ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.121.2022:33
sp. zn. 6 As 121/2022 – 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa
Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Jasik mini s.r.o.,
IČO 04798791, sídlem Plzeňská 429/245, Praha 5, zastoupená Mgr. Janem Boučkem, advokátem,
sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábřeží
Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 16. července 2019 č. j. 84/2019-190-TAXI/3, o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022 č. j. 8 A 115/2019 - 52,
takto:
I. Výroky II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022
č. j. 8 A 115/2019 - 52 se ruší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se kasační stížnost zamí t á.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „magistrát“) ze dne 16. července 2018
č. j. MHMP 1105822/2018, jímž byla žalobkyně, která při provozování taxislužby používá
aplikaci Uber, uznána vinnou z přestupků podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě,
neboť nezajistila, aby byl v jejím vozidle taxislužby doklad o oprávnění k podnikání nebo jeho
kopie [§35 odst. 1 písm. g) ve spojení s §9 odst. 2 zákona o silniční dopravě] a aby řidič vozidla
řádně obsluhoval taxametr [§35 odst. 2 písm. r) ve spojení s §21 odst. 3 písm. g) zákona
o silniční dopravě], vozidlo navíc nebylo řádně označeno střešní svítilnou s nápisem TAXI
a obchodním jménem žalobkyně [§35 odst. 1 písm. e) zákona o silniční dopravě]. Za popsané
přestupky byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 70 000 Kč.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, jíž se domáhala jeho zrušení,
popřípadě alespoň změny výše uložené sankce.
[3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem označeným v návětí zamítl
žalobu (výrok I) a snížil pokutu uloženou žalobkyni na 35 000 Kč (výrok II); výrokem III
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zejména s ohledem
na společenskou škodlivost jednání žalobkyně vyhodnotil pokutu uloženou ve správním řízení
jako zjevně nepřiměřenou. Porovnal ji s pokutami, které žalovaný uložil za mnohem závažnější
a společensky škodlivější jednání (taxikářů, kteří prakticky „okrádali“ své klienty). Přestupky
žalobkyně byly spíše administrativního rázu, spotřebitele nijak nepoškodily, fakticky došlo pouze
k narušení soutěžního prostředí.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Upozornil na jeho vnitřní rozpornost. V případě, že městský soud vyhověl návrhu na moderaci
sankce, neměl žalobu zamítnout, nýbrž jí měl částečně vyhovět.
[5] Stěžovatel dále namítl, že městský soud bez důkladnějšího zdůvodnění označil přestupky
žalobkyně za méně závažné než jednání dopravců v „klasické“ pražské taxislužbě. Pominul však,
že tento případ se liší od všech ostatních případů souvisejících s používáním aplikace Uber,
které týž senát projednával v nedávné době. Závěry městského soudu neodpovídají skutkovým
okolnostem případu, byly zkopírovány z jiného rozhodnutí. Stěžovatel nesouhlasí ani s obecným
východiskem, že jednání žalobkyně bylo méně závažné než jednání, kterého se dopouštěli
dopravci v „klasické“ pražské taxislužbě. Pro moderaci sankce soudem je nutné,
aby nepřiměřenosti pokuty dosáhla parametru nezákonnosti. Úkolem soudu není hledání
„ideální“ výše sankce. Z rozhodovací praxe osmého senátu městského soudu vyplývá, že obecně
považuje pokuty ukládané dopravcům využívajícím aplikaci Uber za neadekvátní a nespravedlivé
a se šablonovitým odůvodněním je snižuje vždy (s jednou výjimkou) na polovinu. Stěžovatel
upozornil, že dopravci využívající tuto aplikaci masivně porušovali zákon o silniční dopravě,
v důsledku čehož měli neoprávněnou konkurenční výhodu na trhu, nižší náklady a násobně nižší
riziko kontroly. Právě vysoká četnost porušování zákona, společně s téměř nulovým vlivem
již uložených sankcí za provozování taxislužby neevidovaným vozidlem na jednání dopravců,
vedla k postupnému zvyšování pokut. Městský soud opomněl, že žalobkyně a další dopravci
významně narušovali podnikatelské prostředí a poškozovali ty, kteří právní předpisy dodržovali.
Žalobkyně vozidlo řádně neoznačila a nevybavila taxametrem (ten ve vozidle sice byl, ale nebyl
vůbec zapojen), čímž neoprávněně ušetřila vstupní náklady a získala výhodu na trhu za nízkého
rizika kontroly. Její jednání nelze považovat za pouhý administrativní delikt, který by byl méně
závažný než jednání klasických taxikářů, na které odkazoval městský soud. I když cílem žalobkyně
nebylo okradení cestujících, skutkové okolnosti případu neodůvodňují uložení třetinové
až poloviční pokuty oproti těm, kteří neobsluhovali taxametr s cílem poškodit cestující. Městský
soud upřednostnil prospěch služby Uber pro cestující před povinností státu zajistit rovné
podnikatelské prostředí a vynucovat dodržování zákona.
[6] Stěžovatel též upozornil, že jiné senáty městského soudu i Nejvyšší správní soud
v minulosti neshledaly na pokutách v podobné výši nic nezákonného. Nepovažuje za možné,
aby se nyní jeden senát takto odchýlil a uložené pokuty moderoval, navíc mechanickým
snižováním pokuty vždy na polovinu bez zohlednění škodlivosti konkrétního jednání
(toto kritérium navíc neaplikuje zcela konzistentně).
[7] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je částečně důvodná.
[9] Podle §78 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li
důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj
nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu,
z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil,
a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítaným rozporem v prvních dvou výrocích
rozsudku městského soudu: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci uložená pokuta se snižuje na částku
35 000 Kč.
[11] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že pokud žalobce uplatní společně
návrh na zrušení, potažmo vyslovení nicotnosti správního rozhodnutí i návrh na moderaci
uložené sankce, má žalobní petit eventuální povahu (rozsudek ze dne 26. července 2007
č. j. 6 As 39/2006 - 45). Žalobce se tedy primárně domáhá zrušení rozhodnutí o přestupku,
a teprve pro případ, že by s tímto návrhem nebyl úspěšný, požaduje upuštění od uložené sankce
nebo její snížení. Přesně v tomto pořadí se věcí musí zabývat i správní soud (rozsudek ze dne
30. listopadu 2005 č. j. 1 As 30/2004 - 82).
[12] Eventuální petity se uplatňují především v občanském soudním řízení, v němž
předpokladem projednání eventuálního petitu je zamítnutí petitu primárního (srov. např.
rozsudek ze dne 18. července 2005 sp. zn. 22 Cdo 2887/2004 či usnesení ze dne 20. března 2013
sp. zn. 30 Cdo 2053/2012).
[13] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pojímat eventuální petit v soudním řízení
správním odlišně. Proto uzavírá, že v případě, že se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí,
kterým byl uložen trest za přestupek, a eventuálně (tj. pro případ, že by soud tomuto návrhu
nevyhověl) navrhuje upuštění od tohoto trestu nebo jeho snížení, soud nejprve přezkoumá
zákonnost napadeného rozhodnutí, a pokud neshledá důvod pro jeho zrušení, zamítne primární
návrh („žalobu“) a bude se zabývat eventuálním návrhem na moderaci. Moderaci uložené sankce
nelze považovat za částečné vyhovění návrhu na zrušení rozhodnutí („žalobě“), jak dovozoval
stěžovatel. Částečné vyhovění přichází v úvahu pouze tam, kde lze vyhovět i zcela – avšak
současné vyhovění návrhu na zrušení rozhodnutí i návrhu na moderaci sankce je z povahy věci
vyloučeno. Ačkoli formálně vzato bylo žalobou celé žalobkynino podání a výrok I rozsudku
městského soud se týkal pouze návrhu na zrušení rozhodnutí stěžovatele, je zřejmé, že „žalobou“
mínil městský soud právě tento návrh. Výrok o zamítnutí žaloby mu proto nebránil současně
moderovat uloženou pokutu (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. prosince 2013 č. j. 2 As 130/2012 - 20, č. 2992/2014 Sb. NSS).
[14] V rozsudku městského soudu tudíž namítaný vnitřní rozpor není, jeho výrok I byl
správný. Nejvyšší správní soud však přisvědčil výhradám stěžovatele proti způsobu,
jakým městský soud snížil pokutu uloženou žalobkyni.
[15] Kasační přezkum rozhodnutí krajského soudu o návrhu na moderaci sankce je omezen
podobně jako přezkum správního uvážení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
3. dubna 2012 č. j. 1 Afs 1/2012 - 36, č. 2671/2012 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
proto hodnotí „jen to, zda prvoinstanční soud nepřekročil zákonem stanovené meze tohoto
uvážení, nevybočil z nich nebo volné uvážení nezneužil, či zda je jeho úvaha přezkoumatelná
a logicky nerozporná“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. února 2013
č. j. 2 As 130/2012 - 20). Těmto požadavkům rozhodnutí městského soudu zcela nedostálo.
[16] Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 19. dubna 2012
č. j. 7 As 22/2012 - 23, č. 2672/2012 Sb. NSS, smyslem a účelem moderace „není hledání ‚ideální‘
výše sankce soudem místo správního orgánu, ale její korekce v případech, že by sankce,
pohybující se nejen v zákonném rozmezí a odpovídající i všem zásadám pro její ukládání
a zohledňující kritéria potřebná pro její individualizaci, zjevně neodpovídala zobecnitelné
představě o adekvátnosti a spravedlnosti sankce“. Pro zásah správního soudu tedy nestačí „běžná
nepřiměřenost, ale je nutné, aby nepřiměřenost dosáhla kvalitativně vyšší míry a byla zjevně
nepřiměřená“ (výše citovaný rozsudek č. j. 1 Afs 1/2012 - 36). Není však nutné, aby nepřiměřenost
sankce dosáhla úrovně nezákonnosti, jak v kasační stížnosti uváděl stěžovatel, který podle všeho
nesprávně interpretuje závěry výše citovaného rozsudku č. j. 1 Afs 1/2012 - 36. Z tohoto
rozhodnutí vyplývá, že nepřiměřenost s „kvalitou“ nezákonnosti je nutná pro zrušení rozhodnutí
o přestupku podle §78 odst. 1 s. ř. s., avšak nikoli pro moderaci sankce podle odstavce 2 tohoto
ustanovení.
[17] Pokud soud k moderaci trestu za správní delikt přistoupí, je povinen odůvodnit, v čem
spatřuje zjevnou nepřiměřenost trestu uloženého ve správním řízení a na základě jakých kritérií
dospěl k nově stanovené výši (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. listopadu 2005
č. j. 1 As 30/2004 - 82).
[18] Nejvyšší správní soud musí především stěžovateli přisvědčit, že městský soud pokutu
uloženou žalobkyni mechanicky snížil na polovinu, aniž zohlednil jiné okolnosti než to,
že za podle jeho názoru závažnější jednání byly uloženy pokuty ve srovnatelné výši (na přitěžující
okolnosti, z nichž vycházel stěžovatel, městský soud jen obecně odkázal, aniž zdůvodnil,
které z nich a v jakém směru vzal v úvahu). Z rozsudků, které stěžovatel vyjmenoval v kasační
stížnosti (jejichž obsah je Nejvyššímu správnímu soudu znám z úřední činnosti), je zřejmé,
že snižování pokuty na polovinu v rámci moderace podle §78 odst. 2 s. ř. s. je v poslední době
jakýsi modus operandi senátu 8 A městského soudu, a to bez ohledu na výši původně uložené
pokuty i povahu posuzovaných přestupků:
- rozsudkem ze dne 26. ledna 2022 č. j. 8 A 89/2019 - 44 městský soud snížil pokutu
uloženou za provozování taxislužby vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel
taxislužby, ze 100 000 Kč na 50 000 Kč,
- rozsudkem ze dne 16. března 2022 č. j. 8 A 88/2019 - 34 byla snížena na 50 000 Kč
pokuta v původní výši 100 000 Kč uložená za chybějící doklad o oprávnění k podnikání
ve vozidle a provozování taxislužby neevidovaným vozidlem,
- rozsudkem ze dne 16. března 2022 č. j. 8 A 78/2019 - 35 městský soud snížil
ze 125 000 Kč na 62 500 Kč pokutu za chybějící doklad o oprávnění k podnikání
ve vozidle a provozování taxislužby neevidovaným vozidlem (tedy za totožný souběh
přestupků jako ve věci sp. zn. 8 A 88/2019),
- rozsudky ze dne 6. dubna 2022 č. j. 8 A 112/2019 - 40 a č. j. 8 A 128/2019 - 41 se týkají
provozování taxislužby neevidovaným vozidlem, které navíc řídil řidič bez potřebného
oprávnění (v prvém případě šlo o souběh pěti takových přestupků a městský soud
snižoval pokutu z 500 000 Kč na 250 000 Kč, ve druhém o jediný případ, přičemž
městský soud snížil pokutu ze 120 000 Kč na 60 000 Kč),
- konečně rozsudkem ze dne 6. dubna 2022 č. j. 8 A 139/2019 - 43 městský soud snížil
pokutu uloženou za přepravu vozidlem, které nebylo označeno střešní svítilnou TAXI
a jménem a příjmením dopravce a nebylo vybaveno taxametrem, z 80 000 Kč
na 50 000 Kč (tedy nikoli přesně na polovinu, z uvedeného rozsudku není zřejmý žádný
důvod pro odchýlení od jinak převažující praxe senátu 8 A městského soudu).
Ve všech těchto případech městský soud moderaci odůvodnil prakticky shodně (viz níže).
Lze souhlasit se stěžovatelem, že takový postup nedává příliš smysl, neboť v jeho důsledku
jsou za podobná pochybení ukládány odlišné sankce – například 35 000 Kč v nyní
projednávaném případě oproti 50 000 Kč ve věci sp. zn. 8 A 139/2019 – aniž by byl zřejmý
jediný důvod pro takový postup. Za správný postup by Nejvyšší správní soud považoval,
pokud by si městský soud stanovil přiměřenou sankci za určitý typ porušení zákona o silniční
dopravě, a tu potom uplatňoval v každém konkrétním případě.
[19] Předmětem přezkumu v tomto řízení o kasační stížnosti je sice pouze jediné rozhodnutí
městského soudu (rozsudek označený v návětí) a nikoli další zmíněné případy, avšak způsob,
jakým městský soud postupoval v jiných řízeních, potvrzuje, že při moderaci sankce za přestupky
uložené provozovatelům taxislužby využívajícím aplikaci Uber bez hlubší úvahy a toliko
mechanicky snižuje pokutu uloženou ve správním řízení na polovinu, což však neodpovídá
smyslu a účelu moderace sankce v soudním řízení správním, která má respektovat zásadu
individualizace ukládaného správního trestu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. září 2010 č. j. 7 As 71/2010 - 97, č. 2209/2011 Sb. NSS).
[20] Nejvyšší správní soud má i další výhrady k odůvodnění výroku o moderaci pokuty.
[21] Městský soud shledal pokutu ve výši 70 000 Kč uloženou ve správním řízení zjevně
nepřiměřenou na základě porovnání s pokutami, které byly uloženy taxikářům za jednání,
jež považoval za mnohem závažnější a společensky nebezpečnější. Konkrétně zmínil případ,
kdy řidič taxi účtoval a inkasoval částku 500 Kč místo zaznamenané hodnoty přepravy ve výši
50 Kč a byla mu uložena pokuta ve výši 80 000 Kč, dále případ řidiče, který řádně neobsluhoval
taxametr, který kvůli tomu na konci přepravy zaznamenal hodnotu 118 Kč, řidič přesto
zákazníkům naúčtoval za přepravu 400 Kč, a byla mu uložena pokuta ve výši 100 000 Kč,
a nakonec taxikáře, který do paměťové jednotky taxametru zaznamenal délku přepravy 2,6 km
a jízdné 39 Kč, ačkoli skutečná délka přepravy byla 2,2 km a cena přepravy 390 Kč,
za což mu byla uložena pokuta ve výši 70 000 Kč (srov. bod 94 napadeného rozsudku a tam
citované rozsudky městského soudu ze dne 18. února 2020 č. j. 8 A 181/2016 - 48, ze dne
11. listopadu 2021 č. j. 8 A 185/2018 - 54 a ze dne 27. října 2021 č. j. 18 A 57/2020 - 62).
[22] Městský soud k tomu uvedl, že „absence dokladu o oprávnění k podnikání ve vozidle
a provozování taxislužby vozidlem nezapsaným v evidenci vozidel taxislužby, a dopravním
úřadem uváděné přitěžující okolnosti (vozidlo nebylo předepsaným způsobem označeno –
absence střešní svítilny s nápisem TAXI, jména a příjmení dopravce; vybaveno – taxametr; řidič
nebyl držitelem oprávnění řidiče taxislužby) podle názoru soudu spotřebitele nijak
nepoškozovalo“ (bod 96 napadeného rozsudku). Stěžovatel však oprávněně namítá,
že toto odůvodnění neodpovídá posuzovanému případu. Žalobkyně nebyla pokutována
za provozování taxislužby vozidlem nezapsaným v evidenci vozidel, nýbrž za to, že vozidlo
neoznačila střešní svítilnou s nápisem TAXI a svým obchodním jménem (což nemohlo být
zároveň přitěžující okolností, jinak by došlo k porušení zásady dvojího přičítání téhož), nezajistila
řádnou obsluhu taxametru (tedy nikoli za to, že by taxametr ve vozidle vůbec nebyl, zároveň
ani v tomto případě nešlo o přitěžující okolnost, nýbrž o podstatu vytýkaného jednání)
a nezajistila, aby byl ve vozidle doklad o oprávnění k podnikání nebo jeho kopie (v tomto
jediném ohledu rozsudek městského soudu odpovídá obsahu rozhodnutí stěžovatele). Řidič
žalobkynina vozidla navíc oprávnění řidiče taxislužby měl, stěžovatel tuto okolnost mezi těmi
přitěžujícími neuváděl.
[23] Městský soud dále jednoduše označil přestupky, jichž se dopustila žalobkyně,
za administrativní (přičemž senát 8 A pravděpodobně považuje za administrativní jakýkoli
přestupek, který spáchá provozovatel taxislužby využívající aplikaci Uber, viz rozsudky citované
výše v bodě [18]), s tím, že nijak nepoškodily spotřebitele a pouze narušily podnikatelské
prostředí. Vůbec se však nezabýval tím, že právě narušování podnikatelského prostředí bylo
jednou z okolností, které správní orgány vedly ke stanovení konkrétní výše sankce (viz str. 10
rozhodnutí magistrátu). Pokud chtěl městský soud vyjádřit názor, že narušení podnikatelského
prostředí je méně závažný následek než poškození spotřebitele, měl tak učinit srozumitelněji
a adekvátně jej zdůvodnit.
[24] Nejvyšší správní soud dále podotýká, že při uplatnění moderačního oprávnění by soud
měl přihlížet k ustálené rozhodovací praxi, pokud v dané době existuje. Může se od ní sice
odchýlit, avšak v konkrétním případě k tomu musejí být důvody (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. dubna 2012 č. j. 7 As 22/2012 - 23). To souvisí s obecným zájmem na shodném
rozhodování skutkově obdobných případů, který vyplývá z principu právní jistoty. Rozdílné
rozhodování různých senátů či samosoudců krajských soudů v obdobných věcech je nežádoucí
a může způsobit nezákonnost soudního rozhodnutí, pokud se ten senát či samosoudce,
který rozhoduje později, argumentačně nevypořádá s dříve vysloveným právním názorem,
který mu měl či mohl být znám (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. září 2007
č. j. 2 As 94/2006 - 51, č. 1424/2088 Sb. NSS).
[25] V tomto směru lze považovat za relevantní rozsudky jiných senátů městského soudu,
které v obdobných věcech návrhu žalobců (zastupovaných stejným advokátem jako žalobkyně
v nyní projednávané věci) na moderaci sankce nevyhověly. Jmenovat lze například rozsudek
ze dne 8. dubna 2021 č. j. 17 A 8/2019 - 62 (absence dokladu o oprávnění k podnikání
ve vozidle a provozování taxislužby neevidovaným vozidlem, pokuta ve výši 150 000 Kč), ze dne
17. června 2021 č. j. 15 A 91/2019 - 47 (neoznačení vozidla střešní svítilnou s nápisem TAXI
a jménem a příjmením dopravce, nevybavení vozidla taxametrem, pokuta ve výši 100 000 Kč),
ze dne 18. května 2020 č. j. 9 A 117/2018 - 49 (absence dokladu o oprávnění k podnikání
ve vozidle, provozování taxislužby neevidovaným vozidlem, pokuta ve výši 150 000 Kč) či ze dne
19. října 2020 č. j. 14 A 140/2019 - 36 (neoznačení vozidla střešní svítilnou s nápisem TAXI
a jménem a příjmením dopravce, nevybavení vozidla taxametrem, absence dokladu o oprávnění
k podnikání a výpisu z evidence vozidel taxislužby, pokuta ve výši 90 000 Kč). Se závěry těchto
rozsudků stran výše pokuty se osmý senát městského soudu nijak nevypořádal, ačkoli mu musely
být známy, neboť na ně v nyní napadeném rozsudku výslovně odkazoval (srov. body 73, 77
a 83).
[26] Posledně popsané nedostatky odůvodnění by sice ke zrušení rozsudku městského soudu
nevedly, dokreslují však skutečnost, že městský soud nevěnoval dostatečnou pozornost všem
relevantním okolnostem a prakticky bez jakékoli úvahy snížil pokutu uloženou žalobkyni
na polovinu, což zůstává rozhodující výhradou Nejvyššího správního soudu vůči napadenému
rozsudku a důvodem pro zrušení výroku o moderaci sankce.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud tedy zrušil výrok II rozsudku městského soudu o snížení pokuty
i na něj navazující výrok III o nákladech řízení a věc vrátil v tomto rozsahu městskému soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Městský soud sice nepovažoval snížení pokuty
za procesní úspěch žalobkyně a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III
tedy z jeho pohledu nebyl obsahově závislý na výroku II), jelikož však bude řízení před městským
soudem pokračovat, bude nutné rozhodnout o jeho nákladech znovu.
[28] V rozsahu, ve kterém směřovala proti zamítavému výroku I rozsudku městského soudu,
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, neboť nebyla důvodná (§110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s.).
[29] Městský soud bude v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto
rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Znovu tedy rozhodne o návrhu žalobkyně na snížení uložené
pokuty. Pokud setrvá na závěru, že žalovaný uložil pokutu ve zjevně nepřiměřené výši, odůvodní
svůj postup tak, aby odpovídal výše citované judikatuře i skutkovým okolnostem tohoto případu.
[30] Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2022
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda senátu