ECLI:CZ:NSS:2019:6.AS.56.2019:19
sp. zn. 6 As 56/2019 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: L. K.,
proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Valdice, se sídlem nám. Míru 55, Valdice,
ve věci nezákonného zásahu žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. února 2019 č. j. 30 A 25/2018 - 89,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce si odpykává trest odnětí svobody ve Věznici Valdice. Dva z jeho spoluvězňů jsou
jeho dlužníky na základě vykonatelných platebních rozkazů vydaných okresními soudy.
Usneseními Okresního soudu v Karviné a Okresního soudu v Pardubicích byl již nařízen výkon
příslušných platebních rozkazů, a to přikázáním peněžitých pohledávek – peněžních prostředků,
které Věznice Valdice spravuje pro oba povinné. Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaná strhává
peněžní prostředky v jeho prospěch v nedostatečné výši, zejména proto, že provádí
ze spravovaných prostředků srážky na náklady výkonu trestu, ponechává povinným
v dispozici větší část prostředků, než vyžaduje zákon, a nedodržuje pořadí pohledávek. Obrátil
se proto na Krajský soud v Hradci Králové (dále též „krajský soud“) se žalobou, v níž požadoval,
aby krajský soud označil postup žalované za nezákonný zásah ve smyslu §82 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a přikázal
jí jej ukončit. Krajský soud žalobu odmítl v záhlaví označeným usnesením pro nedostatek
podmínek řízení. Jednání napadené žalobou nemůže být pojmově nezákonným zásahem,
neboť žalovaná v dané věci nevystupuje jako správní orgán, nýbrž pouze jako uschovatel
a správce peněžních prostředků na účtech povinných.
[2] Proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu brojil žalobce (dále
jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností, ve které mimo jiné navrhl, aby mu byl pro řízení
o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 2. dubna 2019 č. j. 6 As 56/2019 - 11 tuto žádost
zamítl s odůvodněním, že podmínkou pro vydání takového ustanovení je splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že stěžovatel tyto podmínky nenaplnil, neboť kasační stížnost je v jeho případě zjevně
neúspěšným návrhem. Jelikož osvobození od soudních poplatků bylo stěžovateli přiznáno
již dříve usnesením krajského soudu, zdejší soud mu je zde citovaným usnesením odňal a zároveň
zamítl žádost o ustanovení zástupce. V návaznosti na to vyzval soud stěžovatele, aby ve lhůtě
15 dnů zaplatil soudní poplatek za podání kasační stížnosti a aby ve lhůtě dvou týdnů předložil
plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, příp. doložil
své odpovídající právní vzdělání. Usnesení nabylo právní moci dne 8. dubna 2019.
[4] Dne 10. dubna 2019 se stěžovatel na Nejvyšší správní soud obrátil s opětovnou
žádostí o osvobození od soudních poplatků a návrhem na ustanovení zástupce. Jak sám uvádí,
je mu známo, že podle předchozí judikatury Nejvyššího správního soudu „o opakované žádosti
o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost
obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. června 2008 č. j. 4 Ans 5/2008 - 65). Za takovouto novou
skutečnost stěžovatel označuje neoznačený nález Ústavního soudu z měsíce března 2019 týkající
se situace, kdy obecné soudy stěžovateli nepřiznaly aktivní legitimaci k podání žaloby na pojistné
plnění hypotečního úvěru.
[5] Nejvyšší správní soud konstatuje, že to, co stěžovatel ve své opakované žádosti uvedl,
není v tomto řízení žádná novinka, neboť na údajný nález Ústavního soudu upozorňoval
již ve své kasační stížnosti spojené s žádostí o ustanovení zástupce, konkrétně na čtvrté straně
nahoře. Nadto, i kdyby tuto informaci sděloval stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu poprvé,
nejedná se vůbec o skutečnost (tedy o okolnost či fakt popisující skutkový stav a svědčící
např. o změně poměrů na straně stěžovatele), nýbrž o právní argument. Není tak žádný důvod
rozhodovat o opakované žádosti stěžovatele, a to ani negativně samostatným výrokem.
[6] Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě Nejvyššího správního soudu
k zaplacení soudního poplatku, Nejvyšší správní soud řízení o jeho kasační stížnosti zastavil
v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s., jak je
uvedeno ve výroku I. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel ve stanovené lhůtě
neodstranil ani další vadu své kasační stížnosti (nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105
odst. 2 s. ř. s.), přestože k tomu byl rovněž vyzván, jak je popsáno výše.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. května 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu