ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.34.2009:94
sp. zn. 6 Ads 34/2009 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci
žalobce: S. M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí,
se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2006,
č. j. KUOK 86614/2006, sp. zn. KÚOK/80238/2006/OSV - DS/7025/SD - 154, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2009,
č. j. 38 Cad 27/2006 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne přiznáv á .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou dne 26. 1. 2009 se žalobce S. M. (dále jen „stěžovatel“)
domáhá zrušení shora označeného usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl jeho žádost o
změnu ustanoveného advokáta.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 21. 8. 2006 se žalobce domáhal
zrušení výše označeného rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje. Žalovaný jím zamítl
odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, ze dne 19. 7. 2006,
č. j. 2006/10172/SP - MUZB, jímž nebyla stěžovateli přiznána dávka sociální péče. Stěžovatel
v žalobě požádal o ustanovení zástupce, a to advokáta Tomáše Sokola z Prahy. Krajský soud
mu vyhověl jen částečně; usnesením ze dne 14. 4. 2008, č. j. 38 Cad 27/2006 - 40, mu ustanovil
zástupcem pro řízení JUDr. Milana Janíčka, se sídlem Slovanská 21, Šumperk. Proti tomuto
usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne
30. 10. 2008, č. j. 6 Ads 77/2008 - 75. Nato stěžovatel adresoval krajskému soudu žádost ze dne
29. 12. 2008, v níž žádal o změnu ustanoveného zástupce pro řízení; navrhl, aby mu byl
ustanoven místo JUDr. Janíčka zástupcem pro řízení JUDr. Vít Vohánka, advokát z Prahy.
Krajský soud napadeným usnesením stěžovatelův návrh zamítl, neboť usnesením ze dne
14. 4. 2008, č. j. 38 Cad 27/2006 - 40, ustanovil JUDr. Janíčka z důvodu procesní ekonomie,
žádost ze dne 29. 12. 2008 pak stěžovatel nijak nekonkretizoval. Krajský soud ji tedy shledal
nedůvodnou.
V nyní projednávané kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že důvodem pro změnu
jeho ustanoveného zástupce je skutečnost, že JUDr. Janíček jej podvedl a jedná v rozporu zájmu
stěžovatele.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti podle ust. §102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost podal včas
(ust. §106 odst. 1 s. ř. s.) a uplatňuje v ní přípustné důvody podřaditelné pod ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být účastník pro řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem, nemá-li sám vysokoškolské vzdělání nebo jej osoba s takovým vzděláním
zastupuje. Ovšem v řízení o kasační stížnosti, v níž stěžovatel brojí proti rozhodnutí o ustanovení
(či neustanovení) právního zástupce, by bylo nelogické na naplnění této podmínky řízení trvat,
protože by se jednalo o řetězení téhož problému (k tomu srov. ustálenou judikaturu Nejvyššího
správního soudu, z poslední doby např. č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz), Nejvyšší správní
soud proto tento nedostatek pominul a v řízení pokračoval. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu
za zastupování v takovém případě platí stát.
Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv
osobě, která splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a u níž je takové ochrany
třeba. Zmíněné ustanovení ovšem garantuje právě a pouze poskytnutí odborného zastoupení
některou z osob s právnickým vzděláním, jíž může být i advokát, nezakládá v žádném případě
právo na ustanovení konkrétního zástupce.
Napadené usnesení krajského soudu je výsledkem řízení, v němž stěžovatel navrhl
již ustanoveného zástupce zbavit povinnosti zastupování a ustanovit zástupce jiného,
podle jeho soudu vhodnějšího. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že shora uvedený závěr,
že právo na právní pomoc neznamená právo na zastoupení konkrétní osobou, v tomto případě
platí ještě silněji. Stěžovatel totiž toto řízení vyvolal ihned po doručení rozsudku Nejvyššího
správního soudu, jímž byla jeho předchozí kasační stížnost obdobného obsahu zamítnuta
(rozsudek mu byl doručen 8. 12. 2008 a návrh je datován k 29. 12. 2008). V tomto následném
řízení pak tvrdil, že JUDr. Janíček jej podvedl a neřídil se jeho pokyny. Jak uvedl již krajský soud
v napadeném usnesení, tato svá tvrzení však nijak nedoložil. K tomu Nejvyšší správní soud
ještě dodává, že v soudním spise není založen jediný úkon (či úřední záznam o úkonu učiněném
osobně) JUDr. Janíčka, kterým by měl stěžovatelova práva v řízení poškodit. Nejvyšší správní
soud tak musí souhlasit s názorem krajského soudu, že v jednání stěžovatele lze vidět spíše pokus
o zneužití dobrodiní zákona. Nejvyšší správní soud tedy neshledal stěžovatelovu námitku
důvodnou.
Konečně pak Nejvyšší správní soud znovu uvádí, že postup krajského soudu,
kterým ustanovil zástupce z řad advokátů, jenž má sídlo v obvodu tohoto krajského soudu
a též v městě blízkém bydlišti stěžovatele, považuje za vhodný. JUDr. Vohánka, jenž sice
stěžovatele též v některých jeho sporech zastupuje (což je Nejvyššímu správnímu soudu známo
z jeho úřední činnosti), sídlí v Praze. Je pravdou, že stěžovatele v některých sporech zastupuje
(na základě ustanovení soudem), avšak jedná se o spory vedené u Městského soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud má tedy i z tohoto pohledu zato, že rozhodnutí krajského soudu není
v rozporu se zákonem nebo judikaturou správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu z 15. 2. 2006, č. j. 3 Ads 88/2005 - 54, na nějž stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje).
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou
a jako takovou ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující
rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. března 2009
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu