ECLI:CZ:NSS:2010:6.APS.3.2010:50
sp. zn. 6 Aps 3/2010 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: Ing. J. Č.,
proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 19, Praha 2, o žalobě na
ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, č. j. 9 Ca
324/2008 - 42, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti žalobce ze dne 3. 6. 2009 proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2009, č. j. 9 Ca 324/2008 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žalovanému se nepři znáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle §82 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Nezákonného zásahu
se podle žalobce dopustila místopředsedkyně žalovaného tím, že shledala nedůvodnou stížnost
žalobce na postup žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 76/2005 - zejména na postup
při vedení soudního spisu a při doručování rozhodnutí. Městský soud v Praze tuto žalobu odmítl
usnesením ze dne 24. 4. 2009, č. j. 9 Ca 324/2008 - 27.
Dne 3. 6. 2009 podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 24. 4. 2009, č. j. 9 Ca 324/2008 - 27, kasační stížnost. Usnesením ze dne
2. 7. 2009, č. j. 9 Ca 324/2008 - 36, městský soud stěžovatele mimo jiné vyzval, aby si pro řízení
o kasační stížnosti zvolil advokáta, nebo doložil vysokoškolské právnické vzdělání, s tím,
že pokud tak neučiní, může Nejvyšší správní soud rozhodnout o odmítnutí kasační stížnosti. Dále
městský soud stěžovateli doručil výzvu ze dne 7. 12. 2009, č. j. 9 Ca 324/2008 - 38, k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy.
V této výzvě byl stěžovatel poučen o tom, že městský soud řízení o kasační stížnosti zastaví,
nebude-li soudní poplatek zaplacen ve stanovené lhůtě. Tato výzva byla stěžovateli prokazatelně
doručena dne 9. 12. 2009. Vzhledem k tomu, že stěžovatel přesto soudní poplatek nezaplatil,
městský soud řízení o kasační stížnosti zastavil usnesením č. j. 9 Ca 324/2008 - 42 ze dne
21. 1. 2010.
Proti tomuto usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti podal stěžovatel dne
9. 2. 2010 kasační stížnost. Zde stěžovatel navrhuje, aby obě usnesení městského soudu,
tj. usnesení č. j. 9 Ca 324/2008 - 42 a usnesení č. j. 9 Ca 324/2008 - 27, byla zrušena
pro nezákonnost a pro vady řízení, neboť jsou v rozporu se Smlouvou o Evropské unii
a Ústavou ČR. Nadále stěžovatel odmítá uhradit soudní poplatek, což odůvodňuje tím,
že mu soud, resp. žalovaný, jako příjemce soudního poplatku, má vrátit soudní poplatek, který byl
stěžovatelem uhrazen v rámci jiného soudního sporu.
Dříve než Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení kasační stížnosti,
zabýval se nejprve tím, zda kasační stížnost splňuje veškeré formální náležitosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti,
kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustný důvod podle §103 odst. 1 e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že v nyní posuzované věci jednak není
zaplacen soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti podle §4 odst. 1 písm. d) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a jednak není splněna podmínka povinného zastoupení
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.
Nedostatek podmínky uhrazeného poplatku za soudní řízení však ve zde posuzované věci
nebrání vydání meritorního rozhodnutí, neboť „za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí,
jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by totiž trvání na podmínce uhrazení poplatku
pro kasační řízení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním kasační stížnosti sledoval, a znamenalo
by řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný
na www.nssoud.cz). Opětovné nesplnění poplatkové povinnosti tak tedy nelze považovat
za překážku, která by bránila vydání věcného rozhodnutí v posuzovaném případě.
Věcnému projednání kasační stížnosti však brání nedostatek zastoupení stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti. Ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. stanoví, že „stěžovatel musí být zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel nebo jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie“. V dané
věci Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že městský soud stěžovatele po podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku již nevyzval k tomu,
aby si zvolil advokáta pro řízení o této kasační stížnosti, nebo doložil požadované vzdělání.
Městský soud tak však učinil v předcházející fázi řízení, tj. po podání kasační stížnosti
proti usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby stěžovatele ze dne 24. 4. 2009,
č. j. 9 Ca 324/2008 - 27. Stěžovatel pak na tuto výzvu soudu sdělil, že právnické vzdělání z blíže
specifikovaných důvodů nemá a že se mu nepodařilo zajistit advokáta, ačkoli byl ochoten uhradit
náklady na jeho odměnu. Stěžovatel si tak byl dobře vědom povinnosti povinného zastoupení
vyplývající mu z §105 odst. 2 s. ř. s., a pokud pak této povinnosti nedostál, nezbývá
než jeho kasační stížnost v souladu s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud jen na okraj poznamenává, že jak výzva
městského soudu k zaplacení soudního poplatku, tak výzva k doložení povinného zastoupení
v řízení o kasační stížnosti, které městský soud učinil po podání kasační stížnosti proti usnesení
městského soudu o odmítnutí žaloby ze dne 24. 4. 2009, č. j. 9 Ca 324/2008 - 27, neobsahovaly
náležité poučení. V prvním případě městský soud stěžovatele vyzval k tomu, aby si zvolil
advokáta, aniž by jej výslovně poučil, že pokud jsou u něj splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, může u soudu podat návrh na toto osvobození. Povinnost soudu poučit
účastníka řízení i o tom, že může požádat o osvobození od soudních poplatků, přitom Nejvyšší
správní soud dovodil již ve své dřívější judikatuře (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 9. 2005, č. j. 5 Ans 5/2005 - 59, dostupný na www.nssoud.cz), a to z povinnosti soudu
poskytnout účastníkovi řízení poučení o jeho procesních právech a povinnostech v rozsahu
nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěl újmu, vyplývající z §36 odst. 1 s. ř. s. V případě druhé
z uvedených výzev soud opomněl poučit stěžovatele o tom, že jsou-li u něho splněny
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je-li to t řeba k ochraně jeho práv, může
mu předseda senátu na návrh ustanovit zástupce, kterým může být i advokát (§35 odst. 8 s. ř. s.).
V daném případě však Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že k nenaplnění procesních
podmínek povinného zastoupení a zaplacení soudního poplatku vedly stěžovatele zcela
jednoznačně jiné důvody než ekonomické. V případě podmínky povinného zastoupení
se mu podle jeho vlastních slov „nepodařilo zajistit advokáta, ačkoli byl ochoten zaplatit tarifní
odměnu“ (č. l. 37) a co se týká poplatkové povinnosti, uvádí stěžovatel v kasační stížnosti,
že nebude hradit soudní poplatek, neboť mu soud dluží za nevrácené soudní poplatky
z jiných řízení.
S ohledem na výše uvedené a tedy zejména na to, že si stěžovatel nezvolil advokáta
jako svého zástupce (§105 odst. 2 s. ř. s.), ačkoliv byl o následcích nedostatku právního
zastoupení pro řízení o kasační stížnosti poučen, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu
než kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze odmítnout podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., neboť nebyly splněny podmínky řízení
a přes výzvu soudu nebyly odstraněny nedostatky podání, takže nelze v řízení pokračovat.
Nejvyšší správní soud dále rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
o nákladech řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. V případě žalovaného - procesně úspěšného účastníka - nebylo
prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud
proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu