ECLI:CZ:NSS:2009:6.AZS.11.2009:67
sp. zn. 6 Azs 11/2009 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D.,
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. M., zastoupené Mgr. Robertem Falbrem,
advokátem, se sídlem Kopeckého 47, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
22. 4. 2008, č. j. OAM - 1 - 951/VL - 07 - K01 - 2007, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2008,
č. j. 28 Az 25/2008 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného,
jímž jí žalovaný neudělil azyl podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a navrhuje jeho zrušení.
V kasační stížnosti stěžovatelka uvádí, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné,
neboť se neopírá o dostatečně zjištěný skutkový stav. Žalovaný nevzal v potaz míru korupce
v domovském státě stěžovatelky, kterou dokládá např. zpráva Transparency International a jiné.
Krajský soud pak v řízení nevyhověl návrhu na provedení důkazu touto zprávou. Konečně pak
stěžovatelka upozorňuje na to, že jí v Nigérii hrozí pronásledování z náboženských důvodů
(vyznává křesťanské náboženství).
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Kasační
stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102
s. ř. s.), byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatelka v ní uplatňuje přípustné důvody
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Na tomto místě však Nejvyšší správní
soud konstatuje, že námitka nesprávného právního posouzení ve smyslu ust. §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. – pronásledování z náboženských důvodů – je nepřípustná, neboť ji stěžovatelka
poprvé uplatnila až v kasační stížnosti; touto námitkou se tedy Nejvyšší správní soud nezabýval.
Stěžovatelka též splňuje podmínku povinného zastoupení právním zástupcem ve smyslu
ust. §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“,
který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem,
jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v tomto rozhodnutí
citovaná jsou dostupná na www.nssoud.cz). O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost
v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního
soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud:
a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc
vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodů kasační stížnosti, stanovených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním
případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud
předloženou kasační stížnost věcně projednat. Stěžovatelka v kasační stížnosti argumentovala
pro přijatelnost své kasační stížnosti tím, že v Nigerijské federativní republice jí (stejně
jako dalším tisícům občanů) hrozí pronásledování z důvodů jejího křesťanského vyznání.
Navzdory této argumentaci však Nejvyšší správní soud důvody pro přijatelnost kasační stížnosti
neshledal. Je totiž zřejmé ze shora nastíněného výkladu institutu přijatelnosti kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany, že důvod přijatelnosti musí spočívat právě ve výkladu právních
otázek či v hrubých pochybeních v předchozím soudním řízení; nelze tak za důvod přijatelnosti
považovat skutečnost (charakteristiku osoby), kterou stěžovatelka uvedla až v řízení
před Nejvyšším správním soudem. Ani z dalšího obsahu kasační stížnosti a soudních spisů
Nejvyšší správní soud neshledal, že by kasační stížnost svým významem podstatně přesahovala
vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v řízení před krajským soudem žádná procesní
pochybení (natož pak zásadní povahy) neshledal. Stěžovatelka byla v řízení řádně poučena
o svých procesních právech a byla seznámena s vyjádřením žalovaného správního orgánu
k podané žalobě.
Nato se Nejvyšší správní soud zabýval dalšími ze shora nastíněných důvodů přijatelnosti
kasační stížnosti a dospěl k závěru, že stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí námitku, s níž se již
zdejší soud ve své předchozí rozhodovací činnosti plně vypořádal. Nejvyšší správní soud
v projednávané věci konstatuje, že stěžovatelka argumentuje kasačními důvody zakotvenými
v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., namítá, že rozhodnutí žalovaného vychází
z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, konkrétně že žalovaný nezohlednil zprávu
Transparency International o míře korupce v Nigérii. Žalovaný stěžovatelce neudělil mezinárodní
ochranu formou azylu podle ust. §12 zákona o azylu mj. proto, že dospěl k závěru,
že stěžovatelka uprchla z vesnice, v níž žila a později z Nigérie, kvůli hrozícímu provedení ženské
obřízky. Tyto obavy žalovaný nepovažoval za odůvodněné obavy před pronásledováním
ze strany státu, resp. státem tolerované, neboť toto pronásledování není možno státním orgánům
přičítat ve smyslu ust. §2 odst. 7 zákona o azylu. Stěžovatelka se totiž neobrátila s žádostí
o pomoc na státní orgány ani na nevládní organizace, jež podle zpráv o zemi původu v Nigérii
působí a ženám v takové situaci poskytují pomoc. Žalovaný upozornil, že ze zpráv o zemi
původu vyplývá zřetelně možnost přesídlení do jiné části země, kde by k dalšímu nucení
stěžovatelky k obřízce velmi pravděpodobně nedošlo. Stejně tak žalovaný neseznal důvody hodné
zvláštního zřetele podle ust. §14 zákona o azylu a stěžovatelka nesplňuje ani podmínky
pro udělení doplňkové ochrany podle ust. §14a a 14b cit. zákona, neboť z dostupných zpráv
nevyplývá, že by jí po návratu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu ust. §14a odst. 2
zákona o azylu.
Ke stěžovatelčině námitce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu Nejvyšší správní
soud odkazuje na svůj rozsudek z 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007 - 63 (dostupný
na www.nssoud.cz), v němž uvedl: „Zásada tzv. materiální pravdy má v řízení o udělení azylu svá specifika
spočívající v pravidelné nedostatečnosti důkazů prokazujících věrohodnost žadatelových tvrzení. Je však
na správním orgánu, aby prokázal či vyvrátil pravdivost žadatelových tvrzení, a to buď zcela nevyvratitelně
zjištěním přesných okolností vážících se na stěžovatelova tvrzení, anebo alespoň s takovou mírou pravděpodobnosti,
která nevyvolává zásadní pochybnosti o správnosti úsudku správního orgánu.“ V posuzované věci
pak žalovaný požadovanému standardu vyhověl, když své rozhodnutí opřel o zprávy o zemi
původu, které v rozhodnutí řádně označil a které jsou součástí správního spisu.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. května 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu