ECLI:CZ:NSS:2018:6.AFS.407.2017:37
sp. zn. 6 Afs 407/2017 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: PDS Albion s.r.o.,
IČO 031 92 687, se sídlem Ohradní 1440/2a, 140 00 Praha 4, zastoupen JUDr. Jiřím Vaníčkem,
advokátem se sídlem Šaldova 34/466, 186 00 Praha 8, proti žalovanému: Finanční úřad
pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, týkající se žaloby na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, č. j. 11 A 16/2017 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalovaný zahájil výzvou ze dne 21. 9. 2015, č. j. 6143026/15/2002-52521-109424,
u žalobce postup k odstranění pochybností dle §89 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového
řádu (dále jen „daňový řád“), ohledně přijatých zdanitelných plnění vykázaných v přiznání k dani
z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2015. Žalobce v tomto zdaňovacím období
vykázal nadměrný odpočet ve výši 236 103 Kč související s nákupem osobního automobilu
a nevykázal žádná uskutečněná zdanitelná plnění na výstupu. Jelikož v průběhu postupu
k odstranění pochybností se nepodařilo pochybnosti žalovaného rozptýlit, zahájil žalovaný
u žalobce dne 13. 1. 2016 ve shora vymezeném rozsahu daňovou kontrolu. Žalovaný dále zahájil
výzvou ze dne 24. 3. 2016, č. j. 2001042/15/2002-52521-109424, u žalobce postup k odstranění
pochybností ohledně přijatých zdanitelných plnění vykázaných v přiznání k dani z přidané
hodnoty za zdaňovací období leden 2016. I zde se stal středem pozornosti žalovaného vykázaný
nadměrný odpočet související s nákupem osobního automobilu, a to ve výši 49 711 Kč.
[2] Proti postupu žalovaného brojil žalobce u Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“), žalobou na ochranu před nezákonným zásahem a domáhal se, aby městský soud vyslovil,
že postup žalovaného spočívající ve vydání shora uvedených výzev k odstranění pochybností
a zahájení daňové kontroly na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2015, byl
nezákonný.
[3] Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 11 A 16/2017 – 52 (dále jen „napadený rozsudek“). Dospěl k závěru, že žalovaný dostatečně
ozřejmil žalobci své pochybnosti, zda vznikl nárok na odpočet daně z plnění přijatých
od konkrétních plátců, tedy zda byla přijatá plnění použita v souvislosti s uskutečňováním
žalobcovy ekonomické činnosti. Pochybnosti správce daně měly základ v obsahu žalobcova
daňového přiznání a ve výsledcích vlastního šetření správce daně ohledně daňových povinností
žalobce v jiných zdaňovacích obdobích. Žalobce byl vyzván k tomu, aby doložil a prokázal
splnění podmínek pro uplatnění nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty u konkrétního
plnění a přes vadu nedostatečného odůvodnění výzvy je zřejmé, co správce daně požadoval
prokázat a doložit.
[4] Pochybnosti správce daně mají svůj důvod, protože nakupuje-li žalobce jako podnikatel
osobní automobil a zároveň oznamuje, že v určitém období svoji ekonomickou činnost utlumuje,
je tato kombinace ve spojení s obsahem daňového přiznání s vykázaným nadměrným odpočtem
dostatečným důvodem pro pochybnosti o tom, že pořízený automobil bude používat
k ekonomické činnosti. Pochybnosti se žalobci odstranit nepodařilo, proto je logické,
že po ukončení postupu k odstranění pochybností byla ve stejném rozsahu zahájena se žalobcem
daňová kontrola. Obdobné pochybnosti vzbudilo i přiznání žalobce k dani z přidané hodnoty
za zdaňovací období leden 2016.
II.
Kasační stížnost
[5] Žalobce / stěžovatel / napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Namítá,
že již při registraci k dani z přidané hodnoty byla stěžovatelem předložena smlouva,
na jejímž základě sám žalovaný dospěl k závěru o záměru uskutečňování ekonomické činnosti.
Stěžovatel pak skutečně vykázal uskutečněná plnění v červenci 2015, říjnu 2015 a v květnu 2016.
Stěžovatel žalovanému taktéž dostatečně osvětlil povahu svého podnikání, kdy zdanitelná plnění
uskutečňuje dlouhodobě a vykáže je pouze jednou za několik měsíců. Přesto žalovaný pojal
pochybnost o tom, zda stěžovatel vykonává ekonomickou činnost. Žalovaný není oprávněn
odmítnout vyplacení odpočtu z důvodu, že na výstupu stěžovatel nevykazuje poskytnutá plnění
v dostatečné výši nebo ve výši, která je v poměru k přijatým plněním nízká např. z důvodů
příprav na podnikání. To se týká i úvah městského soudu o tom, že stěžovatel nakoupí osobní
automobil a zároveň oznamuje, že utlumí svou ekonomickou činnost (ovšem pouze v rozsahu
předmětného zdaňovacího období z důvodu registrace k DPH).
[6] Stěžovatel dále namítá, že podmínka zákonnosti výzvy k odstranění pochybností není
splněna bez dalšího, pokud správce daně uvede, o čem konkrétně má pochybnosti. Pochybnosti
správce daně musí být též náležitě odůvodněny, což však v případě předmětných výzev
žalovaného splněno nebylo. Na str. 13 napadeného rozsudku městský soud konstatuje
nedostatečné odůvodnění výzvy k odstranění pochybností, nespecifikuje ovšem, kterou z obou
výzev má na mysli. Napadený rozsudek je tudíž také nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost.
[7] Ve výzvě k odstranění pochybností za zdaňovací období leden 2016 je pochybností
žalovaného již pouze ta skutečnost, že za předmětné zdaňovací období nevykázal stěžovatel
žádná uskutečněná plnění. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne
9. 5. 2016, č. j. 8 Afs 76/2015 – 58), však pouhá hodnota přijatých plnění na určitém řádku
daňového přiznání nepředstavuje konkrétní pochybnost správce daně dle §89 odst. 1 daňového
řádu.
[8] Ve vztahu k zahájení daňové kontroly za zdaňovací období červen 2015 žalovaný porušil
zákon tím, že nedal stěžovateli prostor k podání návrhu na pokračování v dokazování
po proběhnuvším postupu k odstranění pochybností, jak je daňovým subjektům garantováno
v §90 odst. 2 daňového řádu. Postup k odstranění pochybností byl ukončen protokolem
o projednání jeho výsledku a ihned poté byla zahájena daňová kontrola. Protokol o zahájení
daňové kontroly nadto neobsahuje žádné konkrétní důvody pro pokračování dokazování.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze obecně vyjádřil souhlas se závěry
napadeného rozsudku, Nejvyšší správní soud tudíž toto vyjádření stěžovateli nezasílal.
III.
Posouzení kasační stížnosti
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[11] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[12] Podle §89 odst. 1 daňového řádu má-li správce daně konkrétní pochybnosti o správnosti,
průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení a dalších
písemností předložených daňovým subjektem nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, vyzve daňový subjekt
k odstranění těchto pochybností. Dle odst. 2 citovaného ustanovení správce daně ve výzvě uvede
své pochybnosti způsobem, který umožní daňovému subjektu, aby se k nim vyjádřil, neúplné údaje doplnil,
nejasnosti vysvětlil, nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů prokázal a předložil důkazní prostředky tak,
aby došlo k odstranění těchto pochybností. Na rozdíl od obecné vyhledávací činnosti, místního šetření
nebo daňové kontroly slouží postup k odstranění pochybností pouze k objasnění konkrétních
pochybností a jako prostředek k neprodlenému a bezprostřednímu zjištění či ověření řádného
splnění daňové povinnosti.
[13] Nutnou podmínkou pro postup dle §89 daňového řádu je tedy existence konkrétní (dílčí
či jednotlivé) pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového
tvrzení, jež musí být ve výzvě k odstranění pochybnosti dle odst. 2 uvedeného ustanovení
vyjádřena způsobem umožňujícím daňovému subjektu na ni adekvátně reagovat (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 10 Afs 22/2016 – 39). V každém případě
musí jít o poznatky či analýzy mající skutkový základ vztahující se k daňově relevantní činnosti
daňového subjektu a opírající se o logickou a racionální úvahu.
[14] Je tedy nutné zkoumat obsah výzvy k odstranění pochybností ze dne 21. 9. 2015,
č. j. 6143026/15/2002-52521-109424, vztahující se ke zdaňovacímu období červen 2015.
Žalovaný ve výzvě předně uvádí, že daňové přiznání za zdaňovací období červen 2015 je prvním
daňovým přiznáním stěžovatele po jeho registraci k dani z přidané hodnoty a stěžovatel
v něm vykazuje pouze nadměrný odpočet ve výši 236 103 Kč za pořízení ojetého osobního
automobilu, tato výše je korigována dle ustanovení, na něž výzva odkazuje, zároveň
však v daňovém přiznání není uvedena hodnota pořízeného automobilu. Žalovaný tak má
pochybnost o tom, zda je splněna podmínka pro uplatnění nároku na odpočet daně při registraci
dle §79 zákona o dani z přidané hodnoty, zejména zda toto přijaté zdanitelné plnění pořízené
v období 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stal daňový subjekt plátcem, bylo
k tomuto dni součástí jeho obchodního majetku. Současně (vzhledem k tvrzení stěžovatele
v podání z 21. 8. 2015, že pořízené vozidlo užívá při realizaci ekonomické činnosti, a doloženým
dokladům o fakturaci a přijaté platbě) žalovaný uvedl, že doklady samy ještě neprokazují,
zda stěžovatel skutečně daný osobní automobil pořídil a pokud ano, zda jej skutečně používá
ke své ekonomické činnosti. Správce daně proto požadoval doložit technický průkaz vozidla,
protokol o předání a úhradu za vozidlo. Dále požadoval prokázat, že ke dni registrace bylo
vozidlo součástí obchodního majetku a vzhledem k tomu, že v následujícím zdaňovacím období
červenec 2015 vykázal stěžovatel uskutečněná plnění pouze ve výši 41 000 Kč (základ daně) a daň
na výstupu ve výši 8 610 Kč, požadoval prokázat, jakou ekonomickou činností se stěžovatel
zabývá a jaké má podnikatelské záměry, aby mohl ověřit, zda stěžovatel pořízený osobní
automobil používá v rámci realizace vlastní ekonomické činnosti.
[15] Nejvyšší správní soud považuje takové vymezení ve výzvě k odstranění pochybností
s ohledem na požadavky zákona a judikatury správních soudů za dostatečné. Žalovaný vyjádřil
pochybnosti týkající se konkrétního plnění – pořízení osobního automobilu (ostatně jiné přijaté
ani uskutečněné plnění stěžovatel v předmětném zdaňovacím období nevykázal), a srozumitelně
uvedl, že má pochybnosti o splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet. Podle dokladů
doložených před výzvou bylo vozidlo pořízeno v roce 2014, neprokazovaly však, že bylo ke dni
registrace stěžovatele k DPH součástí jeho obchodního majetku. Další pochybnosti měl žalovaný
o tom, zda uvedené plnění bylo skutečně přijato a zda bylo použito k ekonomické činnosti
stěžovatele. Žalovaný nevycházel pouze ze samotné hodnoty uplatňovaného nadměrného
odpočtu, ale taktéž ze skutečnosti, že se jedná o první zdaňovací období po registraci stěžovatele
k dani z přidané hodnoty, stěžovatel jiná plnění v tomto zdaňovacím období nevykázal
a i v dalším zdaňovacím období vykázal uskutečněná plnění pouze v malé výši. Žalovaný zároveň
nebyl obeznámen s konkrétní činností stěžovatele, aby mohl posoudit, zda je osobní automobil
používán pro účely ekonomické činnosti. Podmínkou pro odpočet daně je přitom skutečnost,
že přijaté zdanitelné plnění je použito k uskutečnění plnění v rámci ekonomických činností
daňového subjektu (§72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Tomu,
že tato výzva obsahovala dostatečně konkrétně a srozumitelně vyjádřené pochybnosti a důvody,
které k nim vedou, nasvědčuje i samotná reakce stěžovatele na ni ze dne 2. 10. 2015,
v níž stěžovatel popisoval svoji dosavadní ekonomickou činnost a úvahy o jejím rozvoji a připojil
další požadované doklady.
[16] Stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje na evropskou judikaturu, podle níž správce daně
není oprávněn odmítnout vyplacení odpočtu pouze z důvodu, že na výstupu stěžovatel
nevykazuje poskytnutá plnění v dostatečné výši nebo ve výši, která je v poměru k přijatým
plněním nízká např. z důvodů příprav na podnikání. K tomu je třeba podotknout, že správce
daně zahájením postupu k odstranění pochybností vyplacení nadměrného odpočtu s konečnou
platností neodmítá. Správce daně tímto způsobem pouze prověřuje konkrétní pochybnosti
o správnosti a úplnosti údajů uvedených v daňovém přiznání. To platí i přesto, že zahájením
kontrolních postupů před vyměřením daně dochází (v případě následného rozptýlení
pochybností dočasně) k pozastavení výplaty nadměrného odpočtu. K nevyplacení nadměrného
odpočtu pak samozřejmě nemůže dojít pouze na základě nepoměru mezi výší přijatých
a uskutečněných plnění. Žalovaný však v posuzovaném případě v rámci postupu k odstranění
pochybností nezkoumal primárně výši vykázaných plnění, ale skutečnost, zda vykázané zdanitelné
plnění bylo skutečně přijato a zda bylo použito k uskutečnění zdanitelných plnění v rámci
ekonomické činnosti stěžovatele.
[17] Pochybnosti správce daně o existenci plnění (pořízení automobilu) a o tom, že pořízený
automobil byl k datu registrace součástí obchodního majetku, byly v průběhu postupu
k odstranění pochybností rozptýleny. Klíčová tak zůstala otázka použití pořízeného osobního
automobilu v rámci ekonomické činnosti stěžovatele. V reakci na výzvu k odstranění pochybností
stěžovatel v písemnosti ze dne 2. 10. 2015 žalovanému sdělil, že hlavním oborem jeho činnosti je
vývoj softwaru a poradenství při vývoji bezpečnostních prvků v prodejních systémech. Stěžovatel
má rozpracovány některé projekty, nicméně ty budou realizovány v horizontu několika měsíců
a nebyla s nimi zatím spojena žádná významnější fakturace. Osobní automobil je využíván
zejména k cestám na obchodní jednání, stěžovatel odvádí příslušnou silniční daň. Při ústním
jednání dne 10. 11. 2015 zástupce stěžovatele sdělil, že stěžovatel nemá zaměstnance, zatím
jeho činnost vykonává jednatel Luboš Chytil. V písemnosti ze dne 24. 11. 2015 k dalším dotazům
žalovaného stěžovatel sdělil, že nemá internetové stránky a je zatím společností orientovanou
na jiné podnikatelské subjekty, nikoliv koncové zákazníky. Sídlí v Praze 4, kde sdílí prostory
s dalšími společnostmi a dále v Olomouci, kde má dodavatele programátorských služeb.
Obchodní kontakty navazuje na základě osobních známostí nebo prostřednictvím nových
produktů jako Facebook a Twitter. Stěžovatel zároveň předložil knihu jízd.
[18] Dne 13. 1. 2016 byl se stěžovatelem projednán výsledek postupu k odstranění
pochybností, průběh projednání byl shrnut v protokolu č. j. 76793/16/2002-60561-110109.
Žalovaný uvedl, že stěžovatel v roce 2014 (od svého vzniku dne 11. 7. 2014) nevystavil žádné
doklady za uskutečněná plnění, v období před registrací (před 1. 6. 2015) vystavil daňové doklady
za uskutečněná plnění v celkové hodnotě 269 230 Kč a v červenci 2015 za základ 40 999,99Kč
a daň 8 610,01 Kč. Správce zpochybnil takto vykázaná plnění, neboť vystavené faktury nebyly
do konce července uhrazeny, z knihy jízd neplyne, že by se jednalo o služební cesty
k uskutečněným plněním, uskutečněná plnění mají adresu v Praze a Roztokách u Prahy. Z knihy
jízd je zřejmé, že stěžovatel vykonal cesty do Plzně, do Olomouce i mimo Českou republiku.
Žalovanému není zřejmé, k jaké ekonomické činnosti se tyto cesty vztahují, což bude předmětem
dalšího dokazování v průběhu daňové kontroly, která bude se stěžovatelem zahájena. Stěžovatel
se k těmto závěrům vyjádřil a uvedl, že se domnívá, že všechny doklady doložil a všechny
pochybnosti vysvětlil. Ne ke všem rozpracovaným zakázkám již byly vystaveny faktury.
Proto ani údaje v knize jízd neznamenají, že by stěžovatel nevysvětlil, k jaké ekonomické činnosti
osobní automobil používá.
[19] Téhož dne byla se stěžovatelem protokolem č. j. 86723/16/2002-60561-110109 zahájena
daňová kontrola daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2015. Žalovaný odkázal
na protokol o projednání výsledku postupu k odstranění pochybností a konstatoval, že daňová
kontrola je zahájena z důvodu rozsahu a náročnosti potřebného dokazování.
[20] Podle §90 odst. 2 daňového řádu nedošlo-li k odstranění pochybností a výše daně nebyla
prokázána dostatečně věrohodně, sdělí správce daně daňovému subjektu výsledek postupu k odstranění
pochybností. Daňový subjekt je oprávněn do 15 dnů ode dne, kdy byl seznámen s dosavadním výsledkem postupu
k odstranění pochybností, podat návrh na pokračování v dokazovaní spolu s návrhem na provedení dalších
důkazních prostředků. Podle odst. 3 téhož ustanovení pokud správce daně shledá důvody k pokračování
v dokazování, zahájí v rozsahu těchto důvodů daňovou kontrolu. Neshledá-li správce daně důvody k pokračování
v dokazování, vydá do 15 dnů ode dne, kdy daňový subjekt podal návrh na pokračování v dokazování,
rozhodnutí o stanovení daně.
[21] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s námitkou nedostatečného odůvodnění zahájení
daňové kontroly, resp. neuvedení důvodů pokračování v dokazování. Protokol o zahájení daňové
kontroly totiž nelze v této věci posuzovat izolovaně, ale je nutné jej vnímat v souvislosti
s bezprostředně předcházejícím protokolem o projednání výsledku postupu k odstranění
pochybností (jak uvádí i stěžovatel, oba úkony žalovaného od sebe dělilo cca 30 minut). Z obou
dokumentů je přitom zřejmé, že žalovaný má stále pochybnosti o použití osobního automobilu
k ekonomické činnosti stěžovatele a hodlá v průběhu daňové kontroly blíže prověřit údaje
z předložené knihy jízd, zejména k jaké ekonomické činnosti se jednotlivé jízdy vztahují. Je
pravdou, že stěžovatel v obecné rovině sdělil žalovanému, že podniká v oblasti vývoje prodejního
softwaru, pracuje na dlouhodobých projektech a plnění tudíž vykazuje pouze jednou za několik
měsíců. Žádné konkrétní skutečnosti však k uváděným projektům (např. pokud jde
o jejich rozpracovanost) žalovanému nesdělil, pochybnosti správce daně tudíž nelze mít prima facie
za nepodložené či vyvrácené do té míry, že by další prověřování uváděných skutečností
v průběhu daňové kontroly mohlo samo o sobě představovat nezákonný zásah.
[22] Smyslem sdělení výsledků postupu k odstranění pochybností je informovat daňový
subjekt o tom, které pochybnosti má správce daně za neodstraněné. Daňový subjekt tak má
možnost vyhnout se vyměření daně na základě do té doby provedeného dokazování a navrhnout
další doplnění dokazování ohledně skutečností doposud sporných. Doplnit dokazování
lze následně pouze v rámci daňové kontroly.
[23] I odborná literatura uvádí, že neodstranění pochybností může mít dvojí vyústění. Jednak může vést
ke stanovení daně odchylně od daně tvrzené, pokud stav dokazování umožňuje daň stanovit. Jednak může vést
k zahájení daňové kontroly, je-li třeba provést další dokazování. Při první variantě má sdělení postupu
nezanedbatelný význam, protože daňový subjekt má na výběr, zda bude dále trvat na svém tvrzení a navrhne
pokračování v dokazování, nebo se spokojí se stanovením daně odchylně od daně tvrzené. Nesdělením výsledku
postupu by této volby byl zbaven. Při druhé variantě má však sdělení výsledku postupu k odstranění pochybností
a poskytnutí lhůty jen pořádkový význam, protože případné vyjádření daňového subjektu nic nezmění na zahájení
daňové kontroly. Pokud je v takovém případě výsledek postupu k odstranění pochybností sdělen až dodatečně v
průběhu daňové kontroly, nejedná se o takové pochybení správce daně, které by znamenalo např. nezákonný zásah
do práv daňového subjektu (srov. Matyášová, L., Grossová, M. E.: Daňový řád. Komentář.
2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2015).
[24] Žalovaný zahájil v posuzovaném případě daňovou kontrolu, aniž by umožnil stěžovateli
před jejím zahájením podat návrh na pokračování v dokazování. I kdyby však stěžovateli bylo
umožněno podat návrh na doplnění dokazování před zahájením daňové kontroly, samotné
dokazování je možné provést pouze v rámci daňové kontroly. Z pohledu daňového subjektu
tak není žádný rozdíl mezi tím, zda je případný návrh na doplnění dokazování podán
před zahájením daňové kontroly nebo po jejím zahájení. Procesní postup žalovaného tak nemohl
ve svém důsledku nijak zasáhnout do právní sféry stěžovatele. Nejvyšší správní soud
proto nepřisvědčil ani námitce stěžovatele, že se městský soud výslovně nevypořádal s jeho dílčí
námitkou o nemožnosti zahájení daňové kontroly bez návrhu daňového subjektu, neboť městský
soud postup žalovaného dle §89 a 90 daňového řádu aproboval jako odpovídající s tím,
že žalovaný nemohl přistoupit k vyměření daně jen na základě tvrzení daňového subjektu, ale byl
povinen údaje řádně prověřit a za tím účelem provést dokazování. Výslovné nevypořádání dílčí
námitky (která není důvodná) nemohlo mít vliv na výsledek sporu.
[25] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou nedostatečného odůvodnění výzvy
k odstranění pochybností ze dne 24. 3. 2016 ve vztahu ke zdaňovacímu období leden 2016.
Zde žalovaný formuloval své pochybnosti obecněji a stručněji než v první posuzované výzvě.
Uvedl, že stěžovatel za zdaňovací období leden 2016 uplatnil v daňovém přiznání nadměrný
odpočet a vykázal pouze přijatá plnění a žádná uskutečněná plnění a požadoval prokázat
oprávněnost nároku na odpočet a že přijatá plnění byla použita k ekonomické činnosti.
I zde se však lze ztotožnit s odůvodněním napadeného rozsudku v tom, že z výzvy k odstranění
pochybností je zřejmé, co žalovaný požaduje prokázat a doložit. Pokud městský soud na str. 13
napadeného rozsudku poukazuje na určitou vadu odůvodnění výzvy, patrně má na mysli právě
výzvu ve vztahu ke zdaňovacímu období leden 2016, která je co do odůvodnění stručnější.
Městský soud však zároveň dospěl k závěru, že vytýkaná vada nezpůsobuje nezákonnost výzvy.
I kdyby se tato výhrada týkala i výzvy za zdaňovací období červen 2015 nebo k oběma
zdaňovacím obdobím, je zřejmé, že městský soud shledal odůvodnění výzev k odstranění
pochybností dostatečným. Napadený rozsudek tudíž není z tohoto důvodu nepřezkoumatelný.
[26] Po věcné stránce pak již v době vydání výzvy za zdaňovací období leden 2016 byl
stěžovatel seznámen s tím, že žalovaný má pochybnosti o jeho ekonomické činnosti, resp. o tom,
zda pořízený osobní automobil (z jehož pořízení byl uplatňován nadměrný odpočet
v červnu 2015) používá stěžovatel ke své ekonomické činnosti. Za této situace stěžovatel pořídil
v lednu 2016 další osobní automobil, z jehož pořízení uplatnil nadměrný odpočet; toto bylo
zároveň opět jediným vykázaným plněním v uvedeném zdaňovacím období (když předtím
vykázal uskutečněná plnění toliko v červenci 2015 a v říjnu 2015, následně pak až v květnu 2016).
Stěžovateli tak v kontextu celé věci muselo být zřejmé, které skutečnosti hodlá žalovaný
postupem pro odstranění pochybností prověřovat. Důvodem zahájení postupu k odstranění
pochybností tak nebyla pouze hodnota nárokovaného nadměrného odpočtu, ale taktéž
skutečnost, že stěžovatel nevykázal za zdaňovací období (a to ani dvě předcházející) žádná
poskytnutá plnění. Stěžovateli přitom byly známy důvody pochybností žalovaného o faktické
povaze, resp. realizaci stěžovatelovy ekonomické činnosti a o faktickém užívání již prvního
pořízeného vozidla pro jeho ekonomickou činnost.
IV.
Závěr a náklady řízení
[27] Z výše uvedených důvodů vyplývá, že napadený rozsudek není nezákonný.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2018
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu