ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.279.2019:18
sp. zn. 6 As 279/2019 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: Ing. M. Š.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutím žalované ze dne 8. 2. 2019, č. j. 10.01-000063/19-002 a č. j. 10.01-000064/19-002,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2019,
č. j. 8 A 29/2019 – 31,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 31. 12. 2019 doručena kasační stížnost žalobce
(stěžovatele), která směřuje proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze,
kterým soud zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku. Součástí kasační
stížnosti byla žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti.
[2] Usnesením ze dne 11. 6. 2020, č. j. 6 As 279/2019 – 10, Nejvyšší správní soud obě
stěžovatelovy žádosti zamítl, a vyzval jej, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil soudní
poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč a předložil plnou moc udělenou jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Současně jej poučil o následcích případného
nezaplacení soudního poplatku. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 19. 6. 2020
[3] Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z §4 odst. 1 písm. d)
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pak platí, že „[n]ebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může
soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[4] Patnáctý den lhůty připadl na sobotu 4. 7. 2020, poslední den lhůty pro zaplacení
soudního poplatku a předložení plné moci se tak posunul na úterý 7. 7. 2020 (5. 7. – neděle, 6. 7.
– státní svátek). Stěžovatel však poplatek v této lhůtě nezaplatil. Soud proto řízení podle
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil. Do dnešního
dne stěžovatel nepředložil ani plnou moc, nad výše uvedený důvod pro zastavení řízení tak byl
dán i důvod pro odmítnutí kasační stížnosti dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[5] Dne 1. 7. 2020 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno stěžovatelovo podání
nazvané „vyjádření k usnesení“, ve kterém uvádí, že na zaplacení soudního poplatku a úkonů
kvalifikovaného zástupce nemá dostatek prostředků. Nejvyšší správní soud neshledal, že by
toto podání svým obsahem bylo opakovanou žádostí o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení advokáta, o níž by byl povinen rozhodnout. Takovou povinnost má soud
jen v případě, žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně
poměrů účastníka řízení (srov. rozsudek ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65).
Stěžovatelova první žádost byla usnesením č. j. 6 As 279/2019 – 10, zamítnuta nikoliv
po posouzení jeho majetkových poměrů, ale z důvodu zjevné neúspěšnosti podané kasační
stížnosti. Ani případné nové informace o finančních poměrech stěžovatele tak nemohly založit
důvod pro nové posouzení žádosti.
[6] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. července 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu