ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.63.2010:75
sp. zn. 6 Ads 63/2010 - 75
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: V. P.,
zastoupený Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha
6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1,
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 2. 2010, č. j. MHMP 1045491/2009, ze dne 5 . 2. 2010, č.
j. MHMP 1040461/2009, ze dne 5. 2. 2010, č. j. MHMP 1045480/2009, ze dne 8. 2. 2010, č. j.
MHMP 1045434/2009, ze dne 8. 2. 2010, č. j. MHMP 1045443/2009, ze dne 8. 2. 2010, č. j.
MHMP 1045404/2009, ze dne 8. 2. 2010, č. j. MHMP 1045418/2009, ze dne 8. 2. 2010, č. j.
MHMP 1045459/2009, ze dne 8. 2. 2010, č. j. MHMP 1045470/2009, o ustanovení advokáta,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010, č.
j. 4 Ad 22/2010 - 50,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010, č. j. 4 Ad 22/2010 - 50,
se zr uš uje a věc se vra c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá usnesení Městského soudu v Praze (dále jen
„městský soud“) ze dne 13. 4. 2010, č. j. 4 Ad 22/2010 - 50, kterým mu byla ustanovena
zástupkyně Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová, advokátka.
Rozhodnutí městského soudu vycházelo z toho, že jsou splněny podmínky
pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §35 odst. 8 zákona č. 150/20 02 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel proti tomuto usnesení městského soudu podal kasační stížnost,
kterou odůvodnil tím, že je invalidní, těžce zdravotně postižený (zejména ve smyslu pohybového
a podpůrného aparátu). Pro svá těžká zdravotní postižení není schopen ustanovenou advokátku
v Praze (vzdálené cca 100 km od bydliště žalobce) navštívit, radit se s ní, nemá ani dostatek
finančních prostředků na zkopírování příslušných listin a jejich odeslání ustanovené advokátce.
Proto žádá o změnu v ustanovení zástupce jiným advokátem z Č., aby svá práva mohl vykonávat.
Usnesení městského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 20. 4. 2010, kasační stížnost
byla podána dne 21. 4. 2010.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.) a tuto kasační stížnost podal
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud konstatuje, že za situace, kdy bylo kasační
stížností napadeno usnesení, kterým městský soud ustanovil stěžovateli zástupkyni z řad
advokátů, připadá v úvahu kasační důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s .,
neboť může jít o vadu řízení spočívající v porušení stěžovatelových procesních práv. Nejvyšší
správní soud za této situace napadené usnesení krajského soudu v mezích řádně uplatněných
kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal,
přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle §35 odst. 8 věta první s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku rozšířeného senátu ze dne 21. 12. 2009,
č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, dovodil, že „Jestliže účastník řízení splňující předpoklady pro ustanovení zá stupce
podle §35 odst. 8 s. ř. s. navrhne ustanovit svým zástupcem konkrétní osobu a zjistí-li soud, že takový návrh
je opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak zpravidla takovému návrhu vyhoví“ . Tyto závěry se uplatní
obdobně i v nyní projednávané věci k posouzení otázky vhodnosti ustanovení konkrétního
zástupce stěžovateli, neboť ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. je konkrétním projevem ústavně
zaručeného širšího práva na právní pomoc v řízení před soudy (čl. 37 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod) a právo na právní pomoc i v rámci řízení před správními soudy je „nezbytné
pro zachování principu rovnosti účastníků v jejich procesním postavení a možnostech“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2006, č. j. 2 As 2/2006 - 50, č. 1011/2007 Sb. NSS).
Právo na ustanovení zástupce je rovněž dle nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997,
sp. zn. II. ÚS 229/95 (č. 5/1997 Sb. ÚS) „integrální součástí práva na právní pomoc, je třeba
na něj nazírat z hlediska materiálního.“ Důraz přitom musí být také současně kladen zejména
na zajištění maximální možné reálné ochrany práv účastníků řízení a ustanovení za stoupení
by nemělo být v žádném případě zastoupením jen formálním (iluzorním).
V projednávané věci není sporné, že navrhovatel splňuje podmínky dané ustanovením
§35 odst. 8 s. ř. s. (předpoklad osvobození od soudních poplatků a je-li zastoupení třeba
k ochraně práv účastníka) a spornou zůstává jen rozhodnutí městského soudu o volbě
konkrétního zástupce z řad advokátů, kdy je mu stěžovatelem vytýkáno, že mu ustanovil
advokátku se sídlem v Praze, přestože stěžovatel bydlí v Č., je zdravotně postižený a nemůže tedy
své právo na právní pomoc v řízení před soudem fakticky řádně realizovat.
Nejvyšší správní soud musí této námitce stěžovatele přisvědčit, protože stěžovatel
již při podání žaloby a návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů osvědčil svou finanční tíseň
(potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce ze dne 18. 3. 2010 /vz. č. 060 o. s. ř./ a dále např. sdělení
o změně výše přídavku na dítě ze dne 8. 1. 2010, oznámení o přiznání dávky státní sociální
podpory ze dne 21. 7. 2009, potvrzení o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvku
na živobytí ze dne 10. 3. 2010), jakož i svůj zdravotní stav (např. vyjádření ošetřující lékařky
žalobce ze dne 24. 3. 2010, podle kterého v případě stěžovatele jde o pacienta s těžkým
chronickým postižením pohybového aparátu, z něhož mimo jiné vyplývá obtížný transport
na delší vzdálenosti prostředky hromadné dopravy). Je přitom nepochybné, že k tomu, aby právní
zastoupení mohlo vůbec plnit svůj smysl, je nezbytná komunikace mezi zastoupeným
(stěžovatelem) a ustanoveným zástupcem (advokátem), která by neměla narážet na neúměrné
obtíže. S ohledem na výše uvedené tedy shledává Nejvyšší správní soud ve stížn ostní námitce
stěžovatele uváděné důvody za věcné a racionální, protože s ohledem na zdravotní stav a finanční
poměry stěžovatele, který bydlí v Č. a ustanovená advokátka má sídlo v Praze, je bez dalšího
zřejmé, že komunikace mezi ní a stěžovatelem nutně musí narážet na nepřiměřené objektivní
komplikace popsané stěžovatelem, které jsou způsobilé mařit účel právního zastoupení
stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost stěžovatele důvodnou a Nejvyšší
správní soud napadený rozsudek zrušil (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Krajský soud je v dalším řízení právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.) a ustanoví stěžovateli jiného zástupce
z řad advokátů při zohlednění výše naznačených kritérií. Krajský soud v novém rozhodnutí
rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu