ECLI:CZ:NSS:2015:6.AZS.32.2015:30
sp. zn. 6 Azs 32/2015 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: V. V.,
zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Nám. Hrdinů 3,
Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. září 2011, č. j. MV-22814-10/SO-2011, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2014,
č. j. 9 A 290/2011 – 51,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení případu
[1] Včas podanou kasační stížností žalobce napadl v záhlaví označený rozsudek Městského
soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2011,
č. j. MV-22814-10/SO/-2011. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl jeho odvolání
proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha,
Inspektorátu cizinecké policie Praha, č. j. CPPH-065664/CI-2010-60 ze dne 15. 12. 2010
o zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu podle ustanovení §87e odst. 1 písm. c)
zákona č. 326/1999 Sb., (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).
[2] Žalobce přicestoval na území České republiky dne 12. 3. 2006 na základě turistického víza
s platností do 19. 6. 2006. Dne 1. 11. 2006 požádal v České republice o udělení mezinárodní
ochrany formou azylu. Před pravomocným skončením azylového řízení dne 30. 6. 2009 žalobce
uzavřel sňatek s V. G., a to dne 12. 02. 2009. Následně, dne 12. 08. 2009 žalobce požádal o
vydání povolení k trvalému pobytu. Rozhodnutím správního orgánu nebyl žalobci trvalý pobyt
udělen (právní moc rozhodnutí dne 5. 10. 2009).
[3] Dne 29. 7. 2010 podal žalobce ke správnímu orgánu I. stupně žádost o povolení
k přechodnému pobytu za účelem sloučení s rodinou – manželkou V. G. Správní orgán I. stupně
dne 15. 12. 2010 žádost zamítl z důvodu uvedeného v §87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu
cizinců, neboť podle něj prvotním a jediným důvodem uzavření sňatku byla snaha získat
povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Vyšel ze shromážděných podkladů
pro rozhodnutí, ze kterých vyplynulo, že manželka žalobce nebyla ochotna spolupracovat se
správními orgány, odmítla vypovídat a nepřebírala poštu na své údajné adrese pobytu, a ani
společné soužití manželů nebylo v řízení prokázáno.
[4] Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný dne 4. 9. 2011 zamítl a napadené
rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěry o skutkovém stavu
zjištěném správním orgánem I. stupně, jednání žalobce související s uzavřením sňatku se státní
občankou České republiky hodnotil rovněž jako účelové, zaměřené na získání povolení k pobytu.
Tento závěr učinil ze skutkových zjištění, že žalobce přicestoval na území České republiky spolu
s M. V. a jejich dvěma syny. V řízení o žádosti o udělení azylu uváděl rodinný stav ženatý a M. V.
rodinný stav vdaná. V období od 27. 8. 2007 do 18. 2. 2010 byli oba dva hlášeni na adrese v P.
10, K. 2255. Dne 12. 2. 2009 (tj. ve stejný den, kdy uzavíral sňatek žalobce), uzavřela i M. V.
sňatek s občanem České republiky. Žalobce nezná důležité osobní informace týkající se jeho
nynější manželky V. G., manželé spolu dlouhodobě společně nežili a jejich společné soužití se
nepodařilo prokázat ani vyvrátit. Žalobce tak podle žalovaného navázal vazby k občanům České
republiky s cílem obcházet zákon a získat povolení k přechodnému pobytu, proto žalovaný
nepovažoval zásah rozhodnutím o neudělení povolení k přechodnému pobytu za nepřiměřený.
Případné návštěvy synů z předchozího manželství může žalobce uskutečnit i v rámci jiného
pobytového titulu, případně se jejich setkání může uskutečnit na území státu, jehož jsou občany.
[5] Městský soud v Praze napadeným rozsudkem žalobu žalobce zamítl. Podle městského
soudu je to žalobce, kdo má v řízení o žádosti o povolení přechodného pobytu povinnost tvrzení
i povinnost důkazní k existenci a fungování manželství, a žalobce ji nesplnil. Žalobce nemůže
tvrdit, že skutkový stav nebyl správními orgány zjištěn úplně a bez jakýchkoliv pochybností,
neboť důkazní nouzi on a jeho manželka způsobili sami svým jednáním. Podle městského soudu
byl skutkový stav náležitě a dostatečným způsobem zjištěn a přezkoumatelným způsobem byl
odůvodněn závěr správních orgánů o účelovém uzavření manželství žalobce s V. G. s cílem
získat povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Žalovaný ani správní orgán I.
stupně se tak porušení ust. §2, 3, 4, 51 odst. 3 správního řádu nedopustili.
[6] Dále městský soud v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ani v rozhodnutí
správního orgánu I. stupně neshledal rozpor výroku s jeho odůvodněním, obě rozhodnutí
v souladu s §68 odst. 3 správního řádu obsahují náležité právní závěry, které vyplývají
z rozhodných skutkových okolností a v nich uvedené důvody jsou ve vztahu k výroku
jednoznačné.
[7] Městský soud s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
č. j. 2 As 59/2013 -33 neshledal pochybení v odkazu žalovaného na Směrnici 2004/38/ES
o právu občanů unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území
členských států, s tím, že správní orgány mají možnost přihlédnout k faktorům uvedeným
ve Směrnici, záleží plně na jejich uvážení.
[8] Podle městského soudu nedošlo ani k nepřiměřenému zásahu do rodinného
a soukromého života žalobce a jeho manželky, ani k neaplikování hledisek dle ust. §174a zákona
o pobytu cizinců. Oba správní orgány vyšly z konkrétních skutkových okolností, analyzovaly
dopady svých rozhodnutí na rodinný život žalobce a právem dospěly k závěru, že rodinný život
žalobce nemůže být jejich postupem nepřiměřeně dotčen. Žalobce nemá ústavně zaručené právo
na pobyt na území České republiky. Je plně v kompetenci suverénního státu stanovit,
za jakých podmínek připustí pobyt cizince na svém území. V případě žalobce ochrana veřejného
zájmu převažuje nad ochranou jeho zájmů soukromých a rodinných, neboť žalobce a V. G.
rodinu nezaložili.
[9] Městský soud se neztotožnil ani s další žalobcem uplatněnou námitkou, vytýkající
žalovanému projev libovůle v rámci správního uvážení. Žalovaný v projednávané věci
při hodnocení splnění zákonných podmínek §87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců
nevybočil ze zákonem stanovených mezí. Správní orgány v rámci rozhodování nerozšířily
své úvahy o účelovosti manželství účastníků nad rámec stanovený zákonem, ani nepožadovaly
splnění podmínek, které zákon žadateli o udělení přechodného pobytu neukládá. K porušení
zákazu libovůle tak nedošlo.
[10] Městský soud považoval za neopodstatněnou i námitku spočívající v nesprávném
právním posouzení věci správními orgány s ohledem na zásadu ,,in dubio in libertate“,
tj. že v případě pochybností ve skutkových zjištěních měl správní orgán postupovat ve prospěch
žalobce. Soud plně přisvědčil postupu a hodnocení skutkového stavu správními orgány; v řízení
o povolení přechodného pobytu povinnost tvrzení a důkazní má žalobce, měl tak povinnost
své plně funkční manželství tvrdit i prokázat, přičemž důkazy byl žalobce i jeho manželka
povinen správním orgánům předložit a aktivně za tímto účelem spolupracovat, což se v daném
případě nestalo.
II.
Kasační stížnost
[11] Kasační stížnost podal žalobce (dále též „stěžovatel“) z důvodů uvedených v §103 odst. 1
písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel předně namítal,
že rozhodnutí správního soudu stejně jako správního orgánu je postaveno na nesprávných
skutkových základech a zejména v případě správních orgánů odůvodnění napadených rozhodnutí
nepodporuje výrokovou část. Stěžovateli nebyl povolen pobyt z důvodu účelovosti uzavření
manželství a správní soud toto rozhodnutí potvrdil, ale závěr o účelovosti manželství stěžovatele
nelze podle jeho názoru činit čistě na základě faktu, že jeho manželka odmítla ve věci vypovídat.
Dále stěžovatel namítal, že správní soud nedostatečně zhodnotil v řízení prokázané skutečnosti
a tyto nezohlednil ve svém rozhodnutí, pominul ve správním řízení zjištěné provedené důkazy
a vyjádření účastníka řízení, které jsou pro rozhodnutí klíčové, čímž bylo porušeno právo
stěžovatele na řádný proces. Městský soud podle stěžovatele přešel novou úpravu manželství,
jak je koncipována v občanském zákoníku, nezohlednil, co fakticky má být v současnosti účelem
manželství a posouzení manželství je založeno spíše na domněnkách správních orgánů a soudu
o tom, jaké by manželství mělo být, na místo toho, aby bylo vycházeno z platné právní úpravy.
V řízení před správními orgány ani před soudem nebyl dále řešen zásah, který bude vydání
rozhodnutí o správním vyhoštění mít ve vztahu k soukromému a rodinnému životu stěžovatele
ve smyslu §174a zákona o pobytu cizinců.
[12] Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
III.
Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze v mezích řádně
uplatněných kasační důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle ustanovení §109 odst. 2 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[14] Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval stěžovatelem namítanou
nepřezkoumatelností rozsudku Městského soud v Praze, spočívající v nedostatečně zjištěném
skutkovém stavu, neboť městský soud podle stěžovatele své závěry učinil bez odkazu
na jakékoliv ve věci provedené důkazy, pominul prokázané rozhodné skutečnost a nijak je
ve svém rozhodnutí nezohlednil [kasační důvod podle §103 odst. 1 písm d) s. ř. s.]. Námitkou
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je nutné se zabývat v první řadě, neboť pouze přezkoumatelné
rozhodnutí je zpravidla způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností
či vad předcházejícího soudního řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 8. 2009, č. j. 2 Azs 47/2009 - 63).
[15] Rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů především tehdy, opírá-li
soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu
se zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003 - 75 ze dne
4. 12. 2003), nebo pokud zcela opomene vypořádat některou z uplatněných žalobních námitek
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007 - 58, rozsudek
téhož soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004,
č. j. 4 Azs 27/2004 - 74). Obdobně je rozhodnutí soudu zatíženo nepřezkoumatelností v případě,
že se soud ztotožní se závěry správního orgánu a označí je za správné, přičemž se ale nevypořádá
s věcnými či právními námitkami v žalobě uplatněnými proti takovým závěrům (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 12. 2005, č. j. 4 As 13/2004 - 55), respektive
pokud z jeho odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné
nebo vyvrácené, a to zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44).
[16] V nyní projednávané věci stěžovatel již v žalobě v souvislosti s uzavřením manželství
jako obecně formulovanou výtku uvedl, že předložil veškeré požadované náležitosti,
svou výpovědí a oddacím listem prokázal reálnou existenci manželského vztahu, a namítal,
že ze spisového materiálu nevyplývá, že by soužití mezi účastníky řízení bylo pouze „fingované“
a nesvědčí o tom ani to, že manželé společně po nějakou dobu nežili ve společné domácnosti,
na uváděné adrese nejsou přihlášeni k trvalému pobytu nebo že provedenou kontrolou nebyl
jejich společný život na uvedené adrese potvrzen ani vyvrácen; skutečnost, že manželé nežijí
v jedné domácnosti, je přitom irelevantní pro posouzení jeho postavení jako rodinného
příslušníka občana EU, jelikož tento jím nepochybně je podle §15a odst. 1 písm. a) zákona
o pobytu cizinců. Kromě těchto námitek však neuvedl žádné konkrétní okolnosti nasvědčující
tomu, že jeho manželství je manželstvím funkčním, ani nenavrhl žádný důkaz v tomto směru.
Městský soud uvedený žalobní bod nepřehlédl, a podrobně rozvedl, z jakých důvodů považuje
manželství stěžovatele za účelově uzavřené a proč námitku nedostatečně zjištěného skutkového
stavu nepovažoval za důvodnou. Správně přitom poukázal zejména na to, že žalobce neuvedl
žádné skutečnosti, ani nepřeložil žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že uzavřené manželství
je funkční, ač je to žalobce, kdo má v řízení o žádosti o povolení přechodného pobytu povinnost
tvrzení a důkazní, nepřednesl žádná tvrzení ani neoznačil důkazy ani za situace, kdy z podkladů
pro rozhodnutí shromážděných správním orgánem I. stupně vyplynuly skutečnosti, které naopak
nasvědčují účelovosti uzavření manželství. Tím je nejen stěžovatelem zmiňovaný fakt, že manželé
nevedli společnou domácnost, ale také doba uzavření manželství, to, že stěžovatel v žádosti o azyl
uváděl, že je ženatý a tvrdil společné soužití se svou bývalou manželskou M. V. i v době, kdy
uzavíral manželství se současnou manželkou V. G., nesrovnalosti ohledně doby rozvodu
s bývalou manželkou; a dále neznalost rodinných příslušníků nynější manželky a vůbec povrchní
znalosti o její osobě, což neodpovídá manželskému soužití.
[17] Jak již dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku z 31. 8. 2010, č. j. 2 Afs 28/2010 - 103,
„povšechná kasační námitka, že ve věci nebyl dostatečně objasněn skutkový stav, nenaplňuje požadavek §103
odst. 1 písm. b) soudního řádu správního a ani požadavek, aby stěžovatel uvedl konkrétní a individuální důvody
vztahující se k jeho věci“. Stěžovatel - stejně jako v žalobě - ani v kasační stížnosti neuvedl,
které konkrétní skutečnosti městský soud nezohlednil a naopak která skutečnost soudem
zohledněná nemá oporu v dokazování; neuvedl ani žádné konkrétní okolnosti ohledně soužití
s manželkou, které by nasvědčovaly funkčnímu vztahu, městský soud se se stěžovatelovou
námitkou v napadeném rozhodnutí jasně a srozumitelně vypořádal a napadený rozsudek
proto není nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
[18] Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítal, že se městský soud nevypořádal s tím,
jaký zásah do soukromého a rodinného života stěžovatele bude rozhodnutí žalovaného
a městského soudu mít ve smyslu ustanovení §174a zákona o pobytu cizinců, což je opět
námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu pro nevypořádání se s uplatněnou
žalobní námitkou a kasační důvod podřaditelný pod §103 odst. 1 písm d) s. ř. s.
Ani tento žalobní bod však městský soud nepřehlédl a srozumitelně vysvětlil, proč námitku
žalobce „považuje za lichou“ a proč podle něj žalovaný správně došel k závěru, že rodinný život
žalobce nemůže být postupem správních orgánů nepřiměřeně dotčen. V posuzovaném případě
došlo ke střetu práva na ochranu rodinného života žalobce a veřejného zájmu na ochraně
společnosti. Za této situace městský soud provedl test proporcionality v souladu s nálezem
Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/94 ze dne 12. 10. 1994, se závěrem, že zájem žalobce
na ochraně rodinného života nemá přednost za situace, kdy jeho manželství s V. G. je pouze
účelovým svazkem a žádný osobní a rodinný život spolu nevedou. Rozhodnutí správních orgánů
tak do jejich rodinného či soukromého života nikterak zasáhnout nemůže. Městský soud dále
poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 21/2008 - 101 z 18. 12. 2008,
podle kterého zájem na tom, aby se v České republice nezdržovali cizinci, kteří obcházejí zákon
svým úmyslným jednáním, má přednost před právem cizince na ochranu jeho rodinného života.
Proto by bylo podle městského soudu nelogické a v rozporu se zásadou hospodárnosti a
účelnosti, aby dle §174a zákona o pobytu cizinců správní orgány rozebíraly jednotlivá kritéria pro
posuzování přiměřenosti dopadů žalobou napadeného rozhodnutí. S tímto závěrem městského
soudu se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Stěžovatel ani v žalobě ani v kasační stížnosti
neuvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývá, že rozhodnutí žalovaného a správního orgánu
I. stupně nepřiměřeně zasáhne do jeho soukromého a rodinného života; i tuto svou námitku
formuloval pouze obecně, přičemž poukaz na „pronásledování manželem v zemi původu“ je očividně
uveden omylem; městský soud se se stěžovatelovou námitkou v napadeném rozhodnutí jasně a
srozumitelně vypořádal a napadený rozsudek proto ani ve vztahu k této námitce
nepřezkoumatelný.
[19] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou, že skutkový závěr správních orgánů
o účelovosti uzavření manželství stěžovatelem nemá oporu ve spise, neboť vyplývá
pouze ze zjištění, že manželka stěžovatele odmítla vypovídat ve věci, přičemž městský soud
se s tímto závěrem žalovaného nesprávně ztotožnil, což je důvod kasační stížnosti předvídaný
v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[20] V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 As 56/2003 - 76
se uvádí, že „[p]okud je z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč v souladu
se správním spisem soud shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé, jakými úvahami
se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu,
a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatelky v žalobě, potom není důvodná
námitka, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu
[§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].“. Přesně takové parametry přezkoumávaný rozsudek městského
soudu má. Jak již Nejvyšší správní soud zdůraznil v bodě [16], městský soud vysvětlil,
proč považuje závěry žalovaného a správního orgánu I. stupně o účelovosti uzavření manželství
stěžovatelem za opodstatněné, proč naopak shledal žalobcovy námitky za nedostatečné
a neprokázané, vysvětlil, jakými úvahami se řídil při utváření závěrů o skutkovém stavu
a proč tedy přisvědčil závěru žalovaného, že skutečnosti vyplývající ze shromážděných podkladů
pro rozhodnutí odůvodňují závěr o účelovosti manželství stěžovatele. Není správná výtka
stěžovatele, že jediným důvodem, proč městský soud považuje manželství stěžovatel za účelové,
je odmítnutí výpovědi jeho manželkou; naopak městský soud svůj závěr dovozuje ze souhrnu
skutečností, počínaje pasivitou manželky stěžovatele, která se projevila jak samotným odepřením
výpovědi, tak nepřebíráním pošty na uváděných adresách, dále z rozporů ohledně ukončení
předchozího manželství, toho, že manželé spolu od počátku nežili a nevedli společnou
domácnosti a nebylo zjištěno (ani vyvráceno), že by následně spolu žili a vedli společnou
domácnost, a v neposlední řadě z toho, že vzájemné informace, které o sobě manželé mají, jsou
povrchní. Námitka stěžovatele z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tak rovněž není
důvodná.
[21] Poslední námitkou, kterou stěžovatel svou kasační stížností uplatnil, je námitka
nezákonnosti rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky [důvod podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[22] Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový
stav je aplikován nesprávný právní předpis, nebo je sice užit správný právní předpis,
ale je nesprávně vyložen. Stěžovatel výhradu formuloval jako nesprávnou aplikaci nové úpravy
manželství v zákoně č. 89/2012 Sb., (dále jen „nový občanský zákoník“), kde účelem manželství
mohou být různé okolnosti (pevný základ pro výchovu dětí, psychologické důvody, podpora
sociální či ekonomické zájmy), ve vztahu k závěru o obcházení zákona uzavřením účelového
manželství podle §87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců.
[23] Lze přisvědčit stěžovateli, že na rozdíl od zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, který v §1
odst. 2 za účel manželství považoval pouze založení rodiny a řádnou výchovu dětí, je v §655
nového občanského zákoníku, druhá věta, účel manželství rozšířen, a to tak, že hlavním účelem
manželství je založení rodiny, řádný výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Dochází tak k částečnému
posunu vnímání účelu manželství.
[24] Jak již však dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 As 58/2013 – 43
z 2. 10. 2013, „[v]eřejné právo nahlíží na manželství autonomně podle svých norem a není vázáno vymezením
či nevymezením jeho účelu normami práva soukromého. Vyhovuje-li manželství účelu vymezenému normami
soukromého práva, neznamená to automaticky, že jej nelze označit za účelové ve smyslu §87e odst. 1 písm. c)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky“.
[25] Podle §87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, policie žádost o vydání povolení
k přechodnému pobytu dále zamítne, jestliže se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení
k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným
souhlasem bylo určeno otcovství.
[26] Ustanovení §87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. vychází z článku 35 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich
rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, Úř. věst.
L 158, 30. 4. 2004, s. 77 - 123, zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 05, Svazek 05, s. 46 - 61.
Podle tohoto článku mohou členské státy přijmout potřebná opatření k odepření, pozastavení
nebo odnětí jakéhokoliv práva přiznaného touto směrnicí v případě zneužití práv nebo podvodu,
například účelových sňatků. Podle článku 28 odůvodnění směrnice by členské státy měly mít
možnost přijmout potřebná opatření k ochraně před zneužíváním práv nebo podvody, a zejména
před účelovými manželstvími nebo jakoukoliv jinou formou vztahů uzavíraných výlučně
za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt. Soudní dvůr potvrdil právo členských států
přijmout taková opatření v souvislosti s účelovými sňatky v rozsudku velkého senátu ze dne
25. 7. 2008 ve věci C-127/08 Metock, Sb. rozh. s. I-06241, bod 75). Přitom již před přijetím
předmětné směrnice konstatoval, že fingovaná manželství uzavřená s cílem obejít ustanovení
týkající se vstupu a pobytu státních příslušníků třetích států je třeba považovat za zneužití práva
(rozsudek ze dne 23. 9. 2003 ve věci C-109/01 Akrich, Recueil s. I-09607, bod 57).
[27] Z uvedeného je zřejmé, že proces zjišťování existence účelového manželství a následně
odepření pobytového oprávnění je plně v režii členských států. Evropské právo nedává konkrétní
vodítko pro posuzování účelovosti sňatku. Inspirovat se nicméně lze rezolucí Rady ze dne
4. 12. 1997 o opatřeních, která je třeba přijmout pro potírání účelových manželství, Úř. věst.
C 382, 16. 12. 1997, s. 1 - 3. Tato rezoluce vychází jak z respektu k právu uzavřít manželství
a právu na respektování rodinného života, tak z vědomí, že účelové sňatky představují nástroj
obcházení pravidel vstupu a pobytu příslušníků třetích zemí na území členských států EU.
Tato rezoluce definuje ve svém článku 1 „účelový sňatek“ („a marriage of convenience“)
jako „sňatek uzavřený mezi občanem členského státu nebo občanem třetí země legálně usazeným ve členském státě
a občanem třetí země pouze s účelem obejití pravidel vstupu a pobytu občanů třetí země a získání povolení
nebo oprávnění k pobytu pro občana třetí země.“ Rezoluce uvádí v článku 2 faktory, které mohou vést
k závěru o účelovém manželství: není udržováno manželské soužití; chybí společné přispívání
k odpovědnostem vyplývajícím z manželství; manželé se nikdy před sňatkem neviděli; manželé
se neshodnou při uvádění svých osobních údajů, důležitých osobních informací či informací
o průběhu prvé schůzky; manželé nehovoří společným jazykem; sňatku předcházelo předání
finanční částky; některý z manželů v minulosti uzavřel účelový sňatek nebo se dopustil porušení
předpisů o pobytu cizinců.
[28] Z interpretovaného ustanovení §87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. plyne,
že účelové manželství bude takové, které manželé uzavřeli za účelem obejití zákona
č. 326/1999 Sb. s cílem získat povolení k přechodnému pobytu. Toto pojetí plně odpovídá výše
uvedené směrnici i citované rezoluci Rady. Na správních orgánech pak leží, aby v řízení
tento účel a cíl manželství prokázaly.
[29] S ohledem na shora nastíněnou změnu hodnotového vnímání manželství je zřejmé,
že i manželství uzavřené výlučně s cílem obejít zákon o pobytu cizinců a získat pobytové
oprávnění na území České republiky bude z hlediska soukromého práva existující a platné.
Na takové manželství budou tedy plně aplikovatelné veškeré další normy včetně vzniku
společného jmění manželů a podmínek zániku manželství. Z hlediska veřejného - konkrétně
cizineckého - práva však k žádné změně nedochází. Jestliže příslušný správní orgán zjistí,
že manželství bylo uzavřeno účelově s cílem obejít zákon o pobytu cizinců a získat pobytové
oprávnění, byl tím dán důvod k zamítnutí příslušné žádosti jak za účinnosti zákona o rodině,
stejně tak za účinnosti nového občanského zákoníku. Veřejné právo tedy nahlíží na manželství
autonomně. Tento vztah je ostatně výslovně zakotven v §1 odst. 1 věta druhá nového
občanského zákoníku, podle kterého uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva
veřejného.
[30] Prokazování účelovosti manželství podle §87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb.
bude, jak vyplývá i z §169 odst. 3 téhož zákona a z citované rezoluce Rady, nutně založeno
na zjištění okolností provázejících seznámení obou snoubenců, jejich svatbu a jejich následný
život. Přesně tak postupovali jak správní orgány, tak městský soud, a ze zjištěných okolností
dospěli k závěru o účelovosti manželství; zda manželství splňuje podmínky soukromého práva
na uvedeném závěru nic nemění. Námitka nesprávného právního posouzení tak nebyla
stěžovatelem vznesena důvodně.
IV.
Závěr a náhrada nákladů řízení
[31] Vzhledem ke shora uvedenému neshledal Nejvyšší správní soud důvody kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. opodstatněnými a proto podle §110 odst. 1 posl. věta
s. ř. s. kasační stížnost zamítl bez jednání postupem podle ustanovení §109 odst. 2 s. ř. s.
[32] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný a nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný
a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů řízení, soud mu však náhradu nákladů řízení
nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2015
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu