ECLI:CZ:NS:2012:5.TZ.59.2012.1
sp. zn. 5 Tz 59/2012-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. 9. 2012 v neveřejném zasedání o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných V. N. , a R. N. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 23/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 8/2006, takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Obvinění V. N. a R. N. byli rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006, uznáni vinnými, a to obviněný V. N. trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, dále ve zkratce „tr. zák.“ (viz skutek pod bodem 8. ve výroku o vině v tomto rozsudku), podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (viz skutky pod body 4. a 5. ve výroku o vině) a podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., když posledně citovaného trestného činu se dopustil dílem samostatně (viz skutek pod bodem 1. ve výroku o vině zmíněného rozsudku), dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněným R. N. (viz skutky pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně).
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. (obviněný V. N.), resp. podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (obviněný R. N.), kterého se týká podaná stížnost pro porušení zákona (viz skutky pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně) se obvinění dopustili tím že
2. dne 19. 7. 2000 v Ch. po předchozí vzájemné dohodě obviněný V. N. vystupující jako fyzická osoba a postupník a obviněný R. N. jako jednatel obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., a v postavení postupitele uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem bylo postoupení náhrad oprávněného – obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 391 570,45 Kč, aniž by ze strany postupníka došlo k protiplnění za postoupenou pohledávku, poté obviněný V. N. využil této pohledávky k uzavření smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 20. 12. 2000 č. … s Pozemkovým fondem České republiky, čímž získal do vlastnictví nemovitosti v katastrálním území L. n. D. v celkové hodnotě 377 486,45 Kč, a dne 11. 11. 2000 uzavřel kupní smlouvu č. … s Pozemkovým fondem České republiky, na základě které získal nemovitost v katastrálním území L. n. D. v hodnotě 14 084,- Kč, když k úhradě kupních cen byla započtena postoupená pohledávka, a tím způsobili obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., škodu v celkové výši 391 570,45 Kč;
3. dne 27. 3. 2001 v Ch. po předchozí vzájemné dohodě obviněný V. N. vystupující jako fyzická osoba a kupující a obviněný R. N. jako jednatel obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., a prodávající uzavřeli kupní smlouvu o prodeji pozemků parcelních čísel …, … a … a pozemků vedených ve zjednodušené evidenci pod katastrálními čísly … a … v katastrálním území N. V. u Ch., zapsaných na listu vlastnictví číslo … pro obec a katastrální území N. V. u Ch., za celkovou kupní cenu ve výši 1 628 018,90 Kč, když podle znaleckého posudku byla hodnota prodávaných pozemků ve výši 1 465 450,- Kč, přičemž kupní cena nebyla dosud uhrazena, a poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., navíc uhradila daň z převodu nemovitostí ve výši 179 605,- Kč, čímž způsobili poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., škodu v celkové výši 1 645 055,- Kč.
Dále byl citovaným rozsudkem obviněný V. N. společně s obviněnou H. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se tito obvinění dopustili skutky popsanými pod body 6. a 7. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Týmž rozsudkem uznal Krajský soud v Hradci Králové obviněnou H. K. vinnou rovněž třemi trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterých se dopustila skutky konkretizovanými pod body 9. až 13. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
Za uvedené trestné činy byly obviněným uloženy následující tresty. Obviněný V. N. byl odsouzen podle §248 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností na dobu 5 let. Obviněnému R. N. byl uložen podle §248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen i trest zákazu činnosti, který spočívá v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností na dobu 5 let. Obviněná H. K. byla odsouzena podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci účetní na dobu 2 roků. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto též o povinnosti obviněných V. N., R. N. a H. K. zaplatit jako náhradu způsobené škody poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., částky specifikované ve výrocích o náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně, a to mimo jiné obvinění V. N. a R. N. společně a nerozdílně částku ve výši 2 036 625,45 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni tři obvinění odvoláními, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 23/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006, ohledně obviněného V. N. ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (body 6. a 7. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, pokud jím bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. řádu o povinnosti jmenovaného obviněného zaplatit společně a nerozdílně s obviněnou H. K. poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., jako náhradu škody částku ve výši 3 247 112,20 Kč. Dále byl rozsudkem odvolacího soudu podle citovaných ustanovení trestního řádu zrušen napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněné H. K. v celém výroku o vině, o trestu a o náhradě škody. K odvolání obviněného R. N. pak Vrchní soud v Praze podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto obviněnému ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu poté odvolací soud rozhodl ve věci znovu tak, že obviněného V. N. uznal vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a obviněnou H. K. pomocí k témuž trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) a §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterých se tito obvinění dopustili skutky podrobně popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu.
Obviněnému V. N. uložil Vrchní soud v Praze za tyto trestné činy a za trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, podle §248 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen i trest zákazu činnosti, který spočívá v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 5 let. Obviněná H. K. byla rozsudkem odvolacího soudu odsouzena podle §255 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl této obviněné uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat funkci účetní na dobu 3 roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. jí Vrchní soud v Praze uložil povinnost, aby podle svých sil nahradila škodu způsobenou trestnými činy. Obviněný R. N. byl týmž rozsudkem odvolacího soudu odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Tomuto obviněnému byl podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen rovněž trest zákazu činnosti, který spočívá v zákazu vykonávat funkci statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 4 roků. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena i povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo též rozhodnuto o nároku poškozené obchodní společnosti na náhradu škody.
Obvinění V. N., R. N. a H. K. podali proti citovanému rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svých obhájců dovolání, o kterých rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1652/2008, tak, že podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl tato odvolání jako zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnosti obviněných V. N. a H. K. odmítl Ústavní soud usneseními ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2006/09, resp. ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1894/09, jako zjevně neopodstatněné.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 23/2008, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných V. N. a R. N. stížnost pro porušení zákona. Spatřuje v ní porušení zákona, k němuž mělo dojít v neprospěch obou obviněných v ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu a v řízení mu předcházejícím v ustanoveních §228 odst. 1 tr. řádu a §39 občanského zákoníku. Ministr spravedlnosti vytkl porušení zákona v tom, že soud prvního stupně v posuzované věci nesprávně rozhodl výrokem o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu, ačkoli co do částky ve výši 1 465 450,- Kč k tomu nebyl platný právní důvod. Podle názoru ministra spravedlnosti bylo totiž v občanskoprávním řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pravomocně rozhodnuto (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 C 14/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 17 Co 366/2009) tak, že vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem dílčího útoku trestného činu zpronevěry spáchaného shora jmenovanými obviněnými (skutek pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), je poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o. Jak dále uvádí ministr spravedlnosti, soud rozhodující v občanskoprávním řízení na podkladě žaloby této obchodní společnosti dospěl k závěru, že kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti v ní označené, které měl nabýt v důsledku spáchání citovaného trestného činu obviněný V. N. do svého vlastnictví, je absolutně neplatným právním úkonem podle §39 občanského zákoníku.
Postupem soudu prvního stupně v adhezním řízení a rozhodnutím odvolacího soudu, který z podnětu odvolání obviněných neodstranil uvedenou vadu, došlo podle ministra spravedlnosti k porušení zákona v neprospěch obviněných, neboť při správném použití ustanovení §228 a §229 tr. řádu by přicházelo v úvahu odkázat poškozenou obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona a aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006, ve výroku o náhradě škody, a to v rozsahu, v němž byla obviněným V. N. a R. N. podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., částku ve výši 2 036 625,45 Kč. Dále ministr spravedlnosti navrhl zrušit i další rozhodnutí obsahově navazující na zmíněný výrok rozsudku, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbydou podkladu. Současně ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dále postupoval podle §271 odst. 2 tr. řádu a aby poškozenou obchodní společnost odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal v rozsahu vyplývajícím z ustanovení §267 odst. 3, 5 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 23/2008, jakož i příslušnou část řízení, které mu předcházelo, zejména pak výrok o náhradě škody učiněný podle §228 odst. 1 tr. řádu ve vztahu k obviněným V. N. a R. N. v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nebyl porušen zákon.
K argumentaci ministra spravedlnosti použité ve stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud uvádí následující. Jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 2/1996 Sb. rozh. tr.), k přezkoumání a posouzení zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí i správnosti předcházejícího řízení přistupuje Nejvyšší soud při projednávání stížnosti pro porušení zákona na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného pravomocného rozhodnutí (ex tunc). Zákon v případě této části řízení o stížnosti pro porušení zákona nikde nepřipouští tzv. nova, tj. nové skutečnosti a důkazy, které vyšly najevo až po pravomocném skončení věci. V obecné rovině tedy platí, že pro zjištění, zda byl rozhodnutím napadeným stížností pro porušení zákona nebo v řízení mu předcházejícím skutečně porušen zákon, je východiskem skutkový a právní stav existující v době, kdy bylo učiněno napadené rozhodnutí. Případné nové skutečnosti a důkazy, které vyjdou ve věci najevo teprve později po právní moci určitého rozhodnutí, mohou být důvodem pro obnovu řízení podle §277 a násl. tr. řádu.
V trestní věci obviněných V. N. a R. N. to znamená, že pokud Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 C 14/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 17 Co 366/2009, v řízení o určovací žalobě rozhodl, že vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem označeného dílčího útoku trestného činu zpronevěry spáchaného obviněnými V. N. a R. N. (skutek popsaný pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), je poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., a učinil tak až po vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku v trestní věci těchto obviněných, jedná se o novou skutečnost, kterou by bylo možné zohlednit jen v rámci řízení o povolení obnovy podle §278 odst. 1 věty první tr. řádu. V době rozhodování soudů nižších stupňů v trestní věci obviněných však taková nová skutečnost nevyvstala, jelikož Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem, který obsahuje dotčený výrok o náhradě škody, dne 28. 12. 2007 a Vrchní soud v Praze rozhodl o odvoláních obviněných dne 9. 7. 2008, takže ani jeden z těchto soudů nemohl logicky vzít v úvahu shora citovaná rozhodnutí o určení vlastnictví vydaná v občanskoprávním řízení až ve dnech 18. 6. 2009 a 20. 1. 2010. Proto bylo povinností soudů nižších stupňů rozhodujících v trestní věci obou obviněných učinit výrok o náhradě škody podle §228 odst. 1 části věty za středníkem tr. řádu. Podle tohoto ustanovení totiž soud musí rozhodnout o povinnosti obviněného nahradit majetkovou škodu způsobenou trestným činem poškozenému, pokud tomu nebrání zákonná překážka a je-li škoda součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebyla-li taková škoda dosud uhrazena. Výrok Krajského soudu v Hradci Králové spočívající v uložení povinnosti obviněných V. N. a R. N. podle §228 odst. 1 tr. řádu k náhradě škody, kterou způsobili skutky popsanými pod body 2. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a posouzenými jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. (obviněný V. N.), resp. podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (obviněný R. N.), byl podle názoru Nejvyššího soudu v době, kdy rozhodoval Vrchní soud v Praze jako odvolací soud, správný a odpovídající zákonu. Součástí popisu zmíněných skutků je přitom i výše škody způsobené trestným činem zpronevěry poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., a to v částce 391 570,45 Kč (skutek pod bodem 2. výroku o vině) a v částce 1 645 055,- Kč (skutek pod bodem 3. výroku o vině). Jmenovaná poškozená obchodní společnost pak uplatnila nárok na náhradu této škody včas a řádně, jeho přiznání nebránila žádná zákonná překážka a v době rozhodování soudů nižších stupňů v této trestní věci nebyla uvedená škoda ani zčásti uhrazena.
Vzhledem ke všem popsaným skutečnostem tedy nemohly soudy nižších stupňů rozhodující v trestním (adhezním) řízení o nároku na náhradu škody porušit zákon způsobem, který jim vytýká ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona. Naopak, kdyby za situace, která zde byla v době vydání napadených rozhodnutí, soudy neučinily v adhezním řízení výrok o náhradě škody, jehož zákonnost zpochybňuje stížnost pro porušení zákona, jednaly by v rozporu s ustanovením §228 odst. 1 části věty za středníkem tr. řádu.
Na druhé straně je ovšem zřejmé, že poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., nemůže za uvedeného stavu dosáhnout dvojího plnění, tj. jak vydání předmětných nemovitostí, ohledně nichž bylo určeno vlastnické právo poškozené rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 C 14/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 17 Co 366/2009, tak i náhrady škody způsobené trestným činem zpronevěry týkajícím se těchže nemovitostí na podkladě výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu učiněného v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 23/2008. Tomu chtěl patrně zabránit ministr spravedlnosti podanou stížností pro porušení zákona, v níž mimo jiné navrhl zrušit právě tento výrok o náhradě škody. Jak totiž vyplývá z popisu skutku obsaženého pod bodem 3. ve výroku o vině ve zmíněném rozsudku soudu prvního stupně vydaném v trestním řízení, trestným činem zpronevěry byla způsobena škoda tím, že obvinění V. N. a R. N. převedli kupní smlouvou vlastnické právo k nemovitým věcem (pozemkům) z poškozené obchodní společnosti Statek D., spol. s r. o., na obviněného V. N. jako fyzickou osobu. Přitom shora citovanými rozsudky vydanými v občanskoprávním řízení bylo konstatováno, že navzdory takovému převodu je jmenovaná obchodní společnost nadále vlastníkem předmětných nemovitostí.
Kdyby se tedy poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., i přes zmíněné skutečnosti domáhala plnění na podkladě výroku o náhradě škody obsaženého v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 6 T 8/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 5 To 23/2008, podle názoru Nejvyššího soudu by bylo možné zabránit dvojímu plnění např. návrhem obviněných na zastavení výkonu rozhodnutí s poukazem na některý ze zákonných důvodů [třeba podle §268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů]. Takový postup by přicházel v úvahu, pokud by se zjistilo, že na podkladě rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 3 C 14/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 17 Co 366/2009, vydaných v řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, které byly předmětem trestného činu zpronevěry spáchaného obviněnými, se poškozená obchodní společnost Statek D., spol. s r. o., již ujala výkonu svých vlastnických práv, a tím byl dosažen účel sledovaný výrokem o povinnosti obviněných k náhradě škody způsobené trestným činem, o níž bylo rozhodnuto napadeným výrokem rozsudku vydaného v trestním (adhezním) řízení, tj. zaniklo-li právo na náhradu škody splněním v podobě vydání (resp. i vyklizení) předmětných nemovitostí poškozené obchodní společnosti. Uvedené deklaratorní rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení by zde proto bylo důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí vydaného v trestním (adhezním) řízení, neboť jmenovaná obchodní společnost nemůže obdržet dvojí plnění jak v podobě vrácení zpronevěřených nemovitých věcí, tak i v poskytnutí peněžité náhrady za ně. Navíc v případě neoprávněného duplicitního plnění ve prospěch poškozené obchodní společnosti by na její straně došlo k bezdůvodnému obohacení, jehož vydání se lze domáhat s poukazem na ustanovení §451 a násl. občanského zákoníku.
Na podkladě všech popsaných skutečností Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona není důvodná. Proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Podle §274 mohl Nejvyšší soud o stížnosti pro porušení zákona rozhodnout v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný další opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y