ECLI:CZ:NSS:2018:6.AS.380.2017:33
sp. zn. 6 As 380/2017 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců
Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Ing. M. L., proti
žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1,
Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. ZKI BR-O-65/535/2015,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11.
2017, č. j. 31 A 18/2016 – 86,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2017, č. j. 31 A 18/2016 – 86,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností se žalovaný domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Brně (dále „krajský soud“) ze dne 1. 11. 2017, č. j. 31 A 18/2016 – 86 (dále
„napadený rozsudek“), jímž krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2015,
sp. zn. ZKI BR-O-65/535/2015 (dále „napadené rozhodnutí“) a stejně tak i jemu předcházející
prvostupňové rozhodnutí.
[2] Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce (vedle odvolání ještě
dalších účastníků řízení) a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální
pracoviště Havlíčkův Brod ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. OR – 114/2015-601/10, kterým nebylo
vyhověno námitce proti obsahu obnoveného katastrálního operátu (přepracováním
souboru geodetických informací) v katastrálním území H. u Č., směřující proti nevytvoření
nových pozemků parc. č. X, X, X, X a X v katastrálním operátu katastrálního území H. u Č. dle
geometrického plánu č. 22-233/93 ze dne 27. 8. 1993, a dále proti přečíslování, částečnému
sloučení a změně výměr doplňovaných pozemků žalobce dosud evidovaných zjednodušeným
způsobem s původem v pozemkovém katastru – parcely č. X, X, X a X a doplňovanému
pozemku manželů K., bytem H. 25 – Č., L. n. S. dosud evidovaného zjednodušeným způsobem
s původem v pozemkovém katastru – parcela č. X, vše v katastrálním území D.
[3] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu. Namítal,
že žalovaný pochybil, pokud neprovedl zápis v katastru nemovitostí podle geometrického plánu,
s nímž všichni dotčení vlastníci souhlasí. Měl za to, že se správní orgány nedostatečně zabývaly
jeho námitkami, které podrobně ocitoval. Nesouhlasil s tím, že nikdo nerespektoval geometrický
plán, přičemž správní orgány „vytvořily“ zcela jiné pozemky s jinými čísla a výměrami a tyto navíc
byly „poslučovány“. To povede pouze k tomu, že bude muset vynaložit další náklady na řešení
vzniklé situace.
[4] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že katastrální orgány
nepochybily, pokud neprovedly zápis do katastru nemovitostí dle geometrického plánu z roku
1993. Vysvětlil, že obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací
představuje soubor úkonů evidenčního a technického rázu, a že nesměřuje ke změně právních
vztahů. Fakticky při ní dochází k převedení mapového díla z pevné podložky do počítačového
souboru. Nevytvoření pozemků dle geometrického plánu z roku 1993 stejně tak nelze řešit
v režimu opravy chyby podle §36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální
zákon), ve znění pozdějších předpisů, neboť se o chybu nejedná. Geometrický plán sám o sobě
totiž nevyvolává změnu údajů v katastru nemovitostí, k jeho zápisu do katastru dochází pouze
ve spojení s příslušnou listinou, která jej doprovází a vyjadřuje vůli předkladatele vyvolat změnu
údajů evidovaných v katastru. Žalobce ani další účastníci dotčených právních vztahů (manželé K.)
ke dni zahájení řízení o námitce katastrálnímu úřadu nepředložili listinu, ve které by výslovně bylo
požádáno o rozdělení původních pozemků a která by byla doložena tímto geometrickým plánem
a souvisejícími správními rozhodnutími (např. územním rozhodnutím či sdělením o dělení nebo
scelování pozemků). Tento geometrický plán proto nemohl být použit při obnově katastrálního
operátu, a to i když „nové pozemky“ byly zakresleny jako ostatní prvek polohopisu, neboť se
nejednalo o pozemky v právním smyslu. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani to, že
žalobce k námitkám přiložil další dokumenty (souhlas osob zúčastněných na řízení se stavbou,
souhlasy správních orgánů), neboť tyto dokumenty nejsou podkladem pro změnu v katastrálním
operátu. K použitelnosti vlastního geometrického plánu z roku 1993 soud vyložil, že je věcí
dotčených vlastníků, aby jej u katastrálního úřadu včas použily; pokud žalobce zůstal nečinný,
nelze to klást k tíži správním orgánům.
[5] Soud na druhé straně přisvědčil žalobci, že došlo k porušení katastrálního zákona,
pokud katastrální orgány jednotlivé pozemky sloučily. Soud zjistil, že parcela č. X, X a část
parcely č. X tvoří nově pozemek parc. č. X, část parcely č. X a část parcely č. X tvoří nově
pozemek parc. č. X, zbývající část parcely č. X tvoří nově pozemek parc. č. X a parcela č. X byla
rozdělena, kdy její část byla s jinými pozemky ve zjednodušené evidenci sloučena nově do
pozemku parc. č. X, přičemž zbylá část tvoří samostatný pozemek parc. č. X, vše nově uvedeno
v katastrálním území H. u Č.. Soud vložil, že sloučení parcel lze provést na základě žádosti
vlastníka doložené územním rozhodnutím stavebního úřadu o dělení nebo scelování pozemku
nebo potvrzením stavebního úřadu, že dělení nebo scelení pozemků je v souladu s podmínkami
danými regulačním plánem, nebo rozhodnutím stavebního úřadu, nebo sdělením stavebního
úřadu, případně rozhodnutím podle zákona o pozemkových úpravách. Katastrální zákon ani
prováděcí předpis neobsahují zmocnění katastrálního úřadu pro sloučení doplňovaných pozemků
dosud vedených ve zjednodušené evidenci do obnoveného souboru geodetických informací.
Pokud se žalovaný dovolává Návodu pro obnovu katastrálního operátu a převodu ve znění
dodatků z roku 2007, tak z obsahu správního spisu nevyplývá, že by byly dodrženy tam uvedené
podmínky v podobě doložení souhlasu vlastníka a stavebního úřadu. Na tom nemůže ničeho
změnit ani to, že v aktuálním Návodu z roku 2015 je nyní stanoveno, že sloučení sousedících
pozemků se provede bez dalšího, neboť pro takovou úpravu nemá správní orgán zákonné
zmocnění. Soud se přitom ale neztotožnil s tím, že bylo do práv žalobce zasaženo pouhým
přečíslováním parcel, neboť k tomu je katastrální úřad zmocněn, přičemž zde byl veden snahou
zachovat číselnou řadu katastrálních parcel a sjednotit parcelní čísla co možná nejpřehledněji.
II. Kasační stížnost a vyjádření
[6] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost. Uvedl,
že kasační stížnost podává z důvodu nesprávného posouzení právních otázek krajským soudem
(§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „s. ř. s.“). V doplnění kasační stížnosti doručeném Nejvyššímu správnímu
soudu dne 20. 12. 2017 zdůraznil, že jeho rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno z jediného
důvodu, a to, že podle názoru soudu „katastrální úřad nad rámec mu svěřené pravomoci zasáhl
do vlastnických práv žalobce a manželů K., když uspořádal předmětné pozemky zjednodušené
evidence bez jejich souhlasu tak, že došlo k jejich sloučení.“
[7] K tomu stěžovatel vyložil, že je nutné ve smyslu §2 písm. a) a b) katastrálního zákona
rozlišovat mezi pozemkem a parcelou, přičemž za stěžejní považoval to, že pozemek je část
zemského povrchu, který je ale v katastru evidován v podobě parcel. Součástí katastrálního
operátu jsou též údaje zjednodušené evidence, což jsou pozemky, jejichž hranice
v terénu neexistují a které jsou sloučeny do větších půdních celků (§62 katastrálního zákona),
přičemž se u nich neeviduje druh a způsob využití pozemků) §10 odst. 5 katastrální vyhlášky).
K této problematice dále vysvětlil, že evidence pozemků převzatých z předchozí pozemkových
evidencí je jen dočasná, dokud vlastnické hranice těchto pozemků nebudou asimilovány
do platného stavu katastrálního operátu. Proces doplňování pozemků zjednodušené evidence
do katastru nemovitostí, realizovaný především při obnově katastrálního operátu (§40 odst. 4
katastrálního zákona) je podrobněji upraven především v §93 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb.,
o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů. Hranice parcely
zjednodušené evidence se doplní do katastrální mapy tak, že se zobrazí do či namísto stávajících
hranic parcel katastru nemovitostí, které nebyly hranicemi vlastnickými a tudíž nebyly dosud
evidovány ani na žádném listu vlastnictví; jedná se o začlenění původní parcely zjednodušené
evidence do katastrální mapy a nahrazení stávajících užívacích hranic parcely katastru nemovitostí
vlastnickými hranicemi této parcely dříve evidované pouze v mapě již neplatné pozemkové
evidence. V posuzované věci přitom nedošlo ke sloučení pozemků, ale ke sloučení parcel,
a to tak, aby vlastnické hranice původních pozemků pozemkového katastru byly v souladu
se stavem parcel evidovaných v katastru.
[8] Sloučením původních parcel pozemkového katastru byly zachovány hranice pozemků tak,
jak jsou nyní evidovány v platném katastrálním operátu. Pokud stěžovatel vyjde z předpokladu,
že evidence v katastrální mapě odráží skutečný stav v terénu, pak je podle něj zřejmé, že pozemky
evidované v katastru v podobě parcel splňují požadavky definice pozemku a parcely ve smyslu
katastrálního zákona. Pokud by tedy katastrální úřad při doplnění parcel zjednodušené evidence
ponechal v katastrální mapě zobrazení původních hranic parcel pozemkového katastru,
paradoxně by tím vytvořil stav, který by byl s uvedenou definicí v rozporu, tudíž by musel naopak
žádat o souhlas s dělením či scelením pozemků stavební úřad, aby zjistil, zda takto doplněné
historické pozemky vyhovují současným požadavkům pro evidenci pozemku v podobě parcel
v souladu s katastrálním zákonem. Měl za to, že provedeným postupem nedošlo k zásahu do práv
stěžovatele, neboť byly vytvořeny takové parcely, které odpovídaly jednak evidovanému
vlastnickému právu a jednak již evidovaným hranicím parcel katastru nemovitostí. Stěžovatel dále
uvedl, že ke sloučení parcel je katastrální úřad zmocněn na základě §35 odst. 7 a 36 odst. 4
katastrální vyhlášky. V daném případě vzniklo v jednom katastrálním území více parcel stejného
vlastníka, shodného druhu pozemku a způsobu využití, u nichž nejsou evidovány různé údaje
či upozornění o právech, proto nebyl dán zákonný důvod evidovat tyto parcely jednotlivě,
neboť společně tvoří jeden pozemek jako část zemského povrchu oddělenou od sousedních částí
hranicemi vyjmenovanými v §2 písm. a) katastrálního zákona. Katastrální úřad proto mohl
sloučit předmětné parcely z úřední povinnosti, a to i bez souhlasu vlastníka. V žádném případě
nedošlo k zániku některých žalobcových pozemků; ty jsou pouze evidovány jiným způsobem,
který vyjadřuje technický a evidenční úkon katastrálního úřadu.
[9] Žalobce se ke kasační stížnosti vyjádřil v přípisu, který byl Nejvyššímu správnímu soudu
doručen dne 7. 2. 2018, v němž namítal, že argumentace obsažená v doplnění kasační stížnosti
měla být uvedena ve lhůtě pro podání kasační stížnosti, nikoli po jejím uplynutí. Napadený
rozsudek považoval za zákonný, přičemž zdůraznil, že se jej katastrální úřad měl při slučování
parcel na toto zeptat. Podle jeho názoru by měl vlastnit samostatné parcely, nikoli sloučené,
jelikož tím dochází k omezení jeho vlastnického práva. Slučování pozemků či jejich rozdělování
není zpřesněním výměry parcely.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky řízení obsažené
v §105 odst. 2 s. ř. s., a je proti napadenému rozsudku přípustná za podmínek §102 a §104
s. ř. s.
[11] Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud posuzoval v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[13] K námitkám žalobce stran opožděnosti kasační stížnosti či opožděnosti vlastní
argumentace Nejvyšší správní soud uvádí, že podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být
kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Napadený rozsudek byl
stěžovateli doručen dne 14. 11. 2017, lhůta pro podání kasační stížnosti proto skončila dne
28. 11. 2017. Pokud došlo k podání kasační stížnosti dne 27. 11. 2017, jednalo se o včasnou
kasační stížnost. Protože však kasační stížnost neobsahovala vlastní argumentaci, tj. důvody,
proč stěžovatel brojí proti napadenému rozsudku, byl stěžovatel vyzván k odstranění této vady
v souladu s ustanovením §106 odst. 3 s. ř. s. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 11. 2017, č. j. 6 As 380/2017 – 13, které bylo stěžovateli doručeno dne 4. 12. 2017. Lhůta
k odstranění této vady byla stanovena v délce 1 měsíce. Stěžovatel na nastalou situaci v souladu
s výzvou zdejšího soudu reagoval podáním, které Nejvyššímu správnímu soudu došlo dne
20. 12. 2017, tedy ve lhůtě. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že předmětná kasační stížnost
byla podána včas, byť neobsahovala příslušné důvody; tyto důvody však byly stěžovatelem
v souladu s výzvou Nejvyššího správního soudu včas a řádně doplněny. Nejvyšší správní soud
proto konstatuje, že argumentace obsažená v podání doručeném dne 20. 12. 2017 je včasná
a přípustná, proto se jí Nejvyšší správní soud věcně zabýval.
[14] Vzhledem k obsahu kasační stížnosti, považuje Nejvyšší správní soud za spornou,
či rozporovanou, otázku toliko to, zda katastrální úřad nad rámec mu svěřené pravomoci zasáhl
do vlastnických práv žalobce, popř. i manželů K., když uspořádal předmětné parcely
zjednodušené evidence bez jejich souhlasu tak, že došlo k jejich sloučení. Tj., zda bylo
toto sloučení parcel v rozporu se zákonem, a zda tím bylo zasaženo do vlastnických práv
uvedených subjektů.
[15] Stěžovatel v tomto směru především poukazuje na to, že je nutné vycházet z definice
pojmů pozemek a parcela v §2 katastrálního zákona, a to ve spojení se skutečností, že pozemky
se v katastru evidují v podobě parcel. Dále pak stěžovatel ve spojení s úpravou obsaženou
v katastrálním zákoně připomíná právní režim zjednodušené evidence, a také i proces doplňování
pozemků ve zjednodušené evidenci do katastru nemovitostí. Současně také poznamenává,
že při slučování pozemkových parcel postupoval v souladu s §35 a 36 katastrální vyhlášky.
[16] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že §2 písm. a) katastrálního zákona vymezuje
pozemek jako část zemského povrchu oddělenou od sousedních částí hranicí územní jednotky nebo hranicí
katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí stanovenou regulačním plánem, územním rozhodnutím,
společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje, veřejnoprávní smlouvou nahrazující územní
rozhodnutí, územním souhlasem nebo hranicí danou schválením navrhovaného záměru stavebním úřadem, hranicí
jiného práva podle §19, hranicí rozsahu zástavního práva, hranicí rozsahu práva stavby, hranicí druhů
pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků, a §2 písm. b) katastrálního zákona
potom vymezuje parcelu jako pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě
a označen parcelním číslem.
[17] Dále pak Nejvyšší správní soud poznamenává, že celý postup katastrálního úřadu
v předmětné věci měl povahu obnovy katastrálního přepracováním souboru geodetických
informací, jak ji má na mysli §40 odst. 1 katastrálního zákona. Ustanovení §40 odst. 4
katastrálního zákona přitom stanoví: Při obnově katastrálního operátu se do katastrální mapy
doplňují parcely pozemků evidovaných dosud zjednodušeným způsobem, pokud to umožňuje kvalita
jejich původního zobrazení. To souvisí s, resp. s tím souvisí, §62 odst. 1 katastrálního zákona,
podle něhož se v katastru evidují zjednodušeným způsobem, s využitím bývalého pozemkového
katastru, pozemkových knih a navazujících operátů přídělového a scelovacího řízení a evidence
nemovitostí, pozemky, jejichž hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků,
a to do doby jejich zobrazení v katastrální mapě, nejpozději však do doby ukončení pozemkových úprav podle
jiného právního předpisu.
[18] Vlastní proces doplňování pozemků ve zjednodušené evidenci do katastru nemovitostí
potom upravuje především §93 katastrální vyhlášky. V tomto procesu katastrální úřad doplňuje
pozemky evidované zjednodušeným způsobem do souboru geodetických informací na základě
podkladů dřívějších pozemkových evidencí. Při tomto doplnění stanoví parcelní číslo, určí další
údaje o parcele v souboru popisných informací (tj. včetně údajů o druhu pozemků a způsobu
jejich využití) a uvědomí vlastníka. S tím potom souvisí i to, že zatímco u parcel zjednodušené
evidence se ve smyslu §10 odst. 5 katastrální vyhlášky neeviduje druh a způsob využití pozemku,
u parcel katastru nemovitostí je tomu podle §4 odst. 1 katastrálního zákona a §10 odst. 1
katastrální vyhlášky naopak.
[19] K postupu katastrálního úřadu podle §35 odst. 7 a §36 odst. 4 katastrální vyhlášky,
jehož se stěžovatel dovolává, Nejvyšší správní soud konstatuje, že je skutečností, že obě
ustanovení se slučováním parcel výslovně počítají, přičemž §35 odst. 7 slučování parcel
determinuje negativně tím, že uvádí, kdy sloučení není možné, zatímco §36 odst. 4 stanoví
podmínky pro parcely stejného druhu pozemku téhož vlastníka, když uvádí: Při slučování parcel
stejného druhu pozemku v obvodu vlastnictví jednoho vlastníka se ponechá číslo parcely s největší výměrou a ostatní
parcelní čísla se zruší.
[20] Za tohoto stavu věci je tak podle názoru Nejvyššího správního soudu třeba přisvědčit
stěžovateli, že proces doplnění parcel zjednodušené evidence do katastru nemovitostí představuje
začlenění původních parcel zjednodušené evidence do katastrální mapy a nahrazení stávajících
užívacích hranic parcel katastru nemovitostí vlastnickými hranicemi těchto parcel, dříve
evidovaných pouze v mapě již neplatné pozemkové evidence a nyní označené údaji platného
katastrálního operátu. Obdobně je třeba se ztotožnit se stěžovatelem v tom, že v posuzovaném
případě vzniklo v jednom katastrálním území více parcel stejného vlastníka, shodného druhu
pozemku a způsobu využití, u nichž nejsou evidovány různé údaje či upozornění o právech,
proto nebyl dán zákonný důvod evidovat tyto parcely jednotlivě, neboť společně tvoří jeden
pozemek jako část zemského povrchu oddělenou od sousedních částí hranicemi vyjmenovanými
v §2 písm. a) katastrálního zákona.
[21] Katastrální zákon sice o slučování parcel zjednodušené evidence při jejich doplňování
do katastrální mapy výslovně nehovoří, ostatně nehovoří o slučování parcel ani obecně,
to upravuje teprve až katastrální vyhláška, nicméně ze souvislostí citovaných ustanovení
katastrálního zákona, a zejména pak jeho §2 písm. a) a b), je nutno dovodit, že katastrální
vyhláška představuje ve shora citovaných ustanoveních právně plně souladné provedení
katastrálního zákona. Katastrální úřad v posuzované věci zcela v souladu s katastrálním zákonem
doplnil v rámci obnovy katastrálního operátu do katastrální mapy parcely pozemků evidované
do té doby zjednodušeným způsobem, a v souladu s požadavky kladenými na hranice pozemků
katastrálním zákonem tyto „sloučil“, resp. nově uspořádal do parcel odpovídajících druhům
pozemků (§4 odst. 1 katastrálního zákona) téhož vlastníka, stejně jako požadavkům na další
v katastru evidované údaje. Katastrální zákon, ani katastrální vyhláška, přitom katastrálnímu
úřadu neukládají, že tak může postupovat jen při výslovném souhlasu vlastníka dotčených
pozemků, a proto je Nejvyšší správní soud toho názoru, že katastrální úřad v předmětné věci
mohl dotčené parcely nejen sloučit, ale že tak mohl také učinit i bez souhlasu vlastníka.
[22] Na první otázku, tj. zda bylo předmětné sloučení parcel v rozporu se zákonem, tak Nejvyšší
správní soud dospěl k odpovědi, že dané sloučení parcel v rozporu se zákonem nebylo.
[23] Pokud jde o druhou otázku, tj. zda tímto postupem bylo zasaženo do vlastnických
práv žalobce, popř. i manželů K., Nejvyšší správní soud, při vědomí, že se v posuzované věci
jednalo o součást obnovy katastrálního operátu, především předesílá, že již dříve judikoval,
že: V rámci obnovy katastrálního operátu i se není katastrální úřad oprávněn jakkoliv rozhodovat o existenci
či rozsahu vlastnického či jiného práva k dotčené nemovitosti (rozsudek ze dne 3. 12. 2009,
č. j. 9 As 10/2009 – 35). Ač byl tento dílčí závěr učiněn ve vztahu k předchozí právní úpravě,
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že platí i ve vztahu k nyní platnému katastrálnímu zákonu,
neboť úprava obnovy katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací je
totožná (srov. ustanovení §13 odst. 1 písm. b) a ustanovení §15 zákona č. 344/1992 Sb.,
o katastru nemovitostí České republiky a ustanovení §40 odst. 1 písm. b) 43 katastrálního
zákona).
[24] Nejvyšší správní soud má tedy i nadále za to, že obnovou katastrálního operátu ke změně
vlastnického práva dojít nemůže. A vztaženo v prvé řadě k žalobci (neboť v posuzované věci
se jedná toliko o jeho práva) také ani v nyní posuzované věci k takové nezákonné změně
napadeným rozhodnutím nedošlo, neboť sloučením některých parcel žalobce, které byly
do té doby evidovány zjednodušeným způsobem, se na vlastnictví žalobce k předmětným
pozemkům nic nezměnilo. Součet výměr všech původních parcel evidovaných zjednodušeným
způsobem odpovídá součtu výměr „nově zaevidovaných“ parcel pro žalobce, a také i vnější
hranice těchto parcel odpovídají vnějším hranicím původních parcel evidovaných zjednodušeným
způsobem.
[25] V žádném případě také nedošlo k zániku některých žalobcových pozemků. Ty jsou pouze
evidovány jiným způsobem, což je projevem technické a evidenční činnosti katastrálního úřadu.
[26] Nejvyšší správní soud tak i ve vztahu ke druhé otázce, tj. zda bylo sloučením parcel
zasaženo ze strany katastrálního úřadu do vlastnických práv žalobce, dospívá k záporné
odpovědi, tj. že „sloučením“ předchozích parcel zjednodušené evidence, resp. jejich novým
uspořádáním do parcel katastru nemovitostí odpovídajících druhům pozemků téhož vlastníka,
katastrální úřad do vlastnických práv žalobce nijak nezasáhl (myšlen zásah v negativním slova
smyslu).
[27] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud nerozhodl
správně, pokud napadené rozhodnutí zrušil s odůvodněním, že napadené rozhodnutí nebylo
vydáno v souladu právními předpisy, které katastrální úřady neopravňují k tomu, aby ex offo
prováděly „slučování parcel evidovaných zjednodušeným způsobem“.
IV. Závěr a náklady řízení
[28] Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1
s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je krajský soud vázán právním
názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku.
[29] O případné náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2018
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu