ECLI:CZ:NSS:2013:6.ANS.18.2012:12
sp. zn. 6 Ans 18/2012 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě
proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 16. 10. 2012, č. j. 5 A 160/2012 - 7,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Návrh na přikázání žaloby jinému správnímu soudu se odmítá .
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á .
Odůvodnění:
Žalobce svou kasační stížností napadá shora označené usnesení Městského soudu
v Praze, kterým městský soud zastavil řízení o jeho žalobě pro nezaplacení soudního poplatku
podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“) ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále
jen „s. ř. s.“). Žaloba směřovala proti nečinnosti žalovaného, kterou žalobce spatřoval v tom,
že žalovaný nerozhodl včas o jeho stížnosti ve věci neposkytnutí informací.
Proti napadenému usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížnost. Poukazuje na to, že se soud dopustil překlepu v dataci jeho podání
a že ani výzva k úhradě soudního poplatku, ani rozhodnutí soudu o zastavení řízení neoznačuje
žalobu nezaměnitelně. Městský soud výslovně nezpochybňuje nemajetnost navrhovatele,
přesto ho nevyzval, aby podal žádost o osvobození od poplatku za žalobu. Stěžovatel
pak navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a s ohledem „na ústavně –
nekonformní stanoviska soudu“ přikázal věc jinému soudu. Stěžovatel rovněž požádal Nejvyšší
správní soud, aby mu ustanovil zástupce, protože nemá dostatek finančních prostředků.
K výroku I.:
K rozhodnutí o zamítnutí návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce Nejvyšší správní
soud poukazuje na to, že účastníku řízení může být soudem ustanoven zástupce tehdy,
když účastník splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Podle §36 odst. 3 s. ř. s.
může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků; úplné osvobození od soudních poplatků
lze účastníkovi přiznat jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Dospěje-li však soud
k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, pak takovou žádost zamítne. Pro přiznání
osvobození od soudních poplatků je tak nezbytné naplnit dvě zákonné podmínky, přičemž je
zpravidla třeba, aby se soud nejprve zabýval otázkou zjevné neúspěšnosti návrhu, a až poté jsou
případně zkoumány majetkové poměry žadatele o osvobození; opačný postup by byl
v posuzovaném případě v rozporu se smyslem citovaného ustanovení.
Pojem „zjevně neúspěšný návrh“ zákon sám blíže neupřesňuje, avšak z ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se jedná o takový návrh, jehož neúspěšnost je
bez jakýchkoli pochyb zcela jednoznačná a okamžitě zjistitelná, nesporná, a to bez nutnosti
provádět dokazování (srov. například rozsudky zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2003,
č. j. 4 Ads 19/2005 - 105, publ. pod č. 909/2006 Sb. NSS, či ze dne 19. 12. 2007,
č. j. 7 Afs 102/2007 - 72, všechna rozhodnutí zdejšího soudu citovaná v tomto rozsudku jsou
dostupná také na www.nssoud.cz).
Tak je tomu i v nyní posuzovaném případě. Stěžovatel v řízení před městským soudem
neuhradil soudní poplatek ani nepožádal o osvobození od soudního poplatku, přičemž byl
poučen soudem, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude řízení o jeho žalobě
zastaveno. Lze tedy shrnout, že je zcela zřejmé, že stěžovatelova kasační stížnost je zjevně
neúspěšným návrhem, a proto nejsou naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků
ani pro ustanovení zástupce. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v posuzovaném případě nesplňuje
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a tudíž ani pro ustanovení zástupce, nezbylo
Nejvyššímu správnímu soudu než stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce zamítnout.
K výroku II.:
Nejvyšší správní soud hodnotí kasační stížnost jako přípustnou, neboť byla podána
osobou oprávněnou (ustanovení §102 s. ř. s.), opírá se převážně o důvody uvedené v ustanovení
§103 s. ř. s. a není nepřípustná ani z jiných důvodů plynoucích z ustanovení §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v posuzované věci nepožadoval zaplacení soudního poplatku
ani zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Za situace, kdy je předmětem kasačního
přezkumu usnesení, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudních poplatků, by totiž trvání
na podmínce uhrazení soudního poplatku či na podmínce povinného zastoupení znamenalo
jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77).
Nejvyšší správní soud proto přistoupil k posouzení kasační stížnosti v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a důvody kasační stížnosti, a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Jak již bylo výše uvedeno, stěžovatel byl ve výzvě k úhradě soudních poplatků ze dne
19. 9. 2012 řádně upozorněn na to, že v případě nezaplacení soudních poplatků bude jeho žaloba
odmítnuta, a dále byl informován o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků (výzva
je vedena na č. l. 3 soudního spisu Městského soudu v Praze). Stěžovatel přesto soudu žádost
o osvobození od soudních poplatků nedoručil, pouze napsal, že „nemá ani trochu zbytné finanční
prostředky“.
Pokud stěžovatel napadá skutečnost, že ve výzvě k úhradě soudních poplatků soud
nesprávně datoval jeho žádost o poskytnutí informací, a tvrdí, že není povinen si pamatovat data
svých podaných žádostí, tato jeho námitka neobstojí. Je problémem na straně stěžovatele,
pokud soudy zaplavuje takovým počtem žalob, že již není schopen identifikovat jednotlivé spory,
které před soudy vede. I přes drobnou administrativní chybu ve výzvě k úhradě soudního
poplatku nedospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že by tato výzva byla natolik nesrozumitelná,
aby odůvodňovala neuhrazení soudního poplatku stěžovatelem.
Žádná z námitek stěžovatele tedy není důvodná, a proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost proti napadenému usnesení městského soudu zamítl.
K výroku III.:
Návrh stěžovatele, aby Nejvyšší správní soud v rámci řízení o kasační stížnosti
proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku přikázal věc „s ohledem
na ústavně – nekonformní stanoviska soudu“ jinému soudu, musel být Nejvyšším správním soudem
odmítnut, neboť v řízení o kasační stížnosti podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. Nejvyšší správní
soud nemá pravomoc přikázat žalobu jinému soudu pro nevhodnost stanovisek příslušného
soudu. Nedostatek pravomoci rozhodnout o tomto návrhu je neodstranitelnou podmínkou
řízení, což vedlo k odmítnutí tohoto návrhu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
za použití ustanovení §120 s. ř. s. Pokud snad stěžovatel mínil Nejvyšší správní soud žádat
o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §9 odst. 2 s. ř. s., musel by takto výslovně
svou žádost formulovat. Z obsahu podání však Nejvyšší správní soud spíše usuzuje, že stěžovatel
vyjadřuje nesouhlas s postupem Městského soudu v Praze a právními názory vyjádřenými
v jeho rozhodnutích.
K výroku IV.:
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s.; stěžovatel nebyl ve věci procesně úspěšný,
proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá, žalované pak podle obsahu soudního spisu žádné
náklady nad rámec její běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu