ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.58.2022:17
sp. zn. 6 As 58/2022 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: DVOŘÁK TRUCK-
SERVIS s.r.o., sídlem Karlov 1119, Velké Meziříčí, zastoupená Mgr. Jakubem Hajdučíkem,
advokátem, sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo
financí,sídlem Letenská 525/15, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne
1. 11. 2021, č. j. MF-28670/2021/3901-4, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022, č. j. 29 Af 8/2022 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobou podanou dne 12. 1. 2022 u Krajského soudu v Brně se žalobkyně domáhala
zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání
a potvrzeno rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 21. 7. 2021,
č. j. 47585/21/7700-10124-204230. Tímto rozhodnutím Generální finanční ředitelství
podle §121 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, nařídilo přezkoumání rozhodnutí
Odvolacího finančního ředitelství ze dne 1. 10. 2020, č. j. 36831/20/5200-11433-706599, ve věci
odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů právnických osob
za zdaňovací období let 2014, 2015 a 2016 vydaným Finančním úřadem pro Kraj Vysočina.
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením postoupil věc podle §7 odst. 6
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), k vyřízení Městskému soudu
v Praze. Konstatoval, že správním orgánem, který ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s. vydal rozhodnutí
v prvním stupni, bylo Generální finanční ředitelství, sídlem Lazarská 15/7, Praha 1. Podle bodu 1
Přílohy č. 2 (ve spojení s Přílohou č. 4) k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, spadá území městské části Praha 1
do obvodu Městského soudu v Praze. Krajský soud proto dospěl k závěru, že není k projednání
a rozhodnutí věci místně příslušný.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti usnesení krajského soudu kasační
stížnost. Namítala, že místní příslušnost bylo nutno zkoumat nikoli ve vztahu k rozhodnutí
o nařízení přezkumu, ale ve vztahu k původním prvostupňovým rozhodnutím (dodatečným
platebním výměrům), která vydal Finanční úřad pro Kraj Vysočina. Dle stěžovatelky je
při posuzování otázky místní příslušnosti určující míra souvislosti napadeného rozhodnutí
s původním řízením. Stěžovatelka uvedla, že přezkumné řízení je vůči přezkoumávanému
rozhodnutí v akcesorickém vztahu, přičemž úzká vazba je dána §123 odst. 5 daňového řádu.
Ten umožňuje přezkoumávané rozhodnutí pouze zrušit nebo změnit, nikoli vydat rozhodnutí
nové, na původním přezkoumávaném rozhodnutí nezávislé. Stěžovatelka namítala,
že již v podané žalobě odkázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2021,
č. j. Nad 148/2021 – 45, krajský soud však na tento odkaz nijak nereagoval. V kasační stížnosti
stěžovatelka dále doplnila odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2019,
č. j. 2 As 106/2019 - 15, a setrvala na závěru, že místně příslušným soudem v uvedené věci je
Krajský soud v Brně.
[4] Žalovaný práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[6] V posuzovaném případě je mezi stranami nesporný skutkový stav věci, tedy že Odvolací
finanční ředitelství podalo dle §121 odst. 3 daňového řádu podnět Generálnímu
finančnímu ředitelství k nařízení přezkoumání vlastního rozhodnutí ze dne 1. 10. 2020,
č. j. 36831/20/5200-11433-706599. Tímto rozhodnutím bylo pravomocně ukončeno řízení
o stěžovatelčině odvolání proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů právnických
osob za zdaňovací období let 2014, 2015 a 2016 vydaným Finančním úřadem pro Kraj Vysočina.
Generální finanční ředitelství nařídilo přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství,
a toto rozhodnutí bylo potvrzeno v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného, proti kterému
se stěžovatelka bránila žalobou u Krajského soudu v Brně.
[7] Sporná je v souzené věci otázka, zda je správním orgánem, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s., Finanční úřad pro Kraj Vysočina, a tedy soudem
místně příslušným k projednání žaloby je Krajský soud v Brně, či zda je tímto orgánem Generální
finanční ředitelství, a místně příslušným soudem je z tohoto důvodu Městský soud v Praze.
[8] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
[9] Podle §7 odst. 6 s. ř. s. není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný,
postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[10] Podle §122 odst. 1 daňového řádu přezkoumání rozhodnutí nařídí správce daně nejblíže nadřízený
správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni.
[11] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že nařízení přezkoumaní rozhodnutí podle §121
a násl. daňového řádu je úzce spjato s řízením, v němž bylo vydáno původní rozhodnutí ve věci,
a proto měl být za správní orgán, který ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s. vydal ve věci rozhodnutí
v prvním stupni, považován Finanční úřad pro Kraj Vysočina.
[12] Ve vztahu k §7 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval,
že pro posouzení, zda je vydané rozhodnutí (např. v přezkumném řízení nebo též při povolení
či nařízení obnovy řízení dle §117 a násl. daňového řádu) rozhodnutím v téže věci, či se jedná
o věc novou, je určující míra souvislosti takového rozhodnutí s původním řízením (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2018, č. j. 2 As 188/2018 - 19, ze dne 3. 10. 2017,
č. j. 9 As 282/2017 - 41, usnesení ze dne 28. 5. 2014, č. j. Nad 185/2014 - 26). Potud lze
tedy v obecné rovině přisvědčit argumentaci stěžovatelky.
[13] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nicméně vyplývá, že řízení
o přezkoumání daňového rozhodnutí se rozpadá do dvou fází: v prvé se rozhoduje (na vyšším
stupni soustavy finančních orgánů) o tom, zda přezkoumání vůbec bude povoleno či nařízeno;
ve druhé fázi (nadto jen tam, kde je přezkoumání povoleno či nařízeno, a původní řízení
tedy znovu „otevřeno“) rozhoduje orgán, který v původním řízení rozhodoval v posledním
stupni.
[14] Stěžovatelka v této souvislosti odkazovala na usnesení ze dne 9. 9. 2021,
č. j. Nad 148/2021 - 45, v němž se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou místní příslušnosti
v obdobné věci. Ve zmiňovaném případě se však jednalo již o druhou fázi řízení o přezkoumání
daňového rozhodnutí, v níž finanční orgán, který rozhodoval v původním řízení v posledním
stupni, změnil původní rozhodnutí (změnil výši odvodu za porušení rozpočtové kázně).
[15] Nejvyšší správní soud v této souvislosti zároveň doplňuje, že z obsahu podané žaloby
ověřil, že stěžovatelka (v rozporu s argumentací v kasační stížnosti), uplatnila odkaz na toto
rozhodnutí poprvé až v kasační stížnosti. Krajskému soudu proto nelze vytýkat, že na označené
rozhodnutí výslovně nereagoval v odůvodnění napadeného usnesení. Ke stěžovatelčinu poukazu
na rozsudek ze dne 30. 4. 2019, č. j. 2 As 106/2019 - 15, Nejvyšší správní soud uvádí toliko to,
že se týkal místní příslušnosti soudu v případě rozhodnutí vydaného v rámci zkráceného
přezkumného řízení dle §98 ve spojení s §97 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nikoli
řízení o přezkoumání daňového rozhodnutí vedeného dle daňového řádu.
[16] Na nyní posuzovanou věc tak dopadají závěry usnesení ze dne 17. 1. 2019,
č. j. Nad 147/2018 - 49, kde se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou místní příslušnosti soudu
v případě žaloby proti rozhodnutí vydanému v tzv. první fázi řízení o přezkoumání daňového
rozhodnutí (jak tomu bylo i v tomto případě). Uzavřel, že první fáze přezkumného řízení –
nařízení přezkoumání rozhodnutí, nemá úzkou souvislost s řízením původním. Jeho předmětem
totiž není přezkoumávané rozhodnutí v úzkém slova smyslu, nýbrž to, zda jsou dány důvody
k opětovnému „otevření“ věci již vyřešené původním rozhodnutím. Správce daně nejblíže
nadřízený správci daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni (§122 odst. 1 daňového řádu),
totiž posuzuje pouze to, zda jsou splněny podmínky pro nařízení přezkumu rozhodnutí
podle §121 odst. 1 daňového řádu. Tento správce daně však nerozhoduje o věci samé,
o kterou se jednalo v onom původním řízení (přiměřeně též rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 10. 2018, č. j. 2 As 188/2018 - 19, který řešil obdobnou otázku místní
příslušnosti soudu v případě povolení obnovy řízení dle §117 a násl. daňového řádu).
[17] S ohledem na shora uvedené závěry, od nichž Nejvyšší správní soud nemá důvod
se v nyní souzené věci odchýlit, lze proto uzavřít, že správním orgánem, který ve věci vydal
rozhodnutí v prvním stupni ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s., bylo Generální finanční ředitelství.
Krajský soud tedy postupoval správně, postoupil-li dle §7 odst. 6 s. ř. s. věc k vyřízení
Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Na základě výše uvedeného tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[19] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá proto
právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec obvyklé
úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. května 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu