklé prodejem předmětných nemovitostí částku, která odpovídala hodnotě prodaných miniatur, což ovšem vysvětlil až na straně 7 v odůvodnění svého rozsudku, aniž by to patřičným způsobem vyjádřil ve výroku o vině v rozsudku ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 6 To 611/2006, kde i nadále jen uvedl, že došlo k prodeji předmětných modelů miniatur „za částku 205.292,60 Kč, ačkoliv hodnota těchto prodaných modelů činila v době prodeje podle znaleckého posudku nejméně 442.000,- Kč“, čímž naznačil naopak v návaznosti na skutkové okolnosti uvedené zejména v úvodní části skutkové věty výroku o vině obviněného R. M. způsobení škody spočívající v rozdílu těchto částek. Tím se odůvodnění rozsudku dostalo do rozporu s jeho výrokovou částí.
V další části odůvodnění svého rozsudku se odvolací soud zabýval prodejem nemovitostí vymezených ve výroku o vině pod bodem 2) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (výrok o vině rozsudku odvolacího soudu již takto členěn není), k němuž na straně 7 odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v tomto směru je situace jiná. Kupní smlouvou ze dne 15. 5. 2001 prodal obžalovaný objekt občanské vybavenosti a další nemovitosti uvedené ve výroku napadeného rozsudku, přičemž se mělo jednat o nemovitosti, které se nacházely v katastrálním území M. L. , a to za částku 6.000.000, Kč, ačkoliv hodnota prodaných nemovitostí činila ke dni prodeje podle znaleckého posudku více než 11.000.000,- Kč, tedy přesně 11.639.920, Kč. Okresní soud v Chebu v odůvodnění svého rozsudku poukazuje na závěry valných hromad, na kterých se společníci dohodli, že přistoupí k prodeji celé společnosti, případně obchodních podílů, hovořilo se o určitých zájemcích, nikoliv však konkrétně. Obžalovaný však předmětnou kupní smlouvu uzavřel sám, aniž by byl prodej společnosti schválen dvoutřetinovou většinou společníků společnosti M. , s. r. o., tak, jak je stanovila společenská smlouva a jak je i zakotveno v obchodním zákoníku. Podle názoru odvolacího soudu je tedy nutno dát za pravdu Okresnímu soudu v Chebu v tom smyslu, že prodejem části miniatur a prodejem téměř všech pozemků došlo k prodeji převážné části společnosti, tedy v podstatě celého podniku, když obžalovaný prodejem pozemků a nemovitostí společnosti K & D – K. & D. , spol. s r. o., obešel ustanovení o prodeji podniku. Krajský soud vzhledem k námitkám obžalovaného dospěl k závěru, že nelze při výpočtu škody, kterou měl svým jednáním obviněný R. M. způsobit, vycházet z provedených znaleckých posudků. V zápisu z valné hromady ze dne 9. 12. 1999, kterou opět při veřejném zasedání provedl k důkazu krajský soud, je uvedeno, že se společníci dohodli na prodeji společnosti za částku 8.400.000,- Kč. Proti této navržené částce oponoval obžalovaný M., který navrhoval částku ještě o 1.000.000,- Kč vyšší. Byl však společníky přehlasován a bylo dohodnuto, že pokud dojde k prodeji společnosti, tak minimálně za částku 8.400.000,- Kč. Podstatnou skutečností tedy je to, že společníci se dvoutřetinovou většinou dohodli na prodeji společnosti za částku 8.400.000,- Kč. Z provedených důkazů pak vyplývá, že obžalovaný jednal na vlastní pěst a dne 15. 5. 2001, přestože věděl o tom, že na další svolané valné hromadě bude zbaven funkce jednatele, bez dvoutřetinového schválení dalších společníků, prodal nemovitosti uvedené ve výroku napadeného rozsudku společnosti K & D – K. & D. , spol. s r. o., za částku 6.000.000,- Kč. Pokud se společníci dohodli na valné hromadě v prosinci 1999, že společnost prodají za částku 8.400.000,- Kč a obžalovaný ji prodal za částku 6.000.000,- Kč, vznikl rozdíl 2.400.000,- Kč a tato částka by mohla být považována za škodu, kterou obžalovaný společnosti M. M. L. , s. r. o., při správě cizího majetku způsobil. Nicméně krajský soud dospěl k závěru, že je nutné ještě odečíst od částky 2.400.000, Kč částku 442.000,- Kč, což je částka, která byla znaleckým posudkem stanovena za prodej modelů, neboť jak již bylo řečeno shora, prodejem těchto modelů nedošlo ze strany obžalovaného k porušení povinnosti opatrovat a spravovat cizí majetek, neboť miniatury zůstaly společnosti M., s. r. o., vzhledem k uzavřené nájemní smlouvě a platba za nájemné byla kompenzována smlouvou o reklamě. Navíc částka získaná prodejem miniatur byla využita pro potřeby společnosti M., s. r. o.
Nejvyšší soud k uvedeným závěrům odvolacího soudu o výši způsobené škody, k nimž je třeba mít především obdobné výhrady, které už byly uvedeny k zjišťování výše škody vztahující se k prodeji shora uvedených modelů miniatur a k jejímu vyjádření ve výroku napadeného rozsudku a v jeho odůvodnění, považuje za nutné zejména zdůraznit, že odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmě vychází ze skutečnosti, že obviněný svým jednáním v zásadě jednal tak, jakoby prodával celý podnik společnosti M. M. L. , s. r. o. Tento závěr vyplývá jednak ze způsobu výpočtu škody, kdy odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku, jak již bylo shora uvedeno, uvedl, že pokud se společníci dohodli na valné hromadě v prosinci 1999, že společnost prodají za částku 8.400.000,- Kč, a obžalovaný ji prodal za částku 6.000.000,- Kč, vznikl rozdíl 2.400.000,- Kč, jenž odvolací soud z hlediska výše způsobené škody ze shora již podrobně uvedených důvodů snížil ještě o částku 442.000,- Kč. Dále na straně 8 odůvodnění svého rozhodnutí soud druhé instance v podstatných rysech shrnul závěry plynoucí z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 7 C 117/2001, v němž tento soud v občanskoprávním řízení dospěl k závěru, že kupní smlouva o prodeji shora specifikovaných nemovitostí je absolutně a tedy od počátku neplatná, a rozhodl tak, že výlučným vlastníkem nemovitostí je žalobce, tedy společnost M. M. L. , s. r. o. Odvolací soud se s tímto rozhodnutím ztotožnil i v tom směru, že pokud obžalovaný uzavřel kupní smlouvu, kterou prodal jinému subjektu veškeré nemovitosti obchodní společnosti M. M. L. , s. r. o., a část jejích věcí movitých, a to takového charakteru a významu, že představovaly hlavní účel podnikání společnosti, čímž převedl téměř celý majetek na společnost K & D – K. & D. , spol. s r. o., docílil tak stavu, kterého by bylo možno dosáhnout pouze prodejem podniku podle §476 obchodního zákoníku. V návaznosti na to odvolací soud konstatoval, že v důsledku skutečnosti, že veškeré nemovitosti byly vráceny společnosti M., s. r. o., došlo ke snížení společenské nebezpečnosti jednání obviněného, který ale v každém případě svým jednáním společnost poškodil, neboť trestný čin dokonal.
S tímto posledně uvedeným závěrem však nelze souhlasit, neboť odvolací soud náležitě nezvážil důsledky závěru vysloveného v rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 4. 2002, sp. zn. 7 C 117/2001, o absolutní neplatnosti uvedené kupní smlouvy ze dne 18. května 2001, na jejímž základě došlo k prodeji objektu občanské vybavenosti č. p. 655 na st. p. č. 701/2 o výměře 201 m2, pozemkových parcel č. 2225 o výměře 326 m², č. 2226 o výměře 7548 m², č. 2227 o výměře 717 m², č. 2228 o výměře 716 m², č. 2229 o výměře 359 m², č. 2230 o výměře 390 m², č. 2231 o výměře 10 235 m², přičemž tyto nemovitosti se nacházely v katastrálním území M. L. , za částku 6.000.000,- Kč. Na jednání obviněného totiž dopadá ustanovení §39 obč. zák., podle něhož je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům, absolutně neplatný. Absolutní neplatnost nastává bez dalšího přímo ze zákona. Soud k absolutní neplatnosti přihlíží i bez návrhu z úřední povinnosti. Obcházení zákona pak spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím právního úkonu, který sice sám o sobě není zákonem zakázaný, avšak svými účinky v daném případě zákonu, jeho účelu a smyslu (ratio legis) odporuje, nebo-li obchází jej. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo „chová podle práva“, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. Smlouva, která svým obsahem nebo účelem obchází zákon, jako tomu bylo podle závěru odvolacího soudu i v tomto případě, je od počátku absolutně neplatná, přičemž není rozhodné, zda účastníci smlouvy o důvodu její neplatnosti věděli (srov. č. 33/1975 a č. 35/1975 Sb. rozh. obč.). V návaznosti na to Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že odvolací soud náležitě nezvážil důsledky absolutní neplatnosti předmětné smlouvy ve vztahu k možnosti vzniku škody na majetku společnosti M. M. L. , s. r. o., a tudíž také ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obviněného, která musí odrážet skutečnost, že uvedená smlouva je absolutně neplatná od počátku a v důsledku toho nemohla jejím uzavřením vzniknout škoda v důsledku převodu shora uvedených nemovitostí, neboť tyto stále byly i po jejím uzavření ve výlučném vlastnictví společnosti M. M. L. , s. r. o. Proto nedošlo k dokonání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. a uvedené jednání obviněného je třeba posuzovat pouze jako pokus tohoto trestného činu ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák., poněvadž šlo o jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřovalo k dokonání tohoto trestného činu, jehož se obviněný dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž však se shora uvedených důvodů k dokonání uvedeného trestného činu nedošlo.
Pokud jde o další shora uvedené a nikoli pouze skutkové dovolací námitky obviněného R. M. , je v této fázi řízení přinejmenším předčasné se k nim vyjadřovat, poněvadž z převážné většiny souvisejí se způsobem stanovení výše škody, popř. se samotnou její konkrétní výší, což se týká právě důvodu, pro který bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Jen pro úplnost, pokud obviněný ve svém dovolání poukazuje na možnou trestní odpovědnost druhého z jednatelů společnosti M. M. L. , s. r. o., P. Č., pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že s ohledem na zásadu obžalovací vymezenou v §2 odst. 8 tr. ř. ve spojení s §176 a §177 tr. ř. není možno otázku trestní odpovědnosti M. Č. v rámci tohoto trestního řízení řešit. Navíc s touto námitkou souvisí řada tvrzení obviněného, které jsou ve svém základu skutkového charakteru, jimiž se vzhledem k vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže Nejvyšší soud zabývat, poněvadž na základě tohoto dovolacího důvodu v zásadě nelze přezkoumávat samotná skutková zjištění. Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., totiž není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02).
Se shora zmíněných důvodů Nejvyšší soud shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. podané dovolání obviněného R. M. důvodným, neboť v uvedeném rozsahu byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto z podnětu tohoto dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 6 To 611/2006, zrušil, přičemž s přihlédnutím k §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť bylo zřejmé, že vytknuté vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení se bude Krajský soud v Plzni jako soud odvolací zabývat znovu tím, k jaké škodě jednání obviněného v daném případě směřovalo, zejména pokud ji neshledal jako rozdíl mezi cenou obviněným R. M. prodávaných nemovitostí a jejich skutečnou hodnotou stanovenou na základě znaleckého posouzení, ale jako rozdíl mezi touto cenou a cenou podniku k prodeji schválenou na valné hromadě v prosinci 1999 (č. l. 180 spisu). V tomto směru bude třeba náležitě aplikovat ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., a jako základ pro určení výše a charakteru škody, ke které svým jednáním obviněný R. M. směřoval. S přihlédnutím k tomuto ustanovení je třeba stanovit hodnotu podniku, kterou je třeba zjišťovat znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, a nikoli na základě jen schválené ceny valnou hromadou společnosti, neboť z toho není zřejmé, zda taková cena byla reálně dosažitelná, nehledě k tomu, že byla schválena jako minimální kupní cena za společnost jako takovou. V případě, že hodnota předmětné společnosti by byla vyšší než odvolacím soudem určená cena ve výši 8.400.000,- Kč, je nutné postupovat v souladu s ustanovením §265s odst. 2 tr. ř., neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání obviněného podaného samozřejmě výlučně v jeho prospěch, a proto zásadně nelze s ohledem na zákaz reformationis in peius výši škody změnit tak, aby přesahovala škodu ve výši 1.958.000,- Kč. V neposlední řadě je třeba, aby odvolací soud v novém rozhodnutí upravil skutkovou větu výroku o vině tak, aby náležitě vyjadřovala škodu, ke které obviněný svým jednáním směřoval, a dále rozhodné skutkové okolnosti, na základě nichž k ní odvolací soud dospěl.
Dále je třeba, aby se odvolací soud náležitě vypořádal i se znakem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož naplnění jím bylo shledáno na rozdíl od rozsudku soudu prvního stupně, aniž by byl tento jeho závěr v potřebné míře v napadeném rozsudku odůvodněn. K naplnění tohoto znaku Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že osobou, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, je ve smyslu §255 odst. 2 písm. a) tr. zák. ten, u něhož z pracovního, funkčního nebo služebního postavení nebo z jiného právního vztahu plyne, že jeho hlavním úkolem je péče o zabezpečování a ochranu zájmů poškozeného. Taková zvláštní povinnost může vyplývat z právního předpisu nebo ze smlouvy (např. z dohody o plné moci podle §31 a násl. ObčZ). Samotné vedoucí postavení zaměstnance ještě nezakládá takovou povinnost (srov. obdobně č. 28/1992 Sb. rozh. tr.). Existence povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu §255 odst. 1 tr. zák. ještě neznamená, že má pachatel zároveň zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného (srov. rozhodnutí uveřejněné v sešitě č. 5/2004 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 688). To však platí i opačně, neexistence zvlášť uložené (resp. smlouvou převzaté) povinnosti hájit zájmy poškozeného sama o sobě neznamená, že pachatel nemá ani povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek je obecnější než znak uvedený v §255 odst. 2 písm. a) tr. zák. Z povahy této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §255 odst. 2 písm. a) tr. zák. je patrné, že je třeba, aby o ní pachatel věděl, tj. věděl o tom, že má uvedenou zvláštní povinnost [§6 písm. b) tr. zák.].
Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je Krajský soud v Plzni, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právními názory, které byly shora v tomto usnesení vysloveny, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Přitom bude Krajský soud v Plzni, při odůvodňování svého rozsudku postupovat důsledně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, a to včetně obhajoby uplatněné v rámci dovolacího i následného odvolacího řízení, dále proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V neposlední řadě odvolací soud neopomene respektovat zásadu zákazu změny v neprospěch obviněného (reformationis in peius), neboť právě na základě jeho dovolání došlo ke zrušení rozsudku soudu druhé instance (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.