ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.95.2010:49
sp. zn. 6 Ads 95/2010 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: B. J.,
zastoupeného JUDr. Karlem Schellem, jr., advokátem, se sídlem Ambrožova 6, Brno, proti
žalovanému: Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, se sídlem Zubatého 1, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2008, č. j. HSBM - 444/1 - PP - 2007, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2010, č. j. 36 Ad 4/2010 -
15,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2010, č. j. 36 Ad 4/2010 - 15, se r uší
a věc se v rací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2010, č. j. 36 Ad 4/2010 - 15, soud
odmítl podání žalobce pro opožděnost, neboť žaloba proti napadenému rozhodnutí žalovaného,
které bylo žalobci doručeno 1. 4. 2008, byla podána 5. 2. 2010.
Proti uvedenému usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž namítá, že dne 17. 4. 2008 podal řádně a včas k Městskému soudu v Brně žalobu
o uložení povinnosti týkající se posuzovaného správního rozhodnutí, v níž nesprávně označil
žalovaného. Ve správním řízení pak stěžovatel vyčerpal řádné opravné prostředky. Stěžovatel
uvádí, že městský soud měl jeho návrh postoupit podle §7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), příslušnému správnímu soudu. Městský soud však řízení
zastavil, čímž byl stěžovatel zbaven řádného projednání své žaloby. Z tohoto důvodu je tedy
dle stěžovatele napadené usnesení krajského soudu vadné a mělo by být Nejvyšším správním
soudem zrušeno. Stěžovatel uvádí, že svou kasační stížnost opírá o důvod dle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy o tvrzení nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil tak, že se závěry krajského soudu souhlasí
a navrhuje kasační stížnost zamítnout. K věci uvádí, že stěžovatelem byly podány v téže věci dvě
civilní žaloby. V případě vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 21 C 90/2008
na základě žaloby stěžovatele ze dne 17. 4. 2008 bylo řízení pravomocně zastaveno 20. 5. 2008
a stěžovatel byl poučen podle §104b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
(dále jen „o. s. ř.“), o možnosti podat žalobu ve správním soudnictví. Poté stěžovatel podal
dne 20. 5. 2008 novou civilní žalobu ke Krajskému soudu v Brně (sp. zn. 43 Cm 14/2008).
Vrchní soud v Olomouci tuto civilní žalobu usnesením ze dne 24. 7. 2008 postoupil Městskému
soudu v Brně, který vydal usnesení o zastavení řízení (sp. zn. 18 C152/2008), jež Krajský soud
v Brně usnesením ze dne 4. 1. 2010, č. j. 15 Co 381/2009 - 26, potvrdil pro nedostatek
podmínek řízení spočívající v nesprávném označení žalovaného a v nedostatečné specifikaci
předmětu sporu.
Nejvyšší správní soud ze soudního a správního spisu konstatuje, že rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 1. 2008, kterým žalovaný stanovil stěžovateli odchodné ve výši 222 798 Kč,
bylo žalobci doručeno 16. 1. 2008. Proti tomuto rozhodnutí si stěžovatel podal odvolání,
které bylo rozhodnutím ředitele žalovaného zamítnuto rozhodnutím ze dne 27. 3. 2008,
doručeným stěžovateli dne 1. 4. 2008. Správní žalobu, kterou Krajský soud v Brně napadeným
usnesením č. j. 36 Ad 4/2010 - 15 odmítl, stěžovatel podal dne 5. 2. 2010.
Nejvyšší správní soud si od Městského soudu v Brně na základě informací,
které vyplynuly z vyjádření žalovaného, dále vyžádal soudní spisy o obou tam zmiňovaných
řízeních, tedy soudní spisy vedené pod sp. zn. 21 C 90/2008 a 18 C 152/2008. Z uvedených
soudních spisů vyplývá, že stěžovatel podal dne 17. 4. 2008 žalobu, kterou označil jako žalobu
o uložení povinnosti žalovanému, která má spočívat v tom, že je žalovaný povinen započítat
žalobci do služebního příjmu pro výpočet výsluhového příspěvku dosud nezapočítané hodiny
služební pohotovosti odsloužené mimo základní délku služby. Z obsahu podání vyplývá,
že stěžovatel napadá rozhodnutí žalovaného o přiznání odchodného a stanovení výše
výsluhového příspěvku ze dne 2. 1. 2008. O této žalobě rozhodl Městský soud v Brně usnesením
č. j. 21 C 90/2008 - 7 ze dne 20. 5. 2008, které nabylo právní moci dne 25. 6. 2008. Citovaným
usnesením Městský soud v Brně řízení o žalobě zastavil s tím, že příslušným soudem je krajský
soud rozhodující věci správního soudnictví a poučil stěžovatele, že může do jednoho měsíce
od data právní moci usnesení podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním
soudnictví. Stěžovatel tedy podal 20. 5. 2008 Krajskému soudu v Brně novou žalobu obdobného
znění. Krajský soud v Brně měl za to, že je ve věci příslušný okresní soud, neboť se spor netýká
žádného řízení uvedeného v ustanovení §9 odst. 2 a 3 o. s. ř. (usnesení č. j. 43 Cm 14/2008 - 5
ze dne 29. 5. 2008), a věc předložil podle §104a odst. 2 o. s. ř. k rozhodnutí Vrchnímu soudu
v Olomouci, který usnesením č. j. Ncp 849/2008 - 10 ze dne 24. 7. 2008 věc postoupil k dalšímu
řízení Městskému soudu v Brně jako soudu příslušnému. Na základě toho pak Městský soud
v Brně vydal usnesení č. j. 18 C 152/2008 - 16 ze dne 27. 7. 2009, kterým zastavil řízení o žalobě,
protože se jedná o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, která náleží do věcné příslušnosti
soudu, rozhodujícího podle zvlášního zákona věci správního soudnictví a poučil stěžovatele,
že má podat žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí
o zastavení řízení. Proti tomuto usnesení si stěžovatel podal odvolání a Krajský soud v Brně
usnesením č. j. 15 Co 381/2009 - 26 ze dne 4. 1. 2010 napadené usnesení Městského soudu
v Brně potvrdil a citované usnesení č. j. 18 C 152/2008 - 16 nabylo právní moci 4. 2. 2010.
Dne 5. 2. 2010 podal stěžovatel žalobu Krajskému soudu v Brně.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.), tuto kasační stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a je řádně právně zastoupen.
Kasační stížnost stěžovatele je tedy přípustná. S ohledem na to, že stěžovatel napadá usnesení
o odmítnutí podání, Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí přezkoumá
z kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., ačkoli sám stěžovatel své námitky
nesprávně opírá o důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud totiž
dle své konstantní judikatury vychází z toho, že „pokud ze znění kasační stížnosti vyplývají důvody
seznatelné a podřaditelné pod zákonné kasační důvody, není rozhodující, že stěžovatel své důvody nepodřadí
jednotlivým zákonným ustanovením, či tak učiní nepřesně.“ (rozsudek ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
Nejvyšší správní soud k stížnostní námitce spočívající v tom, že městský soud měl návrh
stěžovatele postoupit podle §7 odst. 5 s. ř. s. správnímu soudu, nejprve poznamenává,
že v jeho pravomoci není hodnotit postup civilních soudů. Na druhou stranu se však jedná
o jedinou námitku stěžovatele a jejím cílem bylo poukázat na tvrzený vadný postup městského
soudu, který měl stěžovatele v posuzovaném případě poškodit. Stížnostní námitka je
však nedůvodná. Podle §7 odst. 5 s. ř. s. sice „byl-li návrh ve věci správního soudnictví podán u soudu,
který není věcně příslušný k jeho vyřízení, postoupí jej tento soud k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému“,
avšak na postup městského soudu v řízení o civilní žalobě stěžovatele je aplikovatelný §104b
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle nějž „náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu,
který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení
řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu
ve správním soudnictví.“ Stěžovatelem popsaný postup civilního soudu, spočívající v nepostoupení
jeho žaloby správnímu soudu, byl v souladu se zákonem a městský soud neměl jinou možnost,
než postupovat v souladu s §104b občanského soudního řádu.
Stěžovatel však i přes tuto svou stížnostní námitku postupoval v souladu s poučením
v usnesení Městského soudu v Brně č. j. 18 C 152/2008 - 16, které nabylo právní moci
4. 2. 2010, a podal správní žalobu dne 5. 2. 2010, tedy v termínu stanoveném v citovaném
rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud s přihlédnutím ke svým výše popsaným zjištěním dospěl k závěru,
že v posuzované věci bude postupovat v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s., které stanoví, že Nejvyšší
správní soud není vázán rozsahem kasační stížnosti, pokud bylo řízení před krajským soudem
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. I když stěžovatel
dostatečně nepopsal ve své žalobě ani v kasační stížnosti důvody, proč jeho žaloba není
opožděná a Nejvyšší správní soud teprve z vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti stěžovatele
a z vyžádaných spisů zjistil posloupnost podaných žalob a soudních rozhodnutí a identifikoval
návaznost posuzované správní žaloby na rozhodnutí Městského soudu v Brně
č. j. 18 C 152/2008 - 16, které nabylo právní moci 4. 2. 2010, nemůže Nejvyšší správní soud
potvrdit ve světle zjištěných skutečností zjevně nesprávné rozhodnutí krajského soudu.
Z předestřených fakt totiž jednoznačně vyplývá, že stěžovatel svou správní žalobu podal ve lhůtě
stanovené v citovaném usnesení č. j. 18 C 152/2008 - 16, tedy včas, a proto neobstojí závěr
krajského soudu, že byla žaloba podána opožděně, a to i přes to, že krajský soud neznal
všechny skutečnosti o obou popsaných předchozích soudních řízeních. Vzhledem k tomu,
že Nejvyšší správní soud nad vší pochybnost dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas,
nezbývá mu, než z moci úřední uzavřít, že důvod odmítnutí stěžovatelovy žaloby spočívající
v tom, že žaloba byla podána opožděně, neobstojí. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud
tedy shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. usnesení krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu