ECLI:CZ:NSS:2021:6.AO.17.2021:34
sp. zn. 6 Ao 17/2021 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
navrhovatele: Klub bechtěreviků ČR z.s., sídlem Na Slupi 450/4, Praha, zastoupený
JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, sídlem Bráfova tř. 52, Třebíč,
proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2,
o návrhu na zrušení části mimořádného opatření odpůrce ze dne 10. 4. 2021, č. j. MZDR
14601/2021-2/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne 12. 4. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-3/MIN/KAN, a mimořádného opatření odpůrce ze dne 19. 4. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-4/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh ze dne 26. 4. 2021 na připuštění změny návrhu se zamí t á .
II. Návrh ze dne 22. 4. 2021 na zrušení části opatření obecné povahy se od m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se podaným návrhem ze dne 22. 4. 2021, doručeným téhož dne Nejvyššímu
správnímu soudu, domáhal zrušení části (čl. I bodu 15) mimořádného opatření odpůrce ze dne
10. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN (ve znění pozdějších mimořádných opatření),
vydaného s odkazem na §80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon ochraně veřejného zdraví),
a s odkazem na §2 odst. 1 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii
onemocnění COVID-19 a o změně n ěkterých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický
zákon“). Napadeným opatřením odpůrce dle §69 odst. 1 písm. b) a i) a odst. 2 zákona o ochraně
veřejného zdraví a dle §2 odst. 2 písm. b) až e) a i) pandemického zákona omezil obchod
a služby, setkávání osob a právo pokojně se shromažďovat podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu
shromažďovacím.
[2] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2021,
č. j. 6 Ao 11/2021 - 48, zrušil návrhem napadené opatření, nejsou v souzené věci splněny
podmínky, na základě kterých by mohlo řízení dále pokračovat. Chybějící předmět řízení je
neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který vede k odmítnutí návrhu dle §46 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Jinak řečeno,
nelze rozhodovat o tom, co již bylo zrušeno a neexistuje (viz usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Ao 6/2010 - 98, nebo již usnesení ze dne 22. 4. 2009,
č. j. 3 Ao 5/2007 - 85).
[3] K postupu dle §13 odst. 4 věty první pandemického zákona, podle kterého pozbylo-li
mimořádné opatření platnosti v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení
(aplikovaného např. v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Ao 1/2021), Nejvyšší správní soud doplňuje,
že smyslem přijetí tohoto ustanovení zákona bylo reagovat na situace, kdy odpůrce opakovaně
vydává obsahově obdobná mimořádná opatření v krátkých časových intervalech, čímž reálně
znemožňuje jejich soudní přezkum. O takovou situaci se však v posuzované věci zjevně nejedená.
Ke zrušení napadeného opatření došlo na základě provedeného soudního přezkumu Nejvyšším
správním soudem, nikoli tedy postupem odpůrce, který by reálně znemožňoval ochranu
subjektivních práv navrhovatele, čemuž má bránit právě speciální ustanovení §13 odst. 4
pandemického zákona. V daném případě byl požadavek na poskytnutí soudní ochrany ve vztahu
k napadenému opatření naplněn a jeho zrušením bylo dosaženo výsledku soudního řízení,
kterého se navrhovatel podaným návrhem domáhal.
[4] Navrhovatel podáním ze dne 26. 4. 2021 původní návrh doplnil a navrhl jeho změnu.
Nejvyšší správní soud tomuto návrhu nevyhověl a výrokem I jej zamítl. Z týchž důvodů, které
soud vyslovil v předchozím odstavci, se v souzené věci neuplatní závěry vyslovené Nejvyšším
správním soudem v rozsudku ze dne 4. 6. 2020, č. j. 6 As 88/2020 - 44, neboť v nynějším
případě nahrazení napadeného opatření opatřením novým reálně soudní přezkum neznemožnilo.
Nejvyšší správní soud původně návrhem napadené opatření obecné povahy v řízením vedeném
pod sp. zn. 6 Ao 11/2021 přezkoumal a toto opatření jako celek zrušil rozsudkem ze dne
22. 4. 2021, č. j. 6 Ao 11/2021 - 48, na jehož základě odpůrce přijal novou regulaci.
[5] Nejvyšší správní soud doplňuje, že nová mimořádná opatření přijatá odpůrcem
v návaznosti na soudem zrušené mimořádné opatření mohou být napadena novým návrhem;
podle §13 odst. 2 pandemického zákona lze návrh na zrušení opatření obecné povahy
(mimořádného opatření) podat do jednoho měsíce ode dne, kdy návrhem napadené mimořádné
opatření nabylo účinnosti. Navrhovateli tedy nic nebrání, aby proti mimořádnému opatření
ze dne 23. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, podal samostatný (nový) návrh,
v němž bude moci uplatnit argumentaci obsaženou v původním návrhu i argumentaci rozšířenou
o nové skutečnosti obsažené v doplňujícím podání.
[6] V souladu s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud současně výrokem II návrh
pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v chybějícím předmětu řízení odmítl.
[7] Výrok III o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §60 odst. 3 větou první s. ř. s., podle
kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu