Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25.03.2009, sp. zn. 6 Ads 34/2009 - 94 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.34.2009:94

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.34.2009:94
sp. zn. 6 Ads 34/2009 - 94 ROZSUDEK Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2006, č. j. KUOK 86614/2006, sp. zn. KÚOK/80238/2006/OSV - DS/7025/SD - 154, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2009, č. j. 38 Cad 27/2006 - 81, takto: I. Kasační stížnost se zamít á . II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne přiznáv á . Odůvodnění: Kasační stížností podanou dne 26. 1. 2009 se žalobce S. M. (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl jeho žádost o změnu ustanoveného advokáta. Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 21. 8. 2006 se žalobce domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje. Žalovaný jím zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu v Zábřehu, ze dne 19. 7. 2006, č. j. 2006/10172/SP - MUZB, jímž nebyla stěžovateli přiznána dávka sociální péče. Stěžovatel v žalobě požádal o ustanovení zástupce, a to advokáta Tomáše Sokola z Prahy. Krajský soud mu vyhověl jen částečně; usnesením ze dne 14. 4. 2008, č. j. 38 Cad 27/2006 - 40, mu ustanovil zástupcem pro řízení JUDr. Milana Janíčka, se sídlem Slovanská 21, Šumperk. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 30. 10. 2008, č. j. 6 Ads 77/2008 - 75. Nato stěžovatel adresoval krajskému soudu žádost ze dne 29. 12. 2008, v níž žádal o změnu ustanoveného zástupce pro řízení; navrhl, aby mu byl ustanoven místo JUDr. Janíčka zástupcem pro řízení JUDr. Vít Vohánka, advokát z Prahy. Krajský soud napadeným usnesením stěžovatelův návrh zamítl, neboť usnesením ze dne 14. 4. 2008, č. j. 38 Cad 27/2006 - 40, ustanovil JUDr. Janíčka z důvodu procesní ekonomie, žádost ze dne 29. 12. 2008 pak stěžovatel nijak nekonkretizoval. Krajský soud ji tedy shledal nedůvodnou. V nyní projednávané kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že důvodem pro změnu jeho ustanoveného zástupce je skutečnost, že JUDr. Janíček jej podvedl a jedná v rozporu zájmu stěžovatele. Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti podle ust. §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jens. ř. s.“), kasační stížnost podal včas (ust. §106 odst. 1 s. ř. s.) a uplatňuje v ní přípustné důvody podřaditelné pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být účastník pro řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, nemá-li sám vysokoškolské vzdělání nebo jej osoba s takovým vzděláním zastupuje. Ovšem v řízení o kasační stížnosti, v níž stěžovatel brojí proti rozhodnutí o ustanovení (či neustanovení) právního zástupce, by bylo nelogické na naplnění této podmínky řízení trvat, protože by se jednalo o řetězení téhož problému (k tomu srov. ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, z poslední doby např. č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud proto tento nedostatek pominul a v řízení pokračoval. Kasační stížnost je tedy přípustná. Podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování v takovém případě platí stát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a u níž je takové ochrany třeba. Zmíněné ustanovení ovšem garantuje právě a pouze poskytnutí odborného zastoupení některou z osob s právnickým vzděláním, jíž může být i advokát, nezakládá v žádném případě právo na ustanovení konkrétního zástupce. Napadené usnesení krajského soudu je výsledkem řízení, v němž stěžovatel navrhl již ustanoveného zástupce zbavit povinnosti zastupování a ustanovit zástupce jiného, podle jeho soudu vhodnějšího. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že shora uvedený závěr, že právo na právní pomoc neznamená právo na zastoupení konkrétní osobou, v tomto případě platí ještě silněji. Stěžovatel totiž toto řízení vyvolal ihned po doručení rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla jeho předchozí kasační stížnost obdobného obsahu zamítnuta (rozsudek mu byl doručen 8. 12. 2008 a návrh je datován k 29. 12. 2008). V tomto následném řízení pak tvrdil, že JUDr. Janíček jej podvedl a neřídil se jeho pokyny. Jak uvedl již krajský soud v napadeném usnesení, tato svá tvrzení však nijak nedoložil. K tomu Nejvyšší správní soud ještě dodává, že v soudním spise není založen jediný úkon (či úřední záznam o úkonu učiněném osobně) JUDr. Janíčka, kterým by měl stěžovatelova práva v řízení poškodit. Nejvyšší správní soud tak musí souhlasit s názorem krajského soudu, že v jednání stěžovatele lze vidět spíše pokus o zneužití dobrodiní zákona. Nejvyšší správní soud tedy neshledal stěžovatelovu námitku důvodnou. Konečně pak Nejvyšší správní soud znovu uvádí, že postup krajského soudu, kterým ustanovil zástupce z řad advokátů, jenž má sídlo v obvodu tohoto krajského soudu a též v městě blízkém bydlišti stěžovatele, považuje za vhodný. JUDr. Vohánka, jenž sice stěžovatele též v některých jeho sporech zastupuje (což je Nejvyššímu správnímu soudu známo z jeho úřední činnosti), sídlí v Praze. Je pravdou, že stěžovatele v některých sporech zastupuje (na základě ustanovení soudem), avšak jedná se o spory vedené u Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud má tedy i z tohoto pohledu zato, že rozhodnutí krajského soudu není v rozporu se zákonem nebo judikaturou správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 15. 2. 2006, č. j. 3 Ads 88/2005 - 54, na nějž stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje). Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou a jako takovou ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 25. března 2009 JUDr. Milada Tomková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:25.03.2009
Číslo jednací:6 Ads 34/2009 - 94
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Rozsudek
zamítnuto
Účastníci řízení:Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:C
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.34.2009:94
Staženo pro jurilogie.cz:04.05.2024