ECLI:CZ:NSS:2014:6.ADS.56.2014:15
sp. zn. 6 Ads 56/2014 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje
JUDr. Karla Šimky a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce:
T. J., zastoupeného Mgr. Jakubem Vepřekem, advokátem, se sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava -
Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2012, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2014, č. j. 18 Ad
2/2013 - 83,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Jakuba Vepřeka se u r č u je částkou 1.573 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí krajského soudu
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 2. 2014, č. j. 18 Ad 2/2013 - 83, zamítl
žalobu, kterou žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 11. 2012,
č. j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla námitky stěžovatele a potvrdila své rozhodnutí ze
dne 7. 8. 2012, č. j. X, kterým zamítla žádost stěžovatele o invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ust. §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení Ostrava ze dne 11. 7. 2012 stěžovatel není invalidní a z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20 %.
[2] V odůvodnění napadeného rozsudku vyšel krajský soud ze závěru odborného lékařského
posouzení, které vyžádal od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště
Ostrava (dále také jen „posudková komise“). V tom posudková komise stanovila míru poklesu
pracovní schopnosti stěžovatele 10 % a toto hodnocení zvýšila pro vertebrogenní potíže
o dalších 10 %, tj. celkem o 20 %. K námitkám stěžovatele podala tatáž posudková komise
doplňující posudek ze dne 15. 1. 2014, ve kterém se zabývala nálezem cysty v oblasti mozečku
stěžovatele. V tomto doplňujícím posudku setrvala na závěru o rozhodující příčině zdravotních
problémů stěžovatele i výši poklesu jeho pracovní schopnosti. Krajský soud na základě výše
uvedeného dospěl k závěru, že stěžovatel k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl invalidní;
podle ust. §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je totiž pojištěnec invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 %.
II. Kasační stížnost stěžovatele a vyjádření žalované k ní
[3] V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil stěžovatel důvody
podle ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Namítá, že řízení před žalovanou je zatíženo vadou,
pro kterou měl krajský soud rozhodnutí žalované zrušit. Žalovaná se totiž v námitkovém řízení
vůbec nevypořádala s uváděnými problémy stěžovatele s páteří. Námitkové řízení bylo doplněno
pouze o jedinou lékařskou zprávu, a to propouštěcí zprávu z traumatologie Fakultní nemocnice
Ostrava, aniž by si žalovaná vyžádala další lékařské zprávy vztahující se k problémům stěžovatele
s páteří. Toliko uzavřela, že stěžovatel má bolestivý syndrom hrudní páteře, aniž by se zabývala
původem bolesti a tím, zda nejde o rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele. O nepřesvědčivosti rozhodnutí žalované svědčí i to, že v rámci řízení o žádosti
o invalidní důchod žalovaná nechala vypracovat dne 11. 7. 2012 posudek o invaliditě, podle
něhož je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele zdravotní
postižení uvedené v kapitole XV., odd. B, položka 9, písm. a) přílohy l k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., tedy postižení končetin - lehké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů
nebo končetin. Dne 6. 3. 2012, tedy jen o 4 měsíce dříve, byl posudkovým lékařem žalované
vypracován posudek o invaliditě, podle kterého je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položka 2a
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tedy vrozené nebo získané deformity páteře s poruchou
statiky a dynamiky páteře, občasné kořenové dráždění, ztížení dlouhodobé chůze, stání, sezení,
ohýbání, zachování schopnosti zvládat běžné zatížení, některé denní aktivity vykonávány
s obtížemi. Tato změna nebyla patřičně zdůvodněna.
[4] Dále stěžovatel namítá, že posudky, které byly vypracovány žalovanou v průběhu řízení
o žádosti o invalidní důchod, i posudek a jeho doplnění vypracované v řízení před krajským
soudem neodpovídají skutečnému zdravotnímu stavu stěžovatele. Stanovení míry poklesu
pracovní neschopnosti je zcela neadekvátní. Ani posudek vypracovaný v řízení před krajským
soudem se nevypořádal s tím, proč došlo ke změně rozhodující příčiny nepříznivého zdravotního
stavu stěžovatele. Tím postrádá náležitosti úplnosti a přesvědčivosti. Taktéž chybí odpovídající
posouzení vlivu onemocnění páteře a nálezu cysty na mozečku na pracovní neschopnost
stěžovatele. Byť soud zadal vypracovat doplnění posudku o invaliditě o posouzení nálezu cysty,
k výraznému doplnění posudku fakticky nedošlo. Posudek, včetně jeho doplnění, stejně jako
posudky vypracované v řízení před žalovanou, jsou podle stěžovatele neúplné, nejasné
a nepřesvědčivé. Návrh na vypracování revizního znaleckého posudku byl krajským soudem
zamítnut. Závěrem stěžovatel dodává, že se jeho zdravotní stav neustále zhoršuje. Od počátku
roku 2012 je v pracovní neschopnosti a často je hospitalizován.
[5] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i rozhodnutí
žalované a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel
v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 4, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Ze spisu vyplynulo, že stěžovatel požádal o invalidní důchod dne 16. 5. 2012. Na základě
této žádosti posoudil zdravotní stav stěžovatele lékař pověřený vypracováním posudku
pro Okresní správu sociálního zabezpečení Ostrava dne 11. 7. 2012 se závěrem, že u stěžovatele
nejde o invaliditu žádného stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u něj činí 10 % podle
kapitoly XV, odd. B, položka 9a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. S ohledem na další postižení
zdravotního stavu byla tato hodnota zvýšena podle o 10 %, celkem na 20 %. Rozhodnutím
ze dne 7. 8. 2012 žalovaná žádost stěžovatele o invalidní důchod zamítla. Proti tomuto
rozhodnutí podal stěžovatel námitky, o kterých žalovaná rozhodla žalobou napadeným
rozhodnutím, přičemž vycházela z posudku ze dne 17. 10. 2012, podle kterého činil pokles
pracovní schopnosti stěžovatele podle shodných ustanovení přílohy 1 k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
10 % se z výšením na celkových 20 %. Krajský soud vyžádal odborný lékařský posudek
posudkové komise, která jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu
stěžovatele uvedla lehkou instabilitu levého kolene jako stav po opakovaných plastikách LCA
bez nutnosti používání ortézy - a podle kapitoly XV, odd. B, položky 9a přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb. stanovila míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatele 10 % a toto hodnocení
zvýšila pro vertebrogenní potíže o dalších 10 %, tj. celkem na 20 %. K námitkám stěžovatele
podala tatáž posudková komise doplňující posudek ze dne 15. 1. 2014, ve kterém uzavřela,
že nález cysty v mozku stěžovatele nemá vliv na jeho pracovní schopnosti.
[9] Kasační námitky stěžovatele směřují zejména proti postupu žalované, která podle
stěžovatele nedostatečně zjistila skutkový stav, když vycházela z neúplných podkladových
materiálů a neposoudila všechny zdravotní problémy stěžovatele, a dále i proti obsahu posudku
vypracovaného pro účely řízení před krajským soudem. Těžiště kasační stížnosti tak spočívá
v námitkách neúplného a nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Nejvyšší
správní soud uvádí, že podle jeho konstantní judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS) se jedná
o námitku jiné vady řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní
soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 - 47),
tj. z důvodu nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající v jiné vadě řízení před
soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V tomto
směru totiž krajský soud v řízení o žalobě přezkoumává, často za pomoci odborného lékařského
posudku posudkové komise, zda obstojí nosné důvody a závěry správních orgánů v řízení
o přiznání invalidního důchodu, tedy zda a do jaké míry byla snížena pracovní schopnost
stěžovatele ke dni, kdy bylo vydáno rozhodnutí žalované. Podle §75 odst. 1 s. ř. s. totiž vychází
krajský soud při přezkoumání správního rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který
tu byl v době rozhodování správního orgánu. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
invalidních důchodů je proto nezbytné zjistit, jaký byl zdravotní stav stěžovatele ke dni vydání
napadeného rozhodnutí žalované - a tyto závěry následně přezkoumává i kasační soud.
[10] Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení
soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního
(tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené
rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení;
za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek posudkové komise soud
hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla
být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá
pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.
[11] Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení §7 vyhláška
č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel
posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet
rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení
vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění,
ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti
se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu
pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo
dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle §5 u pojištěnce,
jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec
v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela
mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku
posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti.
[12] V projednávaném případě žalovaná v námitkovém řízení dospěla k jasnému závěru,
že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele je instabilita
levého kolenního kloubu. Vycházela z podkladů a nálezů odborných lékařů z prvostupňového
řízení, které doplnila propouštěcí zprávou z traumatologie Fakultní nemocnice Ostrava. Podklady
využité již pro účely provostupňového řízení lze považovat za aktuální i pro rozhodování
žalované, neboť řízení v prvním stupni předcházelo námitkovému řízení pouze s nevelkou
časovou prodlevou. Doplněná propouštěcí zpráva z traumatologie Fakultní nemocnice Ostrava
sloužila posouzení, zda akutní zhoršení zdravotního stavu po vydání prvostupňového rozhodnutí
lze považovat za dlouhodobé. Pro vydání rozhodnutí žalované dne 9. 11. 2012 tak byla použita
zdravotnická dokumentace ošetřující lékařky ze dne 7. 6. 2012, lékařské zprávy z oborů
gastroenterologie (3. 7. 2012), hematologie (12. 6. 2012), rehabilitace (23. 4. 2012, 13. 6. 2012),
koloprotologie (7. 4. 2009, 2. 6. 2009, 3. 1. 2012, 7. 2. 2012, 6. 3. 2012), traumatologie
(19. 11. 2007, 1. 12. 2008, 23. 1. 2012, 13. 3. 2012, 16. 3. 2012, 20. 3. 2012, 26. 3, 2012), z centra
léčby bolesti (10. 11. 2011, 9. 2. 2012, 10. 5. 2012) a propouštěcí zprávy z Fakultní nemocnice
Ostrava (31. 5. 2012, 15. 9. 2012). Vedle toho byl dne 17. 10. 2012 vypracován žalovanou
posudek o invaliditě.
[13] Závěry námitkového řízení ani závěry odborného lékařského posudku v řízení před
krajským soudem nejsou v podstatném rozporu s posudkem ze dne 6. 3. 2012, který je rovněž
součástí spisu. Podle toho trpí stěžovatel dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem
spočívajícím v bolestech zad a kolena, jehož rozhodující příčinou je stav po Scheuermannově
chorobě (kyfóza adolescentů) bez průkazu kořenového dráždění s tím, že „(l)ze konstatovat, že míra
subjektivních stesků převyšuje objektivní funkční patologii. (Lékař LPS ČSSZ doporučuje ošetřujícím lékařům
zvážit případnou jinou příčinu bolestí).“ Pozorovány tak jsou shodné zdravotní potíže a změna
identifikace rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není nijak zásadní.
Jiná situace by pochopitelně nastala, pokud by určitý posudek považoval za stěžejní zdravotní
postižení zcela jiné onemocnění než zbývající posudky, přičemž toto odlišné onemocnění
by odůvodňovalo podřazení pod jinou položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity mající
potencionálně vliv na odlišné posouzení invalidity takovéto osoby (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 7. 2011, č. j. 4 Ads 155/2010 - 235). Závěry odborných lékařských
posudků tak obstojí, i když se výslovně nevyrovnávají s dílčími rozpory v hodnocení
předcházejících posudků, pokud vycházejí z aktuálních podkladových materiálů a podávají
dostatečně komplexní zprávu o zdravotním stavu žadatele o invalidní důchod ve vztahu k jeho
schopnostem pracovního uplatnění.
[14] Pokud stěžovatel namítá, že nebyly hodnoceny jeho problémy s páteří, pak na bolesti
zad a problémy s tím spojené poukazuje celá řada použitých podkladových materiálů
pro vypracování posudků ze dne 6. 3. 2012 a ze dne 11. 7. 2012, ale i pro vypracování posudku
ze dne 17. 10. 2012 v námitkovém řízení a pro vypracování odborného lékařského posudku
v řízení před krajským soudem. K tomu je nutno dodat, že v námitkách proti prvostupňovému
správnímu rozhodnutí stěžovatel pouze obecně poukázal na bolesti páteře v souvislosti se svým
zhoršujícím se zdravotním stavem a skutečností, že bude muset nastoupit k další operaci kolene
a do páteře mu bude zaveden katétr. Nijak nerozporoval zjištění lékařských zpráv, nenavrhoval
jejich doplnění a nepoukazoval na jiné příčiny svých potíží, než které byly v lékařských zprávách
uvedeny. K zavedení katétru mělo podle tvrzení stěžovatele dojít dne 19. 11. 2012, tedy
až po vydání rozhodnutí žalované.
[15] V žalobě stěžovatel namítal, že v souvislosti s bolestí zad užívá silné léky, které
se projevují vedlejšími účinky. Doložil několik lékařských zpráv vydaných před i po rozhodnutí
žalované a uvedl, že jeho stav se nezlepšuje a měl by být klasifikován jako osoba se závažným
postižením jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře.
[16] Při vypracování posudku pro řízení před krajským soudem vycházela posudková komise
ze spisové dokumentace krajského soudu, ze zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. N.
P. a jejího nálezu ze dne 7. 6. 2012, rehabilitačního vyšetření MUDr. G. ze dne 13. 6. 2012,
rektoskopického vyšetření MUDr. G., Ph.D., ze dne 6. 3. 2012, propouštěcí zprávy z interní
kliniky FN Ostrava ze dne 31. 5. 2012, propouštěcí zprávy z traumacentra FN Ostrava ze dne 15.
9. 2012, vyšetření v centru léčby bolesti FN Ostrava MUDr. Z. ze dne 20. 5. 2013 a 10. 6. 2013,
rehabilitačního vyšetření MUDr. N. ze dne 23. 4. 2013, neurologických vyšetření MUDr. Š.
a ze zdravotní dokumentace založené v posudkovém spise OSSZ Ostrava. Obstarala
si tak dostatečně aktuální informace o zdravotním stavu stěžovatele, které jí umožňovaly
posoudit omezení jeho pracovní schopnosti. Při jednání komise byl stěžovatel vyšetřen
přítomným přísedícím lékařem prim. MUDr. M.. Posudková komise rekapitulovala nálezy
jednotlivých lékařských zpráv a ohledně namítaných bolestí páteře uvedla, že stěžovatel
„(dlouhodobě) udává vertebrogenní potíže hlavně v oblasti střední hrudní páteře, i když údajný úraz v r. 1998
byl v oblasti dolní hrudní páteře. Vyšetření MR poúrazové změny neprokazuje, jsou změny po M. Scheuerman.“
Závěry posudkové komise lze považovat za souvislé a úplné, lékařské zprávy přeložené
stěžovatelem k žalobě je nijak nevyvracejí.
[17] V doplňujícím posudku posudková komise své stanovisko nezměnila, když k nálezu cysty
na mozku stěžovatele uvedla následující: „Dle kontrolního vyšetření neurochirurgem z 22. 8. 2013 byla
provedena kontrolní magnetická rezonance mozku a byla potvrzena cysta konstantní velikosti, delší kontrola
neurochirurgem byla stanovena za 2 roky. Dne 27. 8. 2013 byla vyšetřen neuroložkou, reflexy na HKK byly
symetrické, akrální motorika rukou symetrická. Na DKK L2/4 nižší, L5/S2 vpravo areflexie, vlevo nízké,
taxe přesná, akrální motorika nohou symetrická, v Mingazzini bez poklesu, Laseque 80/80. V našem
prvoposudku z 28. 6. 2013 jsme uvedli mimo jiné nález neuroložky MUDr. Š. z 11. 6. 2013, kde je uvedeno i
OT mozku s nálezem cysty v oblasti mozečku, jak je uvedeno výše opakovaná vyšetření magnetickou rezonancí
tento nález potvrdila a dále kontrolní magnetická rezonance z 8/2013 potvrdila, že jde o cystu stacionární, jde o
nález bez funkční odezvy, magnetická rezonance nepotvrdila podezření vyslovená při OT mozku z možné expanze
této oblasti. PK MPSV CR Ostrava ve svém prvoposudku zhodnotila i nález na páteři, uvedli jsme i CT mozku
s nálezem cysty v oblasti mozečku, tento posudek potvrzujeme.“ Rovněž tato možná příčina zdravotních
problémů stěžovatele tak byla posudkovou komisí náležitě posouzena.
[18] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že posudková komise zasedající v řádném složení
jednoznačně vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele, přičemž dospěla ke shodnému posudkovému zhodnocení zdravotního stavu
stěžovatele jako lékař žalované v posudku ze dne 17. 10. 2012 pro potřeby námitkového řízení.
Námitka stěžovatele, že při posouzení jeho zdravotního stavu nebylo přihlédnuto ke všem jeho
obtížím, je nepřípadná. Z posudku je zřejmé, že se posudková komise se zdravotními postiženími
stěžovatele zabývala komplexně, posudek ani jeho doplnění nelze považovat za nejasné nebo
nepřesvědčivé. Posudková komise vycházela z dostatečně aktuálních poznatků o zdravotním
stavu stěžovatele učiněných jak na základě obsáhlé zdravotnické dokumentace, tak vlastního
vyšetření. Odůvodnění napadeného rozsudku, stejně jako odůvodnění napadeného rozhodnutí
žalované, obsahuje přezkoumatelné vyjádření nosného rozhodovacího důvodu, tedy vyhodnocení
úplnosti a přesvědčivosti rozhodujícího důkazního materiálu.
[19] Vzhledem k době rozhodné pro posouzení zdravotního stavu stěžovatele by ani případné
zhoršení jeho zdravotního stavu v současné době, na které upozorňuje, nemohlo být posudkově
významné. K novým skutečnostem, tj. ke změnám zdravotního stavu stěžovatele, k nimž mohlo
dojít po vydání napadeného rozhodnutí žalované do zpracování posudku posudkové komise,
přihlížet nelze. Povinností posudkových komisí není podrobit pojištěnce komplexnímu vyšetření
jeho zdravotního stavu, nýbrž na základě shromážděné zdravotní dokumentace posoudit jeho
zdravotní stav a míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006, č. j. 3 Ads 65/2005 - 87, nebo ze dne
20. 10. 2011, č. j. 6 Ads 114/2011 - 45). Stěžovateli nic nebrání v tom, aby si znovu požádal
o přiznání invalidního důchodu, přičemž v novém správním řízení by byl posouzen jeho aktuální
zdravotní stav.
[20] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že posudek vypracovaný posudkovou komisí
v řízení před krajským soudem je v součtu s jeho doplněním úplný a do té míry přesvědčivý,
že jím bylo spolehlivě prokázáno, že zdravotní stav stěžovatele ke dni napadeného rozhodnutí
neodpovídal invaliditě.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Ze všech výše uvedených důvodů vyplývá, že napadený rozsudek, který v odůvodnění
vycházel ze závěrů posudkové komise, není nezákonný z důvodů namítaných v kasační stížnosti.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[22] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalované žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
[23] Krajský soud ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta a podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s.
zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele
i v řízení o kasační stížnosti. Podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. pak v takovém případě platí odměnu
advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, náleží ustanovenému zástupci stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby
[písemné podání ve věci samé podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] ve výši 1.000 Kč
dle §7 bod 3 ve spojení s §9 odst. 2 advokátního tarifu. Podle §13 odst. 3 advokátního tarifu mu
přísluší také náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za každý úkon, tedy celkem
1.300 Kč. Ustanovený zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka se tedy
zvyšuje o sazbu DPH ve výši 21 % na konečných 1.573 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2014
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu