ECLI:CZ:NSS:2007:6.ADS.4.2007
sp. zn. 6 Ads 4/2007 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: L. J., zastoupena JUDr. Branislavem Renkerem, advokátem, se sídlem
Hybernská 9, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 13. 9. 2006, č. j. 42 Cad 135/2006 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. České správě sociálního zabezpečení se n epři znáv á náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu JUDr. Branislavu Renkerovi,
se př i zná vá odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1300 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Praze zastavil řízení o žalobě
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 3. 2006, č. X, kterým byla
žalobkyni zamítnuta žádost o částečný invalidní důchod. Soud při svém postupu vyšel ze
skutečnosti, že žalobkyně při jednání dne 13. 9. 2006 do protokolu uvedla, že má nové
lékařské nálezy, nechce se dále soudit a bere žalobu zpět.
Usnesení o zastavení řízení napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížností, ve které uvádí, že žalobu nevzala zpět, ale žádala o odročení soudu a o nové
prošetření OSSZ. Trvá na tom, aby jí byl důchod vrácen zpětně od února 2004, kdy jí byl
odebrán. Stěžovatelce byl na její žádost usnesením ustanoven zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje, že není právně znalá a nezná
rozdíl mezi odročením a zpětvzetím žaloby. Dále uvádí, že z protokolu o jednání vyplývá,
že účastníci jednání nebyli poučeni o svých procesních právech. Proto je napadené usnesení
nezákonné.
Krajský soud po podání kasační stížnosti postupoval ve smyslu §108 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a předložil kasační stížnost
s příslušnými spisy Nejvyššímu správnímu soudu.
Kasační stížnost lze v případě rozhodnutí o zastavení řízení podat pouze z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud je přitom podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. při přezkumu vázán
rozsahem a důvody kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu kasační stížnosti usnesení Krajského
soudu v Praze a shledal, že kasační stížnost není důvodná.
V protokole o jednání ze dne 13. 9. 2006 je uvedeno následující (citace): „žalobkyně
uvádí: můj zdravotní stav se zhoršil, mám nové lékařské nálezy ze září 2006. Po vysvětlení,
že doba rozhodná, k níž se posuzuje zdravotní stav je v březnu 2006, nechci se dále soudit
a žalobu beru zpět. Podám novou žádost o částečný invalidní důchod.“ V daném případě
je nutno konstatovat, že projev vůle stěžovatelky je jednoznačný a není důvod pochybovat
o tom, jak byl zaprotokolován. Stěžovatelka může kdykoli podat novou žádost o invalidní
důchod. Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět. Pouze pokud šlo o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko
zpětvzetí návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí. V daném případě se o společný
návrh více osob nejednalo. Postup soudu tedy nebyl shledán nezákonným.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že z protokolu o jednání vyplývá, že účastníci
jednání nebyli poučeni o svých procesních právech. V daném případě je z citovaného
protokolu zřejmé, že soud poskytl stěžovatelce při jednání vysvětlení týkající se doby
rozhodné pro posouzení zdravotního stavu, a že po tomto vysvětlení stěžovatelka dospěla
k závěru, že se již nechce dále soudit. Projev vůle, že se již „nechce dále soudit“ je natolik
srozumitelný, že ani pro laika nevzbuzuje pochyby o právních důsledcích (zastavení řízení),
a nedostatečnost v poučení o právech tak lze shledávat jen velmi stěží.
Nejvyšší správní soud tedy po posouzení námitek uplatněných v kasační stížnosti
uzavírá, že neshledal nezákonnost rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Z těchto důvodu
Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatelka ve věci úspěch neměla, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. a contrario). Právo úspěšné České správy sociálního zabezpečení
na náhradu nákladů řízení je pak v projednávané věci ze zákona vyloučeno (§60 odst. 2
s. ř. s.).
Stěžovatelce byl k ochraně jejích zájmů pro řízení o kasační stížnosti ustanoven
zástupcem advokát JUDr. Branislav Renker. Uvedený advokát podal dne 8. 7. 2007
vyúčtování za poskytnuté úkony právních služeb podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
V tomto vyúčtování požadoval odměnu za 4 úkony právní služby, a to za ustanovení, převzetí
a přípravu právního zastoupení, studium spisu, doplnění kasační stížnosti a následnou právní
poradu v celkové částce 2000 Kč (při částce 500 Kč za jeden úkon právní služby). Dále
uplatnil náhradu hotových výdajů v částce 1200 Kč. Podle §11 odst. 1 advokátního tarifu
náleží mimosmluvní odměna za každý z úkonů právní služby v uvedeném ustanovení
uvedených. Podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu náleží odměna za první poradu
s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem.
Ustanovený advokát sice netvrdí, že se uskutečnila první porada se stěžovatelkou,
což je podmínkou přiznání odměny za uvedený úkon, Nejvyšší správní soud však vyšel
z toho, že v tomto případě lze výjimečně první poradu se stěžovatelkou nahradit studiem
spisu, k němuž prokazatelně došlo. Samotné studium spisu přitom není takovým úkonem,
za který náleží odměna podle §11 odst. 1 advokátního tarifu. Podání písemného doplnění
kasační stížnosti z 28. 11. 2006 pak je úkonem, za který náleží advokátu odměna podle §11
odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Ustanovený zástupce nevysvětluje, k čemu sloužila
porada se stěžovatelkou ze dne 3. 12. 2006, k níž došlo až po podání doplnění kasační
stížnosti, především však neuvádí, že by tato porada přesahovala jednu hodinu,
což je podmínkou přiznání odměny za tento úkon podle §11 odst. 1 písm. c) advokátního
tarifu. Ustanovenému advokátovi tak byla přiznána odměna za dva úkony právní služby,
což spolu s náhradou hotových výdajů v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby (§13
odst. 3 advokátního tarifu) činí celkem částku 1600 Kč, která byla ustanovenému advokátovi
přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. března 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu
OPRAVNÉ USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou JUDr. Bohuslavem Hnízdilem v právní věci
žalobkyně: L. J., zastoupena JUDr. Branislavem Renkerem, advokátem, se sídlem
Hybernská 9, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 13. 9. 2006, č. j. 42 Cad 135/2006 - 14,
takto:
Bod III. výroku rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007,
č. j. 6 Ads 4/2007 - 39, správně zní: „Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu
JUDr. Branislavu Renkerovi, se při znává odměna za zastupování v řízení o kasační
stížnosti ve výši 1600 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“
Odůvodnění:
V písemném vyhotovení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007,
č. j. 6 Ads 4/2007 - 38, bylo nedopatřením v bodě III. výroku tohoto rozsudku uvedeno,
že ustanovenému zástupci žalobce, advokátu JUDr. Branislavu Renkerovi, se přiznává
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1300 Kč. Ustanovenému zástupci
přitom byla přiznána odměna za 2 úkony právní služby (při částce 500 Kč za jeden úkon
právní služby), kdy ke každému úkonu náleží režijní paušál stanovený podle §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif) v částce 300 Kč. Správně tedy měla být celková výše
odměny ustanoveného zástupce 1600 Kč, nikoliv 1300 Kč, která byla uvedena nesprávně
ve výroku rozsudku.
Podle §54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, předseda senátu
opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti.
Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení. V daném případě došlo k chybnému
uvedení výše odměny ustanoveného advokáta, tato zjevná nesprávnost byla proto napravena
opravným usnesením.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2007
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu