ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.43.2009:133
sp. zn. 6 Ads 43/2009 - 133
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
v řízení o kasačních stížnostech žalobce a ustanovené advokátky žalobce Mgr. Dagmar Rezkové
Dřímalové proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2009, č. j. 3 Cad 5/2006 - 76,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamít a jí.
II. Žalovanému se nepři znáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2009, č. j. 3 Cad 5/2006 - 76, byla
zástupkyní žalobce pro řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí městského soudu ze dne
1. 10. 2008, č. j. 3 Cad 5/2006 - 51, kterým bylo odmítnuto podání žalobce ve věci návrhu
na zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2006, č. j. 2006/2245 - 212, ustanovena
Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová, advokátka, se sídlem Muchova 223/9, Praha 6.
Proti tomuto usnesení podala ustanovená zástupkyně Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová
(dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost. V podání ze dne 27. 1. 2009 adresovaném
Městskému soudu v Praze, které bylo tomuto soudu městskému doručeno 28. 1. 2009, žádá,
aby její ustanovení zástupkyní žalobce bylo zrušeno podle §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, v platném znění. Stěžovatelka uvádí, že žalobci byla jako zástupkyně ustanovena
i v jiných právních věcech, kdy žalobce s ní ve většině případů odmítl jakkoliv komunikovat,
zpravidla nereagoval ani na její dopisy a pokud reagoval, tak obsah jeho písemností byl
svým způsobem vyhrožující. V této souvislosti odkazuje na věc vedenou u městského soudu
pod sp. zn. 1 Cad 50/2005, ve které byla rovněž ustanovena témuž žalobci zástupkyní a dokládá
kopii dopisu od žalobce ze dne 8. 4. 2008, v němž jmenovaný uvádí, že ji jako zástupkyni odmítá,
že jej tedy nezastupuje, má požádat soud o zrušení povinnosti právního zastupování,
neboť v této i ostatních právních věcech žalobce zastupuje JUDr. Vít Vohánka. Zároveň žalobce
uvádí, že bude-li jednáno proti jeho osobě a on tak bude poškozen, podá proti advokátce žalobu
na ochranu osobnosti. S odkazem na uváděné skutečnosti v dopise žalobce ze dne 8. 4. 2008
se ustanovená advokátka pro řízení ve věci sp. zn. 3 Cad 5/2006 domnívá, že je takto naplněno
ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, kdy pociťuje,
že žalobce nemá ke své zástupkyni důvěru a zároveň neposkytuje potřebnou součinnost,
aby mohly být účinně hájeny jeho zájmy a práva.
V zákonné lhůtě rovněž podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
téměř nečitelného obsahu, v níž nesouhlasí s ustanovením advokátky Mgr. Dagmar Rezkové
Dřímalové, a žádá zrušení usnesení krajského soudu, které napadl kasační stížností. Současně
žádá, aby mu byl ustanoven advokát JUDr. Vít Vohánka.
Kasační stížnosti stěžovatelé opírají, jak lze dovodit z obsahu jejich podání, o důvod
vymezený v ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelé proto navrhují, aby Nejvyšší správní
soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil.
Vyjádření žalovaného ke kasačním stížnostem nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu přezkoumal v souladu
s ust. §109 odst. 2, 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili ve svých
kasačních stížnostech. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnosti nejsou důvodné.
O kasačních stížnostech Nejvyšší správní soud usoudil následovně:
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. může navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, předseda senátu na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí
faktické a odborně fundované ochrany práv osobě, která by jinak měla být osvobozena
od soudních poplatků a u níž je takové ochrany třeba, jinak měla být osvobozena od soudních
poplatků a u níž je takové ochrany třeba, neboť jen tak lze v kvalifikovaných případech
(za splnění §35 odst. 8 s. ř. s.) dostát zásadě rovnosti, jež se promítá v zákonem výslovně
vyjádřené zásadě rovného postavení účastníků podle §36 odst. 1 s. ř. s. Má-li být
tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo stěžovatele na odborné zastoupení
osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko právem
na zástupce, jímž může být i advokát, nikoli však právem na konkrétního zástupce, kterého osoba
navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje.
V daném případě městský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že byly splněny podmínky
shora citovaného §35 odst. 8 s. ř. s., a proto soud rozhodl o ustanovení advokátky Mgr. Dagmar
Rezkové Dřímalové, a nikoliv stěžovatelem požadovaného JUDr. Víta Vohánku, advokáta,
se sídlem v Praze.
Na výše uvedeném závěru pak nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelka
ke svému ustanovení zástupkyní namítá, že žalobci byla jako zástupkyně ustanovena i v jiných
právních věcech, kdy žalobce s ní ve většině případů odmítl jakkoliv komunikovat, zpravidla
nereagoval ani na její dopisy a pokud reagoval, tak obsah jeho písemností byl svým
způsobem vyhrožující a v této souvislosti odkazuje na věc vedenou u městského soudu
pod sp. zn. 1 Cad 50/2005, v níž byla rovněž ustanovena témuž žalobci zástupkyní a následně
na základě své žádosti zproštěna povinnosti v této věci žalobce zastupovat.
Předpokladem úspěšné kasační stížnosti je prokazatelné pochybení ze strany městského
soudu při posuzování žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro řízení. V daném případě
však nelze v tomto směru soudu cokoli vytknout. Soud není povinen preventivně zjišťovat,
zda ustanovená advokátka považuje narušení důvěry ze strany stěžovatele, což bylo důvodem
zproštění zastupování v odkazované právní věci sp. zn. 1 Cad 50/2005, za důvod pro své
neustanovení zástupkyní žalobce v souzené věci sp. zn. 3 Cad 5/2006; takovouto povinnost
soudu nelze dovodit. Advokát je oprávněn odmítnout poskytnutí právních služeb jen z důvodů,
které jsou taxativně uvedeny v §18 až §20 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona
č. 21/1999 Sb.
Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá tak, že pokud ustanovené
advokátce brání objektivní důvody zastupovat žalobce, může požádat městský soud o zproštění
zastupování, jak již učinila ve svém podání ze dne 27. 1. 2009, a o její žádosti rozhodne příslušný
Městský soud v Praze ve smyslu platné právní úpravy po rozhodnutí Nevyššího správního soudu
o kasačních stížnostech proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2009,
č. j. 3 Cad 5/2006 - 76.
Dále Nejvyšší správní soud usoudil o kasační stížnosti stěžovatele
takto:
Jak již bylo opakovaně judikováno, právo žalobce na odborné zastoupení osobou
s právnickým vzděláním v řízení před soudem je toliko právo na zástupce, jímž může
být i advokát, nikoli však právo na konkrétního zástupce, kterého žalobce označil
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. 6 Ads 64/2005 - 25,
publ. pod č. 1372/2007 Sb. NSS). Ustanovil-li městský soud žalobci na základě jeho návrhu
zástupce z řad advokátů, pak tak učinil v souladu s právní úpravou a návrh žalobce, aby usnesení
o ustanovení advokátky Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové bylo zrušeno a aby mu byl ustanoven
zástupcem advokát JUDr. Vohánka, tedy není důvodný.
Nejvyššímu správnímu soudu je známo z jeho rozhodovací činnosti, že u Městského
soudu v Praze je vedeno na desítky sporů ve věci stěžovatele. Požaduje-li pak v nich zastoupení
advokátem, je logické a racionální, pokud soud zastupováním ex officio v tolika věcech nezatíží
jednoho a téhož advokáta (v podstatě by tak v ostatním zablokoval nebo přinejmenším
podstatně omezil výkon jeho praxe) a namísto toho zastupování rozmělní mezi advokátů několik.
Má-li tedy stěžovatel za to, že ustanovení advokátky Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové je
nezákonné případně že mu lze vytknout jakoukoli jinou nesprávnost, jež by se stěžovatele dotkla
na jeho právech, Nejvyšší správní soud tomuto tvrzení nepřisvědčuje.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení netrpí vadou podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační stížnosti
proto podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka i stěžovatel, kteří nebyli v řízení úspěšní, nemají právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s řízením o
kasační stížnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud mu proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu