ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1361.2020.1
6 Tdo 1361/2020-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný R. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2020, č. j. 50 To 268/2020-708, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 16 T 155/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 6. 2020, č. j. 16 T 155/2019-673 , byl obviněný R. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
„dne 3. 10. 2018 v přesně nezjištěné době od 20.30 do 21.30 hodin v obci XY, okres Plzeň-jih, poté, co P. Š., narozený XY, za účelem prodeje mobilního telefonu a pervitinu dobrovolně nasedl k T. B., narozenému XY, do vozidla zn. Audi A6, RZ XY, zaparkovaného na polní cestě v obci XY poblíž autobusové zastávky ve směru od XY, obžalovaný přistoupil k vozidlu, s nímž rovněž na místo přijel, a to zamaskovaný kuklou přes obličej s otvory jen pro oči, a za užití fyzického násilí donutil poškozeného P. Š. zůstat ve vozidle, za stálého fyzického napadání byl poškozený na pokyn obžalovaného převezen na pole v k.ú. XY, kde u autobusové zastávky XY rozcestí vjel řidič vozidla T. B. opět dle pokynu obžalovaného na polní cestu, kde zastavil, přičemž již za jízdy a pak i na uvedeném místě obžalovaný poškozeného nutil k vydání přesně nespecifikovaných věcí, a když poškozený tyto nevydal, obžalovaný jej postupně vysvlékl z oblečení do naha a zanechal ho na místě, přitom mu vzal část oblečení s mobilním telefonem zn. Samsung J5 bez SIM karty v hodnotě 1 600 Kč a finanční hotovost v přesně nezjištěné výši, batoh na záda, ve kterém měl poškozený uložený další mobilní telefon zn. Samsung S7 se SIM kartou č. XY a č. XY v hodnotě 4 500 Kč, občanský průkaz na jméno P. Š. a další blíže nespecifikované náhradní oblečení, čímž mu způsobil škodu ve výši nejméně 6 100 Kč, přičemž poškozený byl po napadení ošetřen ve Fakultní nemocnici XY, kde bylo zjištěno, že utrpěl v levé temporální krajině hematom o velikosti 4x3 cm, hematom a otok obou víček a na lícní kosti mírný otok bez vystavení pracovní neschopnosti“.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 12. 10. 2018, sp. zn. 1 T 9/2018, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 9. 2020, č. j. 50 To 268/2020-708 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Vovsíka dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
5. Obviněný shledává pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu takové intenzity, že rozhodování soudů nižších stupňů svědčí o postupu hraničícím s libovůlí. Upozornil, že ve věci opakovaně popíral svoji vinu s tím, že se v předmětné době nacházel na zcela jiném místě, což potvrdila i svědkyně Č. Naopak svědci, jež ho z trestné činnosti usvědčují, jsou nevěrohodní a k jejich výpovědím by nemělo být přihlíženo.
6. Nevěrohodnost svědků M. a B. pramení z toho, že zamlčovali svoji vinu a jsou pravidelnými uživateli omamně psychotropních látek. Závěr odvolacího soudu, že jejich věrohodnost není snížena, je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Dodal, že pokud svědek vypovídá tak, aby nezpůsobil trestní stíhání sobě, existuje důvodná obava, že se bude snažit svalovat vinu na jiné osoby. Taková výpověď pak musí být hodnocena s náležitou pečlivostí a podrobena kritické analýze. Hodnocení výpovědi svědka B. odvolacím soudem považuje za rozporné s §2 odst. 6 tr. ř. Jestliže svědek uvede, že má problémy s pamětí, při své výpovědi v hlavním líčení není v podstatě vůbec schopen reprodukovat ze své předchozí výpovědi zhola nic, a navíc užívá psychofarmaka, nemůže soud považovat takovou výpověď už vůbec za věrohodnou. Uvedené svědecké výpovědi byly navíc vyvráceny výpovědí svědkyně Č.
7. Dovolatel shledává extrémní rozpor mezi závěrem odvolacího soudu a výpovědí svědka Š. před soudem prvního stupně. Ten obviněného sice prvně označil za pachatele, svoji výpověď však v hlavním líčení změnil. K tomu dále dodal, že v přípravném řízení označil odsouzeného jako pachatele, protože si to myslel, neboť mezi ním a odsouzeným existovaly tehdy rozepře. Hodnocení odvolacím soudem je přitom zcela v rozporu s tím, co svědek v hlavním líčení řekl. Z uvedeného vyplývá, že soud došel k takovým skutkovým závěrům, které jsou v příkrém rozporu s obsahem provedených důkazů.
8. Obviněný pak ještě namítl, že pokud měly soudy pochybnosti o věrohodnosti svědkyně Č. a byly dány důvodné pochybnosti o věrohodnosti ostatních svědků, měly povinnost provést další dokazování, zejména navrhovaný výslech svědka Č. Nebyly tudíž naplněny akceptovatelné důvody pro zamítnutí důkazního návrhu. V důsledku nesprávné realizace důkazního řízení došlo k porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2020, č. j. 50 To 268/2020-708, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který upozornil, že nastíněnou dovolací argumentaci nelze podřadit pod uplatněný (ani jiný) zákonný dovolací důvod. Obviněný totiž svým dovoláním zpochybňuje skutková zjištění (že bylo prokázáno, že se dopustil jednání popsaného v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, přičemž naopak tvrdí, že o jeho vině jsou vážné pochybnosti, resp. prosazuje svou vlastní verzi skutkového děje, opřenou o výpověď svědkyně Č., podle soudů zcela nevěrohodné, podle níž se na místě činu vůbec nenacházel, byl naopak u jmenované svědkyně) a zpochybňuje též hodnocení důkazů ze strany soudů (že soudy nesprávně považují výpovědi svědků usvědčujících obviněného za věrohodné a dostačující k odsouzení).
11. Výjimečným důvodem pro zásah do skutkových zjištění je stav, kdy mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů existují extrémní rozpory, tedy situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. K žádné takové extrémní vadě však v tomto případě nedošlo. Ačkoliv si snad lze čistě hypoteticky představit i jiné hodnocení důkazů, než které provedly soudy činné v této věci, tak jejich skutkové závěry extrémně vadné nejsou, neboť v konečném důsledku mají oporu v provedených důkazech. Konkrétně se jedná především o výpovědi svědků Š., B. a M., které spolu v podstatných rysech korespondují a v podstatných bodech odpovídají i ostatním provedeným důkazům, zejména soudy zmíněným důkazům listinným. Co do hodnocení důkazů a skutkových zjištění, která svědčí o vině obviněného, lze odkázat zejména na str. 6–8 rozsudku okresního soudu a str. 4–5 usnesení krajského soudu, kde jsou tyto otázky řešeny a kde soudy dospěly k závěru, že vina obviněného je zejména na podkladě shora zmíněných důkazů dostatečně prokázána, kterýžto závěr nelze označit za vadný, a už vůbec ne za extrémně vadný, protože z citovaných důkazů skutečně vyplývá. Vina tedy byla prokázána bez důvodných pochybností. To znamená, že dotčená rozhodnutí nejen že netrpí extrémními vnitřními rozpory, ale ani nepředstavují porušení principu presumpce neviny či zásady in dubio pro reo .
12. Pokud obviněný naznačuje též vadu opomenutých důkazů ve vztahu k neprovedenému výslechu svědka Č., pak zde se o opomenutý důkaz ve smyslu ustálené judikatury nejedná. Soudy předmětný důkazní návrhy nepřehlédly, naopak na něj výslovně reagovaly a vysvětlily, proč je bezpředmětný. Jejich postupu tedy nelze cokoliv vytknout. Daná výhrada navíc nesměřuje vůči právnímu posouzení skutku ani proti jinému hmotně právnímu posouzení.
13. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
18. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
20. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho námitky však daným požadavkům na hmotně právní argumentaci neodpovídají, neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní materie a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud zásadně není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího (příp. odvolacího) soudu a musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního (příp. druhého) stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku. Výjimečným důvodem pro zásah by mohl být tzv. extrémní nesoulad. Ten sice byl obviněným namítnut, nebyl však dovolacím soudem shledán.
24. Přestože dovolatel namítl, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které sice jsou odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
25. Obviněný námitky svého mimořádného opravného prostředku založil na nesouhlasu s hodnocením věrohodnosti svědků nalézacím soudem a potažmo s jeho skutkovými závěry, k nimž mj. na jejich základě dospěl. Dovolatel předkládá svoji verzi událostí, kdy se v předmětné době měl nacházet na zcela jiném místě, jak vypověděla svědkyně M. Č., jejíž výpověď považuje za věrohodnou. Nikoli tedy na místě, kde byl spáchán trestný čin, jak vyplývá ze svědeckých výpovědí poškozeného a svědků T. B. a A. M., jež jsou naopak podle jeho názoru nevěrohodné. Závěry odvolacího soudu ohledně výpovědi poškozeného měly být přitom podle něj právě v extrémním nesouladu s jejím obsahem.
26. Pokud jde o závěr soudu prvního stupně o věrohodnosti zmiňovaných svědků, pak je třeba upozornit, že proces hodnocení důkazů přísluší zásadně toliko uvedenému soudu, jakožto orgánu, který důkazy nezbytné pro své rozhodnutí provedl. Právě tento soud má, s ohledem na realizaci zásady bezprostřednosti, nejlepší předpoklady k tomu, aby důkazy vyhodnotil způsobem upraveným v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Tímto hodnocením je vázán i soud odvolací (srov. §263 odst. 7 věta druhá tr. ř.), který není oprávněn nalézacímu soudu dávat jakékoli pokyny k tomu, jak má ten který důkaz hodnotit. Může mu toliko vytknout nedodržení zákonných podmínek hodnocení, a to tím způsobem, že jej upozorní např. na to, k jaké skutečnosti nepřihlédl a v důsledku toho ji do hodnotících úvah nepojal. Tím spíš je omezená pozice Nejvyššího soudu, který rozhoduje o mimořádném opravném prostředku, neboť při svém rozhodování (i vzhledem k zákonné úpravě – viz §265o odst. 2 tr. ř.) žádné dokazování a tím ani vlastní hodnocení důkazů zpravidla neprovádí. Do hodnocení důkazů provedených obecnými soudy není zásadně oprávněn zasahovat. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu) a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. K takovému zjevnému pochybení soudů nižších stupňů ve věci posuzované zjevně nedošlo.
27. Nalézací soud provedl hodnocení výpovědí těchto svědků a shledal je věrohodnými, zatímco svědeckou výpověď svědkyně M. Č. shledal nevěrohodnou. Svoje závěry přitom dostatečně a přesvědčivě odůvodnil, přičemž jeho odůvodnění nepostrádá logiku. Obviněný shledává nevěrohodnost svědků A. M. a T. B. v tom, že se v rámci svých výpovědí snažili omezit podíl své viny na činu a jsou uživateli drog. Nalézací soud však vzal uvedené v potaz a při hodnocení jejich výpovědí k tomu přihlédl, k samotným rozporům se také vyjádřil. Především poukázal na to, že výpovědi těchto svědků jsou v zásadních bodech shodné a odpovídají také provedeným listinným důkazům. Nalézací soud proto postupoval správně, pokud z těchto výpovědí vycházel. V zásadních bodech navíc jejich výpovědi odpovídaly také tomu, co uvedl sám poškozený, a to v přípravném řízení i v hlavním líčení.
28. Obviněný poukazoval na změnu výpovědi poškozeného, který v přípravném řízení obviněného identifikoval a podrobně k tomu vypovídal, v hlavním líčení však nemohl obviněného poznat. Především je však na místě upozornit, že výpověď poškozeného není v tomto směru osamocena a obviněný byl jako pachatel označen také svědky A. M. a T. B. Svědek T. B. navíc stejně jako poškozený uvedl, že se obviněný během činu snažil měnit hlas. Vzhledem k tomu (jak již shora řečeno), že se výpověď poškozeného a těchto svědků v zásadních bodech, stejně jako v některých drobných detailech jako právě zmiňované změně hlasu, shodovaly, bylo na místě jeho identifikaci obviněného z přípravného řízení uvěřit. Nalézací soud také svůj závěr stran uvedeného rozporu ve výpovědi poškozeného dostatečně odůvodnil.
29. Je sice na místě dát obviněnému za pravdu, že odvolacím soudem uvedenou část výpovědi poškozeného, že si situaci při výslechu před policejním orgánem pamatoval lépe, tento svědek v hlavním líčení skutečně neuvedl (uvedl to však svědek T. B., a mohlo tak dojít k mýlce), nejedná se však o vadu takové povahy, aby ji bylo možno považovat za extrémní nesoulad (viz výše uvedená charakteristika). Nedosahuje takového významu, aby opodstatňovala kasaci napadeného rozhodnutí. Jak již bylo výše uvedeno, hodnocení svědeckých výpovědí bylo provedeno nalézacím soudem a příslušelo v tomto případě výhradně jemu, neboť důkazy provedl. Uvedená vada je proto pouze vadou, nadto nikoli podstatnou, odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
30. Závěrem obviněný namítl, že nalézací soud měl doplnit dokazování, a jím navržený důkaz výslechem svědka J. Č. byl tedy opomenut. Obviněný však svoje námitky stran nedostatečného rozsahu dokazování pro rozhodnutí nalézacího soudu zakládá právě a jedině na svojí odlišné verzi hodnocení důkazů – věrohodnosti svědků. Samotná počáteční premisa jeho námitky tudíž způsobuje, že nemůže být shledána opodstatněnou. Soud provádějící dokazování v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, jestli jsou např. návrhy stran na doplnění dokazování opodstatněné, či mají toliko okrajový, nepodstatný význam. Vychází přitom ze svého hodnocení (§2 odst. 6 tr. ř.), a nikoli takového, které by vyhovovalo obviněnému. Za takové situace nalézací soud v projednávané věci dospěl k názoru, že výslech navrhovaného svědka by byl nadbytečný a jeho provedení zamítl. Své rozhodnutí přitom ve svém rozsudku řádně odůvodnil (viz bod 9.). Zcela tak vyhověl obviněným zmiňovaným podmínkám daným Ústavním soudem stanovujícím tři přijatelné důvody pro zamítnutí důkazního návrhu účastníka. Pokud má dovolatel za to, že žádný z těchto důvodů nebyl naplněn a vychází přitom pouze ze svého hodnocení důkazní situace, nelze s jeho názorem souhlasit.
31. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
32. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. míjely. Existence namítaného tzv. extrémního rozporu taktéž nebyla prokázána. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 2. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu